opuštěná místa

do vydání Plže

dny
2
0
hodiny
2
2
minuty
5
0
sekundy
3
6

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Máme milostivý podzim, alespoň z pohledu literárních vavřínů: ty nyní hojně dopadají na umělecké skráně, a to na skráně ctihodné i na méně ctihodné, na méně prokvetlé. V minulém Zápisníku jsme psali o vůbec prvním udělování Umělecké ceny města Plzně (mezi jejími laureáty byl též stařešina plzeňské poezie Josef Hrubý), v následujících dnech bude (resp. už byla?) vyhlášena Cena Bohumila Polana, nejvýznačnější západočeské literární ocenění, byť se v loňském roce nesmírně trapně zdiskreditovala „zásluhou“ trestuhodně nekompetentní poroty. Neméně nekompetentně sestavené. Leč o „Polanovce“ nevíme nic nebo přesněji řečeno i kdybychom věděli, nepovíme v tuto chvíli nic, zhola nic: nyní se budeme věnovat vavřínům jiným a máme k tomu patřičný důvod. Tentokrát nechť je středobodem našeho zápisničení před několika dny udělená Cena Josefa Škvoreckého.

K ní se ale za chvíli, po pár odstavcích vrátíme. Abychom však byli „aktuální“, vyslechněme si první reference o valné hromadě Obce spisovatelů, která proběhla v sobotu 16. listopadu: v Praze, kde jinde, kamkoli jinam to mají všichni daleko. Donedávna měla Obec kolem šesti stovek členů (nebo i více? početní údaje se různí), na valnou hromadu jich nakonec dorazilo… Aby mě někdo nepřistihl při chybě: autorka, která nebyla při tom, tvrdila, že přišlo sedmdesát lidí, autor, který naopak byl při tom, se dušoval, že celých devadesát (pak ale ubral na osmdesát sedm); zkrátka a dobře zhruba ze tří set padesáti údajně platících (nebo neplatících) členů jich přišla necelá stovka. Možná byl mezi nimi někdo i z přibližně tří stovek členů, kteří jsou na vahách, zda své působení v Obci neukončit. Nebo už jsou dávno rozhodnuti. Na tom koneckonců tolik nesejde. Nastala tudíž venkoncem a všehovšudy jenom valná hromádka: pravděpodobných osmdesát sedm lidí dozajista nemůže v žádném případě reprezentovat literární veřejnost v českých zemích, zvláště když výrazných autorských osobností bylo mezi nimi… řekněme poskrovnu. Obec ale může i leccos jiného, umožňují-li jí to regule.

Například navýšit členské příspěvky. Padl návrh, který nakonec neprošel, aby členové platili tisíc korun ročně. Někomu je to málo, pro někoho to je mnoho, jenže pro literární společenství, jehož průměrný věk je jednoznačně starobně důchodový, to může být docela peprná částka. Není přece každý z nich filmový producent! Zaslouží uznání, že předseda Tomáš Magnusek financuje provoz Obce spisovatelů kolikrát z vlastní kapsy: komu čest, tomu čest, někteří literáti však mají na rozdíl od něho do kapsy pořádně hluboko. Namátkou těm, kdo si po dohodě s Knihovnou města Plzně nechávají posílat Plže a platí pouze dvacetikorunové poštovné, by tisícikorunová částka plně postačila na celé čtyři roky s Plžem! Takhle by jim jako platičům v Obci doručili maximálně elektronickou verzi spisovatelského bulletinu Dokořán. Leč návrh byl smeten ze stolu a není divu, že spisovatelští penzisté si zjevně oddechli.

Co však valná hromada vykonala? Zvolila si předsedu na další, dvouleté volební období, a to staronového Tomáše Magnuska – a kromě něho i výbor, takřečenou Radu Obce. Připomínám, že rovněž o ní hlasovalo pouze těch zhruba devadesát účastníků. Z plzeňského pohledu stojí za zmínku, že v ní bude zasedat Jaroslava Málková, předsedkyně Střediska západočeských spisovatelů, takže můžeme být zvědavi, co se v nynější Obci dá kloudného zmoci, jinak se ovšem Rada na rozdíl od té stávající obměnila jen minimálně. Snad lze říci, že v ní jsou víc zastoupeny regiony, nějakou paritu bychom však v složení Rady hledali asi marně: své mluvčí tu nemá Jihlava, Olomouc, Pardubice ani Zlín, zůstaneme-li u krajských měst. Dále upřímně kroutím hlavou, proč byl do Rady Obce zvolen známý sexuolog Radim Uzel? Že by předseda Magnusek usoudil, že členové Obce spisovatelů nezbytně potřebují sexuologa? Zvláště v pokročilém věku? Bude-li však platit příspěvky, nechť je vítán. Možná bude přijat i některý z prezidentů, ovšem o Klausovi se vykládá, že ten v PEN klubu dluží peněz, takže terno to nebude.

Kdo však v Radě Obce není, to jsou literární vědci, historikové či kritici. Pravděpodobně je Obec nepotřebuje, zatímco sexuologa ano. Ono jich moc nezůstalo ani v plénu, které se vůčihledě smrskává, přesto je evidentní, že nový předseda nestál ani o ty, které v Radě předtím měl, anebo o ně stál jen maličko, holt aby se neřeklo. O ty, jimž slovutný Arne Novák kdysi říkal „vědečtí spisovatelé“ a nemyslel tím politology nebo ekonomy aj. O pražské „hromadě“ se shodou okolností zmínil také Ludvík Vaculík v Lidových novinách. Napsal, že mu došel bulletin Obce spisovatelů i s pozvánkou na sobotní valnou hromadu, a konstatoval: „Nepůjdu. Co tam může být? Ano, bude tam těch dvacet nových spisovatelů. Spisovatelé, od nichž jsem nečetl nic, ani jmen jsem si nevšiml. Voda z mého letního splavu je dávno pryč, nač lézt do cizího a v zimě?“ Vzápětí ovšem Vaculík připouští nebo upřímně přiznává, že málo čte, resp. nedočítá. Pisatel těchto řádek je značně mladší a díky tomu ještě dost čte, také si však většiny uvedených jmen doposud nikde nevšiml. Pochopitelně až na naši západočeskou Danielu Kovářovou, ta by Vaculíkovi jistě padla do oka! Nepochybně jako dáma a dozajista i jako autorka. Zvláště kdyby Magda Vaculíková nebyla u toho.

Která západočeská autorka však v Obci spisovatelů není a zřejmě tak hned nebude, valné hromady tudíž nebude mít v úmyslu navštěvovat, to je Jakuba Katalpa. Ta ani do Střediska západočeských spisovatelů nemá namířeno, nic ji v něm neláká, ostatně ani v Plži nemá v plánu publikovat: prý „pouští“ na světlo Boží jen definitivní, nikoli časopisecké verze svých textů, jak zdvořile vysvětlila v dopise adresovaném „plží“ redakci. Nicméně teď chceme hovořit zrovna o Jakubě Katalpě: vždyť právě tato více než nadaná prozaička získala za svůj třetí román s lapidárním názvem Němci, vydaný v Hostu, nikoli snad nejvýznamnější, leč stále významnější zmíněnou Cenu Josefa Škvoreckého. Porotci byli přitom tentokrát mnohem přísnější než v minulosti a do závěrečného kola vybrali dosti málo početný seznam kandidátů; nakonec zvítězila Katalpa.

Ta už samozřejmě mohla nějakou prestižní literární cenu získat i v minulosti a mnoho jí k tomu nechybělo, zvláště v případě Ceny Jiřího Ortena asi jen malý kousek, nakonec se však dočkala udělení „Škvoreckého“. Autor Zbabělců se toho bohužel již nedožil. Ukazuje se, že největší úspěchy ve světě české literární kultury sklízejí v posledních letech ti západočeští tvůrci, kteří se „osamostatnili“ a nepatří k západočeské literární lobby z Americké: laureát Ceny Jiřího Ortena Vítězslav Maňák (původem ze Stříbra) a uvedená Jakuba Katalpa, nyní žijící poblíž Domažlic. (Před nimi takto uspěl jistěže i Josef Hrubý.) Nebo se mýlím a Katalpa pobývá na Tachovsku? Zvláště nad nebohým Maňákem se loni páni a paní plzeňští porotci toliko paskřivě ošklíbali: my tomu přece rozumíme, my, kdepak ti, co autorovi přiřkli celorepublikově hodnotnou Ortenovku! A přikvačili s cenou na podnose k rukám Málkové. Ba, rozumějí, všemu rozumějí, jen současné literatuře ani co by se za nehet vešlo. Případně ani za mák. Leč není nad to, podřimovat v placené porotě.

Takže na závěr několik všetečných kvízových otázek. Nebo raději pouze jedna. Přečtete-li si všechny knížky letos vydané v západních Čechách nebo napsané autory ze západních Čech, snadno uhodnete, kdo získá Cenu Bohumila Polana v příštím roce! Kdo to tedy bude? My to dozajista neprozradíme, poněvadž pravděpodobně ty knihy ještě nikdo nemá přečtené (až na nejmenovanou výjimku) a budoucí porotci by nedejbože mohli přijít o svou odměnu. Navíc kdybych to prozradil, vytklo by se mi, že to není fér. Tak naznačím jen tolik, že by to mohl být román Davida Charváta. A víc už neřeknu.

 


komentáře k „Zápisník dr. No 4.41“


  • Vaše informace jsou tentokrát takové nějaké divné, nedostačující. Ta tisícovka přece byla myšlena pro lidi výdělečné, zaměstnané, pro důchodce pětistovka, jakkoliv splácená. Což se snížilo během hlasování. Navíc bylo řečené, že vydělávající mohou platit víc, jako podpora někomu z těch chudších. Osobně jsem v diskuzi vystoupila za podporu obousměrnou, tedy proč by starší kolegové a kolegyně nemohli pomoci mladším (poradenství, korektury a pod) právě za nějaký ten obolus na příspěvek. Na stránkách Obce by se mohlo spunktovat leccos. Pokud někdo nemá šanci vyjít s důchodem natolik, aby zaplatil příspěvek, je všestranně důstojné poskytnout mu ten příslovečný rybářský prut. Možná to zní někomu divně, ale myslím si, že by se leckdo mohl takhle za cípeček vrátit i k plné tvorbě. Protože se obávám, že spousta lidí rezignuje, když je s trhem taková potíž, leccos se odehrává mezi kamarády atd. Obávám se, že necháváme stát stranou lidi, kteří nás mohou zatraceně obohatit, dokonce v mnoha směrech – a potichu rezignují a mlknou.
    Ano, bylo nás tam kolem osmdesátky, pan Uzel dostal mnoho preferenčních hlasů – i tím se do Rady dostal. Taktéž neznám nic beletristického od něj, ale já v posledních letech sotva stíhám odbornou literaturu, z české beletrie jen něco málo. A pokud jsem na něco sáhla, mimo Žítkovských bohyň mne všechno zklamalo.

    • Ivo Fencl:

      Ludvík Vaculík se nakonec zúčastnil. Dr. Uzel, který ve stejném sále už čtyři roky pracoval jako pražský zastupitel, poukázal při vystoupení na své kontakty (přátelství) s prezidentem republiky. Daniela Kovářová v projevu poukázala na to, že je právnička, a dostala se do Rady. Básník Holoubek řekl, že se mu víc líbil název sjezd než hromada. Té se zúčastnili i Milan Drobný (skutečně autor značného množství knih) a Jan Vodňanský, který se představil jako fotograf listopadového převratu. Co se týká Ceny Bohumila Polana, za prozaiky ji obdržela Alena Zemančíková z Prahy a za básníky Robert Janda. Cenu předal primátor Baxa, ale Jakubu Katalpu nepřihlásil do soutěže ani její nakladatel, ani nikdo jiný, takže Němce porota vůbec nehodnotila. Na udělování ceny vystoupil i předseda Obce spisovatelů, který přijel v doprovodu herečky Reginy Rázlové.

      • Ivo Fencl:

        V Obci jsou poměrně výrazní autoči sience fiction. Nepočítám-li mezi ně (už) MUDr. Václava Grubera, pak je to např. Leonard Medek a v Radě Františka Vrbenská, Vlado Ríča (šéfredaktor bývalé Ikarie) a Pavel Weigel, který letos převzal z Magnuskových rukou ocenění (a půjčil Obci ze svého sto dvacet tisíc). Na valné hromadě nejvíckrát vystoupila Eva Kantůrková, někdejší dvojnásobná přededkyně Obce. Projen měl i Petr Kukal, který 27. 11. vystoupí v Polanově síni s Deníkem muže ve středních letech (Mladá fronta)


      • Správně, Ivo, Katalpu nikdo nepřihlásil! Ani Středisko západočeských spisovatelů, ani Ason-klub, ani PLŽ, jak o tom píši v příštím sloupku, ani odbor kultury Magistrátu města Plzně, ani nikdo jiný. Což je ve stanovách, že ti všichni by ji přihlásit mohli. Takže nevykládej nesmysly, že ji nepřihlásil nakladatel, tudíž měla po vtákách. Přečti si stanovy SZS, v němž jsi. Koneckonců ji mohla přihlásit i Unie českých spisovatelů, kde jsi též členem, Spolek přátel Sherlocka či jak se to jmenuje, kde jsi též členem, mohl jsi také vyzvat Středisko zs, aby ji přihlásili. Nevyzval jsi, tak si syp popel na hlavu. Faktem ovšem je, že Katalpě to může být srdečně jedno.


    • Moc si nerozumíme, ale to se stává. Je nemám zhola nic proti panu Uzlovi, jen nechápu, proč se cpe do Obce spisovatelů. Nebo jiní: herci, teologové… Co mě však mnohem víc mrzí: že Vás kromě Žitkovských bohyň to „něco málo“ z české beletrie zklamalo. V takovém případě říkávám studentkám: není náhodou chyba na Vaší straně? Nečtete náhodou pouze mizerné knížky z pera nikomu neznámých členů Obce spisovatelů? A z jiné stránky: přečetla-li jste jen „něco málo“, tak nemůžete hodnotit naši beletrii jako celek. Zdravím.

      • šáš:

        Myslím, že je pořád lepší, když paní Šochová přizná, že toho poslední dobou moc nenačetla, což ji v hodnocení naší lit. scény trochu limituje, než někdo, kdo o sobě prohlašuje, že vše četl, všude byl a s každým si tyká, a pak vyjde najevo, že své závěry dělá po přečtení několika prvních stránek knihy, občas jen prvního dojmu z obálky nebo jedné přečtené sci-fi povídky.

        • Anna Šochová:

          Děkuji. Trochu jsem ve svém oboru brnkala na odbornou strunu a jsem dost vyždímaná. Nebeletristicky si spíš užiju poezii, jakoukoliv(myslím napříč věky), nebo různé encyklopedické záležitosti. Bohužel a bohudík v tom hodlám pokračovat, protože se věnuju lidem, kterým utíká život a jaksi nepočkají. Obávám se, že budu opatrně přistupovat i k literární vánoční příloze Respektu, protože mne umí dost zklamat… Nedočítám to.


        • Souhlasím s p. šášem, takhle to je.

  • Ivo Fencl:

    K Jakubě. Všichni přihlášení, osm básníků a šest prozaiků, odevzdali ovšem, aspoň pokud vím, po 3 výtiscích soutěžní knihy pro porotu a vyplnili formulář. Těchto čtrnáct lidí nejsou jen členové střediska. Přesto se o této povinnosti, neboť to není jen zvyklost, s kterýmžto slovem si pohrává prezident, všichni někde dozvěděli nebo dočetli. Dá se tedy předpokládat, že jde vlastně od Jakuby Katalpy o projev jisté benevolence. Jednu cenu už za knihu dostala, byť nevím, zda taky finančně dotovanou, možná budou Němci oceněni celostátně i podruhé, takže ona prostě regionální soutěž vypustila. Je navíc jisté, že by ji Středisko přijalo, jako mnozí o to ale nestojí. Je to, jako bych šel za JUDr. Milanem Kindlem, autorem snad 10 knih, které tu nehodnoťme, a řekl mu: Chcete k nám? On sám o členství taky nestojí.

  • Ivo Fencl:

    Herce zavedl nový předseda jsa hercem sám, byť špatným. Za hereckou asociaci posadil vedle sebe do předsednictva (a vedle doktora Uzla) svého kamaráda pana Hromadu, který nám pak od primátorova vykládal, jak to organizují u nich. U herců. Předseda Ovce Magnusek je tak mladý, že mi mladí připadali i jeho rodiče, kteří řídili raut. A obávám se, že rodina Magnuskova pohoštění i financovala. Režisér (značného počtu špatných filmů, což není pomluva, to je holý fakt) Tomáš Magnusek je schopný manažer, i chtěl pustit sídlo Obce z Železné (s velikou knihovnou a asi za 160 tisíc na nájmu ročně) a pořídit jen BOX na hlavní poště. To však bylo označeno za pokus Obec zlikvidovat – a neprošlo to. Místo toho prý už existuje firma, která má ony prostory využívat.
    „Milý pane kolego, až zjistím, kde bydlí pan Stilbury, který mi na rok 2013 napsal do osudu hotové Waterloo (zemřela mi sestra, švagr, teta, manželka a pes), dojdu mu nakopat prdel!“ napsal mi po valné hromadě básník Jiří Žáček. Ze západních Čech se zúčastnilo minimálně tucet lidí, počítám-li i Karlu Erbovou a Vlastislava Tomana, jenž jako jediný projev četl a byl poté Holoubkem osloven, aby ho poskytl časopisu Obce Dokořán.

přidat komentář

kniha týdne

zvonar_dejiny

kalendář

«listopad 2013»
PÚSČPSN
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

dívka týdne

divka_tydne_298

komentáře

  • Milan Šedivý { Kdeže novou sbírku, je-li řeč o příležitostném výběru dříve převážně již všude možně publikovaných básní!... } – 05. 05. 22:47
  • šáš { Přiznám se, že tuhle knížku se mi k maturitě nepovedlo zdolat ani napodruhé. Nakonec to... } – 15. 04. 20:21
  • Petr Kersch { Doktor Václav Franc a časopis Čaj jsou dnes literárními pojmy, které si skutečně zaslouží pozornost... } – 03. 04. 20:09
  • Ivo Fencl { Jsou i další doyeni od K, ne asi tak dobří, ale vyššího už věku: Klíma... } – 31. 03. 19:46

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody