literární západ

V půli listopadu bude svolána nejnovější valná hromada Obce spisovatelů. Čili hromadné setkání nebo takové valné shromáždění spisovatelského společenství, o kterém se vykládalo, že už je pomalu pod drnem, řečeno v nadsázce, ale také, a to bez jakékoli nadsázky, že jeho reálná existence v českém literárním životě dávno ztratila smysl. O mnoha těchto problémech jsme v Zápisníku psali vícekrát a zároveň upozorňovali na nejrůznější úskalí, mezi nimiž pomyslná literární bárka zvaná Obec nyní bloudí – popravdě nutno podotknout, že takto bloudí dlouhá léta. Až na to, že neplatí rčení, že horší to už nebude: bývalo to horší a může to být ještě horší. Anebo třeba nikoli. Pochmurná prohlášení však odložme, v tuto chvíli tady Obec spisovatelů ještě je a svým způsobem se má k světu, přežila v určitém smyslu svou klinickou smrt a pokouší se takříkajíc vstát z mrtvých. Například svolává řádnou valnou hromadu. A to na den, kdy má v Plzni životní jubileum známý publicista ing. Vladimír Gardavský.

Na minulé valné hromadě, jež se konala předloni na podzim, se novým předsedou Obce spisovatelů stal širší literární veřejnosti skoro neznámý mladší filmový producent, herec a scenárista Tomáš Magnusek. Zděsil se, v jakém bídném stavu či spíše poušti a spoušti Obec „zdědil“. Přímo fůru energie, nutno říci, věnoval tomu, aby zahlazoval a napravoval hříchy minulého vedení v čele s Vladimírem Křivánkem. Podařilo se mu například dosáhnout odpuštění pokuty a snížení části celkového dluhu, jejž musí Obec zaplatit právě z viny zmíněného Křivánka, kterého si někteří plzeňští spisovatelé ostatně tolik oblibovali a kvitovali, že po Evě Kantůrkové je to změna k nezaplacení. Ten si dnes musí mnout ruce! Pak se však stal nějaký zázrak, Obec získala shůry skutečné dědictví, byť ne pohádkové, pročež díky tomuto dědictví bude prý letos poprvé hospodařit ve vyrovnaném rozpočtu. Což je nepochybně bohulibá skutečnost.

Potom ještě, jak se dočítáme, Obci z vlastní kapsy zapůjčil sto dvacet tisíc korun českých známý spisovatel Pavel Weigel, aby se mohl urgentně zaplatit „dluh za Máchu“. Neboli další velký hřích bývalého výboru Obce spravovaného prof. Křivánkem. Pořád však spoustu výdajů volky nevolky hradí předseda T. Magnusek z vlastní kapsy (!) a to ho jistěže ctí: kupříkladu natočení spotu o Obci spisovatelů, v němž má vystoupit dokonce i fotbalový idol Antonín Panenka. A také vydání dalšího čísla spisovatelského bulletinu Dokořán, interního periodika, které před svým skonem obětavě připravoval publicista a básník Miroslav Sígl. Také na to by nepochybně měl kajícně a pokorně přispět ex-předseda Křivánek, z vlastního však krev nepoteče, není-liž pravda?

O smyslu existence Obce spisovatelů a o jejím postavení v současné české literární kultuře se během posledních dvou let psalo hodně a tyto úvahy nevyznívaly nikterak povzbudivě, ba právě naopak. O tom by se dozajista mělo rokovat i na valné hromadě, nepředbíhejme však. Koncepce mohou být velice různé až protichůdné, zůstaňme však u principiální otázky: jaká je současná členská základna Obce? Ptáme se s vědomím, že právě v průběhu uplynulého desetiletí málokterý významný autor do Obce vstupoval, významní tvůrci z ní naopak vystupovali (kupříkladu Lubor Kasal, mnohaletý šéfredaktor Tvaru), takže se již před pár lety rýsovala teoretická možnost, že by se mohla ustavit jakási Obec mladších českých spisovatelů, kteří v původní obci nikdy nebyli (například Milan Šedivý) nebo z ní vystoupili (Bogdan Trojak). A vzniklo by z nich velice důstojné společenství! Zvláště kdyby získalo na svou stranu i literárněvědnou a literárněkritickou obec: ta je v Obci spisovatelů v současnosti zastoupena relativně poskrovnu, ačkoli celá řada badatelů by už splňovala všechna potřebná kritéria.

Zpátky však ke spisovatelské organizaci, chystající se v polovině listopadu na svou řádnou valnou hromadu. Nuže, podle Magnuskova sdělení má v tuto chvíli Obec všehovšudy 329 platících členů (tato čísla jistěže chápejme jako přibližná, mezitím mohlo dojít k další personální obměně, někdo se kupříkladu rozhodl vystoupit nebo naopak požádat o členství atp.). Dále předseda uvádí, že z Obce vystoupilo 45 spisovatelů (jiní ovšem vystoupili mnohem dříve) – a pak je tu značně rozsáhlá skupina 205 spisovatelů, vesměs z Prahy, o nichž se dočítáme, že „ti jsou v tuto chvíli nejméně čitelní a nevíme, co s nimi: zda chtějí být v Obci a zda jsou vůbec živi“. Tomáš Magnusek je chce ještě jednou oslovit a potom případně vyškrtnout. Jenže někteří skutečně nejsou a nebudou „čitelní“: vždyť mezi nimi figuruje i loňský nebožtík Zdeněk Šmíd a klasik české poezie, rovněž již zesnulý Antonín Brousek. A zřejmě i další zesnulí autoři, o nichž v Radě Obce pravděpodobně zhola nic nevědí.

Vycházíme-li z aktualizovaného seznamu členů Obce spisovatelů, stojí za to si povšimnout, kdo z ní již vystoupili (nebo to zřejmě mají v úmyslu). Vyberme alespoň některá známější jména: Miroslav Balaštík, šéfredaktor měsíčníku Host, Ivan Binar, někdejší předseda OS, Vladimír Binar, laureát Ceny Jaroslava Seiferta, Michal Černík, předlistopadový předseda Svazu českých spisovatelů, Radek Fridrich, dlouholetá hlava Obce moravskoslezských spisovatelů Zeno Kaprál, Anna Kareninová, Pavel Kolmačka, laureát Státní ceny za literaturu Vladimír Kőrner, dlouholetý místopředseda polistopadové OS Petr Kovařík, Roman Szpuk, Michal Šanda, Jindřich Zogata… Snad také Jaroslav Vejvoda, Jan Vodňanský a Ivan Wernisch, laureát Státní ceny za literaturu. A další a další. A kdo ještě váhá, případně dlouho neplatí členské příspěvky a patří tudíž k mrtvým duším Obce? Zkraje abecedy například Irena Dousková, Roman Erben, Daniela Fischerová, Hermína Franková, Daniela Hodrová, Václav Jamek, Jiří Kamen, Jan Kameníček, Svatopluk Karásek, Alexandr Kliment… Plus literární vědci a kritici. Možná někdo z nich již s konečnou platností vystoupil a jiný pro změnu potvrdil členství. Předseda Magnusek zároveň zdůrazňuje, že do OS už vstupují noví a mladí lidé. To je pravda, jsou mezi nimi i výrazně talentovaní tvůrci, ale třeba také sexuolog Radim Uzel: ten určitě na renomované literární vavříny neaspiruje.

A Plzeň? Tady se můžeme pozastavit. Mezi více než třemi stovkami nynějších členů Obce figuruje též jedenadvacet plzeňských a západočeských literátů, vesměs členů Střediska západočeských spisovatelů. Pokud jsme někoho nepřehlédli, to raději se omlouváme předem, jde v abecedním pořadí o tyto tvůrce: Milan Čechura, Karla Erbová, Ivo Fencl, Hana Gerzanicová, Václav Gruber, Josef Hrubý, Bohumil Jirásek, Roman Kníže, Jiří Kolář-Doubravický, T.T. Kůs, Miloslava Ledvinová, Jaroslava Málková, Lubomír Mikisek, Karel Pexidr, Jan Sojka, Jana Sováková, Milan Šimek, Helena Šlesingerová, Karel Trinkewitz (to je jediný prozatímní neplatič ze západočeské literární ekipy, ergo si i rozmýšlí, zda v Obci setrvat) a Viktor Viktora. V těchto dnech k nim jako dvaadvacátá přistoupila Daniela Kovářová: Plzeň by tudíž mohla postavit dvě spisovatelské fotbalové jedenáctky a sehrát literární zápas roku.

Ve svém dopisu pro bulletin Dokořán konstatoval Tomáš Magnusek, že do Rady Obce byla nyní kooptována J. Málková-Eicheckerová, vůdkyně Střediska západočeských spisovatelů – a předseda ji označuje za stejně výraznou osobnost jako sexuologa Uzla (!), přičemž podle jeho názoru tato autorka stejně jako někteří další vytváří ve svém regionu tu „skutečnou“ Obec spisovatelů, pro kterou má smysl fungovat. To sice zní jako rajská hudba z výšin nebeských, Magnusek však nenapsal ani slůvkem nenaznačil, co je ta „skutečná“ Obec a jak má vypadat. Ani my to nevíme a rádi bychom aspoň přibližně věděli, co tím předseda míní či co má za lubem. – Dále: někteří říkají, že to, co v Obci zbylo, je jakási třetí liga. Opravdová třetí liga i se sexuology a podobně? To je tuze ošklivé tvrzení, tuze ošklivé, leč velice záleží na tom, kdo s tím vyrukoval, který jedinec to tvrdí, kolik je na těch slovech pravdy? Přitom nejde o jednotlivá jména, nikdo nechť se necítí být tímto názorem nikterak dotčen, nýbrž o celé společenství.

Odmyslíme-li se od členstva Střediska západočeských spisovatelů, tažme se, které literáty spjaté se západními Čechami bychom v Obci také rádi viděli, aniž bychom je tam „lanařili“, stejně jako nikoho nehodláme nabádat k odchodu? Právě mladí autoři se tam nehrnou: laureát prestižní Ceny Jiřího Ortena Vratislav Maňák, Jakuba Katalpa, Kateřina Sachrová, píšící výtvarník Vhrsti. Ze střední generace dozajista Ivo Hucl, předloňský laureát „Polanovky“, dále Robert Janda, Viktorie Rybáková: kdo z nich a z dalších si však přeje do Obce vstoupit? Připadá vůbec někdo v úvahu? Stojí za zmínku, že v Obci chybí také někdejší laureát Ceny Bohumila Polana, prozaik Ondřej Vaculík, nenalézáme tam ani jméno Aleny Zemančíkové. Není tam ani Jiří Staněk, tradiční, už mnohonásobný porotce Ceny Bohumila Polana: přijali-li by ho ale do Obce, když doposud nemá za sebou jedinou samostatnou knižní publikaci? Vladimíra Párala bereme spíše jako pražského spisovatele: část roku sice žije v Mariánských Lázních, na tamějším literárním životě se však podílí minimálně. Z dříve narozených tvůrců (pokud ovšem vydali aspoň jednu knížku) připomeňme alespoň básníka a výtvarníka Jana Jelínka. Nelicitujme však.

Ergo co dodat? Valná hromada se kvapem blíží, Západočeši na ní budou zřejmě kvantitativně hojně zastoupeni. Na první pohled se zdá, že jejich „spolek“ v Obci je ze všech regionů (s výjimkou Prahy a Brna) nejpočetnější. Takže na závěr dejme znovu slovo předsedovi Magnuskovi: „Valná hromada bude 16. listopadu. Určitě. O dalších členských příspěvcích se rozhodne tam, kartáček si brát nemusíte, peníze na útratu nejsou potřeba, chlebíčky objednáme. Doražte, rád Vás uvidím.“ Tak, bereme na vědomí – a teď můžeme být zvědavi, co se na listopadové hromadě bude dít. A také nedít. Po čtyřiadvaceti letech existence Obce spisovatelů.