No tak, chyť ho! Co to má znamenat?!
Vždyť trhá řetěz, uteče nám!
S kým my se pak budeme radovat?!
Komu zpívat sladký klam?!
Jen se neboj, sestřičko má,
však se vrátí záhy zpět.
Ať na cestu mu Naděje plá,
o to temnější pak propast běd.
Ano, ano! Právě ona byla to!
Ta coura, co nám krade jeho vřeštění!
Prý čistá jako průhledné sklo!
Těš se, děvko, na tmu, kobku a mučení!
Teď uklidni se, poklade můj.
Tentokrát to jistě vyjde.
On nepřivede jen ten hnůj,
s ním a Nadějí i Láska pojde.
Jistě, jistě! Obě u nás zdechnou!
Zvlášť po Lásce mne touha spaluje!
Těším se, jak uvidím ji zlomenou,
jak se navždy životu vzdaluje!!
Dostaneš, co chceš má růže.
Trpělivost osedlej.
Až sedřeme ho z jeho kůže,
s Láskou co chceš podnikej.
Není kam utéct
přes polí pět
Ach nemůže květ
dušezpyt ztéct!
Hroší kůži má růže!
Láska a Naděje
nad děje!
Básníkům z ledu úžeh!