Vona je schopná
říct ti, co tě čeká
ve světě, kde víra,
rodina či stát
neznamená mnoho,
kde pro mnohé autoritou
není ani jedno z toho.
Mýlil bych se tvrdě,
že není žádných autorit.
Jen hlupák však mluví hrdě
o dnešním světě individualit.
Tobě,
světe, v němž nežiješ s náma,
světe neschopný se poučit,
světe, který povýšil nad sebe sama
cit a prospěch individualit,
Tobě určena jsou slova o té,
která je schopná
i nevidomému oči otevřít.
(Jen Tobě ne, jen Tobě ne.)
***
Vona je schopná
říct ti, jakou šanci máš,
že potkáš holku pokornou.
Krutá je, když praví,
že každá druhá studuje
a že málo je dětí
na to, kolik lásky je.
Nevidomému už oči otevřela.
Docházet už mu to začlo.
A jí se zoufale ptá:
„Co by si lidské pokolení
bez tebe proboha počlo?“
***
Vona je schopná
přijít a říct:
„Zítra odjíždím na půl roku.
Jestli se ti to nelíbí,
můžem se hned rozejít.“
I dobrá píseň hůř zní,
když rytmus porušíš.
A i když do téže řeky
podruhé nevstoupíš,
stejně se o to pokusíš
ptaje se: Co vlastně chce?
Má cenu čekat?
Zjistí to časem?
Těžko. (Jednu takovou znal jsem.)
Chce se ti křičet.
Nebo řvát?
Nechceš mlčet,
ale taky neprohrát.
V čem neprohrát?
Snad ne v lásce!
Kdo miluje, aby vyhrával,
je hlupák, co kdysi uvěřil
magnetofonové pásce.
***
Sníš o holce pokorné,
věda, že zlost a bolest
šíří ty, co si myslí,
že jsou světové.
Kde není autorit,
tam nejen vztahy jsou zrádné.
Vysvětlení není,
leda těžkopádné.
Ahoj Vojto,
konečně se mně podařilo to, že se asponˇtímto způsobem o Tobě něco dozvím.Ani nevíš, jak jsi mne tou svojí činností potěšil. Je mi smutno z toho, že se nemůžeme vidět, prosím Tě zkus se nade mnou smilovat
a ozvi se.
Děda