literární západ

I

Jak měňavý je této lásky šat…
Dokořán byla jitra plná výzev
Příslibů náznaků a her
Odešla
Čeká nás několik dnů vichřice
Úzkostně lidská odpoledne
v nichž on se bude opět dobývat
do vlastních bran
Ty staré stěny arkády a kaple
do rána neusnou z těch rozdíraných jizev
V pomerančové zahradě opět klovou supi
do zrcadla měsíce

IV

Ten dopis nečti Zestárneš
Jsem jeden jinotaj
Pod slovy chlad
Kdosi se chopil našich hodin
Zítra je vrátí – přepsané!
To já ne Svět ti bude lhát
že je nám souzen větrný dům
i v lásce
Za bouře vyplout Nevracet se
dokud nezbude hladině
prchavý stín
Nečti to Zamkni Zahoď klíč
až k prahu mlhovin
Co se má zlého stát
ať se stane
pouze mým dnům

VIII

Odpusť Jsem unaven a bolavý
Jsem Luna Odvrácená tvář
Tys oheň Pálíš Žhneš
Průvan roznáší po domě
popsané papíry
Nejsou moje!
Ty naše hry – Ty naše křižovatky –
Na každé necháváš svoji lampu
čekání Smírčí kámen
Horečné nepokoje
Krátký vzkaz pro mne: Dostavník
v Chateauroux už nestaví!
Z našeho příběhu vyplouvají
ostré ledové kry

X

Nač tolik prázdných slov – už se šeřím
A hoře nevychládá
Oba jsme očesáni jak jabloně
Stříháni jako ovce Pane
Byli jsme v ráji – tedy platím
aby zbyl čistý stůl
Sonátu h moll k jejím dveřím
Odpusť mým dnům

(Převzato z www.czechlit.cz)