literární západ

Šášovy výhružky o změně povolání není možno  brát příliš vážně. Šáš totiž není schopen sbalit si malý baťůžek ani na víkendovou cestu, navíc je to typický homo urbanus, který nemůže být bez teplé vody, superrychlého internetu a signálu mobilního telefonního operátora.  V přírodě, tj. v pásu souvislého porostu větším než záhonek vedoucí od hlavního vchodu do domu k bráně parkoviště kvůli svým alergiím na cokoliv a atraktivitě pro divokou zvěř od komára po medvěda nepřežije. A vzhledem k tomu, že už několik let žádá Ježíška o lepšího parkovacího asistenta do své fabie, kariéra řidiče kamionu také nepřipadá v úvahu.

Šášova drahá polovička si ale stejně jako my uvědomila vážnost situace a vzala našeho těžce zkoušeného druha na výlet k slovenským bratom.  Pobyt v luxusním hotelu, jehož bazény (!) jsou plněny léčivou vodou, která v blízkosti hotelu vyvěrá, šášovi všichni závidíme.  Šáš si tedy celou sobotu dopřával saunu, parní lázně, relaxoval v tepidáriu, aby si pak znaven pobíháním mezi těmito procedurami  protáhl tělo v bazénu s minerální vodou.  Tsss.

Nedaleko hotelu nad Zvolenem se tyčí zřícenina Pustého hradu, kam se naše dvojice vydala na odpolední výlet. Hrad je pustý hlavně proto, že od závory, která uzavírá hlavní přístupovou cestu, k bráně hradu to máte zhruba 10 km do takového kopce, kterému  se  odborně říká krpál. Když se ti dva po 20minutovém stoupání dostali ke směrovce „Pustý hrad 7 km“, pomalu se otočili a zbaběle se vrátili do svého klimatizovaného terénního auta, které čekalo u závory. O tom, že cestou potkali jiného hrdinného výletníka, který navíc tlačil invalidní vozík, taktně pomlčíme.

To hlavní ale přišlo v neděli. Čachtický hrad. Šášův partner si tu v nedalekém městečku kdysi odpykával povinnou vojenskou službu, šlo se tedy najisto.  Pachatel vracející se na místo činu se pohodlně usadil k ohništi, které pamatovalo mnoho bujarých pitek,tahal jednu cigaretu za druhou  a s klidem anglického lorda sledoval šáše, kterak v pravé poledne a na přímém slunci  pobíhá po zřícenině, fotí každý kámen, příliš se naklání z hradeb a dokonce se po kolenou plazí otvorem vedoucím do původní hradní kaple. Přitom se ještě náš nadšený cestovatel stihl seznámit s dalšími turisty, vyslechl si přednášku místního spisovatele o známé Čachtické paní a skoupil několik jeho knih.

A věc, která šáše nejvíce zaujala? Součástí dopravních informací slovenských rádií je i to, po jaké silnici se kde potácí jaký opilec. Vážně.