opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-1
-2
hodiny
0
-2
minuty
-4
-3
sekundy
-1
-8

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Nedávno se mě jedna známá zeptala, jestli mě v dětství bavily strašidelné povídky. „Chci je totiž číst dětem!“ sdělila mi až ze Států. „Na strašidelném místě zahrady.“

„Aha.“ A pomyslil jsem si, že je vlastně odvážná.

Ne snad? Dnes už není čtení dětem tak obvyklé jako před čtyřiceti či padesáti lety, kdy jsem vyrůstal a byl navíc i hodně citlivý (ne-li přímo labilní), takže na mě značný dojem dělaly jak strašidelné pohádky, tak hrůzostrašné televizní a rozhlasové pořady. Moc toho ovšem (právě!) nebylo a zůstává zajímavou otázkou, jestli je to pro dítě dobře anebo špatně.

Za sebe mohu jenom sdělit, že si velice živě vybavuji, jak mi nedostatek strašidelných filmů, ale i knížek vadil. A tak je malému synovi dodnes čtu a hledám i únosné filmy. Chtěl bych ale současně připomenout jednu fádní pravdu. Všech tzv. strašidelných příběhů není zase tolik, a pokud se navíc vybírají s ohledem na děti, tak už vůbec. A určité situace se tu vlastně stále jen opakují.

Tak např. bezpočet i klasických autorů (i Conrad) zpracovalo různými způsoby známou pohádku o posteli v hospodě, kam o půlnoci přijde hospodský X a udeří do lůžka, aby zabil pocestného Y, ale ten se předtím schoval.

Jiný – stále se opakující – příběh spočívá v tom, že se manželé ubytují v hotelu a on odejde. Když se vrátí, pokoj vypadá jinak, tapety taky, o jeho ženě nikdo nic neví a nikdy ji již nenajde. Což je třeba film Romana Polanského „Frantic“, podle mě jeden z mála jeho slabších, nicméně tato historka existuje už od starověku v mnoha verzích.

Další taková pohádka je o studentovi, který se má učit, ale ruší ho stařena v okně naproti. Postupně ji nutkavě pozoruje, zamiluje se do ní a dokonce zrcadlově napodobuje její pohyby. Obvykle ho bytost nakonec navede k tomu, že se zabije. Zmíněný Polanski to zpracoval jako film Nájemník (Lodger), ale byly tu už příběhy J. J. Kolára či nacisty H. H. Ewerse i další.

Co chci říct? Podobné příběhy se tedy vlastně ani nemusejí pracně hledat v knížkách, ale lze je inovativně opentlit a vyprávět z hlavy.

Přesto vím, že čtení je čtení, a z povídek více méně pro dospělé, ale vhodných i pro děti, mi utkvěl příběh vcelku neznámého autora W. Sambrota o ostrově ve Středomoří dneška, který je přehrazen zdí. Zvídavý turista se doví, že za zdí žije rodina Gordonova, a podaří se mu proniknout mořem na zakázané území. Hle, jeden „Gordon“ již k němu kráčí. A tu si turista teprve uvědomí, že špatně rozuměl: Nikoli Gordon, ale Gorgon. To, že vzápětí patrně zkamení, už tam zmiňováno ani být nemusí.

Z upířích příběhů je zajímavá Carmilla, kterou ovšem dítě úplně nepochopí, protože je i alegorií lesbického vztahu. Velice strašidelné povídky psal anglický autor James, ale pro děti jsou občas zdlouhavé. Právě jejich nenápadnost však pomáhá obrovskému účinku.

Osobně se zachvěním vzpomínám i na jeden horor jiného mistra žánru, kde manželé ztroskotali na ostrově a posléze se museli živit zvláštními houbami, aby se nakonec v ty houby postupně začali sami měnit. Asociuje to i jiný variovaný horor: Moucha. Zrovna jsem četl, že v nové verzi má člověk měnící se v mouchu i létat. Autor reference se tomu vysmívá, ale proč? řekl jsem si hned. Copak mouchy nelétají?

Obecně rozhodně platí, že pokud netaktně strašidlácké příběhy shrnete jako tady já a vysvětlíte je třemi údernými větami, stanou se (jako skoro všechno) banalitou, protože podstata účinku leží v konstrukci zápletky, ve způsobu vyprávění, v atmosféře, v detailech a v osobnosti toho kterého autora.

Dost dobré horory – a vždycky i přístupné dětem – psal jistě právě zesnulý Bradbury, zatímco Lovecraft se mnohdy zdá až nečitelný. A Stephen King? Proti geniálnímu Bradburymu (Zástup, Malý vrah, Jezero, Vítr, Usher II) je zdlouhavější a najdete občas místa, která je v přítomnosti dětí nutno přeskočit. Taky on ovšem propracovává (zdánlivé?) banality a vzpomínám si kupř. na jeho povídku „jen“ o tom, jak jde hrdina na mobilní WC a nepřítel do záchodu strčí tak, že budka padne v pusté krajině na dvířka. Zbytek příběhu? Hrdina se dostává celý čas ven, načež se pomstí.

Česky před několika lety vyšly např. i dva opravdu tlusté výbory upířích a skoroupířích povídek, kde na mě i v mém věku – udělaly velký dojem hlavně dva příběhy: Odhalení v černé (1933) od takřka neznámého Carla Jacobiho – a Hrůza na hradě Chilton (1963) od v cizích krajích pověstného pana J. P. Brennana.

V prvním případě jde o moc záhadné knihy z antikvariátu, která hrdinu opakovaně zavádí do záhadné zahrady. Povídku, neslušně řečeno, zčásti vykradl horor Evil Dead. Druhý horor má často variovaný námět rodové kletby: V nitru hradu žije předek, který je příšerou, a každý potomek se s ním musí v určitém věku setkat, z čehož navždy posmutní. A tady to vidíme znovu. Nejde o kostry dějů, nýbrž vždycky jen o způsob, jakým je vyprávění podáno, a například pánové Brennan nebo Jacobi „to podat uměli“.

Jako „normální“ spisovatele je sice nikdo neuznává, ale strašení jim díky jejich založení šlo.


One Response to “Hororové povídky pro děti?”

  • Petr Flejberk:

    Hororové povídky pro děti? Skvělý počin, otázkou však je co dnes děti mohou považovat nebo považují za hororovou povídku. Při vší úctě ke znalostem, které dnešní děti mají nebo mívají. Spoustu znalostí jim dodávají televizní media, nebo se někdy i dovídají i od rodičů (pokud urvou trochu svého času) co šola nedodala. Ale chci zmínit to nejdůležitější a nejhlavnější, všeobecně známé. Četbu a čtení. Třeba hororových povídek. Zaplať pánbůh za ně. Prožitek z četby. Nevím co může být dobrodružnější. A Když to večer venku profukuje a hvízdá to ve štěrbinách teplého domova, to je potom prožitek ještě několikrát znásobněn…. Ale mělo by to být večer. Určitě. Obávám se, že v takovém případě se stávají veřejné „sdělovací prostředky“ pouze chabou odmocninou ….

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
září 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
   
< srp říj >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody