literární západ

Nová kniha členky Střediska západočeských spisovatelů a odborné asistentky na plzeňské Katedře obecné fyziky Západočeské university dr. Jitky Prokšové (spoluautorky víc než desítky učebnic a skript) poskytla ústřední hrdince Luise lásku skutečně jen po kapkách a postupně. Vždycky trochu. A nakonec… Ale to neprozrazujme.

Nikoli jen ženy magnetizující příběh zasazený částečně i do Německa (a překlad do němčiny nelze ovšem vyloučit) vydalo právě nakladatelství MOBA s dovětkem „další  autorčiny prózy se připravují“, avšak my zde na LZ teď raději zacilme na jiná odhalení. Jde o tzv. červenou knihovnu?

Nemyslím si to. A proč by ostatně mělo jít?

Ano, obálka – i titul – tomu snad malinko napovídají. A když si přečtete i příběh Luisin a Richardův a Erikův (gay), i všech ostatních, a když pak znovu i zvážíte veškeré líčené peripetie (Richardův bratr umírá na leukémii, sám Richard se nakonec ocitá v nemocnici, a to aniž by tušil, že je otcem…), tak by se podezření skoro mohlo zdát oprávněné, nicméně nikdy nakonec nejde jen o syžet a zápletku, ale o celkové pojetí, o styl, hloubku vcítění se, o způsob zpracování i míru odstupu. Červenou knihovnu znám – z dlouholeté praxe autora rubriky Patvar, ve které jsem v časopise Tvar komentoval některé její „výrůstky“, a tak snad opravdu mohu říct, že se Jitce Prokšové podařilo se zdarem uniknout propastem podobných odstínů a narůžovělých barev a když už, šlo by ji spíše přirovnat k výborné Vlastě Javořické, i když píšící zcela moderně, o zcela nové době i sexu a kupř. prostředí vysokoškolské katedry.

Láska po kapkách je ovšem i romantickým příběhem, to zase ano. To nehodlám ani skrývat či odpárávat. Ale jde o romantiku z duše hrdinčiny a naprosto přirozenou, která nepřetéká do ulic, abych tak řekl (konkrétní Rokycany, Praha a Plzeň se zde vyskytují) a nedusí výpověď o normální realitě, byť dosti apolitické a uzavírající se do soukromí.

Motiv homosexuality, které hrdinky zpočátku nechce u jednoho z partnerů jaksi ani uvěřit, mi sice připadá už poněkud provařený, ne-li laciný, ale třeba se mýlím. Erik každopádně není vykreslen ani odpudivě, ani čítankově… a snad jen scéna, kdy hrdinka v závěru pozoruje jeho doteky s přítelem, mi připadá poněkud příliš názorná, ne-li polopatická. Vůbec se však nedivím, že jsou v MOBĚ z nové autorky nadšeni, a NAVA, kde už Jitka Prokšová publikovala několik knih, bude mít věru co dělat, aby si plodnou doktorku fyziky udržela. ve stáji. tedy pokud o ni vůbec stojí. Jitka totiž nemá ve svém žánru dnes v západních Čechách konkurenci a taky její povídka v nedávno uveřejněném sborníku Na dva západy naznačuje totéž, i když mi nepřipadá psychologicky tak věrohodná, jako to autorce umožňují širší prostory románu o 208 stranách.

Kmotr Lásky po kapkách, velebný Milan Čechura s kytarou a nejen s ní, nás zve na křest Jitčina „bestselleru“ (možná i bez uvozovek!) do kavárny Západočeského muzea, kde se bude práce prodávat ve středu 9. března v 17 hodin. Že bude plno, vím předem, a tak radši nepřijdu. Můžete proto klidně přijít vy!