opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-8
-5
hodiny
0
-3
minuty
-1
0
sekundy
-4
-8

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



sojka Už je máj, sice máj značně studený, přesto máj, slušelo by se tudíž po biblicku zaveršovati radostně: A aj! Co se však v měsíci květnu v Plzni odehrává natolik závažného, abychom o tom pojednali v Literárním Západu? Každému podle libosti, každému podle gusta, snad je však možno zdůraznit, že plzeňský básník, prozaik a antidivadelník Jan Sojka (v září mu bude už osmatřicet nebo teprve osmatřicet) nyní vydal třetí část své volné trilogie ze světa autorových generačních vrstevníků – a zvolil pro ni název V srpnové žízni. Kniha navazuje na dřívější dva svazky Podzimní lidé a Rok bez února, je podstatně méně rozsáhlá, spíše bychom mohli mluvit o novele nebo o minirománu – a k Sojkově próze se s největší pravděpodobností v Zápisníku ještě vrátíme. Zároveň však již nyní můžeme konstatovat, že tímto titulem se cyklus uzavírá, tj. trilogie se nerozšíří na tetralogii – a že se tudíž spisovatelův prozaický cyklus po knihách věnovaných podzimu, zimě a létě již nerozroste o nějaké podobně generačně laděné vyprávění jarní, třebaže by už možná zřetelně nereflektovalo nějaké jaro života. Leč kdo ví! Co když se k jarním vodám našich osudů autor vrátí někdy po čtyřicítce? Za připomenutí však asi stojí, že všechny části Sojkova prozaického triptychu kupodivu vyšly v různých nakladatelstvích – nejprve v olomoucké Votobii (pisatel těchto řádek rád vtipkuje, že šlo o osudový hřebík do rakve nakladatelství, to je však toliko černý humor, byť po Votobii je skutečně veta), poté v pražské Pasece a nyní opět v Praze, v čiperném a nápaditém nakladatelství Artes Liberales. Jinými slovy řečeno – ani jedna ze Sojkových próz (ani knih veršů) pohříchu nevyšla v Plzni, ačkoli autor je Plzeňan tělem i duší a určitě by plzeňské vydání své publikace uvítal.  Z jiného hlediska ovšem platí, že vskutku málokterý plzeňský autor se může pochlubit tím, že uveřejnil de facto všechny své samostatné knižní práce (včetně básnických sbírek) mimo Plzeň, konkrétně v Praze, Brně a Olomouci. A z toho vyplývá, že by Středisko západočeských spisovatelů a nejlépe sám plzeňský primátor měli Jana Sojku dlouze, usilovně a trpělivě přemlouvat, aby už konečně vydal některý svůj nový knižní titul v rodném městě. No, aspoň že je Sojka důstojným laureátem Ceny Bohumila Polana!

Kniha V srpnové žízni se už dočkala jedné slavnostní prezentace v Polanově síni Knihovny města Plzně, ta druhá proběhne v pátek 13. května v divadélku Jonáš v prostorách Měšťanské besedy.  Na první prezentaci autor exceloval i jako znalec fotbalu na slovo vzatý, možná by ho však zaskočila otázka, s jakým skórem dopadla ligová klání mezi Viktorií Plzeň a Baníkem Ostrava. Anebo nezaskočilo ani v nejmenším, v Ostravě by však odpověď byla naprosto jednoznačná: fotbal nefotbal, liga neliga, Ostrava prohrála 5:6. Tato odpověď se pochopitelně nevztahuje k fotbalovému dění, nýbrž k loňské dramatické soutěži o titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015. O celé této záležitosti jsme již psali vícekrát, dozajista i v západněliterárním Zápisníku, povězme si však, co se o tom píše v Ostravě, přesněji řečeno na stránkách ostravského umělecko-literárního kvartálníku Protimluv (č. 3-4/2010). Lid ostravský kulturní nepochybně celou záležitost nahlíží poněkud jinýma očima – a přirovnává se nejtěsnější výsledek hlasování 5:6 pro Plzeň ke hře náhody, k jakémusi druhu „slepého“ losování. Ostravský filosof Vladimír Šiler v tomto duchu v časopise tvrdí, že se naprosto neprokázalo, že by Ostrava prohrála, neboť je „horší“ – ale že se smíšená mezinárodní komise neuměla rozhodnout, co je opravdu kvalitnější. Má za to, že tzv. spontánní subjektivní moudrost členů komise nápadně často v novějších časech vede do slepé uličky a že princip demokracie se někdy tragicky střetává s principem racionality. A proto prý Plzeň vyhrála, Ostrava nikoli.

Truchlivější je však zjištění obecnějšího rázu, k němuž ostravský myslitel dospívá: že profesionální týmy projektových manažerů se podle jeho názoru do té míry snažily vyhovět rozmanitým libůstkám členů komise (Šiler jízlivě píše o „komisařích“), o nichž jejich agenti  – jak vidno – vskutku ledacos vyzvěděli, až se ukázalo, že v soutěži se prosadily a uspěly v prvé řadě kvalitnější projevy byrokracie – a že v poli totálně poražených se octla sama kultura. Rozuměj v městě vítězném stejně jako v městě poraženém. Že se vůbec nehledělo na příklady evidentní racionální argumentace.  Že obě strany – které si podle Šilera prý žárlivě vzájemně nakukovaly do karet a především od sebe navzájem opisovaly – se snažily unifikovat se do standardních škatulek projektových dotazníků a formulářů. Že se zvláště kvůli tomu nepodařilo komisi přesvědčit, že Ostrava má oproti Plzni vyšší kulturní potenciál, že kulturní scéna v Ostravě není jednoduše evropsky standardní, nýbrž mnohem pozoruhodnější.  A že především z tohoto důvodu nedošlo k přesvědčivému vítězství Ostravy nad Plzní. To znamená nikoli třeba 6:5 pro Ostravu, ale třeba 9:2 nebo 10:1.

Nicméně výsledek platí a Plzni zmíněné nejtěsnější vítězství už nikdo nevezme. Co kdyby však opravdu podlehla v poměru 1:10? Šlo by o jeden jediný hlas z komise, obrazně řečeno si však můžeme představovat, že ten jediný čestný bod by si Plzeň zasloužila rovněž kvůli tomu, že sice v ní nevychází žádný Protimluv, ale už desátým rokem náš jediný regionální literární měsíčník Plž. V Ostravě přece nic takového nemají a v dohledné době ani mít nebudou! Jenže nikdo není doma prorokem a rčení – Nekamenujte proroky! – se dodržuje opravdu jenom občas. Zkuste uhodnout, jakoupak asi částkou podpořila kultůůůůůůůůrrrní komise Města Plzně vydávání Plže v letošním roce?? Ano, je to otázka jak pro první třídu a odpověď je nabíledni – ani korunou. Ani korunkou. Ba ani zrušeným padesátníkem. Plž je totiž něco, co se tak úplně nevejde do zmíněných standardních škatulek – a logika magistrátních radních všeznalců je až překvapivě jasnoduchá! Naco Plž? Vždyť beztak budeme a myslíme si, že už dokonce jsme Evropské hlavní město kultury. Spějme tudíž k bizarnímu a fantasknímu závěru: nebude divu, když živé a sympatické knihy Jana Sojky nakonec dost možná začnou vycházet – v Ostravě. V manažerské metropoli evropské kultury o knihy nějakých plzeňských autorů přece zájem být ani nemůže.


4 Responses to “Zápisník dr. No 2.16”

  • Václav Malina:

    Proč se mistr dr. No (Novotný) rozčiluje, že nic nedostal na Plže ani na Ulitu? Sám také nedal nic na edici Imago et verbum vydávanou Galerií města Plzně. A mohl se o nějakou tu korunu zasadit jako člen komise literárního odboru Ministerstva kultůůůůrry znalý plzeňských poměrů. Místo toho rozesílal předem dopisy na všechny strany a psal články do všech možných novin, jak je ta edice ubohá a příšerná, ba ještě příšernější, to proto, aby se nikdo nedivil, že Malinova žádost na MK bude smetena ze stolu (viz zápisník Drnomistra zde). Povedlo se mu to, Malina od MK nedostal nic. A ejhle, po dvou oceněných knížkách této edice v rámci Polanovy ceny (což v Praze nikdo nebere na vědomí) přišlo i ocenění nejvyšší: Litera za nejlepší knihu poezie roku 2010 pro Josefa Hrubého za Otylé ach, 12. svazek edice Imago et verbum. Právem to považujeme i za svůj úspěch a také za úspěch celé plzeňské kultury. I v tomto směru byl naštěstí Drnomistr špatným prorokem (viz jeho jiný zápisník). Dostali jsme od kulturní komise MP pro letošek tak málo peněz, že to nestačí ani na jednu knížku edice – každý dobrý skutek musí být přece po zásluze potrestán! Přesto pevně doufám, že vydáme alespoň dva další svazky edice (kromě tří dalších katalogů a objemné publikace 10 let GmP, na které jsme dostali také zoufale málo). Prostě ty prachy budeme shánět. To doporučuji také Novotnému. Ono totiž nestačí jen kritizovat ty druhé – dr. No vám jaksi pozapomněl říci, že ty žádosti, pod kterými byl podepsán, byly vyřazeny pro formální nedostatky. Kde se tedy stala chyba a kdo za to může? Bylo by mi ovšem líto, kdyby Plž přestal vycházet. Přejme druhým a bude nám také přáno!
    Václav Malina, editor knížek Imago et verbum a také autor jediného zcenzurovaného příspěvku v tomto časopisu
    (Jakýsi šáša se tu chlubí ostrostí svých výpadů. Břídile!)


    • Co na to říct? Když jsem měl před lety nastoupit na techniku (byv – slovy klasika – obětí humanistické blbosti), říkal jsem si, jak asi může vypadat kolektiv lidí, kteří jsou zaměřeni primárně na (měřitelný) výkon, u kterých si sice lze představit schopnost květnatého vyjádření se i empatie, rozhodně to však nebude první, co nás napadne při slovu „matematik“ či „kybernetik“. A měl jsem trošku strach, co potkám na koleji. Naprosto zbytečně. Dodnes jsem členem řady uskupení, kde vedeme vášnivé spory o podstatě věci – a nepřál bych vám vidět souboj bohů (čti akademiků) zastávajících svatou pravdu o modelování vírové trubice kontinuem či částicově. (My – zastánci částic – máme pochopitelně pravdu a rouhači kontinuisté patří na hranici!) I spory o granty se vedou a měřitelné výsledky zpochybňují… Přesto na konci debaty následuje potřesení rukou a spolupráce. Bez ohledu na způsob řešení je totiž velmi reálný problém před vámi na stole a kvalifikovaných lidí (byť heretiků) je málo, takže kdo ne(spolu)pracuje, nejí. Donedávna jsem si myslel, že jde o přístup ryze utilitární a že se tak chovají všichni živočichové schopní profitovat z kooperace, jsou-li zdroje omezené. Ovšem to, co řeším zde na LZ (viz předchozí komentář, kradení identity, pomlouvání, atd. atp.) v okruhu hrstky literárně aktivních jedinců, je opravdu zajímavým procitnutím.

      Jen několik faktických poznámek:

      a) šáš se píše bez „a“ (technik je zvyklý na preciznost).

      b) Redakce nemá povinnost otisknout vše, co kdo pošle, naopak má právo stáhnout nevhodné příspěvky. (Váš rozhodně nebyl jediný nepublikovatelný.) Pokud chcete uveřejnit malinagate prostý příspěvek (např. o edici Imago et verbum), pak jsme vždy spolupráci otevřeni.

      c) Podobné komentáře obsahující argumenty ad hominem nebo osobní útoky na tento server (a vlastně ani na žádný jiný) nepatří. Asi budeme muset zavést krom verifikace komentujících i hodnocení komentářů (čímž se zařadíme mezi servery pro náctileté, aneb v příštím čísle hledejte omyvatelné malinové tetování).

      d) Naopak pokud máte chuť v podobném duchu pokračovat, doporučuji potrubní poštu nebo si to můžeme říct osobně nad pivem, ale komentáře se budou řídit netiketou.

      P. S. ZOMBínovo zřeknutí se zodpovědnosti: Tento komentář je osobní a nevyjadřuje názor redakce. Neznám osobně Malinu ani dr. No a do jejich vzájemných sporů mi nic není. Nicméně jsem přesvědčen, že aroganci a hulvátství je třeba stíhat na zemi, ve vzduchu i na LZ.

      • Václav Malina:

        Když Zombi tvrdí, že nezná Drnomistra, evidentně lže, neboť je to jeho redakční soudruh, což lze vyčíst z několika článků LZ (nedělejte z čtenářů hlupáky jako dr. No!), kde se to přímo uvádí. To, že si Novotný hraje na českého Fernanda Pessou a píše pod různými pseudonymy, aby mohl např. pochválit jako kritik sám sebe jako básníka (to bylo ale v Plži) je sice trapné, ale mě to opravňuje si také vytvářet vlastní pojmenování pro redakční členy, proč bych tedy nemohl Mistra dr. No nazývat Drnomistrem, Šáše Šášou, Zombína Zombií atd. Dopřejte mi také prostor k tvořivosti. Já totiž rád nazývám věci i lidi pravými jmény a také se svým pravým jménem podepisuji. Až budu mít tu čest komunikovat s konkrétními lidmi, bude to určitě na jiné bázi. Zatím si hrajete na schovávanou, já tomu říkám zbabělost. Nejsem ochoten na tuto hru přistoupit. Čekáte ode mne, že řeknu: Piky, piky na hlavu, já už s vámi nehraju? Ale mě už to taky nebaví. A s těmi impertinencemi jsem si nezačal. Nelze jinak. Moje životní krédo totiž je: „Každému, co mu patří.“ Jinak si samozřejmě zveřejněte nebo vymažte, co chcete. Váš Narušitel Václav Malina


        • Je mi líto, ale ať dr. No píše cokoliv, Vás to neopravňuje k urážení kohokoliv, tím méně ostatních členů redakce (ani pokud tomu chcete říkat tvořivost).

          Když už někoho obviním ze lži, měl bych o problematice alespoň něco vědět (abych nevypadal jak spadlý z maliny). My jsme, jak jste jistě zaregistroval, internetové médium. A náš redakční systém je tak podivuhodný, že umožňuje správu i zasílání příspěvků odkudkoliv (třeba právě teď ze severu Čech). Není tedy nezbytně nutné, aby se redakce scházela. Navíc jsem nováček a sloužím spíše jako technická podpora (jak se lze dočíst ve zmíněných článcích). Proto pokud tvrdím, že dr. No osobně neznám, pak mi buď dokažte opak nebo mlčte. Vaše životní krédo je sice úžasné, ale moc se jím evidentně neřídíte (nebo mi ukažte, kde jsem Vám já komolil jméno nebo Vás obviňoval zcela nesmyslně ze lži), naopak právě dle tohoto hesla jste si mou reakci plně zasloužil.

          Z mého pohledu je Václav Malina stejně anonymní jako ZOMBín (nemáme ověřenou registraci a Váš osobní e-mail tady také nevidím). Možnost komunikovat s konkrétními lidmi máte, je tu potrubní pošta, máme redakční e-mail a navíc jsem navrhl osobní setkání. Nevím, co je na tom zbabělého.

          P. S. Používejte prosím odkaz „odpovědět“. Komentářům to dá strukturu a nebudu to muset pracně opravovat. I to patří k netiketě.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
červenec 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
 
< čer srp >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody