opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
-12
-5
hodiny
0
-3
minuty
-5
-9
sekundy
-4
-6

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Tak jsem si přečetl, o čem je má kniha Druhý dech, a děkuji Ivo Fenclovi, že ses tím zabýval, ale pociťuji závazek podat vysvětlení k jeho tápání, kdo je kdo.

Myslím si, že kdo čte trochu pozorněji, to musí přece pochopit a překvapuje mě, že i on (stejně jako Vladimír Novotný v časopise Tvar) mluví o jakémsi Sklíčkovi.

Václav Malina a Sklíčko jedno jsou, to je přece zřejmé už z první stránky, kde je pod dedikací Kuchťovi a Permoníkovi podepsaný Sklíčko jako autor! Byl jsem Sklíčko po celá šedesátá léta, tu přezdívku jsem si nesl již ze základní školy, je skutečná, ne fiktivní, dokonce i učitelé mě na základce a střední škole vyvolávali: „ K tabuli půjde Sklíčko“. Pod autoportrétem z knížky je rovněž napsáno Sklíčko, podobně jako pod portrétem dávno mrtvého Jirky Škrdlanta je napsáno Permoník. Ale Sklíčko přestal existovat spolu se šedesátými lety, proto o něm píšu ve třetí osobě (ale jen pravdu, nic není vymyšleno). Sklíčko je i pro mne někdo jiný a jeho identitu, pocity a prožitky jsem se pokoušel v povídkách znovu nalézt slovy prostými, bez vymýšlení nějakých duchaplných dialogů (takový Sklíčko nebyl), zatímco vzpomínky a úvahy současného Václava Maliny jsou psány v ich formě s jeho zpětným nahlížením na léta šedesátá (kdo je neprožil, nemůže je znát a pochopit), s jeho současnými názory na svět s určitým intelektuálním zázemím atd.

A propojení Sklíčka a Václava Maliny se přece odehrává v titulní povídce Druhý dech, kde z vyprávění ve třetí osobě o Sklíčkovi a tajemném spolunocležníku oddychujícím vedle něj (to se mi skutečně přihodilo, ačkoliv všichni znalci přírody mi tvrdí, že by divoké zvíře neulehlo vedle člověka) přecházím do ich formy v komentování této události: „Ještě dnes, po více než čtyřiceti letech…“ A proto jsem ten dovětek použil i na záložku knížky, aby to i méně chápavé čtenáře trklo – a opravdu to tak drtivá většina pochopila. Netrklo to však ty literární kritiky, kteří za vším hledají nevím co. Je to zvláštní sorta lidí, sebestředných a ješitných, kterým nejde o hledání podstaty napsaného, ale především o předvádění sebe, své chytrosti, znalostí a vtipu – to je případ tvého vzoru Novotného – a výsledkem je pak hloupé tlachání o něčem jiném (stačí si přečíst Novotného doslovy v edici Ulita).

Já ale pro takovéto lidi nepíšu (představa, že by tito pseudointelektuálové mohli chápat duši vandráka je stejně absurdní – a groteskní, jako vidět tvarohového lva literárních salónů Novotného v maskáčích a s usárnou na zádech), o své knížce tvrdím, že je prokomponovaná, a že se zde protínají různé časoprostorové roviny a je možné je zde hledat a objevovat. I té třetí formy – druhé osoby to má svou logiku a navazuje to na předcházející povídky o Sklíčkovi, zrovna tak jako následující básničky jsou o rozchodu a doznívání lásky.

A kresby? Vznikaly při psaní těch básní! Ne tedy každý pes jiná ves, ale hledání spojitostí vnitřních i vnějších, a to mě právě na tom všem bavilo. Ale chytrému napověz, hloupého trkni!


3 Responses to “Malina Fenclovi: Já jsem Sklíčko!”


  • Tak pan Ef bude číst pozor­něji a my (tla­cha­jící pseu­do­kri­tici) si to s vámi (nepo­cho­pe­nými umělci) vyří­díme na poli za měs­tem jako velký kluci.

  • Ivo Fencl:

    K tomu bych jen zdůraznil, že jsem jako čtenář samozřejmě nepochyboval, že Sklíčko je taky Malinou. Jedno alter ego V. Maliny je vypravěč knihy, druhé Sklíčko,o kterém vypravěč knihy vypráví ve 3. osobě. Lze se právem domnívat, že rozlišení by mělo mít účel. Jestli bylo jen věcí rozmaru, je ale nakonec jedno, jednou je a nehodnotím intence tvůrce, ale výhrafně to, co čtu, a proto zastávám názor, že bylo oba přístuy na místě vyčlenit a vyhodnotit zvlášť. Plus zvlášť i jedinou kapitolu v přítomném čase. I kdyby to celé vzniklo z rozmaru autorova, domnívám se, že hodnotit a interpretovat musíme „vyšší zájem přírody“ (řečeno ateisticky), a tedy, co je čteno. A nikdo nenajde v knize místo, kde jsou alter ega ztotožněna, ani titulní kapitola to nedělá. Ani ty obrázky ne, k popiskům pod obrázky navíc hodnotitel textu stěží může přihlížet. Opakuji, že bylo na místě se domnívat, že jako Sklíčko se Malina může stylizovat (byť v dobrém) o píď víc než jako nejmenovaný vypravěč, a že to mohl být buď autorský záměr (regulérně nevyslovený) nebo to mohlo být i nevědomé, zkoumatelné ale v obou případech.

  • květák:

    Teda pozurážet čtenáře za to, že na ně Vaše knížka zapůsobila jinak, než jste zamýšlel, je fakt hustý.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
duben 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
  
< bře kvě >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody