opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-8
-1
hodiny
-2
-2
minuty
-5
-7
sekundy
-4
-8

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Mnoho, ach přemnoho ošklivého jsme museli i v rámci tohoto Zápisníku napsat o Obci spisovatelů: jednou to vypadalo, že nadobro upadla do tenat neuvěřitelného žvanění místo úvah o její budoucnosti, podruhé na její poctivé české vytunelování až do mrtě, jistěže pod rouškou krásných slov, což o to víc vylučovalo jakékoli rozumné úvahy o budoucnosti této spisovatelské organizace a instituce, potřetí, po odchodu spokojených tunelářů a přitunelářů či soutunelářů, zase na pomalou, leč nezadržitelnou agonii tohoto autorského společenství. Přiznejme bez váhání, že i nový předseda Obce spisovatelů nevzbuzoval žádnou valnou důvěru, ne-li zcela obráceně: velice jednoznačnou nedůvěru. Zůstaňme u této zdrženlivosti, rozhodně si nedělejme o situaci vytunelovaného spolku žádné iluze, nicméně buďme objektivní. Ačkoli jsme nadále přesvědčeni, že by měla vzniknout též nějaká jiná, paralelně fungující literární organizace, což už před drahnou dobou kategoricky tvrdili mnozí jiní lidé povolaní a zasvěcení, zdaleka nikoli a to ještě relativně nedávno pouze autor těchto řádek či těchto sloupků.

Co je tedy (možná) nového v Obci spisovatelů? Roušky jsou toliko poodhrnuty, už to je však pokrok, že jsou poodhrnovány a že se pod ně již může alespoň pokradmu nakouknout, zachovávajíce přitom patřičnou decentnost. O některých kostlivcích se už totiž začalo mluvit na veřejnosti, a to přímo ústy předsedy Obce, prozaika Tomáše Magnuska. Nemyslíme si, že by šlo o výrazného literáta, o čemž jsou přesvědčeni například Jan Cimický a Eva Kantůrková, neboli ti, kdo ho svého času navrhli do Rady Obce, nicméně v dané chvíli promlouvá především jako manažer a organizátor, až v druhé řadě jako spisovatel. A co nedávno prohlásil, přesněji řečeno co nedávno potvrdil? To, o čem si cvrlikají všichni literární vrabci: že když Obec spisovatelů přebíral, ukázalo se, že má „neskutečné dluhy“ a že teprve nyní se postupně uzavřela finanční kontrola, která měla prozkoumat hospodaření minulých hospodářů. Ve skutečnosti rádobyhospodářů. Však jsme o tom psali v Zápisníku vícekrát a bohužel jsme si nic z prstíků nevycucali, ba právě naopak: realita je mnohem horší, než se zdálo na vzdálený pohled. Ty dluhy zanechalo bývalé vedení, konstatuje nynější předseda OS, což byli lidé, kteří podle něho udělali hodně pro českou literaturu, zato „pro Obec vykonali medvědí službu“.

obec-spisovatelu Nynější zadluženost hodlá předseda OS uhradit z vlastní kapsy. Čili je ochoten obětovat své vlastní úspory, aby umožnil alespoň elementární existenci Obce spisovatelů. To je nepochybně víc než gesto. Totiž než gesto, které bychom asi marně očekávali od našich uhlobaronů, od ČEZ, od knížat z Hluboké, od knížete Švarciho, pohříchu ani od toho nejbohatšího – od večerníkovského Trautenberka. Jako člověk, který se měl stát spasitelem Obce, v současnosti Magnusek tvrdí, že největší dluhy nadělal velký projekt OS načrtnutý k dvoustému výročí narození K. H. Máchy (připomeňme, že oslavy máchovského výročí se konaly již před necelými třiceti měsíci, pozn. dr. No), kdy se ukázalo, že získat dotaci je stejně důležité jako ji potom realizovat a především řádně vyúčtovat. Což se nestalo a vůbec nikdo vzniklé problémy celou tu dobu neřešil, přiznává otevřeně Magnusek (který byl do těchto tunelářských rejdů uvrtán vskutku nevinně), takže není divu, že penále spjaté s touto dotací jsou stejně velké jako sankce. Pokuty byly minimalizovány jedině díky tomu, že soudobé vedení prý prosilo, prosilo a prosilo. A nemělo to vůbec jednoduché, říká stávající předseda, poněvadž „minulé vedení jednalo s poslanci a úředníky arogantně“. Kdo by se pak divil, že díky „úrovni“ takového jednání má dnes Obec „opravdu špatnou pověst“. Namoutě, pravíme s povzdechem. Namoutě. Však jsme nejednou na její zpotvořenou pověst neradi odkazovali.

Dobrá, jenže co teď, když Obec spisovatelů prožívá evidentní existenční agonii a veškeré prachy jsou vůčihledě fuč a pravděpodobně už do posledního haléře rozfofrovány? Na to odpovídá Tomáš Magnusek až překvapivě kategoricky, jenomže situace je podle všeho taková, že mu zřejmě nic jiného skutečně nezbývá: „S bývalým předsedou, básníkem a literárním vědcem Vladimírem Křivánkem se budeme soudit.“

Nuže, opravdu nikoho neposíláme do kriminálu a opravdu nikomu nepřejeme vězeňský chlebíček. Koneckonců u nás stejně dohromady nikdo v tzv. lochu neskončí, snad s výjimkou někdejšího středočeského hejtmana, ostatně též autora několika knižních publikací beletristického ražení a ladění. Zato nám je velice dobře známo to, co je tady zřetelně připomenuto: totiž arogance, arogance a ještě jednou arogance. Do češtiny přeloženo: nedůtklivá zpupnost. Bejvávalo, že jsme na tyto nešvary, již zdálky více než zřejmé a více než viditelné, veřejně upozorňovali (dnes čteme, že prý jako první a především dlouho jediní) a tím pádem za to sklidili od bývalého velkomožného Pána obce takovou bandurskou, že ještě teď je všude vůkol cítit síra. K tomu natolik zlobně pomlouvačskou a navíc škaredě žalobníčkovskou až udavačskou, že by si také on sám zasloužil přinejmenším něco podobného. Nebo aspoň pár otázek. O vědeckých plagiátech, o předsednickém tunelování… To je však úplně jiná záležitost. Také pramálo lichotivá. Zatím musíme akceptovat a opakovat, že pro začátek má nový předseda Obce v úmyslu financovat „neskutečné dluhy“ minulého předsedáčkování z vlastní kapsy. Jak to tudíž nakonec dopadlo? Vyhrála v tomto případě láska a pravda nad lží a nenávistí, nebo naopak?

Co je však pro budoucnost Obce spisovatelů ještě důležitější než fakt, že po všech defraudacích je chudá jak kostelní myš? Možná rozhodnutí, že předseda Magnusek je odhodlán – „profilovat Obec jako sdružení regionálních autorů a jejich svazů, nikoli jako centralizovanou instituci“. To je naprosto přelomové stanovisko, doposud tomu bylo totiž vždy naopak! Donedávna sice byla regionální literární seskupení samostatná, ale stejně vzhlížela k matičce (nebo maceše?) Praze jako k Panence Marii. Tohle prý chce Tomáš Magnusek změnit od základu (on sám je Východočech) a je otázkou, zda se mu to podaří a do jaké míry se mu to podaří. Mezitím vzniklo také nezávislé středočeské sdružení spisovatelů, tedy vesměs autorů, kteří se i tímto rozhodnutím korektně oddělili od pražského „centra“ ve znamení jednoho z regionů. Uvidíme, co bude dál.

Tohle vše je možné si v kostce přečíst na Portálu české literatury, jenomže kdopak ho v západočeské metropoli čte nebo ostře sleduje? Kdopak v ní čte literární časopisy? A Literární Západ? Přitom není vyloučeno, že jednou se právě Literární Západ stane tribunou nějakého místného, resp. nového seskupení regionálních autorů. Dnes večer to ještě nebude, leč věřme, že i v této sféře zanedlouho nastanou nějaká dobrá a ještě lepší jitra.


6 Responses to “Zápisník dr. No 4.9”


  • Obec spisovatelů má svoji dlouhou historii a kořeny jejich problémů, leží již v samém začátku. Podstatné ale není shromažďovat seznamy chyb.
    To co probíhá ve vedení Obce je pokus hledání smyslu této organizace. Podaří se? Nepodaří?
    Pokud sklouzneme k hledání výhodnosti pro sebe nebo svůj region, přidáme jen další zátěž.
    Za sebe si myslím, že by zde měla existovat ústřední organizace, která by byla vývěsním a informačním štítem regionů i mimoregionálních organizací pracujících s autory. Měla by se více podílet na hledání kvality a vlastních hodnot než na kopírování činnosti která přísluší ministerstvu kultury. Informace, které se občas objeví jsou samozřejmě zavádějící.

    Meičas

  • Ivo Fencl:

    Magnuskův nápad pořádat společné besedy známých tváří (herců apod.) + neznámých tváří (vždy nějaký autor) je dobře míněn, ale asi utopií. Magnusek o tom píše v tomto smyslu: „A když to uděláme stokrát…“ (tj. společné vystoupení známé a neznámé tváře) „… stane se i spisovatel známou tváří.“ V praxi se to ovšem nakonec realizuje stejně jen párkrát (pokud vůbec), stejně jen s vybranými (kým a jak?), ale především je otázkou, zda si lidi začnou kupovat od takto zviditelného tvora kupovat víc knih:-)


  • Civilizace = kultura. Jejími nositeli jsou především umělci. Je s podivem, že nám média dokázala toto privilegium upřít. Je to právo duchovní a společnosti chybí natolik, až vzniká dojem, že nemáme žádné skutečné osobnosti, kultivovanou inteligenci. To je základní otázka, pro OS důležitější než kolik zbylo v základním fondu. Ukázat na císařovy nové šaty starých „celebrit“.


  • Spolupracovala jsem na pořádání konference Obce o Protektorátu a Heydrichiádě. Velkým problémem byl nedostatek fungující propagace jak v časovém horizontu, tak v plošnosti. Odškrtnout si pár zmínek tu a onde nestačí. Ukázal se také nezájem některých médií o věci mluvit (peníze na extra reklamu holt nejsou) a výsledkem bylo ohromení (nikoliv početných) návštěvníků, jak výjimečná akce to byla.
    Jsem zvyklá tu a tam se prezentovat na festivalu fantazie v Chotěboři včetně přednášek na různá témata a myslím si, že by to nezaškodilo nikomu a nikde. Ostatně vždycky je blízko tomu začátku července i Literární Vysočina. Mám šíleně nabitý program, ale vleze se tam už druhým rokem i besedopřednáška pro studenty – nabídla jsem rok šedesátý osmý.
    J.H.Čermáková má pravdu v tom, že musíme být vidět. Jakkoliv, kdekoliv (Ivo Fencl je na tohle opravdu třída a zářný příklad), právě proto, že začínáme svým rozhledem výrazně svítit během obecného šeření vzdělanosti. Kdo jiný, když ne my, a kdy, když ne už radši včera?!


  • Jediné řešení pro vznik nového literárního hnutí je začít na zelené louce a odříznout celou minulost. Není důležitá a přináší jen problémy. Struktura nového hnutí (ne organizace))) by měla spočívat ve vytváření regionálních klubů, které svou literární aktivitu realizují především ve svém městě, regionu. Koneckonců v literárních klubech a podobných aktivitách je těžiště skutečného zájmu o knihy, čtení a literaturu vůbec.
    Celostátně je hnutí organizováno formou setkání, které může probíhat na různách místech několikrát ročně formou velkých literárních setkání, kde se literáti setkávají a volí si vždy pár lidí, kteří zorganizují další setkání a připraví rámcový program. Setkání mohou být tématické. Na zakládajícím setkání by měla vzniknout jakási literární ústava a morální kodex hnutí, jež bude základním identifikačním vodítkem celého hnutí.
    Na bázi internetové propagace existuje buď jedna společná platforma, kde každé regionální hnutí spravuje svojí část nebo existuje základní společný design pro všechny weby, ale každé hnutí se propaguje ne své website. Zde existuje mnoho dalších variant jak projekty efektivně propojit se společným výstupem. To není vůbec žádný problém.
    Forma nového hnutí navazuje na prvky přímé demokracie. Centralizované vedení neexistuje, vytváří se organizační vedení na období mezi jednotlivými setkáními a pak se mění. Nejvyšším orgánem hnutí jsou všichni členové, hlasujícím na setkání. Tím se vyhneme centralizovaným excesům, které jsou známy z dob bolševika a které s úspěchem převzal Dědeček a spol. v Pen Klubu.


  • Ano, často píši o Obci spisovatelů, poněvadž jsem jejím členem a trápí mě její problémy, až polemicky prskám. Ale p. Miki Herman má svatou pravdu, možná mnohem víc by se mělo prskat na PEN klub. Také vím o jeho „centralizujících excesech“, ale bez detailů. Tudíž by si PEN klub měl vzít na pořádný paškál někdo jiný. někdo, kdo ví víc. Jen by mě zajímalo, zda je V. Klaus pořád členem PEN klubu a zda už někdy zaplatil příspěvky. V dobách, kdy VK prezidentštil, jsem se tázal marně.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
červenec 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
 
< čer srp >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody