literární západ

Ano, pejskové si oblibují patníky, zato člověk si kontejnery neoblibuje. Zvláště ty „literární“ nikoli, ačkoli jistěže zcela jinou záležitostí jsou kontejnery určeny na odpadky. Nechtěl jsem už o komickém (vlastně tragikomickém) soudobém plzeňském kontejneření vůbec nic psát, našinec má opravdu úplně jiné starosti, než aby ztrácel čas s nějakými pozdně pubertálními nápady, při nichž z cizího krev neteče. Jenomže on se z toho stal určitý fenomén, vysloveně manifest ignorance – a raději neříkejme, co ještě. Přitom kromě pořádně znechucených názorů vzdělaných lidí nedávno zaznělo i tuze aktuální a tuze závažné stanovisko západočeského občanského sdružení ZA KULTPRO. Zdaleka se netýká pouze kontejnerů, nýbrž veškeré soudobé šarády s Evropským hlavním městem kultury (???). Neboli, neberme si žádné servítky, se cpaním si peněz do vlastních kapes a někdy i veřejných peněz do spřátelených cizích. Text tohoto stanoviska se pohříchu nemusí dostat ke všem, z tohoto důvodu si dovolujeme z něho obsáhle citovat (s nepatrným krácením) nebo parafrázovat podstatné výňatky. Jistěže s poděkováním jejich nebo jeho autorům! Nuže:

„O.p.s. Plzeň 2015 nezaplavila odpadovými kontejnery s evropskou kulturou jen město Plzeň, ale řadu dalších měst České republiky – dokonce i Mariánské Lázně. V projektu Kontejnery k světu stálo, že jeho cílem je obohatit veřejná opomíjená prostranství měst – a mezi taková opomíjená veřejná prostranství v Plzni zřejmě patří i Smetanovy a Kopeckého sady, Náměstí Republiky či Hlavní pošta, kde je největší koncentrace lidí v Plzni. Také tohle je tudíž vymyšlené a lživé jako celý projekt EHMK. Stejně tak je tomu v Mariánských Lázních, kde jsou kontejnery umístěny na nejfrekventovanějších místech, například na Kolonádě. Zejména němečtí turisté se domnívají, že Češi, ač už od války uplynulo tolik let, stále něco opravují… Všimli jste si, že kontejnery buď zejí prázdnotou, nebo je uvnitř znuděná obsluha, která se nemůže dočkat konce své ‚pracovní‘ doby? Nikoli náhodou lidé chodí kolem, aniž by je napadlo vstoupit dovnitř a nechat se prostřednictvím kontejnerů povznést na evropskou kulturu.

Pouze ve Smetanových sadech se jedna starší paní rozčilila na personál v místním kontejneru a vynadala jim, co to předvádí za kulturu a za mrhání peněz nás všech občanů. To ještě neviděla skutečně ‚velmi vydařený‘ katalog s názvem Program kontejnery 2013, plný gramatických chyb, amerikanismů, prázdných blábolů a prznění českého jazyka. Například: sukňový dýchánek… žonglobalizace… vernisáž… epicentrum kontejnerového dění… Namátkou se v katalogu dočteme, že ‚kontextuální ohled se tak rozšiřuje do roviny simultánního vnímání pěti zcela svébytných míst za vzniku jednoho celku, jediného organického tvaru negujícího konvenční prostor…'“ Což jsou podle pisatele nebo pisatelů stanoviska „další vyhozené peníze za odstrašující obsah katalogu, který je možná záměrně tak zpracován, aby adekvátně odpovídal kulturnímu dění v odpadových kontejnerech.“

O něco dál se ve zmíněném stanovisku konstatuje, že máme být ohromováni „naprosto bezduchými náplněmi rádoby kulturního dění“, přičemž pod stupidním, ano, stupidním heslem Od totality k participaci. Jak to vypadá v rozoumcích dobře placených činovníků? Třeba je to projekt Lehátkový workshop, podle něhož je možné si z dřevěných palet smontovat lehátko, pak na něj ulehnout na Náměstí Republiky a završit tak Den Meliny Mercury. Hu! Prý existovala naděje, že nic „sofistikovanějšího“ než loňský a nesmírně drahý Den Meliny Mercury už profesionální manažeři nevymyslí, leč opak je pravdou. Vymysleli: Lehátkový workshop. Možná ještě „geniálnější“ je podle sdružení ZA KULTPRO projekt Pivní vlajky, který počítá se stěnami z barevných pivních přepravek, přičemž stěna je navržena tak, aby „člověk když skrz ni procházel, sám se stal součástí instalace. To je vlastně varování: kdybychom se přiblížili k literárním a dalším kontejnerům, případně k jiným nesmyslům, mohli bychom se zničehonic stát jejich součástí!

A teď žerty a žertíky stranou, nešťastné úsměšky rovněž. Zaregistroval jsem pobouření nad mým výrokem o pytlích peněz vypatlaných na projekt Kontejnery k světu. Pravda, o pytle opravdu nepůjde, všechno přece směřuje na bankovní účet. Jenže co všechno? Čtěmež dál ve stanovisku: „Zajímá vás rozpočet těchto slaboduchých projektů? Odpadových kontejnerů, reklamních materiálů, paletových lehátek, pivních vlajek, personálních nákladů… Od Plzeňského kraje získá o.p.s.Plzeň 2015 cca 40 milionů Kč. Nevadí, že není na komunikaci v kraji, na zdravotnictví, na sociální sféru, na letité kulturní projekty občanských iniciativ, které jsou dnes záměrně nepodporované, aby se veškerá pozornost soustředila na ‚evropskou kulturu‘? Další finance k promrhání jsou v záloze.“ Vskutku, hlásá se sice cosi jako že od totality k participaci, což je k smíchu, konkrétně ovšem je to přesně obráceně, a to už není k smíchu: od prvopočáteční participace s občanskými iniciativami vývoj dospěl k primitivní totalitě „odbornic na marketing“. Kdeže odbornic na češtinu.

Závěr textu předkládaného stanoviska zní takto a je hodně neutěšený: „Plzeň je dnes městem nekultury, cirkusového umění, posměchu a švejkiád, od kterého se jen trochu kultivovaní Plzeňané v plné míře distancují.“

Co k tomu ještě dodat? Záměrné nepodporování kulturních občanských iniciativ je nepochybně farizejským, zlořečeně obláboleným zločinem proti lidskosti, k němuž jistěže nedochází v dějinách poprvé ani naposled. Ani mimo Plzeň, ani v Plzni. O mé „kultivovanosti“ si popaprikovaní vyznavači plzeňského kontejnerismu, najmě literárního, už určitě nemyslí nic dobrého, přičemž, nejsa příslušností Plzeňan, nanejvýš občas spřízněnou duší několika dalších spřízněných duší, mohu se od nynějšího všeobecného spiknutí usměvavých dutohlavů vskutku pouze distancovat a k tomu sepisovat tyto řádky, které stejně nic nezmohou. Alespoň však mohou zaznít a jednou být vyslyšeny. Zrovna těmi kultivovanými Plzeňany. Distancovat se je možno snad jen od epicenter kontejnerového dění, od paletových lehátek, od literárních kontejnerů.

Nic naplat, ti pejsci jsou nadevše rozumní, že zůstávaji věrni svým patníkům a nestahují se k velenádobám na odpad nebo na kontejnerovou literární produkci. Nezatracujme však kontejnery povšechně! Jen co dopíši, řádně roztřídím odpadky na plasty, barevné sklo a papír a vydám se s nimi k nejbližším kontejnerům. Blaží mě, že ty naše nejsou ani nebudou nikterak „literární“ a především že se před nimi neprovozují žádné nekulturní švejkiády z rozpočtu daňových poplatníků, rozuměj z veskrze roztodivného rozpočtu Evropského hlavního města kultury 2015. Možná by se však právě před těmito veskrze užitečnými kontejnerovými objekty měl veřejně v rámci projektu EHMK 2015 programově vystavovat utajený Ředitel komunikace nebo (proč ne spolu s ním?) rovněž dlouhodobě utajovaný Ředitel společnosti. Třeba by pak před zraky nic netušících vesničanů došlo i na vykutálenou žonglobalizaci zdarma.

Možná se však šeredně mýlím a opravdu všechno spočívá v tom, že kontextuální ohled se rozšiřuje do roviny simultánního vnímání pěti zcela svébytných míst za vzniku jediného celku, jediného organického tvaru negujícího konvenční prostor. Potom ovšem pravím hajhou.