literární západ

„Před pijavicí EHMK (čti Ehm Ká) si v plzeňské kultuře nikdo není jistý!“ Tuhle sarkastickou větu nebo tuhle skeptickou poznámku jsem nedávno zaslechl v západočeské metropoli, přičemž nutno přiznat, že přes svou štiplavost zazněla v naprostém souzvuku se vším, co se prozatím o Ehm Ká povídá a dokonce i proslýchá. A proslýchá se přesně to, co bylo takto stručně definováno:  že před touto pijavicí si v Plzni skutečně nikdo není jistý. Co všechno schlamstne nebo co všechno vysaje! Rozuměj:  počíná si tak, aby to nebylo k žádnému rozumnému prospěchu, aby to v žádném případě nepomohlo třeba literatuře nebo výtvarnému kumštu, leda snad ke kariéristickému užitku kdekoho z těch, co s Ehm Ká obcují. Těch, co všech akcí spojených se získáním titulu Evropského hlavního města kultury (pro rok 2015) hodlají využít k politickému postupu, k soukromým ambicím, občas i k brutálnímu obohacení. No, je to pijavice pořádně pijacovitá! Aforisticky řečeno:  město a jeho kultura na to doplatí, leckomu se to ale vyplatí. V prvé řadě pijavicím.

Teď už je rozhodnuto, nemá valného smyslu se vracet do minulosti a k někdejším diskusím, zda Plzeň nebo Ostrava, penízky už sypou stanoveným směrem (přičemž kultuře se mnohdy vyhýbají pořádným obloukem), přesto si připomeňme, co se o tomto sporu píše, resp. co se o této záležitosti pořád ještě povídá. Poměrně nedávno se k této věci na stránkách Literárních novin znovu vyslovil renomovaný moravský divadelní kritik a publicista. Netřeba ho jmenovat, také ho však netřeba podezírat z jakékoli zaujatosti nebo podjatosti: mimo jiné patří k svrchovaným znalcům divadelního dění v regionech, divadelní život ostře sleduje dlouhá léta a příkladně systematicky, takže když dojde k nějakému závěru, mívá ho vždy opřen o mimořádnou znalost situace nejenom v minulosti a přítomnosti, ale i s výhledem do budoucnosti. Nuže, tento moravský kritik v rámci svého hodnocení nedávného IV. festivalu divadelní alternativy a studiových scén v Ostravě pod názvem Dream Factory napsal (tentokrát citujme víc, než je v kraji zvykem) mj. toto:

„V Ostravě Dream Factory ukazuje, že mladí se rádi vydávají i za smysluplnější činností, než je blbnutí u televize nebo shánění konopí. Pozor ale: takoví přemýšlejí! O jeden sen však Ostrava přišla: za dva roky nebude Evropským /hlavním, pozn. dr. No/ městem kultury. V Plzni sice postaví nové divadlo – možná, jestli jim prostředky na ně nerozkradou pod rukama –, ale hodny toho titulu jsou spíše promyšlené projekty ostravské. Stačí srovnat jen západočeské (Skupova Plzeň, Divadlo) a severomoravské festivaly. Živé loutkářské bienále Spectaculo Interesse, diskusní až k uvztekání Ostravar a industriálně výbušný Dream Factory. Nejvyšší čas vykázat lobbistům chráněná území. Třeba /…/ v lesním zátiší vážně míněného návrhu ministerského tajtrlíčka vystavět ještě nejméně deset atomovek.“ A na jiném místě svého referování o ostravském festivalu ještě ke všemu již řečenému žádné servítky si neberoucí kritik podotýká, že se uvedený severomoravský festival „výrazně vydělil z přečetných přehlídek dílem akademických až k pláči (plzeňské Divadlo), dílem neschopných zvládnout úkol organizačně (prakticky izolovaný brněnský Divadelní svět)“.

A to je pochopitelně nadmíru temperamentní slovo do pranice. Tato polemická rukavice by se měla medle pozdvihnout a dalo by se předpokládat, že na řadě je pádná a především argumentovaná odpověď. Ovšem skutečně argumentovaná, nepodložená pouze plány těch, kdo chtějí přijít k erárním dotacím! Takže se ptejme plzeňské divadelní a kulturní veřejnosti: jest pravdou, že plzeňský festival Divadlo je akademický až k pláči – nebo to není pravda a zmíněná přehlídka vůbec není akademická, resp. akademická je, ale třeba k smíchu až k popukání? Kdo to však napíše, kdo bude mít kuráž (a schopnost) zareagovat na slova zkušeného a věci znalého moravského kritika? A neuhýbat, neschovávat se za řečičky o světové krizi, za dolní část zad nějakého vysoce postaveného úředníčka, za názory lidí, kteří o kultuře vědí naprosté houbeles? Nebo ještě méně?

Nejsa divadelníkem, nesleduji kupříkladu divadelní recenze v Plzeňském deníku, říká se však o nich mnoho špatného, dokonce přemnoho totálně neuctivého. Paradoxně se víc a lépe píše o alternativních scénách, že by však také v Plzni v rámci Ehm Ká uspořádali festival divadelní alternativy a studiových scén? Čili něco takového, o co se sebezáchovně prozatím pokoušejí pouze vysmívaní nonkonformní jednotlivci? Kdeže, ani náhodou, přesně na tohle peníze nejsou a nebudou. Nebo se rozkradou pod rukama, jak bez retuší naznačil náš moravský kritikus: však asi ví, jak to v Plzni chodí. A čemu všemu poslouží Ehm Ká. Koneckonců kritik zcela konkrétně píše, k čemu: k cílevědomému vysychání potůčku grantových almužen, uplatňovaných magistrátem, který jinak hýří financemi na nesmyslné projekty a na desítky předražených projektů — a pochopitelně také pro „kluky, co spolu mluvíme“. Ač kolikrát vůbec nevíme, o čem. Nebo se jenom předvádíme před lepými sekretářkami, že, páníčkové ředitýlci v říji?

Pozor: náš kritik v této sentenci vůbec neměl na mysli plzeňský nebo ostravský magistrát, nýbrž magistráty vůbec, ouředníčky vůbec, mrhání penězi vůbec, plýtvání penězi vůbec… Věříme, že plzeňský primátor je osvícený člověk, možná si však ani nedovede představit, kolik neosvícených nul ho obklopuje a nakolik se tyto nuly a nuličky chovají jako bezedné pijavice, bránící se všemu opravdu kulturnímu jako čert kříži. Nebo si pod „kultůůůrou“ představují nějakou připitomělou taškařici, která jejich mysli půjde k duhu. Půjde-li. Ale do té vrážejí peníze stejně štědře jako do těch nešťastných kachen kolem sv. Bartoloměje. Tento světec je ostatně patronem řezníků: kdyby měl pravomoc, určitě by už dávno všechny ty stvůry upekl, obávám se však, že tento výtvarný uliční šunt by nejspíše přepekl a ten by se pak nedal konzumovat ani se zavřenýma očima.

Ergo zpět k literatuře. Bylo v Literárních novinách naznačeno, že v Plzni se finanční prostředky možná rozkradou pod rukama, možná i pod nohama. Rozkradoum nebo nerozkradou? Leč i když nerozkradou a vyplýtvají se takříkajíc sofistikovaně, kéž by!, kéž by!, stejně na literaturu s největší pravděpodobností nezbude nic. Většině magistrátních zaměstnanců přes kultůůůru je totiž kupříkladu osud plzeňského literárního měsíčníku PLŽ absolutně lhostejný. Případně že by byli ochotni finančně podpořit internetový Literární Západ, to jim nepřijde na mysl ani v nejpříšernějším snu, natož v pracovní době. Nejde o to, zda by taková injekce byla reálná: rovněž v této záležitosti zase a znovu kráčí o nevšímavou lhostejnost a lhostejnou nevšímavost. Stále víc se zdá, že ideálem jedné čiperné partičky je vstoupit do roku Ehm Ká jako město bez plzeňského literárního života nebo vyznačující se nicotným literárním děním. Beztak je nezajímá a k žádnému klikoleštění ani k vzestupu k moci se nehodí. I když – nedělal zmužilý, srdnatý a statečný Jiří Pospíšil svého času také poradce přes kulturu? Přes literatůůůůru rozhodně nikoli.

Stejně by mě ale zajímalo, zda je festival Divadlo v Plzni vskutku akademický až k pláči, nebo není. Pokud však ano, což je neblaze podobné situaci být akademický k smíchu, pořád je houby zle: v západočeské metropoli budou snad i po odšumění aktivit Ehm Ká dál hrát třeba tzv. antidivadelníci. Složení z prozaiků, básníků, hudebníků… A ti rozhodně k pláči nejsou a nebudou. Zato k ozdravnému smíchu být chtějí. Copak však někdo z pijavicovitých oudů oudíků Ehm Ká o nich něco ví či cosi kdy slyšel?