Neskládám básně,
skládávám uhlí,
by údy neztuhly,
když venku mrazně.
Nepíšu prózu
a nehodnotím,
bavím se jen tím,
že klepu kosu.
Neskládám básně,
skládávám uhlí,
by údy neztuhly,
když venku mrazně.
Nepíšu prózu
a nehodnotím,
bavím se jen tím,
že klepu kosu.
Skládám básně jako uhlí
hnědé – okénkem do sklepa.
Znáte tu temnou skrýš?
Ne, už dávno ne,
žiju a topím v plynu.
Hoří mimo mne.
A říkají vlivní, že škodí méně
než mrazivé dny mým růžím.
Jsou v pokleku obaleny chvojí,
Než zhnědne do barvy uhlí
zazáří do květu a zahřejí…
Onehdy jsem po ránu
točil klikou rumpálu. :-)))))))
—————————–
Nic víc k tomu opravdu nemám, básně-mrazně. :-))), prózu-kosu :-)))). Dámo, vy jste hotový dadaista, vymýšlíte si neexistující slova, abyste našla alespoň vzdálený rým. Dadaisté to ovšem dělali z jiných důvodů. :-)))))