literární západ

Spoluautorka více než desítky učebnic a skript i víc než čtyřiceti odborných článků, ale i Malé vánoční knížky (2009) anebo sborníku Na dva západy (2010) dr. Jitka Prokšová (absolventka University Karlovy) publikuje v měsíčníku Plzeňský literární život a vydala dosud čtyři beletristické tituly:

Zbytky iluzí (2008),

Stopy mé duše (2010) – obsahující hned pět próz včetně práce Čokoládové polibky bývají nejsladší k ránu,

Cestou ven se neohlížej (2010) a

Láska po kapkách (2011)

Literární Západ mě požádal, abych Jitku oslovil ve věci rozhovoru.

Jitko, KOHO by sis představovala jako ideálního tazatele v případě pro tebe ideálního rozhovoru a jaká otázka by Tě donutila na žádost o rozhovor vůbec reagovat?

Nemám představu ideálního tazatele ani ideálního rozhovoru a také druhá část otázky mi přijde bezpředmětná. Já mám totiž rozhovory opravdu ráda. To znamená, ráda si povídám J.

Řekla bys nám něco o své poslední knize Láska po kapkách, ale i té, která bude nejspíše následovat? A kolikátými tvými knížkami vůbec ty dvě jsou, když započítáš i dosud nevydané rukopisy?

Láska po kapkách je próza ze současnosti o třicátnících, kteří žijí trochu osamělým životem a stále tak nějak hledají. Buď někoho nebo „se“. O čem budou další knihy bych nechtěla prozrazovat, ale můžu říct, že mám dvě hotové a jednu ve stadiu dokončování… Lásku po kapkách jsem ze všech svých příběhů napsala jako první, přestože vyšla až letos v lednu.

Máš  nějaké osvědčené zvyky, které dodržuješ při psaní?

Ne, nemám zvyky, ale mám návyk: píšu, když je všude klid, to znamená pozdě večer nebo v noci.

Jak berou tvé knížky tvé kamarádky, tví kamarádi, tví rodinní příslušníci a tví kolegové v práci a ve Středisku spisovatelů?

Záleží na každém z nich. Někomu se mé knihy líbí, jiný dá přednost odlišnému žánru a někdo nečte vůbec. Z rodiny čte mé knihy jen moje maminka a můj syn.

Vzpomínáš si na nějaké své dětské literární dílo nebo dílko?

Ne, to tě bohužel zklamu… Žádné literární pokusy z mých dětských let neexistují. Psát jsem začala až po čtyřicítce. Ale baví mě to snad o to víc J.

Děkuji ti moc za rozhovor a o to ještě víc, že jsem se bál, že žádný nebude.