literární západ

Čas od času problesknou veřejností návrhy, jak zlepšit prostředí, v němž žijeme. Většinou se ty plány týkají čistoty ovzduší, vody nebo trávníků plných psích… víte čeho? Tyto akce vypukávají před volbami, kdy se politici, chtějí-li být zvoleni, potřebují zviditelnit a každé téma z této oblasti je dobré. Málo platné, lidé nejraději dýchají čistý vzduch, šlapou po hebkém mechu a pijí křišťálovou… No, v Plzni to možná tak jednoznačné nebude, ale obecně vzato, ta voda přeci jen vede.

Není divu, že se pak dočteme, kterak by bylo vhodné třeba jeden den nechat jezdit auta se sudými a druhý s lichými čísly nebo že je nutné zvýšit počet městských strážníků a to tak, aby na každého psa připadlo 1,3 strážníka. Tyto záměry ovšem nikdy nedojdou svého naplnění, protože se vždycky vzedme vlna protestů té části veřejnosti, jíž by se omezení týkala a politici jsou již dopředu vystaveni neúměrnému tlaku, takže znervózní a proklamované akce stopnou. Stejně by nebyli schopni rozeznat sudou od liché, natož pak aby si poradili s tím, jak kontrolovat s oním 1,3 strážníkem nějakého čokla.

Asi si říkáte, co je to za úvod, kde je poezie a kde jsou ty světlé zítřky. No, ty jsou zatím v nedohlednu, ale je pouze na nás, jestli se jich dožijeme. My sami se o ně musíme postarat. Od našich činitelů by to mohl čekat jenom blázen. A já, jakožto literát a tvůrce návodů na všechno, bych vám rád řekl, jak na to. Začal bych také tím prostředím, ve kterém žijeme, ale odjinud než naši představitelé. Coby spisovatel mám takový dojem, že by k tomu zlepšení přispělo hlavně zušlechtění mezilidských vztahů. Co si budeme povídat, ty jsou poslední dobou tak trochu fuj a v mnoha případech i tajbl. A co s tím? Nařídil bych vést komunikaci mezi lidmi v poezii.

Poezie, jak známo, zušlechťuje. To je nezvratitelný fakt. Jen si vzpomeňte, jak jste byli v divadle na něčem veršovaném. Třeba takový krásný kus jako Romeo a Julie. V něm o prózu nezavadíte.  Zkuste si vybavit, když jste odcházeli, jak vámi háraly ušlechtilé city. I když se tam povaluje mrtvol, až to není hezké a s hlavními hrdiny se žádného happy endu taky nedočkáte. City ve vás propukly díky dialogům, které jsou vedeny ve verších, což Vilda Šejkspír samozřejmě věděl, už když to psal. Že propuknou. A že při používání štěpných rýmů bude mít úspěch. A taky že měl. A má ho dodnes. Důležité ovšem je, že se cítíte po odchodu z divadla takoví nějací očištění nebo co. To byste se, kdyby Romeo pod balkonem řval nepoeticky Julčo vylez, určitě necítili.

Tak proč tento nádherný způsob vyjadřování nepřenést do civilního života? Budeme očištěni všichni a světlé zítřky nám budou zpoza obzoru kynout. Pojďte, zkusíme to. Hned od božího rána.

Co to tu krásně cinká?

Už se mi nechce spinkat

A v jitřním světle hávu

Teď vychutnám si kávu

Vidíte? Krása, co? A to byl jenom blbej budík. V próze by to určitě vypadalo úplně jinak. A slova manželky, která na vás včera čekala do půlnoci, zatímco vy jste se veselili v putyce, jakbysmet.  Zato v poezii…

Jak měl ses včera drahý

Ne neříkej mi nic

Tvůj pohled krásně vlahý

Mně sdělí o dost víc

Ale to není všechno. Představte si, že jedete autem do práce a přehlédnete, že před vámi zastavilo nejnovější audi s dvoumetrovým řidičem, vedle něhož by vypadal Vitalij Kličko jako nedochůdče. A vy to do něj narvete. Tak, že z těch vozidel moc nezbude. V próze by se váš rozhovor nedal vůbec otisknout. Možná byste se k němu ani nedostali. Ovšem ve verších, to je jiná.

Ach jaký krásný lesk těch skel

Co rozprskly se tady

Věř nejsem já tvůj nepřítel

Příteli milý mladý

Bez povinnosti recitovat vás Kličko nejspíš zabije, ale s ní to bude vypadat úplně jinak.

Těch střípků pár snad znamená

Že štěstí se mi vrací

Nás skvělá čeká odměna

Jsme volní jako ptáci

A vyrazíte ruku v ruce a pěšky vstříc těm světlým zítřkům.

Mohl bych samozřejmě pokračovat v příkladech, jak poezie zlepší mezilidské vztahy, takřka donekonečna. Ale domnívám se, že tato ukázka stačí. Teď jen jak to zaonačit, aby povinné používání poezie začalo platit co nejdříve. Asi budu kandidovat v příštích volbách do senátu (starej jsem na to dost) a jestli mě zvolíte, navrhnu komunikaci ve verších jako zákon a kdyby se snad proti tomu zvedla nějaká vlna odporu, zamudlám ho nenápadně do dodatku nějakého jiného zákona, třeba o pozemních komunikacích. To se dělá normálně.

Takže už začněte kupovat nejrůznější básnické sbírky a oprašujte školní vědomosti z oblasti poezie, to abyste byli připraveni, až to začne.

Už se těšíte?