opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-1
-6
hodiny
0
-3
minuty
-4
-3
sekundy
-3
-8

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Žádné ofáborované slavobrány, žádné rezavějící pyramidy kontejnerů tyčících se až k nebi, žádné chvalozpěvy přímo se předhánějící ve slovech uznání – a také toho není ani trochu zapotřebí, leda že by to bylo v hluboké úctě adresováno redakci Literárního Západu. A co to má medle být, proč tohle vše? Inu provolávání slávy redakci („Sláva!“) za to, že již tři roky uveřejňuje tyto sloupky v rubrice Zápisník dr. No. Za to zaslouží slova plná obdivu, poněvadž určitě by se našli mnozí tací, kteří pouze z této příčiny prosté, totiž že zmíněné sloupky pořád přicházejí na svět, zakroutili redakci krkem nebo zašlápli jak dotěrný hmyz. Leč svět si kvačí dál, takže žádná sláva ani polní tráva, žádný primátor přibíhající s velkou plaketou s nápisem Pravda vítězí, žádné čestné doktoráty Západočeské univerzity, žádné právnické diplomy a tituly za hubičku.

Navíc zazněl názor, že tyto sloupky jsou v Plzni (a podle zjevných indicií i mimo Plzeň a vůbec západní Čechy) čteny podstatně víc než PLŽ, než tento plzeňský literární měsíčník. Je to pravda, není to pravda? Pochopitelně jsou mnohem dostupnější, tomuto tvrzení odpovídá rovněž truchlivá skutečnost, že ani redaktoři Plže vesměs nečtou Zápisník dr. No, dokonce ho číst ani nechtějí – rozhodně nikoli pravidelně, leda na upozornění, zpravidla na nějaké notně plačtivé upozornění, někdy dokonce na nepokrytě žalobníčkovské upozornění. Koneckonců jsou tyto texty i mnohem kratší, to má rovněž svůj význam. A co bychom si povídali: někoho přitom víc lákají tzv. komentáře, na které v tištěném Plži nezbývá ani krapet místa a kde by se v něm také vzalo!

Leč k meritu věci. Zápisník dr. No začal vycházet na Literárním Západu v září 2010, nyní tudíž může rekapitulovat sice nekulaté, leč nepřehlédnutelné tři roky svého trvání. Snad to nebyla marná existence, rejstřík témat a problémů, o kterém se v tomto pravidelném literárním sloupku referovalo, je dostatečně obsáhlý, což se dá konstatovat s vírou v objektivnost tohoto soudu a nepropašovávat do tohoto sdělení nějakou zapáchající sebechválu. Nicméně asi už nastává čas – tváří v tvář tříleté existenci rubriky – si klást základní otázku, zda má smysl v Zápisníku pokračovat, zda má smysl ho psát dál. Obě souborná knižní vydání těchto sloupů mají podtitul: Plzni a o Plzni. Ukazuje se, že to, co se jako by adresuje Plzni, co je určeno a psáno pro větší obeznámenost západočeské literární obce s nynějším celorepublikovým literárním děním, totiž komentování a kritické glosování nejrůznějších událostí nebo pseudoudálostí českého literárního života (namátkou: Obec spisovatelů, Státní cena za literaturu, Knihovna Karla Čapka, Karáskova galerie, ostravské Průhledy…), nevzbuzuje skoro žádný ohlas. Respektive vzbuzuje, leckdy i nemalý, nikoli však v Plzni v regionu. Tam je ticho po pěšině. Dokonce i nejhubotřasnější pusinky jsou zticha. Když se jí to netýká, tak se jí to netýká. Byť se jí to týká, a jak, jenomže nepřímo. Řekněme nenápadně. Do té doby, než to „ono“ v západočeské metropoli lupne jak časovaná bomba. Lup!

A to, co se v Zápisníku dr. No píše o Plzni, opakujme, že o západočeském literárním regionu, co bezprostředně, byť zpravidla z určitého geografického odstupu, co reflektuje literární kulturu ve městě, ano s uvedeným přesahem do veškerého západočeského literárního dění? Jistěže, někomu se Zápisník může zdát dobrý, jinému špatný, někdo další se bude při četbě neskonale nudit (tak proč to čte, proboha? nemá nic lepšího na práci? proč někoho nenudí sám?) a někdo jiný naopak tuze bavit: i tací jsou. Prý každý Zápisník, tudíž i ten nejnudnější, čte až tisícovka zájemců. Pokaždé záleží na čtenářově gustu, vskutku proti gustu žádný deputát. Rozjímáme-li však nad případnou odezvou těchto textů přímo v městě Plzni, je tu dostatečný prostor, aby se tato odezva uplatnila – jistěže v komentářích, kde jinde!

O jejich úrovni jsem sepsal dlouhatánský odstavec, ocenil jsem intenzitu jeho zlolajné jedovatosti a rozesmál se, načež jsem ho zase škrtl. Komu není shůry dáno… Přesto se může zdát, že hloupost je menší zlo. Nebo není? Míním, že ještě větší zlo je mlčící většina. Jistěže dnes není valné chuti se vyjadřovat k problémům, umění polemiky, ba samo umění publicistiky nemá v současnosti na růžích ustláno, leč určitou liknavost, laxnost či lenost můžeme pochopit, neboť nic cizího nám není lidské a nic lidského nám není cizí. Za podstatně horší skutečnost pokládáme neproniknutelné mlčení těch, které můžeme obrazně označovat už nikoli poprvé za „potrefené husy“. Jistěže i tady existují výjimky přímo peprné, k nimž svého času náležely kupříkladu bědné, ach neskutečně bědné, o to však vzteklejší výlevy pánů v pozdní říji, nechť si však tito potrefení houseři žijí a říjí. Spíše máme na mysli rozmanitá podivná společenství hus potrefených s pusou na zámek.

Například: kolikrát se v Zápisníku kriticky psalo o Středisku západočeských spisovatelů („Všichni jste moji miláčkové!“ volává prý na členstvo paní předsedkyně), reagoval však někdy aspoň jeden jediný jedinec z jeho vedení, případně kdosi, koho tím pověřili, aby uvedl – arciže z pohledu Střediska, s nímž se v Zápisníku polemizuje – věci na pravou míru? Byť to možná šlo jen s největšími nesnázemi? Leč nic, nic a nic víc než hluboce zakořeněné a nadobyčej opatrné ticho po pěšině. Miláčkové mlčí. Nebo jsou proto miláčkové, že mlčí? Skoro bychom si dovedli dobře představovat, že po každém vydání některého Zápisníku s touto tematikou si všechny potrefené husy, husičky i houserci či houseříci honem zastřou tvář, zavřou oči, zacpou si uši a pro jistotu ještě ucpou nos. Pusu již zacpanou mají. A lze se pouze dohadovat, zda opět půjde o zaryté mlčení nebo toliko o hluboké ticho. Do něhož se potom ze Zápisníku hází, ba vrhá jedna hrst hrachu za druhým, leč marnost nad marnost, zdá se, že to mlčení a to ticho jako by tím pádem o to víc zhoustly. Pak je to fakt hustý!

Což se jistěže dalo očekávat. Vždyť i zbabělec náramně dobře ví, že ten, kdo mlčí, natrvalo zůstává v očích těch druhých filosofem, i kdyby neuměl filosofovat ani za mák. Aby bylo jasno: filosofem ve skutečnosti není ani za mák, ani malininko, ani co by se za nehty vešlo, pouze jím jako by „zůstává“ v uzavřeném kroužku několika podobně nastavených lidiček. Vraťme se však k problému. Ve špatné náladě na nás může doléhat pokušení konstatovat, že psaní Zápisníku připomíná příslovečné házení hrachu na zeď, to znamená počínání a povídání povětšinou zbytečné, vyvolávající o to větší zakuklenost ve vlastním, již předtím kuklivém kuklení, tažme se proto znovu: Má toto psaní smysl? Má nějakého konkrétního adresáta, vyjímaje redakci? Která tím jmenovitým adresátem jistěže ani není, pouze Zápisníku laskavě a trpělivě pomáhá na svět? Má se vůbec Zápisník dr. No předkládat plzeňské veřejnosti, když ta (tj. jedna její část) má pusu na petlici, když ony znečištěné husy pohříchu mlčí, ač mají přitom na pekáč (bohužel?) ještě daleko? Neměl by jej, rozuměj Zápisník, nikoli pekáč, raději psát nějaký Plzeňák? Kde ho však vzít, když nevzešel sám? Ačkoli opravdu jen stěží by vzešel namátkou z mlčícího husího členstva Střediska západočeských spisovatelů.

Bylo mi nemálo moudře řečeno, že na trudnomyslnost je dobrý, ne-li vůbec nejlepší nafukovací míč. To pochopitelně neznamená, že by se z člověka měl natotata stát náfuka. Leč ano, dobrá rada jest nad zlato, uznávám a souhlasím, takový míč, ta milá meruna, povězme se vzpomínkou na dětství, by opravdu mohl být (míč) či mohla být (meruna) všelékem v nesnázích. Též za jeho přispění bychom koneckonců mohli parafrázovat českou klasiku a zadeklamovat si kupříkladu asi takto: „Míč kulatý/ za ním spěji/ do Zápisníku/ dál si pěji.“ A nevěda, co povědět laskavějšího, dím toto: Brekeke.


9 Responses to “Zápisník dr. No 4.34”


  • Za redakci gratulujeme k výročí! Úvaha nad tím, zda to má smysl, je vpravdě kacířská a záporná odpověď patří hned po povodni a pádu meteoritu k našim nejčernějším obavám (bohužel, jak jsem zjistil, nelze se pojistit ani proti pádu meteoritu…) Odpovím citátem klasika: „Chytrý človek to nepozná nikdy a hlupákovi je to jedno…“

    P. S. Rád bych viděl tu nohu, která by nás chtěla zašlápnout… Leda by nás připravila o naše četné sponzory (oba tímto srdečně zdravím 🙂
    P. P. S. A aby bylo vidět, že mám český film rád, dodám ještě jednu parafrázi „Diskutujících není pravda mnoho, ale jak říkáme my, literární nadšenci, nemusí pršet, jen když kape… „

  • Abbé:

    Dottore, pište dál! Jen houšť a větší kapky!


  • Je to pěkné a dobré výročí, máte, proč slavit. Za sebe dodávám, že mi zprostředkováváte nákuk do prazvláštního světa pinožení a tahanic a slovíčkaření. Ó, jak jsem kolikrát vděčná za polosamotu čarodějnice na západní výspě! 😉 Netřeba mi nikde lítat, netřeba mi osobně se účastnit.


    • Leccos mi hlava nebere, například teď žasnu, proč čarodějnice z polosamoty mají tak nutkavou potřebu nakukovat do světa pinožení a slovíčkaření? K čemu jim to je? Chtěly by si snad také zapinožit? Nebo mají na západní výspě málo klíčových dírek? To jsou prazvláštní čarodějnice, opravdu prazvláštní… Nemají co říci, zato mají kam nakukovat. Inu, s takovými bych hrát na pikolu nechtěl.

      • šáš:

        Protože se nudí? Je zvědavá? Zajímá ji váš názor? Navíc je to bezpečnější než klíčová dírka na západní výspě – ta má tu nevýhodu, že můžete otvíranými dveřmi dostat do čela.

        Takže nedrážděte spřátelené čarodějnice, víte přece sám dobře, co dokáže taková nudící se znepřátelená ženština!


      • Jen jsem Vám chtěla pochválit Zápisník. Domnívala jsem se, že stránky na netu jsou pro všechny, jimž se otevřou. Právě pro nakouknutí do jiných světů. Jak říkám, možná také právě proto, aby se člověk nepotřeboval nějak extra v tomto světě zapojovat. Jen se podívat, co se v bývalém krajském městě a okolí děje – a zase jít jinam. Mimochodem, kolega Fencl mi tohle místo hodně chválil…


        • Potom se velice omlouvám, zřejmě jsem si Vás spletl s jinou čarodějnicí, kterou jsem dlouho považoval za milou čarodějku, ale vyklubala se z ní echt čarodějnice. Vari od ní! Přijměte, prosím, mou upřímnou omluvu a klidně se k Zápisníku vyjadřujte i kriticky, to unesu. Neboť kritika je a má být výzvou k myšlení, zatímco hejkání a kejhání ani náhodou.

          • Anna Šochová:

            Jsme povah různých, omluva přijata. Pinožením jsem měla na mysli právě to, co jste popsal. Toho se nechci účastnit, můj čas je vzácný.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
září 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
   
< srp říj >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody