literární západ

Vona je schopná

říct ti, co tě čeká

ve světě, kde víra,

rodina či stát

neznamená mnoho,

kde pro mnohé autoritou

není ani jedno z toho.

Mýlil bych se tvrdě,

že není žádných autorit.

Jen hlupák však mluví hrdě

o dnešním světě individualit.

Tobě,

světe, v němž nežiješ s náma,

světe neschopný se poučit,

světe, který povýšil nad sebe sama

cit a prospěch individualit,

Tobě určena jsou slova o té,

která je schopná

i nevidomému oči otevřít.

(Jen Tobě ne, jen Tobě ne.)

***

Vona je schopná

říct ti, jakou šanci máš,

že potkáš holku pokornou.

Krutá je, když praví,

že každá druhá studuje

a že málo je dětí

na to, kolik lásky je.

Nevidomému už oči otevřela.

Docházet už mu to začlo.

A jí se zoufale ptá:

„Co by si lidské pokolení

bez tebe proboha počlo?“

***

Vona je schopná

přijít a říct:

„Zítra odjíždím na půl roku.

Jestli se ti to nelíbí,

můžem se hned rozejít.“

I dobrá píseň hůř zní,

když rytmus porušíš.

A i když do téže řeky

podruhé nevstoupíš,

stejně se o to pokusíš

ptaje se: Co vlastně chce?

Má cenu čekat?

Zjistí to časem?

Těžko. (Jednu takovou znal jsem.)

Chce se ti křičet.

Nebo řvát?

Nechceš mlčet,

ale taky neprohrát.

V čem neprohrát?

Snad ne v lásce!

Kdo miluje, aby vyhrával,

je hlupák, co kdysi uvěřil

magnetofonové pásce.

***

Sníš o holce pokorné,

věda, že zlost a bolest

šíří ty, co si myslí,

že jsou světové.

Kde není autorit,

tam nejen vztahy jsou zrádné.

Vysvětlení není,

leda těžkopádné.