literární západ

Pochybnosti zamykám,

podle chuti polykám,

přesto, že řežu, neměřím,

odpověď svou ti nesvěřím,

páč už ti, stíne, nevěřím.

Pod palbou čísel se ukrývá

hra, času moc nezbývá,

nikdy si nemůžu být jistá,

co na mě stín ošidného chystá.

Večer mě za ponožku tahá,

jehlou se přišívá, i když spím nebo stojím,

rozplývá se moje snaha,

on za každou cenu chce být stínem mojím.

Ruce zpocený, nohy ledový,

srdce zmatený, rozum napoví,

že selhal krevní koloběh,

a vlastní stín? Přece mě nedoběh.

Občas vyvádím, sem tam se vztekám,

za tvoji výdrž, klobouk smekám,

jednou to přesto vzdáš, to mi věř.