opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
3
hodiny
0
8
minuty
3
6
sekundy
3
3

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Nová kniha členky Střediska západočeských spisovatelů a odborné asistentky na plzeňské Katedře obecné fyziky Západočeské university dr. Jitky Prokšové (spoluautorky víc než desítky učebnic a skript) poskytla ústřední hrdince Luise lásku skutečně jen po kapkách a postupně. Vždycky trochu. A nakonec… Ale to neprozrazujme.

Nikoli jen ženy magnetizující příběh zasazený částečně i do Německa (a překlad do němčiny nelze ovšem vyloučit) vydalo právě nakladatelství MOBA s dovětkem „další  autorčiny prózy se připravují“, avšak my zde na LZ teď raději zacilme na jiná odhalení. Jde o tzv. červenou knihovnu?

Nemyslím si to. A proč by ostatně mělo jít?

Láska po kapkáchAno, obálka – i titul – tomu snad malinko napovídají. A když si přečtete i příběh Luisin a Richardův a Erikův (gay), i všech ostatních, a když pak znovu i zvážíte veškeré líčené peripetie (Richardův bratr umírá na leukémii, sám Richard se nakonec ocitá v nemocnici, a to aniž by tušil, že je otcem…), tak by se podezření skoro mohlo zdát oprávněné, nicméně nikdy nakonec nejde jen o syžet a zápletku, ale o celkové pojetí, o styl, hloubku vcítění se, o způsob zpracování i míru odstupu. Červenou knihovnu znám – z dlouholeté praxe autora rubriky Patvar, ve které jsem v časopise Tvar komentoval některé její „výrůstky“, a tak snad opravdu mohu říct, že se Jitce Prokšové podařilo se zdarem uniknout propastem podobných odstínů a narůžovělých barev a když už, šlo by ji spíše přirovnat k výborné Vlastě Javořické, i když píšící zcela moderně, o zcela nové době i sexu a kupř. prostředí vysokoškolské katedry.

Láska po kapkách je ovšem i romantickým příběhem, to zase ano. To nehodlám ani skrývat či odpárávat. Ale jde o romantiku z duše hrdinčiny a naprosto přirozenou, která nepřetéká do ulic, abych tak řekl (konkrétní Rokycany, Praha a Plzeň se zde vyskytují) a nedusí výpověď o normální realitě, byť dosti apolitické a uzavírající se do soukromí.

Motiv homosexuality, které hrdinky zpočátku nechce u jednoho z partnerů jaksi ani uvěřit, mi sice připadá už poněkud provařený, ne-li laciný, ale třeba se mýlím. Erik každopádně není vykreslen ani odpudivě, ani čítankově… a snad jen scéna, kdy hrdinka v závěru pozoruje jeho doteky s přítelem, mi připadá poněkud příliš názorná, ne-li polopatická. Vůbec se však nedivím, že jsou v MOBĚ z nové autorky nadšeni, a NAVA, kde už Jitka Prokšová publikovala několik knih, bude mít věru co dělat, aby si plodnou doktorku fyziky udržela. ve stáji. tedy pokud o ni vůbec stojí. Jitka totiž nemá ve svém žánru dnes v západních Čechách konkurenci a taky její povídka v nedávno uveřejněném sborníku Na dva západy naznačuje totéž, i když mi nepřipadá psychologicky tak věrohodná, jako to autorce umožňují širší prostory románu o 208 stranách.

Kmotr Lásky po kapkách, velebný Milan Čechura s kytarou a nejen s ní, nás zve na křest Jitčina „bestselleru“ (možná i bez uvozovek!) do kavárny Západočeského muzea, kde se bude práce prodávat ve středu 9. března v 17 hodin. Že bude plno, vím předem, a tak radši nepřijdu. Můžete proto klidně přijít vy!


3 Responses to “Jaká je L/láska po kapkách?”

  • Marek Velebný:

    Přečetl jsem knihu skoro jedním dechem ve vlaku a pak před spaním v sobotu. Byl jsem zvědav jak paní Jitka bude psát i o mně, neboť kniha měla být o tom proč jsou třicátníci single apod. Uznávám, že tou homosexualitou Erika jsem byl taky trochu překvapen, ale což nyní je vše možné. Jinak jsem si ve druhé půlce knihy dost podtrhával a nejvíc jsem se stotožňoval s větou, jak si Richard postěžovává, že proč si vždy myslí, když mu holka odepíše a volá, že o něj má zájem a ono to nemusí být pravda. Jako u minulých knih paní Jitky je konec dost rychlý a neukončený. Ale já jsem s knihou spokojen. Pocity single třicátníka a víc cítím podobně, i když žádný výsledek proč to tak je jsem z knihy od paní Jitky nevyčetl, prostě je to složité a jsou věci mezi nebem a zemí…..

    • jitka prokšová:

      Marku, těžko se dá generalizovat… co člověk, to jiný příběh a jiné důvody, proč po třicítce někdo zůstává sám. Možná proto z mé knihy žádný „recept“ nevyčtete.
      Jinak – mám ráda nejednoznačné konce = svobodu volby, a je pravda, že jsou pro mé knihy typické.

  • Ivo Fencl:

    Setkal jsem se s názorem, proč vůbec kvalitní román Jitky Prokšové srovnávám s červenou knihovnou, i když mi vychází jako nesouměřitelně lepší. Udělal jsem to proto, že běžný návštěvník knihkupectví by ho mohl za červenou knihovnu považovat při pohledu na titul i fotku. Recenze je pro tyto lidi – a ne pro ty, kdo si to už přečetli a zjistili, že Jitka (upř potřetí) prokazuje utáboření na vyšším levelu. A ta Vlasta Javořická? Jak dotvrdí dr. Novotný i dr. Viktora, byla to talentovaná, výtečná autorka na úrovni Karolíny Světlé i jiných klasiků, to jen za komunismu její jméno shazovali. Recenzi jsem nahodil v položertovném stylu, ale práce Jirky Prokšové si vážím a kupř. já na podobné psaní.. NEMÁM. Ivo Fencl

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
květen 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
      
< dub čer >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody