opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
-13
0
hodiny
-1
0
minuty
-3
-8
sekundy
0
-4

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



V Galerii města Plzně vydali povídkovou sbírku (včetně několika básní) z pera Iva Fencla s názvem Rok Joriky. Jak jinak: když už ne Ivany, potom jistěže Joriky. Literární postavy se někdy stávají věru záviděníhodnými stálicemi spisovatelského psaní a zrovinka u Fencla to zřejmě platí obzvláště. Leč pozor: nepíšeme recenzi této knížky, pouze na okraj podotkněme, že to nejlepší z ní vyšlo už v Plži a v Kalendáři plzeňském (nikoli náhodou tady o tom není nikde ni zmínka, nedivme se ale). Budeme se ovšem důsledně řídit konstatováním, že četba medailonu autora někdy může být o poznání víc vzrušující než čtení vlastních prozaických textů. Nechme tudíž beletrii a poezii z Roku s Jorikou být a ponořme se do zmíněného medailonku. Ano, čeká nás malé dobrodružství!

V každé knížce tohoto druhu by se měl nalézat obsah a ten obsah by měl být v pořádku. Pochopitelně pokud mají dotyční aspoň nepatrný šajn o redakční práci. Nemají-li, vypadá to třeba takto: v obsahu se dočítáme, že na s. 102 je v publikaci umístěn Medailon Ivo Fencla. Každý redaktor by měl matně tušit, že v češtině se skloňuje, čili koho čeho? – Iva Fencla. Pseudoredaktor netuší nic. Asi ani to, že Ivo je jméno sklonné. Viz kterýkoli slovník spisovného jazyka českého. Leč dobrá, stojí tu tedy psáno Medailon Ivo Fencla. Podívejme se tudíž na s. 102 – a co na ní je? Pouze: Ivo Fencl. Není tady zhola žádný Medailon Ivo Fencla (správně Iva Fencla), nýbrž toliko cosi jako medailon, jenž je nadepsaný: Ivo Fencl. Jistěže, jde o maličkost. Neboli o bohorovnou redakční ležérnost. Česky: o diletantštinu.

Další problém: tento medailon není nikým podepsán. Žádný (případný) autor není uveden ani ve zmíněném obsahu. Není-li, tak není. Leč stejně: kdo ho tedy dal dohromady? Redaktor knihy? Nebo sám Fencl? Případně rukou nedílnou pospolu Ivo Fencl s redaktorem publikace? Nebo někdo úplně jiný? Nebo se tenhle text jednoduše odněkud převzal? Možná to vědí úplně všichni, z Roku Joriky se to však rozhodně nikdo nedoví. Což je škoda, poněvadž máme mnoho důvodů se medailonem zabývat a kroutit nad ním hlavou. Koneckonců není nikde nepovoleno kroutit hlavou nad nepodepsaným medailonem o autorovi, takže se do toho zvesela pusťme. A neřešme přitom klíčový problém, zda uvedenými pravdami někdo bulíkuje Fencla, anebo naopak Fencl bulíkuje všechny ostatní. Lhostejno.

fencl_jorika Začneme zjištěním, že autor, jenž v příštím roce oslaví abrahámoviny, by letos mohl oslavit dvacet let své literární činnosti. Čteme totiž, že debutoval roku 1993, už předtím však napsal spoustu věcí (po roce 1993 asi ještě víc), darmo je vypočítávat! Budoucí bibliografové si s Fenclovou mnohoplodností určitě nebudou vědět rady, vždyť kdekterý autorův text vyšel nejspíše na 111 serverech zároveň! Otázka je, jak jim Fencl říká: třeba se tu píše o deníku Neviditelný pes, aniž by se připomnělo, že jde o „deník“ internetový. Čili není deník jako deník. Nicméně kvitujme, že Ivo Fencl figuruje v české literární kultuře již plných dvacet let a může tudíž své působení bilancovat. Třeba i výčtem toho, co všechno je a čím vším je.

A tak se v nepodepsaném medailonu dočítáme, že Ivo Fencl je členem Obce spisovatelů nebo kupříkladu České společnosti Sherlocka Holmese. A nejen to. O čem tu však nic není: že je též členem Unie českých spisovatelů (na to mohl zapomenout, budiž), především však i Střediska západočeských spisovatelů! Do role jehož obhájce a ochránce se tak rád pasuje. Přesto mu Středisko vůbec nestálo za to, aby se o členství v něm zmínil! Neuvěřitelné. Že by na jedné straně v postojích Střediska hájil neobhajitelné a na druhé straně se za členství styděl a tajil ho? Což píšeme s vědomím, že nevíme, kdo medailon sepsal, odněkud ale jeho pisatel nějaké podklady musel obdržet. Co však Fencl naopak ve výčtu svých členství přiznává? Nuže, velice podstatnou věc, pro spisovatele a člena SZS pravděpodobně tu nejpodstatnější: že je „čestným hostem penzionu Pod Radyní ve Starém Plzenci“! Proboha: nějaký zlý kritik by mohl medle vyslovit domněnku, zdalipak nejde o hodinový hotel, nic takového však nemáme na mysli. Navíc bude Fencl asi jediným českým spisovatelem, který je čestným hostem v nějakém penzionu, tak si toho tuze považujme. Existuje vůbec ten penzion?

Dále: v medailonu se praví, že Fencl je spoluautorem celé řady knih, které jsou tu vypočítány a mezi nimiž najdeme i publikaci či sborník s dvojjazyčným názvem Krajiny našich srdcí/Herzenslanschafen. Nemusíme umět plynně německy, abychom neviděli, že v německém názvu – v prezentaci autora medailonu – jsou hned dvě nemilé chyby. Zase maličkost, řeknete si, asi by se však nikomu z nás nelíbilo, kdyby na východobavorské straně o této publikaci psali jako o Krajyně našych serdcý. Hned bychom nad těmi hloupými Němčoury ohrnovali nos, že jim nestojí za to se podívat, jak se to píše česky správně. Ale třeba to nemá na svědomí Fencl, leč neznámý autor medailonu. A je to zase tady: kdo je autorem toho medailonu? Ať je to kdokoli, nyní by měl kajícně poznamenat: Meyn Got…

Za pořádnou, ba ještě pořádnější mystifikaci z pera autoru medailonu však lze pokládat tvrzení, že k Fenclovým knižně publikovaným dílům patří Ranní sny (s Jiřím Navrátilem, edice Tvary, 1998). No, knižně publikované dílo… V literárním obtýdeníku Tvar (de facto v „novinách“) vycházela nějaký čas příloha s názvem Edice Tvary a tam v podobě takovéto spíše novinové než časopisecké přílohy vyšly i Fenclovy Ranní sny. Prohlašovat je však za knižní publikaci je absolutní nehoráznost. Takhle bychom za „knižní publikaci“ mohli prohlásit například i přílohu Salon v Právu, přílohu Orientace v Lidových novinách, přílohu Kultura v Plzeňském deníku atp. Proč ze zajímavého prozaikova textu dělat za každou cenu knižní publikaci? Že panu autorovi medailonu není hanba, ať ho spíchnul ten či onen!

Nechme však nešťastný medailon o autorovi v Roku Joriky načas být a vraťme se k jubileu dvacetileté Fenclovy literární činnosti. Oslavil ho i další knihou: v regionálním komerčním nakladatelství Akcent vydal příběh Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít. Máme na jazyku, že s příšerně kýčovitou obálkou (je na ní fotka Fencla s Jorikou či nikoli?), leč o to nejde. Jde o to, že Ivo Fencl v textu na záložce nabývá renomé možná nejúspěšnějšího českého literáta od dob Kosmových, poněvadž, píše se tu, je prý autorem „úspěšných publikací“ – a těch se tady vypočítává plných jedenáct! Jedenáct úspěšných publikací, kdo by nezazáviděl! Zase tu jsou časopisecké Ranní sny (tentokrát už ale bez odkazu na Jiřího Navrátila!), mezi samostatnými úspěšnými publikacemi je však uveden dokonce i nevelký kolektivní sborníček členů Střediska západočeských spisovatelů Setkání na Šumavě a především poměrně obsáhlá antologie současné západočeské prózy a poezie Na dva západy, v níž je zastoupeno kol padesáti autorů! Editory zmíněné antologie by mělo zaskočit bezstarostné tvrzení, že ji Fencl připočítává ke svým vlastním úspěšným publikacím. Ano: Tohle je moje, tamto je moje a tohleto je také moje! Pravda, skoro stejně si může občas počínat dvouletá vnučka, a to nesmírně roztomile. Tudíž budiž, nic nenamítejme, celá antologie Na dva západy je Fenclovo dílo, je jeho, je jeho, je jeho. Je. Kdyby editoři za velikánskou dřinu spojenou s přípravou antologie dostali alespoň jednu korunu českou, hned by ji museli Fenclovi vyplatit na dlaň!

Znovu k Roku Joriky. Ještě by měl pisatel medailonu o autorovi z této knížky vysvětlit, do jaké míry obstojí formulace, že Fencl je spoluautorem Rozhovorů o interview „pro Karlovu univerzitu v Praze“. Napsal snad nějakou vědeckou stať? Je to snad badatelská publikace? Opravdu si to vyžádala Karlova univerzita (ta je pouze v Praze), její vědecká rada nebo akademický senát? Zase nás někdo potměšile bulíkuje s tváří arciže nevinnou. Chudák veřejnost. Šťastný Fencl. Právě razantně vstupující do jedenadvacátého roku své literární činnosti. Úspěšné, jistěže úspěšné. Ba, ba, úspěšně hrnečku vař.

 


20 Responses to “Zápisník dr. No 4.14”


  • Akcent skutečně omylem uvedl, že jsem autor a ne spoluautor těch dvou antologií. Penzion Pod Radyní však existuje.

    • Marek:

      Ano před Penzionem Pod Radyní jsem byl s Ivo Fenclem na pivu. Já nealku, neb vedle v ulici stál mi svěřený Daihatsu Sirion, kterým jsem občas udělal výlet do Starého Plzence za Ivo Fenclem nebo múzou I.V.


  • Ad Edice Tvary. Tato edice skutečně není regulérní knižní řadou, ale byla koncipována tak, aby ji šlo vyjmout z časopisu Tvar a složit v publikaci o (pouhých) 32 stranách. V té formě jsem v edici Tvary uveřejnil pod titulem Smíš zůstat mrtev i pasáž z později knižně vydaného románu. Mužem, který by tu mohl potvrdit, že vlastní v knihovničce i kompletní edici Tvary v „sešitové“ podobě je kupř. plzeňský rozhlasový režisér pan Buriánek. O knížky v pravém slova smyslu však skutečně nešlo a např. za mého dětství takto knihy vydával Ohníček, jenže na pokračování. Celek jste dali dohromady až po koupi 24 čísel. Vycházel tam tak Marryat, London, Karel May, ale také Žlutý Robert Vojtěcha Steklače, první a později pro vázanou knihu korektnější, změněné vydání.


    • Časopisecké vydání je časopisecké vydání, nikoli knižní. Co k tomu dodat. Přílohy z Edice Tvary mám svázány v několika svazcích, publikovalo v ní kol stovky autorů (ba i má maličkost), opravdu nikdo, ale nikdo!! to však za knižní vydání nepovažuje. Určitě ani pan Buriánek. – Poučení: pozor na negramotné šibaly z Akcentu. Pozitivum: penzion prý existuje!!


  • Penzion známý (spíš dřív) jako U Zíků je na Radyňské ulici ve Starém Plzenci a má v přízemí hospodu, kde se (teoreticky) odehrála část povídky Myška. Ale ještě k tomu Středisku. Dlouho jsem se domníval, že informace o členství v Obci už jaksi sama o sobě implikuje, že je autor i členem některé krajské pobočky, které byly „podmnožinami“ Obce. Autoři se totiž do Obce dostávali právě „skrz“ členství v některé z poboček, i když asi jsou výjimky. Ale to je možná už víc autorů, kteří nejsou ani v krajské pobočce, ani v Obci… (?)

  • karel karlovič:

    Vem čert medailon, obsah je tím hlavním! Panu Fenclovi knihu přejme, ale nakladatel by se měl více zamyslet, koho chce tisknout, jestli pány autory jako Hrubého či Trinkewitze, talenty typu Štýbra, nebo gragomany k nezastavení typu páně Fencla…

  • Hortensie H.:

    Vidím, že se LZ stává herním polem pro dovádění animozit. Grafomané mi nevadí, spíše ti, kteří radí ostatním, co a koho by měli tisknout. KK: proč se tak trápíte čtením Fencla? A Vladimíre: opravdu není o čem psát?

  • karel karlovič:

    Máte pravdu, mílá HH, souhlasím s Vámi. Problém je, že ten chlap je zkrátka literárně řečeno „všude“. Píše pořád, píše hodně a neustále na něj narážím. Nemám mu to zcela za zlé, alespoň se snaží, ale je toho zkrátka moc. Kdyby byl tak dobrý, jak často publikuje, byla by na programu dne zcela jiná debata. Vám grafomani nevadí, mně vadí svou nesoudností a také tím, že v tomto případě jsou sami sobě obhájci ve smyslu, „pokud se neobhájím sám, nikdo to za mne neudělá“, což je bohužel pravda, kterou si pan Fencl nesprávně vyložil…


    • Vím, že bych neměl reagovat. Ale deptá mě jedno. Rozpor, neuvěřitelný kontrast mezi těmito pohledy zvnějšku a realitou. Vždyť já normálně chodím do práce a často nic nenapíšu celé dni a týdny. A nejen, že i u mě existuje cosi jako „tvůrčí blok“, ale i utápění se v depresích. Nepopírám jedno: že mi psaní slouží jako psychoterapie, prvořadě. Vždyť i většina té „banální“ (ale pro mě krásné) knihy Rok Joriky je úplně vymyšlená – a nic podobného jsem NIKDY neprožil. Nebanalizoval bych ani to, že Joriku miluji. To je prostě fakt. A román Gotická kobka? Fakticky vznikl už někdy v roce 1993, první náčrty v mém dětství. Proč si každý automaticky hned myslí, že vydávám jenom nové věci? Prostě jsem se dřív nedostal k definitivní revizi Kobky (byla doporučena už k vydání v Českém spisovateli, který zanikl). Obrovské množství textů má základ v textech, které jsem napsal třeba taky v osmnácti. Nyní mi táhne na padesát a někdo tomu nemusí věřit, ale píšu minimálně!!!

  • Hortensie H.:

    Karle Karloviči, a co na Marsu? Neznám autora, který by nereagoval na takový hon. Lépe u piva řešit takové malichernosti! A nebo kritikou. PS: Tuším, že VLNO naježil srst!


    • Ale nenaježil… Nebo naježil? Neměl bych se ježit. Dobrá byla otázka, zda netřeba psát raději o něčem jiném. Ale ano, vždy ano, nechť o tom jiném co nejvíce píší i jiní.
      Leč, milí a vážení, sepsat správně medailon, obsah nebo tiráž sice se může zdát někomu totální malicherností, jenže tady jde o regule knižní kultury a literární kultury. Z toho se dělají zkoušky na univerzitách! Někdo to neumí a naučit se nechce, ptejme se tedy, zda se má nebo nemá upozorňovat, že to neumí. Neupozorní-li se, bude to všude. Proč se podobné redakční paskvily neobjevují třeba v Torstu, Druhém městu, Chermu, Emanu, Hejkalu, Periplu či jinde? Poněvadž si tam dávají na tyhle „malichernosti“ setsakramentský pozor. Aby nevypadali jako redakční čuňata. Připouštím však, že autorům nebo veřejnosti to může být absolutně jedno. Leč redaktorům to jedno být nesmí, o to tady běží.

      • Hortensie H.:

        VLNO,
        není to jedno, ale dá se o věci psát méně zaujatě
        proti autorovi, ale to je věc vkusu. Je mi líto,
        jak referuješ, s očividnou zlomyslností, španě se to čte, nevysíláš signál k nápravě, ale k popravě.
        Ani řádka pozitivní, ale možná se to takhle na univerzitách učí.


        • S tím nesouhlasím. Článek je výslovně zaměřen na medailon-nemedailon a ne na vlastní povídky. A ani jsem nepolemizoval, nešlo to. Skutečně tam např. MĚLO být uvedeno, že povídka Myška vyšla už v Kalendáři a povídka Dívka v masce vyšla už v Plži. Uvedeno to není a mrzí mě to. Na druhé straně je zde třeba ale říct, že ty povídky byly přepsány. A to částečně i redaktorem knihy. Nejde o původní verze a osobně bych řekl, že Myška je teď jasnější. U změn v případě Masky váhám dodnes. Tak třeba je tam v úvodu cosi dovysvětleno. Není to ale polopatické? Taky závěr je jiný.


          • Nebo Rozhovory o interview. Sám Dr. No tuto knihu před vydáním recenzoval, takže musí vědět, že si ji Univerzita Karlova NEvyžádala. AQ je sice uvedeno v tiráži, že ji „vydala“, ale současně je jako vydavatel uvedeno i „Karolinum“. O edici Tvary už jsem psal výše. Do knihy se bohužel vloudily i další překlepy a chyby, které Dr. No buď přehlédl, nebo už neměl sil vypočítávat. Ale ve všech knihách najdete překlepy, to je taky pravda, ne?


            • Hon na autora?? Děkuji I. Fenclovi, že si povšiml, že vůbec nepíši ani o jeho povídkách, ani o překlepech, ani o textologických změnách atp., dokonce výslovně zdůrazňuji, že nesepisuji žádnou recenzi a nezabývám se autorovými texty, pouze upozorňuji na bědnou kvalitu medailonu a jakési záložky. Proč to ale mám opakovat donekonečna? Kdo to vědět nechce, stejně si bude dál treperendit to svoje. Což je ostatně mnohem jednodušší a mysl to příliš nezatěžuje. Proto raději pospolu spějme k plzeňským kontejnerům!

              • Hortensie H.:

                Vždyť právě o to jde: o podstatném se nepíše! Ještě, že internotové treperendy nelze vyhodit do kontejneru.


  • Šéfredaktor Plže nebo jeho zástupce ing. Vladimír Gardavský si, co aspoň vím, postupně vytipovali skupinu recenzentů, kterým zadají knihy, pokud o nich vyloženě netouží napsat sami, nebo pokud knihu nepovažují za vyložený brak, ale je to možná dáno i dostupností knihy, kterou si nikoli každý recenzent chce či může koupit. Takže Plž o podstatném píše, i když bych asi uměl akceptovat, kdyby zrovna o Roku Joriky nenapsal. Podle mě je ale docela těžké vydávat recenze hned po vydání knihy, což vím i z toho, že jsem jednu dobu (nebo v určitých obdobích) víc recenzoval (nebo tedy psal o…, neboť nešlo vždy asi o regulérní recenze, kritiky atp.).


  • Někdy taky chce nakladatel předejít tomnu, aby text o knize či autorovi na záložce byl tendenční. Neřeknu mu tedy: Pošlete nám o sobě pár údajů, ale vyhledá ty údaje sám. Někdy je vyhledá na síti a ne vždy je tam vše správně. Chyby se tak přenášejí. Jindy je vyhledá chvatně a dojde k lepsům, což se jim stalůo v Akcentu, když dávali dohromady text na zadní stranu knížky a mezi titulya, které jsem vydal, uvedly názvy dvou antologií, do kterých jsem přispěl! Koukal jsem na to jako vrána, protože by mě nikdy nenapadlo, že se něco takového může stát. Je ti i moje chyba a myslím, že je jedno, že Akcent sídlí až ve Vyškově (kde jsem nikdy nebyl). Kdyby sídlil v Plzni, nezvládl bych to ohlídat taky, a jde koneckonců o práci redaktora, ne autora.


    • K Plži: možnost recenzování novinek se tam zvažuje vždy, loni se takto psalo o 23! knížkách, také se však stalo, že hned pět lidí odmítlo o jedné knize psát (neprozradím, o které, ale Fenclova to nebyla), takže dobrá redakční vůle občas nestačí. Šéfredaktor a jeho zástupce recenzují minimálně: loni v jediném případě. Rok Joriky chceme dát recenzovat, jak to dopadne, nevíme. To nevíme zprvu nikdy.
      Ke kontejnerům: kdo se tváří, že nic neví, pokládá za podstatné všechno, a proto do všeho mluví. Podstatné je, že již nyní se Plzeň stane Evropským hlavním městem kontejnerů, což je největší sukces od dávného zisku velblouda. Před tím jest třeba padnouti na ústa, a proto si ukládám v těchto komentářích šestinedělního bobříka mlčení. Ať se tak stane.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
duben 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
  
< bře kvě >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody