literární západ

Tak nám nezabili Ferdinanda, ale zvolili nového předsedu Obce spisovatelů. Došlo k tomu pár týdnů po letní valné hromadě, která (přes naprosto mizivou účast členstva) zvolila novou Radu Obce a z jejího prvního nebo brzkého jednání pak vzešel i zmíněný nový spisovatelský šéf. V tomto případě si však troufneme nepovědět, kdo to je, jak se jmenuje atakdál, a činíme tak zcela záměrně, jelikož nemáme v úmyslu brát jeho jméno nadarmo. Leč neváhejme tento přístup alespoň rámcově vysvětlit: po dlouhé řadě předsedů Obce, kteří byli během uplynulých více než dvaceti let básníky, prozaiky či literárními vědci a kritiky (a také v Radě Obce doposud zasedali samí literární tvůrci, případně představitelé jednotlivých regionů), a to vesměs i literáty nemálo významnými (ač zvláště v poslední době se více dostalo na mírně řečeno nevýznamné), nyní je všechno jinak, což je závažný fenomén našeho nynějšího kulturního života. V čele Obce spisovatelů totiž stane člověk, osoba, bytost, která – zjednodušeně řečeno – nemá mnoho společného s českým písemnictvím, s českou literární kulturou, se spisovatelským děním v naší vlasti. Nebo má tak málo, že to nestojí za zmínku. Pokud by nějaká zmínka přesto připadala v úvahu, dozajista by nestačila k tomu, aby tento ne-literát, říkejme mu předseda M., byl znenadání vykatapultován do vrcholného postu v Obci spisovatelů. Leč stalo se, přejme mu to, možná ani neví, jaký chomout si na krk nasadil, koneckonců si třeba ani nedovede představit, co ho čeká a nemine! Laskavé jazyky tvrdí, že vykročil zdárně, neboť prý – prý! – zaplatil z vlastní kapsy některé dlužné položky po bývalém vedení. Ač byl ujišťován, že žádné dluhy prý Obec nemá: cha-cha.

To je pěkné a hodné chvály. Jenže fundamentální změna spočívá v tom, že Obec spisovatelů povede muž, kterého bychom mohli charakterizovat v prvé řadě jako podnikatele, manažera, člověka se zkušenostmi převážně z reklamních agentur a z jiných institucí tohoto ražení – a který si z těchto končin přinesl určitý kapitál, z něhož je údajně ochoten sponzorovat pro potřeby Obce spisovatelů to ba i ono. Začal tudíž splácením dluhů po dřívějším předsednictví, což pro něj mohlo být docela nemilé překvapení. Dobrá zpráva je, že nehrozí, že by předseda M. pokračoval v dosavadním farizejském rozfofrovávání spisovatelské organizace nebo že by také on věšel pokrytecké bulíky na nos ministerstvu kultury.  Tohle vše dozajista může svým způsobem ctít jeho nověpřišlou osobu, co však Obec spisovatelů, její perspektivy, její horizonty, její reálné postavení v českém kulturním životě? Početní optimisté tvrdí, že hůř než za Vladimíra Křivánka v Obci být nemůže, zaskočení pesimisté se přiklánějí k tvrzení, že ba i může.

Předsedování Vladimíra Křivánka raději nebudeme zevrubněji analyzovat. Už je u konce. Dá se říci, že ex-předseda Obce si však dál vede svou a že lepší to už nebude! Přeputoval do Společnosti přátel PEN klubu a „zorganizoval“ tradiční seminář zahraničních bohemistů. Sdělil jim, že byl pro ně vytvořen program „výjimečně zajímavý“, který, jak píše dále, „je skutečně zajímavý“. Zdůrazňuje, že celé letošní setkání zorganizoval on sám plus tajemnice PEN klubu. Ti, co se podíleli na přípravě programu, nevěřícně kroutí hlavou. A ještě víc a ještě nevěřícněji kroutí hlavou ti, kteří mají mít na semináři přednášky pro bohemisty (to se zahraniční popularizátoři naší literatury mohli dočíst černé na bílém) – a kteří o tom neměli či možná doposud nemají sebemenšího tušení! Prostě byli vyjmenováni v programu jako vějičky či volavky pro nebohé bohemisty z ciziny a je to. Společnost přátel PEN klubu se tudíž zachovala po vzoru různých reklamních agentur: naslibovala kdeco, ale nemyslela to vážně. Navíc došlo k frapantním příhodám: když se jeden pozvaný dodatečně dověděl, že tehdy a tehdy přednáší, snažil se vyjít vstříc termínu, ale na konci rozhovoru s Hlavním Organizátorem se dověděl asi toto: tak si zjisti, jestli ti tam něco jede.  Vše se totiž bude odehrávat daleko od Prahy, jenže organizátoři nechtějí přednášejícím přispět na dopravu ani korunou. Nu, těm dobře tak, když už chtějí s pány na led.

Vraťme se raději k Obci spisovatelů. Opakujeme, poprvé ji povede člověk stojící mimo literaturu, s nulovým literárním renomé, možná a teď pouze s pověstí nenadálého laskavého sponzora. Je to tak velká neznámá, že si nikdo netroufne odhadnout, jaké to bude mít následky a důsledky. Opět lze konstatovat, že velké části české literatury to může být opravdu lhostejné: vždyť spousta známých literátů není v Obci, mnozí další v ní figurují jako „mrtvé duše“. Také činnost Obce se pohybuje v uctivé vzdálenosti od vlastního literárního života v Čechách, takže nic přelomného se nemůže stát ani odestát. Nicméně z povolaných úst zazněl zajímavý názor: že v nejbližší budoucnosti dojde k ještě větší decentralizaci stavu věcí a že těžiště současného literárního života bude stále více rozptýleno nebo rozptylováno do jednotlivých regionů. Doufejme však, že nikoli na ten způsob, že by se kupříkladu ze západočeského literárního regionu stala nějaká ukázková louka literárního rozptylu!

Poznámku o těžišti si pochopitelně možno přetlumočit do srozumitelnější češtiny: z vybrakované, byť nyní snad v nějaké míře sponzorované Obce spisovatelů nedorazí na regiony už ani koruna. Leda takříkajíc morální podpora, o níž je možné v řadě případů právem pohybovat. Ovšem v nové Radě Obce spisovatelů nezasedá, nemýlíme-li se a nedošlo-li mezitím k nějakému personálnímu obměnění jejího složení, nikdo ze západočeských spisovatelů. Možná by tam už nebyli k ničemu, nanejvýš by mohli pomoci uspořádat nějakou společnou akci, to se však může podařit i tak. To znamená, že Středisko západočeských spisovatelů bude ještě více odkázáno na podané ruce z regionu, zejména z plzeňského magistrátu atp. A v této situaci může být potěšitelné, že členové Střediska mají kde publikovat: v Plži. Neboť kdyby Plž zanikl, museli by si ve Středisku založit časopis nový a pěkně se o něj starat. Zatím ale mohou s rukama založenýma přihlížet, zda Plzeňský literární život všemi úskalími i nadále zdárně proplží…