literární západ

Už několikrát jsme v této rubrice naznačovali, že po faktickém zániku Obce spisovatelů bude mít Středisko západočeských spisovatelů poněkud jiné postavení: nebude se moci ani ohlížet na pražskou instituci, jíž bylo a doposud je kolektivním členem, ani k ní vzhlížet jako k něčemu, co mu bude nebo bude moci být nápomocno v jakékoli ošemetné situaci. A těch se může vyskytnout habaděj. Ať to však s pražskou či přesněji řečeno celorepublikovou Obcí dopadne jakkoli (lepší to asi určitě nebude!), plzeňské Středisko musí být volky nevolky samostatnější. Na druhé straně, jak se v posledních letech říkává, co tě nezabije, to tě posílí. Hlavně aby plzeňští a vůbec západočeští spisovatelé psali dál a aby psali co nejlépe, pak už půjde hledat nějakou pomocnou ruku nebo alespoň podanou ruku. Samo to ovšem nepůjde a v nouzi poznáš přítele. Pochopitelně i nepřítele.

V jiných českých literárních regionech se občas dá zaslechnout zhruba takové konstatování: Nikoli v Praze, ale v Plzni je hej, tam spisovatelé vydávají Plže a mají kde publikovat. Je na tom hodně pravdy, ale jenom něco a ne víc. Základní pravdou pravd je skutečnost, že západočeští a plzeňští literáti opravdu mají kde publikovat, a to dokonce nejenom v Plži, ale také na stránkách Literárního Západu, prozatím však především a v prvé řadě v Plži. Byť na otištění svých textů musí někdy nepříjemně dlouho čekat: Plž je svým způsobem útlounký, kdyby měl víc penízků, měl by i víc stránek a čekací lhůty by byly kratší. Penízků nemá, musí se čekat, a penízků asi tak hned mít nebude. Nicméně autoři z regionu v něm mohou publikovat, to je tvrzení vpravdě nejzákladnější. Ovšem pozor: Středisko západočeských spisovatelů nevydává Plže. To v žádném případě! Ba dokonce, řečeno s jistou nadsázkou, nemá obvykle sebemenší tušení, co v nejbližším nebo v dalším čísle Plže neboli Plzeňského literárního života bude uveřejněno.

Zmíněné plzeňské Středisko totiž není vydavatelem Plže, je pouze jeho spoluvydavatelem, a to nejsou dva velké rozdíly, jak psával Isaak Babel, ale nejméně dvanáct velikananánských rozdílů. Nutno ocenit, že v době vzniku plzeňského literárního měsíčníku mu Středisko poskytlo potřebnou morální podporu a stejně jako Kruh přátel knižní kultury nebo Knihovna města Plzně se stalo uvedeným spoluvydavatelem, leč v jeho případě spoluvydavatelem veskrze formálním. S ostatními spoluvydavateli pojily a pojí Plže mnohem užší vztahy a reálné organizační a další kontakty, ať už jde o pomoc materiální, technickou nebo svého druhu koncepční. Nikoli tak Středisko západočeských spisovatelů: jeho členové samozřejmě našli v Plži publikační tribunu a jsou na jeho stránkách vítáni dnes stejně jako v dobách počátků Plže, na zacílení a zaměření Plže se ale nepodílejí ani v nejmenším. Poměrně výjimečně se sice některá rubrika v Plži objeví z iniciativy Střediska, kupříkladu cyklus příspěvků Laudatio pro Plzeň, zpravidla však kráčí o výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Záhodno je připomenout i další okolnost, v době všemocné vlády peněz více než podstatnou: Středisko západočeských spisovatelů – ač po vlastech českých je leckdo přesvědčen o opaku – nikdy nepřispělo ze svých grantů či sponzorských příjmů na vydávání Plže (jeho redakce pracuje gratis, honoráře se nevyplácejí a úspory se hledají jak to jen lze) ani korunou a v minulosti ani dnes již zrušeným desetníkem nebo dokonce padesátníkem. Taky se to po Středisku donedávna nikdy nepožadovalo, leč časy se mění jistěže k horšímu. Ano, když Plž pořádal sbírky na svou záchranu či v zájmu svého přežití, přihodil se malý zázrak a našli se jeden dva laskaví dárci ze spisovatelských řad, aby časopisu o své újmě pomohli v nesnázích. Vskutku všehovšudy jeden nebo dva, kteří se zachovali takto šlechetně a zaslouží si úctu a poděkování. Ti ostatní mecenáši neměli s literaturou nic společného, počínali si však kulturymilovně. Dozajista není možné kohokoli z plzeňských literátů či literátů z plzeňského regionu jakkoli nutit k nějakému přiměřenému sponzoringu časopisu, v němž publikují, kdeže, naivní a bláhoví milovníci literatury by se však mohli domnívat, že Středisko západočeských spisovatelů jakožto ctihodná kulturní instituce dejme tomu alespoň někde u vrbiček ztratí slovo. Jsou to přece umělci slova, není-liž pravda? Lze mít za to, že nikdá neztratili. Nu ano, každý ať se stará pouze o sebe a redakce Plže ať se stará, aby členové Střediska měli kde publikovat.

Aby nedošlo k omylu: na stránkách Plže nepochybně nepublikují pouze členové Střediska, zdaleka nikoli! Například v rubrice Mladý Západ je už řadu let poskytován publikační prostor mladým nebo začínajícím literárním talentům z Plzně i z více či méně vzdáleného okolí – a je opravdu komické, když zasloužilí spisovatelé západočeští občas mezi sebou frfňají, že to prý nejsou žádné geniální texty, jako kdyby sami nebo samy v mládí psali líp! (Popravdě řečeno – psali hůř, geniálně ani náhodou.)  Ale redakce Plže nikdy nedělí své přispěvatele či autory na členy či nečleny Střediska západočeských spisovatelů; vychází vstříc literárnímu životu v západních Čechách en bloc. A je to vždy náhoda, kolik autorů ze Střediska právě publikuje v Plži: kupříkladu letošním v říjnovém čísle pouze čtyři ze šestnácti. Jindy je to tak půl na půl. Během existence Plže v něm publikovalo v úhrnu již několik set autorů; ve Středisku je členstva několik desítek.

Středisko západočeských spisovatelů vzniklo v Plzni zakrátko po listopadu 1989, během prvního tuctu let svého trvání se však zřejmě ani nepokusilo vydávat nějaký vlastní, „střediskový“ literární časopis a z odstupu času je patrno, že jeho členové se jen minimálně podíleli publikačně na obsahu dnes již zaniklých periodik jako Pěší zóna či Spektrum. Koneckonců nic mu nebránilo a nebrání, aby třeba po roce 2002 – nebo i v současnosti – nezkusilo samo vydávat nějaký čtvrtletník nebo dvouměsíčník atp., který by byl přirozeným souputníkem Plže nebo jeho sympatickou konkurencí. Zopakujme si však to podstatné: není pravdou, že by Středisko vydávalo Plže, ač se to mnozí nezasvěcení domnívají, zato je pravdou, že jde o přirozený souběh literárních a publikačních zájmů. Co z toho vyplývá? Bude-li mít Plž na kahánku, zůstane pěkně na holičkách. Jde totiž o jinou filosofii kumštu: vždyť za veškerou dřinu, co v redakci Plže vykonávají zdarma a z čistého srdce, si ve Středisku nechávali dobře zaplatit. Ba i za zalévání kytek. No, měli na to.