literární západ

Šla jsem tudy, však žádná cesta ani stopy,

nevím, kam jdu, zřejmě do temnoty.

Cesta dlouhá, slepá, uličky v ní zrádné,

samé trní, ale květy žádné.

Sny se ztrácí v ovzduší,

můj rozum ani netuší,

že hvězdy jsou v zajetí černého peří,

Proč zklame se ten, kdo věří?

Proč pláče ten, kdo miluje?

Proč směje se ten, kdo slibuje?

Svět je nezastavitelný kolotoč,

a ty se ptáš proč?

Zkrátka se furt točí,

prohraje jen ten, kdo z něj skočí.