literární západ

Obec spisovatelů asi končí, napsaly druhého červencového dne Lidové noviny a konstatovaly: Asi se kvůli prohlubující finanční tísni rozpustí. Co je ale unikátní: deník nevycházel z žádné aktuální zprávy, nýbrž citoval ze dvou rozhovorů, které uveřejnil červnový literární měsíčník Host – čili se opíral o informaci nejméně několik týdnů starou. Ale to, co noviny z Hosta citovaly, bylo takříkajíc podujaté i zaujaté, jako by je k tomu tlačila právě Obec spisovatelů. S rozhovoru s Pavlem Janouškem byla vytržena věta, že „finanční kontrola zjistila v hospodaření Obce jakési formální nesrovnatelnosti“ – a místopředseda Obce Lubomír Brožek v druhém rozhovoru tvrdil, že Obec všehovšudy „omylem nesprávně vyúčtovala pohoštění pro zahraniční bohemisty“, což nepatřilo k účtovatelným položkám. Tímto vládním usnesením se také kdekterá kulturní instituce řídila, ale Obec? Ta si počínala dravě a zpupně, v tomto případě i v jiných. Nic jiného Brožek neuvedl, pouze tuze lamentoval, krokodýlí slzy prolévaje, že pořádání seminářů pro zahraniční bohemisty „bylo lidsky krásné a kulturně nesmírně cenné“ – a že by bylo škoda, kdyby je Obec už nemohla pořádat.  Škoda, to ano, ba náramná, leč zapomněl podotknout, že tyto semináře od prvního do posledního haléře vedení Obce pořádalo za ministerské peníze (honorována byla i režie) a že Ministerstvo kultury pak opravdu mohlo chtít po Obci pečlivé vyúčtování. Co když tam zdaleka nešlo jen o to prapodivné „pohoštění“, ale i o jiné „jakési“ nesrovnalosti?

Lidové noviny s odvoláním na Pavla Janouška dále uvádějí, že se předsedovi Obce spisovatelů Vladimíru Křivánkovi podařilo „získat u ministra financí Kalouska mnohamilionovou dotaci na provoz“ spisovatelské instituce – ale pak prý došlo k obratu a Obec nedostala ani korunu. Bác. Janouška nepodezírejme z ničeho špatného, jeho informátory (on sám z Obce dávno vystoupil) však naopak co nejvíce. Nešlo totiž o nějaký provoz, nýbrž o žádosti o financování několika mlhavě předestřených sborníků, které měla Obec spisovatelů připravit a poté za ministerské peníze vydat. Tyto žádosti byly předloženy i na zasedání Literární komise Ministerstva kultury, která je ale jednoznačně zamítla, ne-li rovnou zavrhla – a zdůraznila to rovněž ve svém vyjádření. Aby také ne: kdyby vám někdo přinesl umolousaný papír s několika chaotickými poznámkami a podotkl zhruba toto: „Nemudrujte nad tím a navalte několik milionů!“, asi byste se nepřetrhli touhou všechno poslušně odkývat a přimlouvat se za vyplacení požadované sumy! Takže – jakýpak „provoz“! Komise to smetla ze stolu coby naprostou nepředloženost (žádosti byly po formální stránce odbyty ještě víc než nebohé plzeňské) – a povídá se či proslýchá, že se potom šéf Obce dožadoval přímo u ministra odvolání příslušného referenta, který přitom pouze na věc profesionálně dohlížel a do jednání komise nikterak nezasahoval. Doufejme, že tyto pověsti nejsou pravdivé.  Co když ale pravdivé jsou? Šlo přece o dost velké prachy.

Dočítáme se, že kontrola našla jakési nesrovnatelnosti – a mluví se pouze o pohoštění. To je jako kdyby nějaký zloduch kajícně přiznal, že se zapomněl před vstupem do bytu přezout, jenomže už neuvedl, že v příbytku rozmlátil a potřísnil co se dalo. Ty „nesrovnatelnosti“ se totiž vůbec netýkaly pouze pár tisícovek za pohoštění, ačkoli nezájem o pravidla poskytování ministerské dotace je tady opravdu příznačný, ale nesrovnatelně větších položek. Řekneme-li to s nadsázkou, v loňském roce Obec spisovatelů vymámila pod záminkou máchovského výročí z Ministerstva kultury ČR pěknou sumičku – a tu vyúčtovávala velice bizarním způsobem. Například jen za zredigování „jakéhosi“ sborníku měl být vyplacen – a také vyplacen byl – přibližně stotisícový honorář. Není nad velkorysost, když kape z cizího! A tak dál, a tak podobně. Lze nad tím uznale pokývat hlavou a povědět něco o ferinovi sedlákovi, který vykutáleně přišel k penízkům – jenže ono je to poněkud komplikovanější. Ministerstvo v zájmu české kultury vyklopilo pořádnou částku na výrobu sborníku, na olbřímí editorský honorář, budiž, budiž, budiž – finance se kamsi vytratily, opět budiž, ale kde je sborník? Po tom není ani památky, a nepátrejme po něm raději, jde přece toliko o jakousi drobnou nesrovnalost. Třebaže jsou za tím velké veřejné peníze. Zda prošustrované, zda vytunelované, zda zdefraudované, zda právoplatně spotřebované, kdo ví! Pro srovnání: ministerstvo podpořilo mnohem menší částkou též vydání máchovského sborníku v nakladatelství Academia – a ten vyšel již loni na konci léta.

Jistěže: kdo by se radoval ze zániku Obce. Pravdou však zůstává, že už v ní není co ukrást ani rozkrást. Takže blížící se valná hromada ji možná rozpustí, a pokud ne, nechme se překvapit. Obraťme však list a odcitujme z Pavla Janouška jinou polemickou pasáž, která se přímo i nepřímo týká Střediska západočeských spisovatelů: „Vsadil bych se o cokoliv,“ říká Janoušek, „že regionální pobočky, které svou neochotou převzít spoluodpovědnost za celek a hledat místní finanční zdroje patřily k hrobařům Obce, zánik či oslabení centra přežijí a prokážou tak onu vlastní životaschopnost, jíž se po léta tak bály. /…/ V regionech je sdružovací pud daleko silnější. A bude-li nejhůř, tamní spisovatelé nepochybně najdou jiné cesty, jak se scházet (a kde na to brát). A možná to budou právě tito regionální kolektivní členové, kteří v očekávání lepších časů budou v příštích letech pražské centrum animovat, případně udržovat v agonii či umělém spánku.“

Janoušek v regionech nepůsobí a mnoho o nich neví. V žádném literárním regionu si vedení středisek a sdružení nenárokuje nadprůměrné příjmy jako v „centru“ a nezvyšují si ho domovnickým způsobem. Což se také dá farizejsky označit za projev spoluodpovědnosti za celek, zato dobře honorované. Regiony nejsou a nebyly hrobaři Obce – můžeme snadno namítnout, že skuteční hrobaři jí kopou hrob ještě teď a nechají si za to dobře zaplatit. Třeba prostřednictvím dotací Ministerstva kultury ČR. Ale otázka, co bude se Střediskem západočeských spisovatelů po zániku Obce spisovatelů, v níž je to dnes jak ve snědeném krámě, je zde – a na ni by měli odpovědět literáti západočeští. Doufejme, že nezačnou požadavkem, aby nynější předsedkyně Střediska pobírala plat srovnatelný s platem předsedy Obce spisovatelů! Jenže na druhé straně – pak by si také ona mohla zvesela pořídit luxusní dárková vydání svých vlastních knih.