opuštěná místa

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Následující řádky nebudiž žádným osobním útokem na prozaika Iva Fencla. Přeji mu slunné srpnové dny a lunné srpnové noci. Navíc následující řádky nejsou ani zavilým útokem na Plzeň, jak se někdo zpozdilý nebo všelijací zpozdilí může/mohou domnívat už předem. Zdůrazňuji, že už předem, aniž se probral/i a aniž začal/i číst. Ono je to vskutku těžké: kdybych si namátkou položil otázku, proč se Literární Západ jmenuje Literární Západ, znovu by někteří notně ulekáni vzkřikli: hle, další potměšilý útok na Plzeň! Ale na jakou Plzeň? Kdo se samojediný znovu a znovu považuje za Plzeň? Kterápak figurka, kterýpak šantalík? Kdybych kupříkladu napsal, že kdosi neumí sesmolit jediný veršík, aby byl k světu, týká se to přece daného plzeňského pisatele, nikoli krajského města. Dokonce když píši o Domažlicích, zase se všem jeví, že to bude útok na Plzeň. Chudák západočeská metropole, před zlolajným Zápisníkem dr. No ji neochrání, jak vidno, ani čtyři řeky, ani etické panely, ani kosti velbloudů a už vůbec nikoli předraženě primitivní a primitivně předražené kachničky na náměstí.

Nuže k Fenclovi. Ten je v tom sice možná nevinně, leč u tohoto pisatele platí, že nebývá v ničem nevinně: když něco někam napíše, tvrdí, že nikam nic nenapsal, a když recenzuje, práší jak pán z Prášilů. To aby si pak autoři hlavu ukroutili! Leč k věci. Ivo Fencl vydal další knihu, ale nepovíme, kterou, nepovíme, jak se jmenuje, nepovíme, kdo ji vydal, to vše se ostatně dá přesnadno zjistit a koneckonců Fencl už rozesílal na všechny strany zadní obálku inkriminovaného titulu, na níž demonstroval věcně vzato somnambulní informační text. Možná ho však nenapsal, to se nedovíme, poněvadž zruční fabulátoři zručně fabulují i v přímém rozhovoru. Však tu ve výčtu jeho díla figuruje i nevydaná kniha, což jest k smíchu i k pláči, stejně jako když se označuje za spoluautora publikace Na dva západy, v níž „spoluautorů“ je na půl stovky, leč budiž. To všechno nechme být, vždyť příště to bude to samé nebo ještě horší. Jde o to, že v nejmenované knize je i doslov, přesněji řečeno text uveřejněný pod názvem Dovětek. A v něm je řečeno černé na bílém, možno to v zděšení číst i jako bílé na černém, že Fencl je… literární vědec.

Ach, jak krásné je být kadeřavým, napsal klasik. Nevím, do jaké míry je krásné být literárním vědcem. Pravděpodobně z nějakých záhadných příčin ano, je-li to takto uvedeno a předtím je řečeno, že Fencl je i „známý spisovatel“. Dobře, proč ne, co však s tím literárním vědectvím? V nepopiratelném a nezpochybnitelném stavu výsostné blaženosti z tohoto poznání nic proti tomu si nepřeji namítat a budu či mohl bych tudíž od této chvíle ba i na velkou dálku pokládat Iva Fencla za literárního vědce. Och, vědče, ach, vědče. Leč lidé novověku dají na rozumné argumenty, nikoli na výroky podivných ptakopravců, a těch se v tomto strohém konstatování pohříchu nedostává, a proto, darmo ach marno, zprvu vše béřu na vědomí: Ano, jistěže, určitě, jak jinak, Ivo Fencl je literární vědec. Když to o něm píší. Ale proč je to literární vědec? Existuje pro toto nezvratné tvrzení sebemenší vysvětlení? Daly by se jako příklad uvést alespoň některé Fenclovy vědecké knihy? Nebo vědecké studie? Či odborné polemiky? Nepochybně i akademické a vysokoškolské tituly? A když už vědecké knihy, tak jistěže literárněvědné? Je-li Ivo Fencl literární vědec, pak to není vůbec žádný problém. Jen je-li opravdu literární vědec.

Leč málo platné, z něčeho se ani ten bič neuplete. Ano, Ivo Fencl napsal texty jako například knižní brožuru Dvě tváře doktora Jekylla, v níž referuje o životě a díle R. L. Stevensona. Ano, tak jest, tuto publikaci doporučuji k přečtení. Jenže to je buď popularizační spis, anebo literární publicistika. Vědci by Fencla vytahali za uši, literární anglisté by mu urvali hlavu. Vždyť i Zápisník dr. No je literární publicistika, nikoli vědecké dílo. Také jiné texty Iva Fencla podobného ražení jsou literární publicistikou, přinejmenším k ní mají blízko, a to není jistěže nic špatného. Jenom se sluší a patří si protřít oči a pokud možno i mysl a uvědomit si nebetyčný rozdíl mezi literární vědou a literární publicistikou. Samozřejmě, i čtverec může být kulatý, dvě a dvě může být dvaadvacet a kdo se vůbec nevyzná v oboru, může hlasem hromovým hřímat, že ten někdo je literární vědec. A houby se přitom starat, co je literární věda a co není, co je literární teorie a co není, co je literární kritika a co není – a co je literární publicistika. Která není literární vědou.

Achich ouvej, ta literární věda! V redakci Literárního Západu působí jedna milá mladší dáma. (Je-li jich tam víc, pak se všem omlouvám: znám jen tu jednu.) Není literární vědkyní, což skutečně není žádný hřích, a určitě se za ni nepovažuje a netvrdí to o sobě, má však vysokoškolskou kvalifikaci v humanitním oboru a tudíž je v mých očích stokrát, ba tisíckrát více literární vědkyní než Ivo Fencl. Ne-li stotisíckrát. Nebudiž to žádná výtka, pouze konstatování, přesto konstatujme, popravdě sine ira et studio, že Fencl, jelikož každý máme nějaké životní osudy, do této chvíle nikdy literární vědu nebo třeba literární kulturu, o literární teorii nemluvě, nestudoval, ani se jí nezabýval, vskutku ani vteřinku pouhou. Proto o ní nemůže nic vědět. Zato býval studentem ČVUT – a hned tu máme další problém. V Plzni se ví, že Fencl nějaký čas navštěvoval Pedagogickou fakultu UK, leč v dotyčné publikaci je uvedeno, že studoval PF UK čili Právnickou fakultu. A teď babo raď!

U „literárního vědce“ by snad v tom měl být větší pořádek, či nikoli? Dobrá, leč i kdyby studoval oboje zároveň, jak by se doklubal k tomu, být literárním vědcem? Lapidárně řečeno Ivo Fencl (zatím) nemá ukončené vysokoškolské vzdělání. To dozajista není nic dehonestujícího, poskočíme-li o patro výš, i na vysokých školách parazitují zapšklí a nervní nemakačenkové a nemyšlenkačenkové, nepochybně nemáme důvod vážit si někoho jenom kvůli titulu. Zvláště politiků s právnickým diplomem nikoli. Jenže jak by se Fencl bez patřičné odborné průpravy mohl stát literárním vědcem, lze právem žasnout? Ale mohl, namítněme, stačilo by, aby sepsal a mohl se vykázat aspoň střídmou kupičkou literárněvědných prací. Někteří nenapsali skoro nic a stejně jsou profesůrci. Pozor, toliko někteří. I loňské sněhy tu však byly, ale kde jsou Fenclova vědecká díla? Nebo aspoň jedno jediné vědecké dílo? Nějaká jeho dávná literárněvědná závěj nebo aspoň literárněvědné náledí?

Přitom je to tak jednoduché. Elementary, dear Watson, přitakal by Fencl této větě co řádný člen České společnosti Sherlocka Holmese. Ivo Fencl nikdy nic vědeckého nebo literárně vědeckého či literárněvědného nenapsal, ani řádku, ani slovo, ani písmenko, ani tečku, čárky, uvozovky nebo středník, nicméně je, je, je, je, je literárním vědcem. Credo cuia absurdum: nedá se to ani pochopit, ani vysvětlit, ani zdůvodnit, není pro to žádný racionální důvod, dokonce ani úplně nesmyslná příčina se shůry nedostaví, musíme tomu však uvěřit, protože to tak je a Fencl je a ne že není literární vědec. To by tak hrálo, aby nebyl literárním vědcem! Kdybychom tvrdili, že není, a kladli bychom nevěřícné otázky, kdo si takovou pitomost vyvzpomněl, právě že ne vymyslel, ale vyvzpomněl, promlouvala by z nás závist, řevnivost, nepřejícnost, nevraživost a já nevím co ještě. Buďme pozitivní a vezměme jako bernou minci každou odpornou lež, se kterou nás jistí čímani nestydatě bulíkují, tudíž i tuto: tudíž že Fencl je literární vědec. Ano, je, ano, je, ano, je. Patří se medle uložit studentům, aby si jeho stati a studie povinně obstarali a pozorně přečetli. Pomáhej pámbu.

Namoutě: nikdy jsem netušil, jak snadno se člověk může stát literárním vědcem. Vtom někomu zbývá krůček pouhý k abrahámovinám a najednou se z něho přes noc vyklube literární vědec. Vpravdě zničehonic. Hned dvě strašidla však poletují a poskakují nad vyslovenými větami z nynějšího Zápisníku. Zase se vše řečené dá vykládat jako zavilý útok na Plzeň: mohla přece získat v osobě Iva Fencla literárního vědce, jakého doposud neměla, a ono je to jedovatě zpochybňováno! Ba, zase něco není, jak by mělo být. Tuším, že v předtuše nejhoršího Plzeň úpí a Starý Plzenec jakbysmet. A jiná domněnka je snad ještě horší a snad ani nemůže být pravdou: že si totiž ten, kdo prohlásil Iva Fencla za literárního vědce, bohorovně spletl staroplzeneckého prozaika s jeho tatínkem. Který arciže nenapsal ani slůvko o Jorikách všeho druhu, zato literárněkulturními otázkami se dlouhodobě zabýval. Publikuje minimálně, ale za znalce literatury ho považovat můžeme.

Opravdu skotačíme s učiněným klubkem záhad! Jestlipak věděl Fencl mladší, co se o něm v knize bohapustě tvrdí, a věděl-li, proč nezakročil? A nevěděl-li, proč nevěděl? A pokud věděl a nezakročil, tak se zřejmě v poblouznění mysli vskutku považuje za literárního vědce. Co je však nad slunce jasnější: ten, kdo tuto nehoráznost (pardon: pravdůůůůů pravdoucííííííí) o Fenclovi ml. napsal, to asi také bude odněkud vylouplý „literární vědec“. Zřejmě nejenom všemi mastmi mazaný, ale nejspíše i namazaný. Pomazaněji to už říci nejde.

 


26 Responses to “Zápisník dr. No 4.32”


  • Jako literárního vědce mě označil PhDr. Martin Petiška pod vlivem mých článků o knihách Juliana Barnese nebo Stephena Kinga (Literární noviny, Tvar) a pod vlivem rubriky Patvar ve Tvaru, která řadu let komentovala úryvky z knih (spíše populárních) spisovatelů. V tom doslovu či dovětku to asi myslí v nadsázce, ale u některých mých článků sice na konci seznam použité literatury, badateli jsou však požitelné. Pouze u studie o Foglarových inspirátorech v knize Fenomén Foglar mě donutil PhDr. Ivo Jirásek, abych na konci uvedl prameny. Petiška měl napsat „amatérský“ literární vědec, s otcem si mě ale nespletl, dovětek vznikl z jeho lektorského posudku.

  • Jan Otto:

    Dr. No sice píše, že „z něčeho se ani ten bič ne­plete“, ale on sám plete bič z ničeho, z banální prkotiny. Je to svého druhu umění, ale přesto netvrďme, že je Dr. No umělcem…

    • agent kůpr:

      A jak vědce definuje váš slovník, pane nakladateli? Že nejste nakladatel? Taková prkotina…

  • karel karlovič:

    Pane Otto! Beru Vás za slovo! Až budete mít nějaký zdravotní problém, nejlépe hodný zákroku, ozvěte se. O mně se říká, že jsem DOKTOR. Uvidíme, zda Vám to bude vadit, či nikoli. Jinými slovy – pokud považujete za prkotinu (hovoříme o literárním dění, v celosvětovém by to jistě prkotina byla, měl li jste na mysli tohle), že někdo se tituluje něčím, čím prokazatelně není, pak máte morálně – etické nedostatky. A nebo jste hlupák, který pozve dál zloděje, o kterém váš soused řekne, že je to váš vzdálený příbuzný.

  • Hortensie:

    Mno, stačila jedna věta: Ivo F. není literární vědec,
    tu mnoho povyku pro nic. Radš bych si přečtla něco o tom, esli rostou houby.


    • V tom případě jste na špatném Západě 🙂 Ale až budeme mít Houbařský Západ, dáme vědět. Ale přesto přinášíme exkluzivní informaci: V lese jsme byli a našli jsme houby.

      • Hortensie:

        Tak to jsem klidná, nesnáším, když někdo něco najde a já nic! To je jako těšit se, že na LZ bude nějaká porádná kritika a je tu jen pošťuchování literárních světců.


  • Slovo vědec užil v knize autor „dovětku“ PhDr. Petiška a je už v jeho lektorském posudku. Už když jsem četl tento jeho lektorský posudek na Styky s Jorikou, všiml jsem si, že o mně v nadsázce píše jako o literárním badateli, a vzpomněl na Dalího výrok „hlavně když se o vás mluví, v nejhorším dobře“, i napadlo mě, že se to sporné slovo jistě stane terčem článku nějakého kritika. Podstatné ovšem jsou nejen doslovy a dovětky, podstatné jsou i vlastní texty knížek. Ivo Fencl


    • Rozesmála mě, ba tuze rozesmála naprosto nesmyslná poznámka, že by se na Literárním Západě mělo psát raději o tom, zda rostou houby. No bodejť, kde jinde než na Literárním Západě? Proč ho vůbec někteří ti a ti a ti čtou, když existuje tak velké riziko, že se v něm zhola nic o houbách neobjeví? Ba že je v něm dokonce velikanánské houby o houbách? Což takhle číst něco jiného, něco, kde se píše jen o houbách, třeba Atlas hub pro dětičky? Chyba je ovšem stejně ve Fenclovi: nejenom že se z něho vyklubal nejvýznamnější plzeňský literární vědec, jak byl vychvalořečen zřejmě v narychlo spíchnutém lektorském posudku, ale také je to náš asi největší mykolog všech dob, což konstatuji v souladu s tvrzením, že i když může jít o pitomost na entou, hlavně ať se o mykologovi Fenclovi mluví. V mých očích je to stejně úžasný mykolog jako literární vědec. Navíc autor sebevražedné věty: „Podstatné jsou vlastní texty knížek.“ V tomto případě se mi zdají být neuvěřitelně nepodstatné. A jestli houby rostou nebo nerostou, je mi srdečně jedno, i když zrovna v sobotu jsem si pošmákl na omeletě s liškami. Ty druhé, ty s chvostem, jsou, jak známo, moudré kmotry. Na rozdíl od těch se vzteklinkou.


      • Styky s Jorikou jsou má nejlepší knížka. Stoprocentně autentická, psaná z potřeby a osobně mi na ní vadí jen těch dvacet přehlédnutých překlepů a snad pár vyškrtnutelných úvah někde ve středu. Politika tam není, ale mně zajímá to, co mi chybí, a to jsou vztahy.

  • Hortensie:

    NO dr.! Konečně něco o houbách!


  • Mám skutečně „starosti“ s touto knížkou, které „někteří kritici“ NEROZUMÍ. STYKY S JORIKOU obsahují, jak je očividné, pasáže, které si hrdina JENOM PŘEDSTAVUJE, a pak pasáže, které žije. Podle mě čtenář pozná, která kapitola je sen (i když někdy, to je pravda, je tam i sen ve snu, asi jako ve filmu Počátek/Vnuknutí). Ale v životě vnímáme realitu právě tak. A navíc nemáme ty ostré předěly, když o něčem začneme snít nebo přestaneme, zatímco v knize to oddělují hranice kapitol, ba je to vždy více anebo méně výslovně uvedeno. „Začal jsem snít.“

    Reakce Vladimíra Novotného mě zaskočila a měl bych, možná, jednou napsat i delší „introspektivně psychoterapeutickou analýzu“ své knihy, což při odstupu není nemožné (Freud by tady polemizoval). Měl bych to udělat, přestože je ta knížka – tedy z mého hlediska – jasná, ba právě až polopaticky srozumitelná.
    A argument, že řeší jen banální věci? S tím nesouhlasím. Podle mě řeší nejpodstatnější věci. Minimálně pak je doplňkem mého života a mé osobnosti, nicméně obdobné problémy má mnoho lidí.
    Je to zřejmě má nejlepší knížka, takže mě šokovalo, že se o ní VN vyjádřuje větou „o obsahu vůbec nemá cenu hovořit“.
    Je přece očividné, že je dílo psáno formou toku vnímání hlavního hrdiny, tj. vypravěče i hlavního subjektu (a jen s několika odbočkami, kdy si představuje, jak ho asi vnímají ostatní). A vždycky, když mu něco nevyjde, tak on si v příští kapitole představuje, jaké by to chtěl mít.
    Tak například s ním nemluví nějací dva lidé, kluk s dívkou, kteří naopak chodí spolu. A on – v další kapitole – líčí, jak s nimi chvíli jede autem. A co si „jako“ povídali. Než pokračuje v „šedé“ realitě, kde se naopak líčí, jak mu dělá problémy zcela zásadní s nimi komunikovat. Protože ta kniha to výslovně neříká, ale vyjadřuje implicitně názor, že jsme zcela determinováni vlastním vzhledem, anebo tedy v oblasti citových vazeb k jiným lidem. A podle mě je to samozřejmě velice hezký román o lásce, pro mě přímo „krásný“ (a samozřejmě ozdravný). Je silně autobiografický, byť částečně snový, ale já tak žiju. Ale většina lidí žije tímto stylem, že je jim takřka vnuceno denní snění.
    Jde samozřejmě a po právu užít i slova postmoderní, ale dodal bych „v dobrém smyslu“.
    (Je také – tento román – k dispozici virtuálně na webu Romány zdarma.)
    I.

  • Hortensie:

    Ivo Ivo, volám Vás k houbaření! Tato sebepropagace šíří lesem odér jak hadovka po dubem! Co to do vás, pánové, vjelo? Podzimní mlhy a z nich sýček houk*

      • šáš:

        Mezi obranou a sebepropagací je docela rozdíl. Možná takový, jako mezi literárním vědcem a zapáleným čtenářem s grafomanskými sklony.


        • Dobré dílo se chválí samo: Vím. Ale proč riskovat? A to užití slova „vědec“ doktorem Petiškou jsem, přiznám, pragmaticky vyhodnotil jako šanci, že na téma vznikne polemika. V televizi denně tolerujeme daleko horší metody reklam. Jde-li o to upozornit, tak je jedno, zda negativně nebo pozitivně (Dalí provokativně tvrdil, že antireklama zabírá víc). Upozornění na nedostatek doslovu jistě nemá nic společného s úrovní básničky, povídky a románku těsně před doslovem. Úroveň vyplyne jedině z argumentů. Ty tu chybí.

          • šáš:

            Já tomu NE-RO-ZU-MÍÍÍM!


            • Tak či tak to bylo za socialismu, kdy se reklama brala jako to nefér, co mají v kapitalismu. Na propagaci ale přece nic amorálního není, bez propagace nakladatelství zkrachuje. I proto vybízí své autory: Buďte srdnatí a chlubte se, nebo nic neprodám a začnu podnikat jinak. Ani já tedy nedělám, prosím, nic „amorálního“. Ostatně ani knížky nejsou amorální a morální, ale jen dobré a špatné.

              • šáš:

                Dobře, mám na Vás jako literárního vědce dotaz:

                Jak se postmoderní text vyrovnává s poměrně výraznou přítomností autorského subjektu?

                Budu o tom něco psát a docela by se mi hodilo rozšířit si teoretické základy.


  • Především chci říct, že jsem neadekvátně interpretoval komentář Vl. Novotného, takže jsme si o tom napsali. Já vidím na knize jedny chyby, on spíše zase jiné, které já nevnímám. „Když se to sečte, hotová tragédie:-),“ uzavřel jsem to… Přítomnost autorského subjektu já osobně chápu tak, že třeba najednou čteme větu: „A teď vás přenesu do mysli té paní.“ Třeba ve STYCÍCH se tak neprezentuji. STYKY vypráví Lorenc (který nevidí do jiných hlav), chvílemi vnímá, chvílemi sní, chvílemi pábí, aby se povídáním odreagoval, a JÁ VÍM, že to je moje alter ego, dosvědčili by to i zaměstnanci muzea, ale pokud by někdo studoval knihu jako „artefakt“ samotnou o sobě, což je jistě regulérní přístup, tak jenom z ní nelze dokázat, že je vypravěč totožná s autorem, myslím si.


    • Vůbec jsem do ničeho nechtěl vstupovat, zvláště ne do polemiky s p. Literárním Vědcem, ovšem ta jeho věda literární je poněkud zvláštní, ne-li dokonce nešťastná. Všechny učené úvahy o autorském narativu a fikčních světech postav atd.atp.aj.apod., jsou toho mraky, nahradil jedinou kategorickou větou: „Vím, že je to moje alter ego, dosvědčili by to i zaměstnanci muzea.“ Uf. Ne, uf, uf a uf. Ještě zmínka na závěr: Vypravěč není z hlediska liter. vědy NIKDY totožný s autorem. I kdyby podle zaměstnanců muzea byl.

  • Šárka Šandová:

    Přijde mi až neuvěřitelné, tolik popsaného – pardon – poplkaného – papíru, kvůli takové hlouposti, jestli někdo vědec je nebo není. Je k pozici vědce nutná vysoká škola? Jednoznačně není – je to jen akademická nutnost. Jedninec který cosi vystudoval může být ve vědě neužitečný jako lidoop.Co když někdo bádá, potažmo vědecky bádá jako hobby – bez příslušného titulu? Kromě toho jsem nepochopila, jestli toto verbální muzeum má být kritika díla pana Fencla – jestli je literární vědec nebo není vědec, by mně jako čtenáři vadilo úplně nejméně – ješitné poskakování kolem výrazu vědec -tak buď konstatuju “ píšeš dobře“ nebo „ujde to“ nebo „cos tím chtěl říci“ nebo „zalez a nech toho, je to hrůza“ ale napalovat autora protože ho kdosi otituloval vědec – nebo i kdyby se tak otituloval sám a ty ješitné posměšky kolem jsou nedůstojné, jak pomluvy pavlačových drben.

    • šáš:

      Šárko, Šárko, buďte tak hodná a přečtěte si ten článek ještě jednou, ideálně hned od první věty.

  • Šárka Šandová:

    Učinila jsem žádané – přečetla jsem si ten článek ještě jednou od první věty. Udělala jsem si k tomu snídani, pak jsem vypila kafe, a kolem oběda jsem byla u poslední věty.Přineslo to své ovoce.Ano, první věta článku je vylučovací, a´priori vyloučila skutečnost, že další text článku bude harpunou proti lodičce kde pluje pan Fencl momentálně s Jorikou,tedy Ivana je jednoznačně již minulost. Jen Lorenc přežil, a nejen to, dokonce se od svého stvořitele osamostatnil. Kdybych byla autor, asi by mně neštvalo, kdybych byla vyzvána, abych už s tou Jorikou vyklidila pole, zatímco detailní rozbor, zda mi přísluší označení literární vědec nebo ne, bych považovala za zástupní podpásovku. Faul. Úder na solar plexus. Něco,co čestný borec nedělá. Na druhou stranu – soudě dle toho debaklu, který se kolem toho rozpoutal – zájem o Fencla vzrostl. A to už stojí i za nějaký ten monokl.

    • Hortensie:

      Šárko, teď jste klepla hřebíček do hlavičky! Že já to nepochopila dříve: jde o reklamu, dr. NO jest agentem Fenclovým, teď to vím, ach, konečně se mi bude dobře usínat*

  • Šárka Šandová:

    No konečně to někdo pochopil komteso Hortensie. Stačí klepnout do hlavičky? Mohla jsem si ušetřit spoustu slov a „naučených frází“. Přeji trvale sladký spánek ( ne věčný) a roztomilé sny.

Leave a Reply for šáš

kniha týdne

sojka_regaly
July 2022
MTWTFSS
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
< Jun Aug >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody