literární západ

O Plzni se nedávno tvrdívalo a doposud se ještě může tvrdit, že je to město piva a poezie, také však město, kde sídlí Pedagogická fakulta. (Úředně psáno: Fakulta pedagogická ZČU v Plzni.) A na té se učí chemie stejně jako zeměpis nebo dějepis, ale i český jazyk a literatura – a proslýchá se, že „česká“ katedra si stojí ve srovnání s jinými fakultními obory docela obstojně. Inu, smutně proslulá plzeňská práva to v žádném případě nejsou a ani nebudou: šizuňkové se hrnou za velkými penězi a velké peníze adeptům učitelství skutečně nejsou souzeny. Což pochopitelně neznamená, že by učitelé češtiny měli přikrývat a pokrývat výdělečné kejkle zmíněných právnických šizuňků, ale když jim to není proti mysli, co počít? Přicmrndávat na tzv. etickém panelu je zřejmě pro někoho tak velké vyznamenání, že se mu zatmívá zrak a opouští ho sluch. Přitom je zjevné, že nynější plzeňská práva nejsou žádná dávnověká plzeňská Frantova práva.

Vraťme se však k plzeňské bohemistice a hned na počátku by mělo být řečeno, že jde o určitou anomálii, jichž je v Plzni jistěže povícero: existuje totiž pouze na uvedené Pedagogické fakultě, nikoli na Filozofické fakultě, ačkoli na FF by měla bohemistika jazykozpytná stejně jako literárnězpytná rovněž figurovat a dokonce už drahnou řádku let! Položme si snadnou kvízovou otázku, kdypak že byla v západočeské metropoli ustavena Filozofická fakulta, a ať je v odpovědích uváděn takový či onak počet roků, pokaždé z toho vyplývá, že po celou tu dlouhou dobu se plzeňská „filda“ obrací k bohemistice zády, ač literárněhistorická studia jsou na fakultách tohoto typu žádána, ba předpokládána. V Brně, v Ostravě, v Olomouci a dokonce i v Českých Budějovicích mají dnes jak filozofickou, tak pedagogickou fakultu a na obou školách existují katedry bohemistiky – a ty se čile staví k dílu. Dozajista totéž platí i pro Prahu. Složitější situace je v Ústí nad Labem aj., na pardubické univerzitě zase mají jen filozofickou fakultu, leč to nechme stranou.

Před deseti dvanácti lety patřila bohemistika na plzeňské Pedagogické fakultě k solidním a seriózním pracovištím v rámci daného oboru. To bylo před dávnými deseti dvanácti lety a mezitím, jak praví soudobý satirik, došlo k vývoji. Nikoli však v Plzni, ale spíše v některých univerzitních městech, kde na nově vznikajících filozofických fakultách byla ustavována bohemistika (především ve zmíněných Českých Budějovicích) nebo spřízněné obory. Právě v západočeské metropoli, jak jsme již konstatovali, k tomu žel nedošlo. A naopak: před deseti dvanácti lety patřila například katedra bohemistiky na Technické univerzitě v Liberci k těm – jak to říci? – koncepčně nejrozháranějším. Situace na ní zkrátka a dobře nebyla uspokojivá, řešení se musela hledat i nepříliš příjemná a především se nic nedalo uspokojivě vyřešit ze dne na den. Však se tam vystřídalo i několikero vedoucích katedry! A to ku prospěchu věci: vyplynuly z toho zdárné výsledky.

V současnosti se na liberecké pedagogické fakultě (úředně se nyní jmenuje Fakulta pedagogická, neplést s tamější Fakultou přírodovědně-humanistickou a pedagogickou!) například na výuce jazyka českého podílejí hned tři univerzitní profesoři, vesměs spjatí s pražskou Karlovou univerzitou: vedoucí katedry Oldřich Uličný, dále v abecedním pořadí Petr Mareš a Karel Šebesta. A nechybějí tam ani mladé pedagogické síly. O didaktické předměty obětavě pečuje Jarmila Sulovská. Literární obory nejsou tak znamenitě zastoupeny, mají je však na starosti pedagogové ze všech věkových vrstev: jinými slovy na katedře došlo k potřebné generační obměně a k neméně nezbytnému generačnímu doplnění, což se muselo na práci a produkci fakultní bohemistiky blahodárně projevit. Českou literaturu tam vyučují kupříkladu i mladí a slibní bohemisté jako Petr Šrámek nebo Jiří Chocholoušek. Ten druhý je ostatně také talentovaný básník: tím se jako by Liberec blížil Ústí nad Labem, kde na bohemistice básníků a prozaiků mají přímo požehnaně. Docentů „přes literaturu“ je v Liberci sice pomálu, lingvisté jsou na tom o třídu líp, pokaždé však lepší docent fungující než docent nefungující. Samozřejmě nelze pospávat na vavřínech a i Liberec se bude muset potýkat s problémy. Donedávna se však s nimi dobře vyrovnal.

Pokusme se o srovnání Plzně z roku 2012 s Libercem z roku 2012, rozuměj o srovnání dvou bohemistických kateder. V žádném případě nemáme na mysli jakékoli dezorientující poměřování personální: vůbec nejde o to, zda je liberecký Petr či Pavel lepší nebo horší než plzeňský Pavel či Petr ani naopak. O to vůbec nejde. Mnohem víc kráčí o to, že v Liberci mají na starosti všehovšudy bakalářské studium českého jazyka a literatury, nic víc – a přesto se můžeme právem domnívat, že toto studium je na jejich katedře (nebo prozatím bylo) „opatřeno“ zřetelně kvalitněji než zrovna v Plzni mnohem náročnější studium bakalářské plus magisterské. Liberečtí jednoduše neváhali sáhnout po mimolibereckých kantorech a nesmírně se jim to vyplatilo! Už jen ti tři profesoři na lingvistice, o tom se může Plzni jen zdát (ani zesnulý prof. Lumír Klimeš by ve svém pokročilém věku tento nepoměr vědeckých kapacit stěží nějak zvrátil). A počítám-li dobře, také bohemistů literátů mají v Liberci při pouhém bakalářském studiu dokonce víc než v Plzni při tamějším západočeském dvojím studiu bakalářském i magisterském! Nuže, liberecká bohemistika se vskutku proměnila více než zdárně. Všechna čest. Má ve svém čele koncepční pracovníky. Nefňukají, ale činí se na díle. Rozumějme alespoň během posledních dvanácti let. Jak dál, to se uvidí.

Co s tím a co k tomu říci? V Plzni by určitě nejraději slyšeli, že na místní katedře bohemistiky je nejméně uvedených dvanáct let vše dobré a pochopitelně vše dokonalé a že netřeba skákat z okna, natož si připouštět jakékoli pochybnosti. Proč ne, možná je opravdu naprosto vše dobré a naprosto vše dokonalé a lepší to už být ani nemůže. Proti gustu žádný dišputát. Leč a nicméně: proč vlastně na plzeňské Filozofické fakultě není žádná katedra bohemistiky, třeba i ve spojení s nějakým jiným oborem? A proč je na tom katedra češtiny na FPE ve srovnání s katedrou češtiny v Liberci tak, jak na tom je? A proč tím můžeme být zklamáni? Nevíme, snad to ani vědět nechtějme, každému je však nad slunce jasnější, že nejenom ve státě dánském je něco shnilého. A žádný zlý pryč.