opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
4
hodiny
0
0
minuty
3
8
sekundy
0
2

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Každý den ráno vycházel bez proměny. V noci se vždycky několikrát vzbudil a silnýma nohama způsoboval hluk. V tu dobu nebyl nikým napomínán. Až ráno. Každý den bez výjimky. Ten, kdo k němu patřil, přicházel a obvyklými pohyby připravoval vše potřebné pro nastávající den. Pak spolu zůstali ve všech příznivých i nepříznivých proměnách. Jeden vykonával rozkazy, druhý je uděloval. A tak pořád den po dni.

Nikdo z nich neprotestoval v mlhavých dnech a ani ne ve dnech se sluncem, s únavou a potem. Mlčeli v příjemném odpočinku i v okamžicích napětí, které přešlo k šlehu a ještě i dál k zvednuté hlavě, pohození a nesouhlasu. Nikdo nelitoval jednoho ani druhého. Zase jen večer přicházeli, smířeni i s neúspěšným dnem. Nářadí neukládali, jen položili, zvrátili na okraj pole. Domů se schválně vraceli přes vlhkou, právě nakypřenou zem. Zdržují jeden druhého. Zase den. Ještě i teď se spojují na vymleté cestě. Jeden spěchá a druhý se jen rozhlíží.

Po několika hodinách zase odevzdáni jeden druhému. Nářadí zase připravili k práci. Pohybují se po delší části pozemku. Dvakrát i třikrát odpočívají, než přejdou z jednoho konce do druhého. Dvě těla, která hubnou a občas klopýtají. Jen jeden z nich pozoruje vážně druhého, a aniž by něco řekl, zase za okamžik sleduje vykonanou práci.

Zase jeden den. Jeden z nich večer opírá ruce o stůl a přidržuje si hlavu. Při občasném probuzení sleduje činnost v okolí. Je to jen zastavení v domě s mohutnými stěnami a s malými okny. Přicházejí oba stejně, rozdělují se a každý pak zaujímá své místo. U starobylého stolu s nádobím, o kterém říkají, že je obyčejné. Později v jiném koutu domu, kde bude těch několik hodin zbývajících k probuzení. Každý den v roce a tak už mnoho roků stále stejně přicházelo probuzení nějaký čas před rozedněním.  Mezi silnými stěnami obydlí vzniklo jenom zastavení.

Hned ráno zase vyjíždějí. Jen jinak stvořeni a ještě se odlišují svými pohyby. Nechodí prosit o přijetí, ani nechodí vystavovat svou schopnost pro dnešní den a pro návrat. Až půjde někdo kolem, zastaví se a budou odpočívat. Jeden z nich bude mluvit a ten druhý zůstane s klesající hlavou a se zavřenýma očima a pochopí až slova určená jen jemu, vztyčí hlavu a pohne se. A zase celý den se pohybují po delší části pozemku. Doprovázejí je pohyby vybočující z určeného směru a pohyby v souladu se směrem.

Nic z toho až doposud nepřesáhlo normálnost. Až teď. Jeden z nich zůstává stát v době, kdy by se měl otočit a přecházet zpět, druhý jde klidně, pomalu a sedá si na malou vyvýšeninu v okolí. Rozhlíží se. Nic neupoutalo jeho pozornost, a tak jen očima přechází od jednoho místa k druhému. Z nedaleké osady, kterou není možné v mlze rozeznat, přicházejí zvuky. Vzrušují jen jednoho. Ten zvedá hlavu a na chvíli se zneklidňuje. Druhý se stále rozhlíží, ale zvuky brzy umlkají. Mohlo by se říci, že teď nastal klid. Sou přítomností v mlze, v tíži, doléhá stále více k oběma tělům.

Ještě jednou se spojí. Bude to vlastně ještě několikrát, ale jen jeden den a jeden večer. Ten večer byl přiveden pomocník a kůň se zvedl bez námahy, čile. Prohlíželi jeho hubené sešlé tělo. Dlouho mluvili, ale o ničem se nedohadovali. Ke konci si pomáhali při odstraňování podkov.

Jeho krok, nepodložený zvukem kovu se zdál být otupělý, přiřazen k neobvyklosti. Šli sami dva, beze slov, která by byla někomu určena. Byli nuceni projít částí předměstí, kde ulice stoupala vzhůru a na jejím vrcholu měli odbočit vpravo. Ještě před vchodem se jeden z nich zastavil. Vzrušeně zvedal hlavu a odmítal pokračovat v cestě. Druhý mu domlouval, vyjadřoval se mírně a nepatrným úsilím táhl jeho hlavu dopředu. Námaha byla bez výsledku. Jeden teď stál bezradně, ale jeho výraz naznačoval, že v nejbližším okamžiku vykřikne. Druhý stál s hlavou nataženou vpřed tak, jak byl k tomu nucen. Jeho hubené tělo stálo bez kymácení na okraji silnice.

Teď jeden z nich skutečně vykřikl. Nebylo to nejsilněji. Jen nutnost spojená s poloviční energií a v souhlase s tím také pobízel druhého. Ještě jednou se zastavili až na samém vrcholu před odbočením do velikých vrat. Znovu podobné pobízení, jen o něco kratší. Pak společně vstoupili.

Za několik hodin skončí život jednoho z nich. Ten druhý se bude vracet a už nikdy druhého nenapomene.


Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
květen 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
      
< dub čer >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody