literární západ

Ukázka z novely

„Jorika? Jaks na to přišel?“ odložila jaksi přísně sklenici a otočila se ke mně zády. Úplně samozřejmě mi (najednou) tykala. Anebo se mi to jenom zdálo?

„Je to z písničky. Přece ji znáš,“ polkl jsem. „Přece ji znáš, ne?“

„A proč bych měla?“

„Každý tu písničku zná.“

„Možná každý tady v muzeu.“

„Ne, Joriko, každý napříč generacemi.“

Zavrtěla hlavou. Je pravda, že to byla čtyřicet let stará písnička Petra Hapky a Zdeňka Rytíře, kteří si mistrně hlídají práva, takže na internetu po ní neštěkne pes. V rádiu se kupodivu taky nehraje a koneckonců, jeden můj kamarád ji označil za kýč. Možná má pravdu, ale jak by na tom mohlo záležet? Ta písnička vznikla, když mi bylo šest let a pohyboval jsem se zrovna mezi mateřskou školkou a první třídou. Tenkrát se hrála a slýchal jsem tu zápletku se soby zapřaženými do saní pravidelně, ale pak se hrát přestávala, asi jako láska někdy odchází, až s ní přestali úplně. Škoda. Je hezká jako Jorika, skoro tak. Na tu písničku jsem přesto úplně zapomněl. Na léta. Jak je to možné? říkal jsem si teď.

Jak jsem jen mohl na Píseň pro Joriku zapomenout, když i Thomas Tracy neochutnával pouze kávu a měl písničku, a to dokonce vlastní, kterou po chvílích skládal pro Lauru Luthyovou ve žlutých šatech? On to zvládl, ale já bohužel neumím noty jako vertikální Petr Hapka a neudržím vodorovně podnos, i tak zato miluji Joriku z muzea, o které byla tato písnička již od začátku, i když to textař netuší. Je pravda, že lidé občas věří, že tam Zdeněk Rytíř vlastně píše o holčičce, ale ta slova jsou tak úplně nevinná, jako by je napsal doktor Jekyll, a tak je vlastně absolutně jedno, jestli je písnička o holčičce anebo o dívce anebo o mladé ženě na vdávání anebo o vdané Jorice Luthyové, když je to především písnička velké opuštěnosti. Problém té písničky existuje ale ještě jeden. Kdyby ji znovu nazpíval kdokoli jiný, zkazilo by se to. A když jí tentýž interpret nazpíval po letech (a tato verze se vyskytuje na internetu), zkazil to dokonce sám. Během natáčení té písničky se ve studiu něco stalo, anebo už předtím, ale nevíme co a všimněte si, že to zpěvák uměl roku 1970 prodat absolutně bez jakéhokoli sentimentu, což se může zdát vzhledem k textu k neuvěření. Absolutně!

Ale když jsem byl malý, děly se neuvěřitelnější věci.