V suti soumraku posunuje se
posel bez dechu
víří kolem vlastních stop
chlup blesku hromosvod
obruč světla osvoboď
ať udeří kde je moc
nemá cenu bodat
cedit pot kopat
hrobu hrob
předstírat sinalé obrazy
hlodat tělem
úsměv šelem
tyčit varovné totemy
peří lebky pařáty
je třeba setřást strach
vše usiluje nesvírat
voda ve sklenici i naopak
dotýkat
se prostě kde je
tlak až do krve
pravda i lež
jizva vše vymaže
není cesty
zpět ani vpřed
stírat se vyvracet
tryskat do neznáma
pod kopyty sebe prach
víra navždy vrávorat
pach obraz hmat
zdobí mrtvol cop
nanic smrti skalp
cíl ve hře dokořán
nesmířen nemířit
na cáry nakonec
ZŘI ZÍREJ NECEKNI ,
Ze sbírky Omamné odéry, ekniha, Krásné nakladatelství, 2012
Autorova (ne)děkovná řeč ZDE.
malá chybka se vloudila, žádná tečka na konci u mě nikdy není, vždycky čárka…
Opraveno.
Nechcete třeba uveřejnit mou krátkou obraznou (neděkovnou!) řeč? Když už jsem musel při udílení mlčet, jako pouhý němý věšák na ceny?
Hlásím se jako čtenář, nikoli jménem redakce Literárního Západu, na to právo nemám: moc rád bych si tu neděkovnou řeč přečetl!
Nebyl jsem při tom, tudíž vůbec nechápu, proč musel p. Janda při udílení mlčet??? Co je to za nešvar? Pokud si vzpomínám, Ivo Hucl předloni krásně mluvil, dříve Josef Hrubý, Jan Sojka… Že by to byl nějaký nový nešvar?
Kdyby to však z nějakých technických důvodů nešlo, tak možná v Plži? Byť se zpožděním?
Roberte, jak neděkovnou? Ty nejsi rád, nedáš si ceník na záložku svých spisů? A kdo byl letos v porotě? Snad ne nějaký klon Málkové?
Viktorko, neděkovnou jako že není ani o mě, ani o ceně, ale o poesii… To je celé, cením se na tebe..
Aha, já sem se lekla, žes jí nechtěl (haha)*
Myslím, že oba dobře víme, že se v poesii na žádné ceny nehraje… Ze své solitérské pozice jsem tyto pomíjivé věci nikdy neřešil a rozhodně s tím nehodlám na stará kolena začít. Na prdel už mě jen tak něco neposadí…
Hele, básníku, když přebíráš, tak už hraješ, ne? Solitér nesolíthér, sypká nehmatnost smrti.
Neboj, do hrobu si to sebou nevezmu…