opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-1
-1
hodiny
-2
0
minuty
0
0
sekundy
-3
0

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Dozajista nemá sebemenší smysl se vyjadřovat k nejrůznějším kuriózním šplechtům, které ten a ten šplecht či šplechta (též šplechťoun nebo šplechtice) ze sebe bezmyšlenkovitě vyvyvyšplechtí, pohříchu právě v komentářích uveřejňovaných na Literárním Západu se někdy vynoří – a bývají natolik nehorázné, až připomínají učiněné kouzlo (nebo ještě více pakouzlo či lžikouzlo) nechtěného. Namátkou připomeňme nedávný, dle naší mínky poněkud choromyslný výrok, že místo zhruba tří- až čtyřstránkového povídání by v tomto Zápisníku pokaždé stačila toliko jedna jediná věta. Tudíž například o neděli napsat, že je neděle, o Plzni, že je Plzní, o stárnoucích literátkách, že stárnou, o kontejnerech, nechť slouží jako kontejnery, o popudlivých hysterkách, že jsou popudlivé hysterky, dodejme, že někdy opaprikované od paty až k hlavě, o Ivu Fenclovi, že je Ivo Fencl… V souladu s tímto způsobem uvažování by v této rubrice nepochybně více než nadmíru postačoval všehovšudy titulek, tj. Zápisník dr. No. Vše další je zbytečné: o čem se v něm bude psát, to je beztak jasné předem: budou to přece slova, slova a samá slova, nic jiného. Koneckonců by se měl a mohl i ten titulek zrušit, načež by nastala magie bílého papíru, vábivá a pochopitelná, především by však konečně vzešlo i v zatmělých myslích jasno nejjasnější.

Kdyby tihle šplechtůtvůrci psali kupříkladu poezii, museli by ji podle této logiky také zredukovat, a to nejlépe na pouhý titulek. Vždyť kdyby si kupříkladu chtěli zabásnit o lásce, vše vůkol a vše další by bylo naprosto zbytečné, každý verš, každé slovo, každý řádek, každé písmenko, přebohatě by stačilo pouhé slovo láska a čtyřicetistránková básnická sbírka by se potom skládala všehovšudy ze čtyřiceti titulků. Ze čtyřiceti básní Láska. Neboť dál básnit je zbytečno, je zbytečno, je zbytečno, není-liž pravda? Navíc by se záhy ukázalo, že také titulky jsou totálně zbytečné, neřkuli nadbytečné: úplně by přece mělo stačit, aby se každá báseň jmenovala Báseň, jedna za druhou – a byl by pokoj. Sice by se pak dejme tomu jedenáctá báseň valně nelišila od dejme tomu pětatřicáté (pozor, důrazně upozorňuji všechny mimoplzeňské milovnice plzeňských drbů, že v tomto případě, ano, opět jde o velice průhlednou narážku na Plzeň, konkrétně na Sady pětatřicátníků, ačkoli ty jsou v tom k neuvěření nevinně), zato hašteřivému volání po jednoduchosti by se vyšlo maximálně vstříc. To by si ale měly přiznat hlavně naše paní dámy básnířky: namoutě, proč smolit básničky, cožpak nakrásně nepostačí jejich názvy? A proč se lopotit s jejich názvy – a proč si vůbec činit námahu s veršováním? Raději nic, nic a nic. Hlavně že jsme básnířky, heč a hec a heč.

Mezi všemi těmi šplechty však našince může zarazit – vskutku zarazit, nikoli zaujmout – řekněme tuze pošetilé volání, které v reakci na sloupky v Literárním Západu požaduje „porádnou recenzi“. Ano, stojí tam opravdu „porádná“, přičemž možná jde o záměr, možná je to překlep, možná se míní „pořádná“, anebo je tím myšleno „parádní“, kdo ví! To se pravděpodobně stejně nedovíme, takže nevadí, že ani teď nevíme nic – a nejspíše na tom houby (mykofilové ať zaplesají!) záleží. Trochu je to protimluv, protože podle výše citovaného druhu mysli by i místo recenze určitě stačilo jedno jediné slovo, třeba Próza nebo Poezie, a zřejmě i tím by bylo řečeno více než vše, žádné další rozjímání by nemuselo být připojováno. Budiž však, zaposlouchejme se raději do volání po „porádné“ recenzi. Tak především: tomuto odvětví myšlení o literatuře se Literární Západ věnuje věru jenom výjimečně. Což není na škodu věci. Nebo možná jenom okrajově: není to zkrátka a dobře v tuto chvíli součást jeho redakčního spektra.

Co se Plzně týče, literární recenze (nebo literární kritiky) vycházejí v regionálním měsíčníku PLŽ – Plzeňský literární život, který se v rámci možností snaží takto referovat o co největším počtu beletristických novinek vycházejících v regionu nebo v různé míře spjatých s regionem. Letos v tomto periodiku vyšly namátkou recenze knih Jakuby Katalpy, Daniely Kovářové, Aleny Vávrové, Aleny Zemančíkové či Josefa Hrubého a Petra Šváchy, dozajista i další, v dohledné době v Plži vyjdou recenze titulů Iva Hucla nebo Karly Erbové. Snad ještě v letošním roce i Iva Fencla. Zda jsou či zda budou tyto recenze pořádné nebo porádné, nelze nám soudit, jistěže nejde o neblahé a nebohé recenze takřečené deníkové. Někomu se přesto mohou zdát po čertech nepořádné nebo setsakramentsky neparádní, jinému naopak nebudou proti mysli, záleží jistěže na gustu a také na obeznámenosti s kritickým řemeslem. Jenomže tady nejde o Plže, nýbrž o Literární Západ. A volá se, ach, volá, po pořádné nebo porádné recenzi.

Leč co je tím míněno, ne-li dokonce myšleno, bůh suď, přesněji řečeno všichni redakční bůžkové nebo skřítkové. To volání je pěkně došpičata adresováno ve směru Zápisníku dr. No – copak je však Zápisník literárněkritickou rubrikou? Není ani v nejmenším, nikdá nebyl a nemá v úmyslu se v tomto směru přeonačovat, takže toto volání (nejde však ve skutečnosti o pouhopouhé pokřikování a okřikování, z něhož by ani šumné houbičky v hustých lesejcích nepovyrostly?) je pochopitelně od počátku marné, povězme s klasikem. V Zápisníku dr. No zkrátka a dobře nemůže dojít ani na pořádnou recenzi, ani na nepořádnou recenzi, natož na nějakou porádnou recenzi. Případně na kritiku literární. Tato rubrika je totiž typickou ukázkou literární publicistiky, a právě takto, rozuměj jako publicistika, čili nikoli porádná nebo neporádná kritická činnost, je zhusta přijímána též mimo západočeský region (viz Tvar, viz Portál české literatury…) i jako varianta literárněkritické publicistiky, nicméně není, namoutě, žádnou rubrikou literárněkritickou.

Na druhé straně toto inkriminované volání novějšího data po „porádné“ recenzi není zapotřebí brát příliš vážně. Ozvalo se i tenkrát, když se v Zápisníku polemizovalo s verdiktem poroty Ceny Bohumila Polana, která přiklepla tuto cenu Jaroslavě Málkové. Rovněž tehdy, navíc s poněkud uštěpačným pomrkáváním, jako že se ví, oč doopravdy v tehdejší blamáži kráčí, něco se totiž nějak a někde v kavárenských kuloárech vyšplechtilo (huj a huj, tak aspoň někdo měl tenkrát zhola o všem jasno!), se volalo po „pořádné“ recenzi. Zase na stránkách Literárního Západu – ale proč? proč tam? proč zrovna tam? Jenomže právě taková „řádná“ recenze autorčiny sbírky přece zavčas vyšla v Plži. Snad byla aspoň trošilinku „pořádná“, a pokud se někomu nezdála ani „porádná“, což může být a může se stát, mohlo se to nepochybně nějak konkrétně zdůvodnit, nejlépe v podobě polemiky s recenzentkou, nikoli halekáním jako na vrata. Leč řekli-li jsme již, že v tomto případě zjevně jde o marné volání, toto jest zcela evidentně i marné halekání. Ba, tuze marné.

Dosti, dosti již jsme hlavou kroutili nad zmíněným halekáním přicházejícím z lesů hustých. Raději si zacitujme: „Vše ticho kolem. Les jen šumí táhlou písní! – Kolébavko mládí mého, zpěve dumný korun staletých, svým hlasem tklivým budíš mrtvé sny, jež v duši leží jako květy svadlé! Oh, kde jste, vy léta dětství blahého, kdy znala jsem jen hvozdy ztmělé, slunné lučiny a skalin strmých hrdé vrcholy? Marně v hrůzách vraždění a bojů hledám zapomnění, klid! Mě bolem divým mučí myšlenky, že žije on! Buď zhyne, nebo ruka jeho dá mi smrt, vše jedno, jen když zhasne bouřný žár, jenž v nitru plá…“ Kdopak to takhle náruživě pěje? Nuže, dávná, zato veskrze ryzí feministická trýznitelka. Pravda, když tento svůj part cituplný pěla, nebyli jsme ani na houbách.

 


45 Responses to “Zápisník dr. No 4.33”

  • Hortensie:

    No vida, konečně něco o houbách. Poslední odstavec také ujde!

  • Hortensie:

    PS: Krutosti na míru

    Jurodivý stařík od Berouna
    kejhal jako husa potrefená
    plýtval slovy vyvolával střety
    v labyrintu mizely mu věty
    Prchlivému starci od Berouna

    Divotvorný chlápek blízko Plzně
    trápil se že nepožívá přízně
    všech kritiků taktéž lepých dívek
    strachuplný z ostrých per a křivek
    Ten muž z Marsu nedaleko Plzně

    Byla jedna divá žínka z Chebu
    přežívala o vodě a chlebu
    slovy vládla jako prase kostí
    lépe sbírat v lese houby chroští
    pro břitvózní a bláznivou z Chebu

  • Abbé:

    A pak že letos nerostou! 🙂

  • Šárka Šandová:

    Tak -bavíme se vážně, nebo vtipkujem? Jestli je článek pana Novotného úvaha, pak autor neuvažuje správně. Poezii – básně, nebo třeba povídky – nelze dávat do stejné roviny s úvahami. Uvažovat třeba nad smetákem stojícím v koutě spižírny mohu tisíci větami, nebo jednou větou – pan Novotný volí většinou těch tisíc vět. Člověk čte začátek a v polovině uvažování už neví, co bylo na začátku a unikne mu i to,o čem se uvažuje. A pohříchu – v případě úvah zápisníku Dr No by mnohdy stačil opravdu jen název a pár sentencí, protože je vždy jasné, o čem to bude. Trocha medu,kapka jedu pro Fencla, to celé zalít hustou a dlouhou verbální omáčkou, zahustit, ať jdou na čtenáře mrákoty.


    • Dobrá, tato úvaha stojí za úvahu, než se však k další tisícovce vět dostanu, smím se zeptat, kde je v posledním Zápisníku kapka jedu určená Fenclovi? Chápu, že od počátku je vždy jasné, o čem to bude (co když to občas jasné není?), ale kde je ta kapka jedu? Možná příště, ale tady? Asi jsem jediný, komu tohle jasné není. Jen jestli tady někomu opravdu něco neuniklo. Na druhé straně srovnávat Fencla, obrazně, se smetákem v koutě spižírny, to je přímo lahvička jedu!

  • Šárka Šandová:

    Omlouvám se, ale patřím k těm omráčeným čtenářům a asi v mé mysli ulpěl obrovsky dlouhý rozbor patřičnosti či nepatřičnosti označení „literární vědec“ jak kdosi pana Fencla nazval, z jiné vaší úvahy. S jeho knihou či knihami či ničím, co kdy pan Fencl napsal, to nesouvisí, a úvaha nad tím, zda pan Fencl vědec je či není, působí jako neskutečně ješitná podjatost někoho, komu pan Fencl prostě z nějakých důvodů nesedí, respektive nejde mu pod vousy, a pokud dotyčný vousy nemá, tedy mu pan Fencl leží prostě v žaludku. Například já jako čtenář nepoznám, zda určitou knihu napsal vědec, nebo ji nadiktoval člověk neandrtálský, a je mi to fuk, když se mi čtivo líbí a zaujalo mě, ale mnohem více mi vadí tvorba protekčních a protěžovaných týpků, která v poslední době má nějakou zelenou nebo co. Lze ji najít všude a poznám ji okamžitě. Je to stupidní, až blbé, přetažené, leč tendenční, nemá to pointu ani děj. Bráním se tomu tak, že už zásadně nečtu nic, co jakýkoliv literární mág doporučuje, a co má bohatou mediální kampaň byť regionálního významu, protože i literatury a umění se zmocnila mafie jakási,a nejspíš začalo platit, že kdo maže ten jede, ( píše), a přestalo platit, že píše, kdo psát umí. Tak tedy – kapka jedu pro Fencla v úvaze, kterou právě zmiňujete, snad asi není, ale já jsem úvahu nedočetla až do konce, protože to nejde, tedy jsem předpokládala, že tam kapka jedu pro Fencla prostě bude – že tam prostě být musí – protože je snad ve všech vašich úvahách. Přiznávám se, že zápisník Dr No už čtu ze zvědavosti, jaký jed pro Fencla tam bude tentokrát. Nepatřím k nadšeným fanynkám pana Fencla, Ivanu jsem snesla jakž takž a Joriku dokonce nemusím vůbec, ale spekulovat, jestli je kvůli tomu vědec, a protože nemá VŠ, tudíž vědec není a basta a pošklebovat se – proč? A konečně mi mistře dovolte, abych se ohradila a to dost důrazně, proti vaší poslední sentenci: rozhodně jsem nepřirovala smeták k nikomu, tím, že jsem napsala, že uvažovat LZE i nad smetákem, a to buď jedinou větou, či tisíci větami – to není ani obrazné přirovnání k panu Fenclovi, ani k nikomu jinému a vy to víte. No – tak jste svou kapku jedu kápl mně namísto pana Fencla, protože někam ty kapky jedu prostě kápnout musíte. Ale těším se na další zápisník Dr No a přeji hezké babí léto.


    • Nezlobte se na mě, ale pronesla jste nějaké tvrzení, které se nezakládá na pravdě. Slušný člověk se v takové situaci omluví (což jste jakž takž učinila) a nesnaží se vinu alibisticky posunout někam jinam (ono je to tam vždycky, tak to tam bude i teď, i když to vlastně ani nečtu).

      K problematice – vědec není vědcem proto, že má vysokou školu, ale protože používá vědecké metody ke zkoumání daného oboru. Vědecká publikace má poměrně přísná pravidla pro práci se zdroji, ustálené názvosloví a další náležitosti, které z ní dělají poměrně nudnou záležitost. Tím se liší od hvězdopravectví, věštění z pivní pěny a jiných okultistických radovánek… a taky tím, že má (kvantifikovatelné) výsledky. Možná vám přijde málo významné, zda někdo skutečně je nebo není „vědec“. Zkuste se prosím zamyslet nad tím, zda byste podobně benevolenentní byla k užívání termínů „řidič“, „pilot“, „lékař“ pro osoby, které nejsou řidiči, piloty, lékaři…

      A na závěr svého předlouhého příspěvku bych chtěl upozornit, že konstatováním, že autor není vědec, nijak nesnižujeme jeho kvality spisovatelské. To spolu totiž nesouvisí. Ostatně většina lidí by vědeckou publikaci shledala krajně nezábavnou (ono totiž o zábavu překvapivě nejde).

      P. S. Pro přesnost si dovoluji upozornit, že byste zcela jistě poznala, kdyby knihu diktoval člověk neandrtálský, minimálně z toho důvodu, že by nebyla česky.

    • šáš:

      1. Proč ti, kteří si stěžují na délku článků, píší ještě delší komentáře?

      2. Proč ti, kteří se staví do role posledních spravedlivých, mají vždycky největší problém tolerovat cizí názor?

      Oba pány znám osobně a můžu říct, dr. No má s panem Ef svatou trpělivost. I po letech zkušeností s neřízenou střelou Fenclem je ochoten stále vysvětlovat, usměrňovat, pomáhat, přivírat oko, ale někdy se pohár prostě převrhne. Pohár trpělivosti, ne jedu!

  • Šárka Šandová:

    Ano -je to tak … provinilec stál tu v plné zbroji,kypící a krásný,potřísněný krví, a zablácený prachem bojování. A soud byl krátký – vina byla jasná….
    Nejsem ve zbroji, nejsem kypící, ani krásná, ale jsem zablácená jakýmsi bojem, který jsem nechtíc rozpoutala. Jako čtenář jsem se odvážila něčeho, čeho se čtenář prostě odvážit nesmí a neomluví ho ani neznalost místních poměrů že zkrátka a dobře píchl do hnízda, kde jsou všichni navzájem zajedno, kde jeden podpoří druhého, kde nejde o názor či pravdu, ale přesně jen o to – podpořit druhého. Že jsem se dostatečně neomluvila? A za co? Musím pány znát osobně, když chci napsat na něco názor? Přičítám to jen dnešní době. Je zvrhlá, tradiční hodnoty postavila na hlavu, prosycená kamarády. Odpusťte – už sem asi nikdy nic nenapíšu, moje zvědavost a mladistvá, neuvážená kuráž se mi vymstila. Ta báseň, ze které jsem použila úryvek, končí …. setni mu hlavu….. Mějte se úžasně přátelé.

    • šáš:

      Žádné stínání! Vy jste hodila rukavici a pak se propíchla svým vlastním kordem 🙂

      • Hortensie:

        ŠáŠ, ještě tak dodat, že máme mít úctu ke starcům:).
        Šárka si jen dovolila napsat, že ji dr.No nudí, ti, co se neodváží to napsat, ale pošklebují se po straně, těm mávám!


        • No jo, za tu kuráž klobouk dolů (nikoliv hlavu). Ovšem ŠŠ se nevymstila kuráž, ale chabá argumentace.

          • Hortensie:

            Mno, to musím uznat, asi se bojí autorit, a ani se ji nedivím, počkáme si, esli příští zápisník bude o ŠŠ a Fenclovi! Člověku to holt nedá, aby se nepřesvědčil…


    • Ale nám přece jde o názor, proto tu komentáře jsou. Na druhou stranu já pokládám za nemoc dnešní doby to, že si každý myslí, že právě jeho názor má větší váhu než názory ostatních (dokonce nelze mnohdy mluvit ani o stejné váze – existují prostě lidé, kteří mají o dané problematice vyšší povědomí než ostatní). Znám lidi, jejichž názor je, že je země placatá (opravdu). Když je upozorním (spolu s dalšími), že tomu tak prostě není, znamená to, že jsem podpořil ostatní kulatozemce a zašlapávám jejich svobodu projevit názor?

      A už vůbec nechápu, jak jste došla k závěru, že pány musíte znát osobně – já je neznám a zatím mi tady nikdo nevynadal 🙂

      P. S. Tradičními hodnotami myslíte třeba přečíst si celou stať, na kterou reaguji?

      P. P. S. Konfrontační tón jste sem vnesla vy, nechápu, proč se proto durdíte.

  • Šárka Šandová:

    Vážení přátelé – nikdy by mě bylo nenapadlo, když jsem napsala svůj názor, že se dopouštím něčeho tragického, dokonce že jsem zahájila boj. Ale prý jsem tasila kord, jak míní šáš,a sama jsem se jím pak probodla. I Erben by nade mnou nejspíš zaslzel.
    I našla si ona dívka neblahá zas as po roce na internetu Literární západ, aby se podívala, co je zde nového od pana Novotného, nic zlého netuše, tím méně pak čekajíc, že jí to jeho nejvěrnější jaksepatří zle vykreslí,ačkoliv ji přec nemohlo napadnout, že několik vět názoru jakési slečny iks,by mohlo osvědčeného kritika a pachatele recenzí, s pověstí tvrďase a mečouna, tak rozhodit.Leč dobře na ní! Proč se tvrdošíjně domnívá, že každý, kdo své články nebo tvorbu zveřejňuje, je rád, když to někdo následně čte a dokonce o čteném přemýšlí, protože tištěné a psané verbální aktivity jsou čtenářům přece určeny,a konec konců čtenář je konzumní i zájmovou oporou každého literárního tvůrce. A jestli kritika či recenze je zase určena spíše pachatelům verbálních projevů – i čtenář leckterý věru že rád si počte, co si o tom kterém díle myslí osoba oprávněná přemýšlet nahlas, zatímco on – čtenář – smí si pouze potichu kdesi v koutku číst, a v poslední době při čtení raději ani nedumat o obsahu čteného, aniž snad dokonce hloubat nad důvodem vzniku díla.
    V případě Zápisníku Dr No jsem se chtěla alespoň ve finále dozvědět,co je to šplechťoun či šplechtice, případně šplechta,protože zpočátku to o šplechťounech bylo. Autorovi úvahy jsem hned v dalším příspěvku napsala omluvu, a sice, že jsem byla v názoru ovlivněna předchozím Zápisníkem Dr No, kde se spekuluje o vědeckém angažmá jednoho spisovatele ( strašně se bojím napsat Fencl, protože toto jméno – zdá se – budí mezi lidem literárním temné vášně), a upřímně jsem přiznala, že jsem úvahu nedočetla celou, nicméně jsem si dovolila zpochybnit názor o tom, že ani básník či prozaik by nemusel,kromě názvu díla, psát dál nic jiného. Vyšla jsem z předpokladu, že i ta pověstná kapka jedu tam v průběhu dalších a dalších vět někde je. Poté,co zbrojnoš ku obraně velmože svého přioděl se v zbroj, nasadil přílbu a uchopil kord, už neviděl a neslyšel. A tak se také postavili po bok pana Novotného dřív, než si stačili můj omluvný článek přečíst celý. Omluvou a vysvětlením byla zcela naplněna podstata diplomatického jednání a nebylo nutné zahájit boj, přesto byl zahájen. Důkaz o tom, že diplomacie už na žádné frontě neplatí, a že budem pořád o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen a jestli není žádný Bůh… potom Ámen. Zdraví Šárka.

    • šáš:

      Vím, že krmím trolla, ale nedá mi to:

      malému šášovi vždy říkali, aby mlčel a šoupal nohama, když se baví dospělí. Šáš tedy byl zticha, ale poslouchal je, přemýšlel o tom, co říkali, a učil se – což je postup, který vám vřele doporučuji vyzkoušet.

      Ve vašem případě je totiž lepší chvíli mlčet a vypadat, že nad čteným nedumáte, než promluvit a odhalit světu, jak to hloubání ve vašem podání vypadá.


    • Podívejte, pořád tu opakujete, že jste napsala jen svůj názor (jako kdyby ostatní dělali něco jiného?) a jste za něj pranýřována. A já už nevím jak napsat, že nejste pranýřována za názor, ale za nepodložené závěry a konfrontační styl. Mluvíte o diplomacii, ale jste to vy, kdo se bůhvíproč rve a očekává, že ostatní budou souhlasit nebo mlčet.

      Je mi celkem lhostejné, jaké názory máte, ale součástí těch opěvovaných tradičních hodnot je i určitá kultura projevu. Tuto hodnotu tady převracíte s obdivuhodnou vytrvalostí. Proto jsem se ozval a ozval bych se, i kdybyste podobným tónem vyjadřovala názory na Fencla, Richarda Dawkinse nebo pěstitele rajčat.

      Věřte, že jsem váš příspěvek (všechny) četl velmi důkladně. Je úsměvné sledovat, jak se ptáte, za co byste se měla omlouvat, když jste svůj příspěvek omluvou začala. Ovšem omluva v duchu „…stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil…“ (*) není omluvou, je to alibismus. Z mého pohledu netřeba dále rozmazávat.

      Něco povzbuzujícího na závěr: Původní verze Masarykova hesla byla „Nelhat a nebát se“. Nebojte se říct svůj názor, ale nelžete (ani sama sobě, co jiného je alibismus, že?).

      (*) Šimek & Grossmann, Moje jízda tramvají

  • Šárka Šandová:

    Tradičními hodnotami jsem myslela celé široké spektrum hodnot, které byly převráceny, protože vymknuta z kloubů doba šílí. Kdyby bylo tradiční hodnotou jen čtení statě, nešla by převrátit. A už jsem se dodurdila jak vidíte, propíchla jsem se vlastním kordem. Netradiční smrt.


    • Jak vidno dle některých doba šílí už od dob Shakespeara a pravděpodobně i mnohem déle. Důležité je, aby podíl těchto proroků nerostl, s tím ostatním se my ostatní už nějak popereme.

      Opěvována bývá mučednická smrt rukou bezvěrců, nikoliv pomalé vykrvácení v důsledku píchnutí se vlastní nešikovností během šermování s imaginárním nepřítelem.

  • karel karlovič:

    Že se tak vměšuji, není náhodou Šárka Šandová „převlečený“ Ivo Fencl?

    • šáš:

      Jako zkušený fenclolog říkám, že není. Argumentace může být svou povahou a množstvím naučených frází podobná, ale pan Ef to narozdíl od Šárky s češtinou umí a při sporech má tendenci k lítostivosti. Do afektované Šárky by se mu převlékalo těžko.

      Kromě toho vidím na mapě adresu, odkud Šárka píše, a Plzenec to není.

    • Hortensie:

      Fencl i do salámů, nejen na stránky Zápisníku!

  • Šárka Šandová:

    Co se děje v zákulisí je úplně jedno -hlavně že lid v hledišti se baví. Jsem ráda, že jsem přispěla k zábavě a k verbálnímu klání. Škoda že pana Fencla neznám -mám sklon obdivovat se každému, kdo má více nepřátel než přátel a přesto neklesá na duchu ani na mysli. Asi navštívím některou z jeho veřejných aktivit, abych přišla na to, proč ten roj vos. Nejspíš je hezký, chytrý a vtipný? Ano – to se neodpouští, to se nesmí.

    • agent kůpr:

      Zlatíčko, vosy nejdou po Fenclovi, ale po vás, protože z vás ta hloupost vyloženě kape.

      • Hortensie:

        No agente, vtip došel, nebo leštíte kliku?

        • agent kůpr:

          Co vtip, trpělivost došla. Takže jsem na chvíli pozapomněl na dobré vychování z Klášterního ústavu pro výchovu křesťanských panen v Salašárech a napsal to, co si řada z čtenářů odváží jen myslet. Mí předřečníci s laskavým slovem nepochodili, tak jsem zvolil výraz silnější. Proč bych měl hned leštit kliku, není možné, že mě jisté nesmrtelné atributy lidské existence rozčilují?

  • Šárka Šandová:

    Něco plácat aby to vypadalo zajímavě, zvládne každej voni agente. Potřebujete protekci? Nebo jste měl pouze nutkání si přisolit?Na revanš – co já si myslím o agentech všeho druhu, sem napsat nemohu, protože tolik vošklivých slov bych nenašla ani ve slovníku.


    • Je sympatické, že musíte ošklivá slova hledat ve slovníku. Přidejte si k hledaným výrazům unáhlené zobecnění a red herring, agent kůpr se zase oprostí od používání argumentů ad hominem (i když jeho pohnutkám rozumím, nemohu je přijmout).

      Zároveň všechny přítomné varuji, že zde tento styl konverzace tolerovat nebudu.


      • Byl jsem varován, abych raději nic nečetl a zachoval si duševní zdraví, a za to rozumné varování děkuji, milé duše spřízněné. Občas je to ale náramně kvasné čtení, přiznejme si, žádná nuda, žádné plky, vždyť i na salámek došlo! Navíc ta záviděníhodná vize, jak se mi mnozí, ne-li úplně všichni mlčky pošklebují po straně, koneckonců proč ne – leč pokradmu roním slzy při operetní představě, jak jim Hortensie statečně a srdnatě mává, v hustých lesích zalezlá, nějaké křáčí sbírajíc… Milí četní a hojní pošklebovači, ničeho se nebojte a zamávejte jí zrovna tak, znovu a ještě, všichni, ať má ďouče radost! Přímo očistnou radost! Já jí ostatně též kurážně mávám, jelikož ona houby ví, že i sobě se lze pošklebovati. Ba i nemlčky. Škleb sem – škleb tam.

        • Hortensie:

          Ctihodný V. Novotný, věru bych nečekala, že ze sebe budete dělat ublíženou oběť! Po všech výpadech na všechny strany, ostrým brkem Vaším kolik duší již padlo! Myslila jsem, že jste jinačí formát. Vaše služba literatuře nebude zapomenuta!

  • karel karlovič:

    Boj pokračuje:-) Musím se Ivu Fenclovi omluvit, že jsem jej pokládal za „Agenta Šandu“, to byl vskutku hluboký omyl. Pan Fencl je grafoman, to jistě, ale není, jak to jen taktně napsat, úplný moula. Na paní Šandovou bohužel platí známé rčení, že největší pomýlenci jsou skálopevně přesvědčeni o plnosti svých názorů. Vzpomínám, že podobný spor před časem vedl v Listech Plže Milan Šedivý s podobně dychtivou dámou. A proto dím, nemá to cenu. Je to jako chtít černobílou televizi přesvědčit, že existuje i barevný svět.

    • Ivo Fencl:

      Záleží ale i na definici grafomanie. Vladimír Neff třeba byl rovněž „grafoman“. Jak zjistíme četbou knihy Večery u krbu, jeho vzpomínek. Tj.: zcela nepoužitelný, ponořen do psaní. Letos pak mám pocit, že jsem podezřelý z grafomanie kvůli vydání (hned) čtyř či pěti publikací během jediného roku. Ale „Dvě tváře doktora Jekylla“ jsem psal na krátká pokračování do Tvaru už po celý rok 2011 a v ten rok jsem nevydal žádnou knihu. „Gotickou kobku“ jsem zas napsal už ve třiceti (letech), kdy byla doporučena k vydání v Českém spisovateli, jenže zanikl. Skoro dvacet let jsem ji nikam nenabídl, ale nová verze je takřka totožná. „Domek pana Stilburyho“ (chystá NAVA, 2013) jsem psal už o Vánocích 1994, dodnes následovaly jen malé úpravy. A sbírka povídek Rok Joriky (2012) je nová, ale jedná se o „odřezky“ románu „Styky s Jorikou“ (2013). Ten jediný jsem napsal za posledních deset let a psal jsem ho nesoustavně tři roky. Vedle toho občas uveřejním článek nebo povídku.

    • Ivo Fencl:

      Jo, lze namítnou, že Neff měl „výsledky“. Jistě: byl to x-krát nadanější autor než já, o to se nepřu, psal jako by dýchal, žil tím a současně nepsal jen proto, „aby psal“ (další definice grafomanie). Ale to já taky ne a vezměme třeba jen syžety mých knížek Gotická kobka a Smíš zůstat mrtev.
      Děleno podle syžetu existuje i subžánr „román ztracených iluzí“. Hrdina úvodem většinou umírá a dál je vylíčen jeho život v retrospektivě. Ten začal iluzemi a končí jejich devastací, za absence vyhlídek. Ve finále hrdina zpravidla umírá. Příkladem z Wikipedie je Santa Lucia Viléma Mrštíka, příklad „ze mě“ je Smíš zůstat mrtev.
      Obdobně definuje literární teorie subžánr „románu o bloudovi“. Ten popisuje hrdinovu pouť neznámým prostředím. Hrdina tápe, ale pak přistupuje na „hru“, kterou prostředí „zadalo“ a zhostí se více nebo i méně vědomé roli na jevišti románového světa. Příkladem z Wikipedie je Don Quijote (Miguel de Cervantes y Saavedra), příkladem u mě právě Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít.
      Další subžánr, tzv. iniciační román (neboli „román zasvěcení“) zase (opisuji opět slovník) líčí hrdinův vývoj i proměnu. V „zasvěceného“. Hrdinu zpravidla provází a učí „mistr“ a přerod bývá duchovní, ale i fyzický. Tomu odpovídá jak Smíš zůstat mrtev, tak i Gotická kobka.
      A rozdíly? I ve „Smíš zůstat mrtev“ dojde na retrospektivy, ale v základním syžetu vše vypráví už hrdinův „duch“: Poté, co byl hrdina na řádku jedna zastřelen při veřejném předčítání:-).
      I v Gotické kobce (knize o „bloudovi) vystupuje zmíněný „mistr“, ale je (podobně jako se to stává v Hitchcockově Psychu) velmi brzy a vcelku nečekaně zabit (v souboji), takže musí hrdina Rinaldini putovat dál sám. „Hru“ ale hraje: Místní lidová píseň je, aniž mu zpočátku dochází, i jinotaj, skrytý návod a plán pro trasu jeho putování krajinou, a potom do podzemí, za pokladem, který nakonec není jen hmotný. Během putování ale hrdina i hledá vlastní identitu.

      • Lukáš Bína:

        Literární teorie hlavně nepracuje s pojmem „subžánr“. Když už se, pane Fencle, musíte obhajovat (vy tomu říkáte „bránit se“, já bych to nazval veřejným sebeponižováním) a využíváte k tomu terminologii literární vědy, snažte se ji používat správně. Ten termín, který hledáte, je žánrová varianta.

        • Ivo Fencl:

          Dobře. O. K. Je to tak stanoveno, ale navozuje to to dojem, že varianty existují seřazeny jaksi po boku té varianty původní: např. román na pokračování existuje VEDLE románu. „Sub“ jasně vyjadřuje, že román na pokračování existuje „pod“ románem podřadně. A on jde skutečně najít uvnitř množiny román jako podmnožina a jeden jeho druh-. No, vim, že o to nejde.

          • Lukáš Bína:

            Nerad bych se s Vámi pouštěl do polemiky, co existuje VEDLE románu a co pod ním. Prefix „sub“ si samozřejmě překládáte správně. Ale!… Zkuste si přečíst pár kapitol z genologie. Víte, lékařský termín „rhinitis“ mým uším také NAVOZUJE DOJEM, že jde o zhoubu lidstva, přitom je ve hře obyčejná rýma. Závěrem jen taková malá citace profesora Bílka (snad se neurazíte): „[…] zatímco jiné civilizační oblasti (věda, ekonomika) jsou vnímány jako prostory pro specialisty, kultura a umění jsou oblastí, kde pocit nevzdělaného laika stačí, protože on to tak prostě cítí.“

            • Lukáš Bína:

              A ještě k meritu věci: za grafomana Vás určitě nepokládám, jsou v tom malém českém rybníčku jiní kapříci, na které se to označení hodí více. Na Styky s Jorikou jsem velmi zvědavý, zatím jsem četl jen ukázku povídky Jorika ze Rhodu a Jean-Paul Belmondo z Istanbulu, která by měla být součástí Vaší nové knížky. Je to pozitivině cinické, a to mám rád 🙂
              Hezký večer.


              • V povídce na konci má hrdina nad city k Jorice nadhled, což je v protikladu k veškerému předchozímu textu. Marek Velebný v Plži č. 9/Listech Ason-klubu chybně píše o přifařených povídkách, je to jen tato. Následuje ještě pokus o verše (to zase dostanu!), ale vlastní román(ek) má velice zřetelný začátek i konec: ačkoli kritik Alexej Mikulášek zdánlivě tvrdí v Obrysu z 18. 9. opak. V téže recenzi se totiž věnuje i Roku Joriky, na který se to tvrzení spíš vztahuje…

  • Hortensie:

    Jaký boj? Já se královsky bavím, v lese narazím jen na myslivce a jelena! Jak to je: kdo seje vítr…a mávátko*

  • karel karlovič:

    Milá Hortensie! Shluk teček a čárek za úvodní větou mého příspěvku se běžně vykládá jako „smajlík“, čili moderní symbol toho, že věta je míněna zlehka a s nadsázkou. Chytáte se každé hlouposti. Napíšu to jinak. Pamatuji si, že jste psala dobrou poezii. Co se k tomu vrátit? Pokud byste si přečetla to nemalé množství svých reakcí na rubriku Dr. No a navíc se zamyslela, jaký je význam toho, co píšete, pak se sama sebe zeptejte – je Vás to hodno?

    • Hortensie:

      Přeřek a vtip…Díky za radu – smajlík. Mé komentáře na rubriku Dr. No jsou výkřikem hluboké nudy a také otázky: jaký má význam to, co píše Dr. No. Inu hodno – nehodno, trocha zábavy neuškodí, že? KK, blahopřeji k paměti!


      • Proč, v čem a jak jsem uražená oběť? Nechápu. Nedřepím vztekle v chroští. Proč bych se nemohl pošklebovat sám sobě? Činím tak odjakživa a nepřestanu. Proč bych nemohl psát to či ono, co třeba v něčích očích nemá sebemenší význam, ale v jiných zase docela ano, pravda převážně v očích zřících svět pulsující dosti daleko od nudících se paniček, tolik potřebných zábavy? Co když to všechno píši z hluboké nudy, heč, nachlup stejně jako naše moudrá Hustolesová? Ba ne, naštěstí se umím nudit i jinak. Mnohem zajímavěji a záživněji, než třesky plesky o tom, kdo je jaký formát. Zjevně má však více než úctyhodný formát redakce LZ: už jen pro tu svatou trpělivost!

        • Hortensie:

          Ha! Došli jsme do bodu, kterého jsem chtěla dosáhnouti. Snad už, ctěný VLNO chápe, co to znamená, když se někdo zaměří na druhého a zahrnuje ho svou břitkou pozorností. A v to jsem doufala, že sebereflexe nastoupí. LZ má mnoho chapadel, takže nemám strach. Partie skončena, Žert završen. Sbohem, milý Dr. No*

          • Lukáš Bína:

            Hortensie, klobouk dolů nad vaší strategií! Tak chytře doběhnout obávaného kritika, to umí jen sakramentsky chytré pseudobásnířky 😀 Vy jedna liško podšitá…Pardubice se smějí vašemu důvtipu

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
září 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
   
< srp říj >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody