opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
-13
0
hodiny
-1
-2
minuty
-1
-9
sekundy
-3
0

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Někdy stačí málo a průšvih je na světě. Mohl bych toto tvrzení doložit v rámci mého kopyta, tedy přesněji řečeno literárního projevu, mnohokrát. Stačí vynechat při psaní textu třeba jen jedno písmenko. Nebo je nahradit jiným, nepatřičným. A je to v pytli. Ovšem dnes bych chtěl poukázat na jiný problém a to je nahrazení jednoho slova jiným, stejného významu. V příběhu, který vám předestřu, se však nejednalo pouze o případ literární, ale také lidský a především kutilský.

Škatulí jsem ve svém životě vlastnil několik. Také jsem s několika spal, ale o tom raději pomlčím. Nač vyvolávat chmurné vzpomínky. Zaměřím se raději na škatule umělohmotné, takové o rozměru přibližně 30x20x20. V centimetrech, pochopitelně. Ale budu jim raději říkat krabice. Sami poznáte, proč.

Můj příběh začal tím, že jsem hledal hasák. To je takový to železný, s čím si vždycky rozbijete umyvadlo, když pod ním něco utahujete. Sáhl jsem do přihrádky, kde vždycky hasák, česky utahovák, ležel. Nebyl tam. Našel jsem ho za lednicí. Nejspíš se vydal na cestu do Utahu a zabloudil. Také jsem jednou zabloudil, ale ne v Utahu, nýbrž v lese u Spáleného Poříčí. To sem ovšem nepatří, nikoho to pochopitelně nezajímá a vůbec nevím, proč jsem to napsal.

Já si tehdy řekl, že to takhle dál nejde a tudíž s tím musím něco udělat. Nebyl to totiž první případ. Už jsem předtím našel kladivo v troubě, hřebíky v botě a šroubovák v posteli. Od té doby vnímám známou lidovou písničku „Já ti ho tam našroubuju“ nikoli jako hambatou, ale jako kutilskou. Ale zpátky k příběhu. Rozhodl jsem se všechny svoje řemeslnické potřeby přemístit do těch výše zmiňovaných krabic. S tím, že budu mít přehled. Na krabici, ve které budou štětce, napíšu štětce, tu, která bude obsahovat vrtáky, označím slovy vrtáky a na tu, do které schovám rum, aby žena nevěděla, krasopisně nanesu různé.

Navštívil jsem tedy příslušný obchod a zakoupil krabice. Přišel jsem domů a rozložil je po podlaze. Pak jsem, rovněž po podlaze, rozložil nářadí. Během několika okamžiků jsem zjistil zajímavou věc. Že je ho tisíckrát víc než krabic. Kdybych chtěl vyrovnat ten nepoměr a použít systém označování štětce, vrtáky a podobně, musel bych dokoupit tolik krabic, že už bych se nevešel do bytu. A kdybych slevil ze svých požadavků a označil je všechny slovem různé, zase bych nenašel ten rum. Byl to hrozný pocit. Učinil jsem sice několik pokusů, jestli by to nějak nešlo, ovšem výsledek byl tristní. Nešlo to. Seděl jsem na zemi, mezi krabicemi, kladivy a použitými štětci, a bylo mně do pláče. Ale protože jsem poněkud cholerik, ta lítost se brzy transformovala do podoby nesmírného vzteku, a to mi všichni cholerici jistě potvrdí, že ten vztek musí někudy ven. Vymrštil jsem se, tedy s ohledem na svůj věk, kopl do jedné z těch plastových nádher a z plna hrdla jsem zařičel.

„Ty blbá škatule.“

A vidíte. Jsme u toho. To, co jsem říkal na začátku. To o tom nahrazování slov. Kdybych býval použil výraz krabice, těžko by si to manželka, která mě právě přišla pozvat k večeři, vztáhla na sebe. A zrovna byly karbanátky. Ty miluju.

Krucinálfagot. Že já si s těmi škatulemi vůbec něco začínal.


One Response to “Krabice, nebo škatule?”

  • lucinda:

    To chce klid, nohy do kýble a nervy pověsit na šňůru. :-))))) Chápu, jak´s to myslel a pobavilo mě to. A nebýt toho rozčilení, nevznikla by takto hezká prózička. Cosi mi to připomíná. Můj táta nejspíš taky řešil, kam uskladňovat ty různý věci a taky se mu to dařilo i nedařilo. A tak když jsme se byly podívat u něj v dílně, uviděly jsme (a já nad tím dokonce i žasla), kterak má v jednom šupleti jen samé lepenky – různé. V jiném šupleti jenom mechaniky na kytary, v jiném zase struny atd. atd. Takový pořádek – jak to? Ale jak je možný, že když jsme po něm chtěli nějaké lepidlo, nemohl ho najít? A tak to šel koupit. V některých věcech měl ale neskutečný nepořádek, až bordel. Různý věci přeházený přes sebe. A povídání o tom, jestli ta věc je k užitku či ne, to je na jiné povídání a na dlouho. Ale zpět k těm krabicím. Tady doma v předsíni máme vyskládány takové podlouhlé krabice oranžové, jsou v několika řadách nad sebou a různě popsané a jedna i byla nadepsaná „atombordel“. No, asi nevíš, co to je. To je protiatomová pláštěnka. Je hrozně těžká, taková nepraktická. Maminka si k tomuto nápisu dovolila připsat „na hovno“. No, vždycky, když si to čtu, tak mě to pobaví. A kupodivu, pořád v té krabici ten atombordel je. Děkuju za hezkou prózu a piš dál.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
duben 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
  
< bře kvě >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody