opuštěná místa

do vydání Plže

dny
1
4
hodiny
0
4
minuty
4
9
sekundy
1
3

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Přiznejme bez váhání, že se nám ani trochu nechtělo se poznovu vracet k letošnímu udělení Ceny Bohumila Polana, zvláště když, jak bylo řečeno v minulém Zápisníku, proběhlo na rozdíl od minulého ročníku „normálně“, veřejnost se nebalamutila a netvrdilo se jako loni z moci instituce, do jejíž péče se západočeští spisovatelé svěřili, že k žádnému balamucení nedošlo: ach, jak ty potrefené husy tenkrát kejhaly, ach, ty ale pořádně potrefeně kejhaly! Ve srovnání s tím letos vládl příslovečný klid po pěšině, přinejmenším se to mohlo zdát, takže dohromady nebylo nad čím se pozastavovat, jenomže ouha: klid po pěšině nikdy nebývá a nikdá nemůže nastat, což jistěže platí odedávna. Byť se dají dlouhodobě přivírat a zavírat oči.

Začněme tím nejméně důležitým: přímo z radniční síně dorazila SMS, jejíž obsah se dal v posledním Zápisníku věrohodně shrnout do neméně hodnověrně vyznívajícího konstatování, že pořad se zdál být pisateli nedůstojný a raut chudičký. Sdělení přišlo od důvěryhodné bytosti, záhy jsme se však mohli setkat s tvrzením opačným, ba s takovou chválou, která se skoro i Bohumila Polana na nebi dotýká! V rámci objektivity je záhodno ji tlumočit: pan primátor Baxa prý na úvod pohovořil velmi dobře, Helena Šlesingerová /tj. předsedkyně poroty, pozn. dr. No/ přednesla s nadhledem fundovaný projev a zhodnotila celý ročník, laudatio z úst člena poroty Petra Buriánka bylo obsažné a výstižné, s programem panovala spokojenost, především ale stále bylo co jíst a co pít a tudíž u vína s kým hovořit. Prý rovněž Ivo Hucl zdál se být v dobrém rozmaru. Tak když i Hucl… O laureátech však v této polemičce nepadlo ani slovo, doposud nevíme, zda kupříkladu Alena Zemančíková byla přítomna či nikoli, leč nevadí, však se to dřív nebo později dovíme. /Mezitím přišly fotografie z akce, ergo víme, že byla./ Hlavně že bylo pořád s kým u vína hovořit.

Doufejme, že už nešlo o tamto zakyslé, esteticky až zatuchlé víno, které se rozlévalo při předloňském slavnostním udělení: nezáleží přece na tom, zda kráčí o Chardonnay nebo o Modrý Portugal, ale zda je v lidských silách ho pozřít, zvláště při samých řečech, při rutinním rautíkovém povídání. Víno nevíno, chlebíčky nechlebíčky, naštěstí zase máme o čem mluvit a o čem vést při, a to stejně jako loni zásluhou – Milana Šedivého. Nemýlíme-li se, na vyhlášení nebyl, vínka nepopil a chlebíčků nepobaštil, zato zaslal členům Střediska západočeských spisovatelů cosi jako varovné memorandum. (Nebohý Milan: zase kvůli tomu vypukne šeptanda, že ho k mailu někdo tak dlouho poňoukal, až ho upoňoukal.) Měl k tomu dobrý důvod, byť si nevyslechl ani primátora, ani porotce. Nuže, básník Šedivý (opakujme už poněkolikáté, že básník nikoli ledajaký, což může být kdekomu i v Plzni trnem v oku!) nejprve pogratuloval novopečeným laureátům Ceny Bohumila Polana a posléze neopomněl nemálo jedovatě, leč velice věcně podotknout, že zrovinka tvorba Roberta Jandy „dělá ceně čest, nikoli tak, že čest dělá CBP autorovi, jak jsme byli svědky“. Neboli v loňském roce. Ano, souhlasíme, ještě závažnější se však jeví další básníkova polemická poznámka: přeje si totiž upozornit vedení Střediska (tj. zejména jeho předsedkyni Jaroslavu Málkovou, nyní i členku Rady Obce spisovatelů za západočeskou literární sféru), že „dělení ceny v posledních letech přispívá pouze k rozmělňování prestiže ocenění“ a že vůbec není spokojen s tím, že „porota razí tento trend“. Tak, tumáš čerte kropáč.

Jenže co počít, vždyť on pravdu má, on pravdu má, má, jak známe z Cimrmana! Je to namoutě pořádný nešvar! Docela nedávno byli takto do jednoho laureátského pytle pospolu vhozeni či vměstnáni – autory pokaždé uvádíme v abecedním pořadí – Roman Kníže a Miloslava Ledvinová, v loňském roce Jaroslava Málková a Karel Trinkewitz (ten jat zděšením z tohoto verdiktu se raději nedostavil), nyní Robert Janda a Alena Zemančíková. Asi jednou či dvakrát se přihodilo, že si podobně počínala i porota Ceny Jaroslava Seiferta, vyvolalo to však velkou nelibost a řadu let již k „dělení ceny, jež přispívá pouze k rozmělňování ocenění“ v případě CJS nedošlo. Nikdy u Státní ceny za literaturu, nikdy kupříkladu u Ceny Josefa Škvoreckého, snad jedinkrát u Ceny Jiřího Ortena, tam ale došlo k vyhlášení dvou laureátů zpětně za dva roky, prakticky ani jinde. Naopak se to opravdu stává jakýmsi neblahým zlozvykem u Ceny Bohumila Polana. Pouze v této soutěži je potenciálních laureátů přímo přehršel!

Leč pár slov k zmíněné porotě: poroty se přece mění, jejich sestava se obměňuje, a to ve většině literárních soutěží; zrovna poroty, které takto v případě CPB dělily ocenění neboli je rozmělňovaly, jak soudí Šedivý a dáváme mu za pravdu, měly značně odlišná složení. Možná to je trend, leč spíše obecně plzeňský. Ano, poroty jsou různé, shodou okolností však právě ty, v nichž měl svého času možnost zasednout pisatel těchto řádek, z různých příčin Polanovu cenu ani jednou nerozdělily, ať už se laureátem stal Josef Hrubý, Ondřej Vaculík, Karel Pexidr nebo předloni Ivo Hucl. Ano, právo cenu rozdělit porota má, nemusí však za každou cenu svého práva využít. V několika posledních letech to různě složené či sestavené poroty učinily hned třikrát, což je nepochybně na pováženou. Skutečně: pravdu má Milan Šedivý, pravdu má! Na druhé straně v Plzni počet laureátů Ceny Bohumila Polana narůstal v tomto desetiletí přímo mílovými skoky, což může být pro leckoho důvod k radosti a jistojistě další západočeští spisovatelé netrpělivě čekají, kdy na ně dojde. Bude-li se nadále cena rozdělovat neboli rozmělňovat, dojde na ně dřív – a na tom ji zřejmě záleží. Takže pište, spisovatelé, pište! Přijde primátor, promluví předsedkyně poroty, bude s kým pohovořit u vínka.

Dále a teď před-naposledy k Ceně Bohumila Polana. Psali jsme o Jakubě Katalpě a reakce byla jak letitá ozvěna: Nepřihlásila se! Nepřihlásila se! Nepřihlásila se, tak co? Nu ano, nepřihlásila se. Znovu však opakujme, že ji mohlo přihlásit dokonce i Středisko západočeských spisovatelů, i když Katalpa není jeho členkou: přesto tak mohlo učinit, vyžádat si z nakladatelství potřebné tři výtisky (anebo požádat nakladatelství Host, aby Katalpin román Němci do soutěže přihlásilo samo). Zrovna tak to mohla udělat i jiná kulturní instituce, tudíž argumentovat, že se autorka nepřihlásila, je poněkud farizejské. Na výrok: Nepřihlásila se! lze returnovat jiným výrokem: Tak proč jste ji nepřihlásili vy? Na to by určitě přišla velkorysá, ba velkodušná odpověď: Proč bychom to dělali? Proč?? Proč??? Neradno napovídat, platí, že modrému napověz, taková nápověda by však asi zněla: No přece v zájmu prestiže západočeské literatury jako celku. Aby se zabránilo nejenom onomu „rozmělňování prestiže ocenění“. A znovu: Proč by Katalpu u všech rohatých mělo přihlásit zrovna Středisko? Nuže, protože má ve svém „logu“ tvrzení, že se „zabývá organizováním literárních soutěží“. Zabývá, zabývá, leč dál než kousek za nosánek se nedívá.

A ještě: na webových stránkách Střediska se dočtete, že CPB se dá udělit taktéž za „díla spjatá se západočeským regionem“. Prý „tématicky spjatá“, česky správně: tematicky, paní spisovatelky a páni spisovatelé! Takže příklad. Dejme tomu v Ostravě (nebo v Olomouci, ve Zlíně…) prozaičku XYZ nesmírně upoutá Jan Sojka, jeho dosavadní „život a dílo“, a tak o něm napíše vynikající životopisný román. Opravdu román jak víno. Jak hoch vyrůstal v Plzni, jak tam studoval, jak začal psát, o jeho láskách, o jeho knihách, o jeho kamarádech… Čtenářky se na knihu vrhnou, kritici vychrlí nadšené recenze, román bude navržen na zfilmování… Zkrátka a dobře to bude událost roku, román roku, kniha roku a k tomu západočeský námět par excellence. Jenže knihu nikdo, ani skromný učitel Jan Sojka nepřihlásí do soutěže, a proto zhola žádná Cena Bohumila Polana z toho nepokyne. Tu v Plzni přiklepnou raději… Však dobře víme, komu.

Že fantazíruji? Jistěže. Jenže zrovna teď (tj. v loňském roce) vyšla výtečná próza z pera jednoho mladého autora, která se celá nebo skoro celá odehrává v západočeském pohraničí, je tedy více než spjata se západočeským regionem, bude asi nominována na Cenu Jiřího Ortena, možná i na Literu za objev roku, možná nikoli, možná neuspěje, každopádně je to knížka mnohem lepší než řada těch, které se ucházely o CBP. Jenomže ani tenhle titul nikdo nepřihlásil. Ani ten mladý prozaik. Možná o Ceně Bohumila Polana nikdy neslyšel. Položme si otázku, proč o ní asi nikdy neslyšel? Není to i kvůli tomu, že v Plzni usedavě „rozmělňují prestiž ocenění“? Navíc asi o té knize nikdy neslyšeli, ačkoli někteří zkušení pedagogové a neméně „zkušení“ porotci CBP by nepochybně o ní slyšet měli. A zase: proč by o ní měli slyšet, když o ní slyšet nechtějí a nechtějí a nechtějí? Když chtějí pouze trůnit v porotách? Pochopitelně ani autor těchto řádek zdaleka neví všechno a na tuto knihu ho docela nedávno laskavě upozornila – západočeská učitelka. Škoda, že takto nepoučila i Středisko západočeských spisovatelů nebo blahoslavené „odborníky“ v jeho řadách. Ti ať vší vahou svých titulů zjistí, o který titul kráčí. Et tu felix Austria nube.

Čím uzavřít tuto snad již závěrečnou polemiku? Úlevným konstatováním, že to vše netřeba brát vůbec vážně. Vždyť se nám už doneslo, že vše řečené či napsané je ze strany dr. No toliko „další útok a ostouzení“. Nic jiného v tom není. Co jiného by to také mohlo být? Kritická polemika s jednou variantou literárního života a zjevnou stagnací regionální literární kultury? Kdeže, jedině útok a ostouzení. Takže proč se tím zabývat, proč si s tím lámat hlavu? Pamatujte si dotřetice: opravdu nic jiného to není než další útok a ostouzení. Takže zbrusu nový přijde příště. Prozatím lze doporučit strčit hlavu do písku. Kdo chce, ten si v něm brzy zvykne. A každičké zavanutí svěžího kyslíku z průduchů, to je zase jenom útok a ostouzení. V dané chvíli přicházející jistěže zcela zbytečně kvůli „rozmělňování“. Nemělné se nemělňuje.

 


komentáře k „Zápisník dr. No 4.43“

  • karel karlovič:

    Máte pravdu, Dr. No. Bude stačit napsat cokoli a počkat si na CBP, neboť ostatní ji už „mají“. Už se o tomto kafkovskému opatření hovořilo dááávno, a nic. Nejsa spisovatel, nemohu to více ovlivnit, jen cítím, že další dělení CBP a dávání ji těm, na něž se dosud nedostalo, úroveň CBP pohřbí. Nebo se pletu a SZS změnil pravidla? Snad by měl někdo přímo napsat primátoru Baxovi, aby věděl, na jakou kočičárnu přispívá. Znovu se vracíme k onomu Augiášovu chlévu…


    • Milý spřízněný pane, já o tom píši a mluvím několik let, také další plzeňští literáti o tom mluví několik let, zejména ti mladší, ale vedení Střediska je neústupné. Hlavní argument zní: To by prý každý rok musel Cenu BP dostat Josef Hrubý. Takhle tomu zabránili – a pokud změní regule, tak jedině tak, že budou moci být ceny tři. Vlastně čtyři. Případně i pět, pro všechny členy výboru. Pak by se celý výbor mohl stát zároveň i porotou…

  • karel karlovič:

    Je to bohužel tak. Ovšem je třeba si položit otázku, zda by bylo nějakou ostudou, kdyby vyhrával pořád pan Hrubý? Dím, že ne! Co se na věc podívat jinak? Představme si situaci, že jeden, třeba příští rok, vydají svá díla jen samí držitelé CBP a k nim se připletou dva další. Co to bude znamenat? Že tito dva bez ohledu na kvalitu ZVÍTĚZÍ!!! Múzy se zděsí… Je jediná šance: bude se muset počkat, až si všichni členové výboru odnesou „svou“ CBP, pak mooožná dojde k nějaké změně. Potřetí a už raději naposledy použiji přirovnání k Augiášovu chlévu.

    • Ivo Fencl:

      Členy Střediska jsou však vedle pana Hrubého, Karly Erbové, Honzy Sojky, Milana Šedivého, Martina Šimka, Romana Knížete, Miloslavy Ledvinové (jeden člen redakční rady Západu o ní mimochodem napsal disertaci) i zkušení literární badatelé Viktor Viktora, Bohumil Jirásek, Jiří Staněk, Vladimír Novotný a Vladimír Gardavský. Členkou je i ředitelka Městské knihovny Plzeń, básnířka Helena Šlesingerová, členkou je oceněná plzeňská osobnost MUDr. Zdena Ulčová-Gallová i badatel David Růžička. Členem je (zítra novinku křtící) pětaosmdesátiletý klasik českého komiksu Vlastislav Toman i výborná novinářka a šéfredaktorka Žurnálu Markéta Čekanová! Řeknete jim všem do očí, že vlastně patří do chléva, jak zde denně i roztrubujete do celých Čech?


      • Nepište hlouposti, přesněji řečeno nelžete, pane z Plzence, už přes rok ve Středisku nejsem. Tak mě neházejte do nějakých pytlů. Pan ing. Gardavský je můj vzácný kolega, ale zkušeným literárním badatelem je ještě méně než Vy literárním vědcem. Zeptejte se ho! Kdybyste tím vědcem byl, možná byste věděl, jaký je rozdíl mezi Augiášovým chlívem a obyčejným chlívem. Do toho druhého patří vaše… prostě lži.

  • Hortensie:

    Dr. NO, začínám mít dojem, že CBP je Vaše obsese, možná by stačil jediný lék: aby ji udělili Vám. Doufám, že se o tom brzy nějaká kamarádská porota usnese!

  • karel karlovič:

    Pane Fencle! Snižujete se k primitivnostem, což je Vaše vizitka. Umíte číst? Pokud ano, tak mi najděte, kde koho posílám do chléva? Mluvím o byrokratickém nepořádku a neschopnosti a nechuti něco měnit v SZS, to je ten Augiášův chlév, to zaprvé. A zadruhé za lit. kritiku se CBP nedává, pokud vím, tudíž literární kvalita těch, co POTÉ zbývají, nijak hvězdná není. Vaše, ani P. Čekanové, ani p. Ulčové, to je třeba si otevřeně přiznat.

    • šáš:

      Pane k/Karloviči, když alespoň jednou použijete odkaz „Odpovědět“, založím vám fanklub.

      • karel karlovič:

        Promiňte, zkusím se polepšit, slibuji.

        • šáš:

          Perfektní! Rozdělím se s vámi o lízátko, až/jestli mi ho Hortensie koupí.


          • Pozor, milý pane šáši, lízátko může být jedovaté! Jedubaby se v jeduznalectví vyznají, jedovatých slin mají dost, nerad bych o Vás a o pana K. Karloviče přišel… Raději bych vás oba pozval na kávu.

            • Hortensie:

              Znáte to, nerudný děde, stejné stejným…

            • šáš:

              Nevěřím, že by mi Hortensie podstrčila oslintané lízátko. To by pak všichni museli uznat, že jste měl pravdu!

              Z literatury navíc víme, že ani ta káva není úplně bezpečný nápoj.

    • Ivo Fencl:

      Každý spolek musí vyjít s nějakou částkou a u té naší byrokracie ani snad nemá kde vyrašit. Držitel Ceny Bohumila Polanova za literaturu (udělené v roce, kdy byl v porotě Vl. Novotný) JUDr. Pexidr a exministryně spravedlnosti JUDr. Kovářová, prozaička, oba platní členové Střediska to však rádi proberou s každým, kdo přijde poradit.

  • Šárka Šandová:

    Bez váhání přiznávám, že se mi chtělo vrátit se k Polanově ceně, ale i obecně k literárním cenám,vavřínům,porotám, a k říčnému tanci kolem toho.Chyběla mi jen inspirace,a kromě toho jsem si dlouho hojivou mastí potírala krvavé šrámy od ran zasazených někdy v létě zbrojnoši LZ zakuklenými do přezdívek. Potřebnou inspiraci jsem načerpala z tohoto zápisníku,kterému je třeba poděkovat,že objasnil aktivity kolem Polanovy ceny,protože obyčejný smrtelník sotva tuší, že je to a´priori nejprve o losování v zasvěcených kuloárech,aby se postupně alespoň kousek ceny na každého autora dostalo, a následně o chlebíčkách, vínu, handrkování a pomluvách. Nejen víno může být zakyslé či zatuchlé, sama literatura se hodně vzdálila od původního skromného nadšení a záměru,ze kterého vzešel například PLŽ,a připomíná zatuchlinu, až přestalo být v silách čtenářových současnou českou knihu pozřít. Tím hůře, čím více spřáteleného literárního ducha úhledně svázaného ku ozdobě pultu knihkupcova se nabízí. A to ještě laskavý čtenář netuší nic o vínu,chlebíčcích, rautíkovských řečech a blahovůli primátorů měst.

    Jestli přilil trochu oleje do ohně zrovna člen redakční rady PLŽ Milan Šedivý, i kdyby nebyl básník ledajaký, byl by tím,kdo se odvážil napsat zřejmě pravdu,což se dnes obecně nesmí a trestá. Ale i sám veliký DrNo na příkladu skromného učitele Jana Sojky popsal s přesností na milimetr způsob,jakým dnes vznikají bestsellery,životopisy slavných,filmy,a události roku.Své kulty osobnosti v každém žánru si vytváří snad od nepaměti každá doba, asi že je „polovzdělané lidstvo nutno cílevědomě vésti tam, kde jest jim se klaněti“. Z minulých kultů osobnosti se staly posmrtné tryzny a pamětní desky,a za dosud živými kulty stojí cílená propaganda,peníze a jánabráchizmus,případně všechno dohromady, přičemž obyčejná protekce, která snad beze zbytku prolezla celým organizmem společnosti, je schopna zahubit všechny normálně fungující vazby a vztahy,přičemž je úporná a nevyléčitelná asi jako aids.

    Jenomže – laskavý čtenář nepromine – a dnešní všetečný občan, na rozdíl od středověkého jsa denně duchovně sycen, poučován a uondáván medii všeho druhu, všechno prokoukl, a doporučovaným filmům a knihám se zvlášť soustředěně vyhýbá. Což ale ve světaběhu dvacátého století není nic nového, na tendenční filmy bylo povinně zaháněno školní žactvo, spisovatelé pak zařazeni do povinné četby a do školních čítanek, a tady bych si dovolila zmínit vtipně napsanou pasáž učitelů Žáka a Rady, že spisovatele, který má být pro žactvo zvlášť odpudivý,je nutno zařadit do čítanek, a mezi povinnou školní četbu. No a tryzny? Tam se už tradičně chodí povinně a s odporem….“je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet“…../ K.Kryl/

    Inu – nebudou to mít protekční týpci v budoucnu lehké, a pokud jde o literární soutěže a ceny – spisovatel, který si věří a ctí své nadání, by se měl soutěžím,porotám, a cenám všeho druhu vyhýbat jako čert kříži,protože na tomto poli, skutečnému nadání nikdy pšenka nevykvete. Literatura se ale časem vrátí tam, kde byla, než vypuklo tohle ambiciozní lidské blbství. Byla a zase bude řečí ducha bohem nadaného jednince, převedená na papír pro budoucí generace, vypovídací o době, v níž umělec žil. To až dnes je různými soutěžemi,porotami,nadržováním, cenami, a nechutným špektáklem kolem toho devalvovaná na říčný tanec, v němž básnit a psát knihy může každý protekční trouba. Kdo nevychodil ani pět obecných,za toho se upraví fráze a gramatika, a jeho dílo „retardovaného umělce“ bude ve finále slavnější, než práce bohem nadaných umělců. Kolem absolventa zvláštní školy se bude pokrytecky skákat, jedna cena bude stíhat druhou, dotace od primátorů budou pršet jako déšť, a na bohem nadaného umělce nezbyde ani zatuchlé víno a okoralý chlebíček.

    Výsledkem toho je, že básně nečte vůbec nikdo, knihy si kupuje jen retardovaný čtenář, a osobnosti, které byly vypůjčeny pro účelové kulty a pozemské křepčení, z toho mají tam nahoře nejspíš švandu …a perte se a žerte se…/film Stvoření světa/

    Jsem samozřejmě smířena s tím, že ostrý brk mi protne krk, ale veselé vánoce přeji všem.


    • Ano, ať souhlasím nebo nesouhlasím, tohle je rozumné přemejšlování o daném stavu věcí literárních. Drobná připomínka: Milan Šedivý už od loňského léta není v redakční radě Plže, protože od ní v Plži loni ustoupili. Lze být a žít i bez redakční rady.

      • Šárka Šandová:

        Děkuji za laskavou a rozumnou odpověď. Odplžení se od plží rady bylo určitě odplžení se dobrým směrem. Obecně nejen že lze žít bez různých rad a poradních sborů, ale dokonce lze bez nich žít samostatněji, kvalitněji a levněji.Zkušený a životaznalý plž ale počítá i s tím, že na jeho krunýřek občas přiletí tu drobný, tu větší kámen, protože bývalí rádci našup přestanou ctít plží sounáležitost, a většinou projeví to, co předtím potlačovali.


        • Samozřejmě! Také že lítají! Dokonce se i trefují! Byť často nepřímo, schovávajíce se jeden za druhého. Jenže kdo chce chodit s kůží (plží!) na trh, musí s tím počítat. Ale buďme objektivní: někteří bývalí rádci mají Plže i nadále rádi a my je. Prostě není rádce jako rádce.

  • Alenka:

    Vy máte ale starosti…

  • Ivo Fencl:

    Ad výše: Je M. Čekanová „špatná“ spisovatelka? Rozhodně je to výborná novinářka, tím se úspěšně živí od vysoké školy a plno knih, jež stvořila, pro děti i pro dospělé, není jen dobrou novinařinou (i to by bylo dost). Markéta dokonce na západě Čech nemá v některých ohledech konkurenci. A kdo je „dobrý“ spisovatel? Já jsem čtvrt století člen Sdružení přátel J. Foglara a denně zdravím lidi, co mi řeknou: „Byl špatný spisovatel.“ Mám doma i Spisy H. P. Lovecrafta. Slýchám: „Špatný, špatný spisovatel.“ A zdůvodnění. Ale oba jsou předmětem kultu. Po mém i Mistři. Kdybych věřil každému vzdělanci, ani U. Eco není „dost vědecký“, a tak mu první pražská vysoká škola odmítla udělit doktorát. A že někteří dobří autoři nejsou známý? To je fakt. Prom. filolog Jirka Navrátil, se kterým jsem napsal Ranní sny, je absolutní pán řeči, mistr stylu, doslovy mu psával Vl. Novotný. Navrátil právě vydal novou knihu Sirotci z války, Od šedesátých let napsal fůru knih. A kdo o něm ví? Jednou mi řekl (po setkání s Arnoštem Lustigem, když se Lustig přihnal z USA): „A Ivo, ty snad myslíš, že Lustig je lepší spisovatel?“ A věděl, že není. Já si tehdy řekl: Je! Ale dnes vím, že to tak není.

    • karel karlovič:

      Pane Fencle, víte co? Napište tedy Vy a Vaši chráněnci, ať už jsou novináři, expolitici či cokoli jiného, něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo kvalitu díla U. Eca, A. Lustiga a dalších, a vězte, že i jiní lidé Vás budou chválit. Do té doby budete muset kult sebechvály udržovat jen Vy sám a Vám podobní.
      P. S. Přistupme na Vaše (bohužel nešťastné) tvrzení, že dnes už víte, že A. Lustig není dobrý spisovatel. Tak tedy není. A v jakých „patrech“ jste potom coby spisovatel Vy (a Vám podobní)?

      • Ivo Fencl:

        Navrátil věděl, že píše stejně dobře jako Lustig. Ale Navrátil nebyl na rozdíl od Arnošta Lustiga ve vyhlazovacím táboře a také neemigroval počátkem normalizace, což je, uznávám, osud. Život mu poskytl jiná, neválečná témata, no, a stylistou je patrně lepším než Arnošt Lustig, jak dokazují třeba i Navrátilovi letošní Sirotci z války.

        • karel karlovič:

          Pane Fencle, z Vás je už i odborník na stylistiku? Vy jste ji studoval nebo se jí obšírněji zaobíráte? Vy jste se měl narodit v renesanci, Vás je pro toto století věru škoda…

          Jinak p. Navrátila jsem nemyslel, jeho dílo jsem nečetl, nemám právo se k němu za mák vyjadřovat.

          A máte li pocit, že o Lustigově literární slávě rozhodla emigrace a předchozí trpká zkušenost s holocaustem, pak už opravdu nemá cenu s Vámi diskutovat a třeba je chyba na mé straně, možná jsem jediný, kdo Vám „prostě nerozumí“…

          • Ivo Fencl:

            Navrátil má styl, který ho odlišuje, a pokud se do jeho stránek někdo začte, tak si to po chvíli uvědomí. Lustig se úspěšně snaží o maximální sdělnost (asi jako Páral nebo Asimov, i když ti v jiných tematických oblastech) a takový cíl vnímám jako ideál, ale těžko mluvit o stylu… Jinak: renesanční je určitě František Ringo Čech, zatímco já jenom čtu a sem tam zajdu do kina.


            • To jste pěkný „literární vědec“, když jenom čtete… Kdo potom ty Vaše opusy sepisuje? Nemám vůbec nic proti Markétě Čekanové, jenom bych prosil o vysvětlení, ve kterých „ohledech nemá na západě Čech konkurenci“. O jaké ohledy jde? A znamená to, že třeba na Jihlavsku nebo Chrudimsku by tu konkurenci měla? Z výroků kovaných literárních vědců jako Vy jsemť dost tumpachový.

              • Ivo Fencl:

                V těch ohledech, že umí psát na profesionální úrovni i na téma, ke kterému nemá osobní vztah. Aebo – v případě pohádkové trilogie – obstát jen jako spoluautorka. Sledoval jsem to před několika lety poměrně zblízka a uvědomil jsem si, jak jsem líný. Je taky vysoce pragmatická, a ačkoli má vysokou školu technického směru, v českém jazyku ji nenachytáte. … Jinak tu úplně zaniká, že se CBP uděluje knize za minulý rok, nikoli za dosavadní celoživotní dílo! Měla by se tudíž kritizovat jen dotyčná kniha (u mě Rok Joriky), ne člověk jako autor, natož pak člověk jako člověk.

            • Miroslav Hodek:

              Pane Fencle, musím obdivovat vaši svatou trpělivost. Evidentně jste svým názorem píchl do sršního hnízda a teď budete zřejmě bodán a bodán a já obdivuji, že vám to ani nevadí.

          • Šárka Šandová:

            S dovolením, pane Karloviči, nechci se plést do sporu“Fencl…kdokoliv“, ani nepatřím k lidem, kteří by s gustem četli Navrátila nebo Lustiga, ale myslím že v tom posledním pan Fencl pravdu má. Zvlášť doba poválečná u nás vytvářela tendenční tendence,proto knihy o rudých zářích nad Kladnem úplně vytlačily z trhu „večery pod lampou“ ne proto, že by večery neměly své čtenáře, ale proto, že se zkrátka nevydával „škvár“. Dnešní režim si zase zamiloval bulvár v celém rozsahu komerční lásky, vše podporováno politickou propagandou a morální zkáza je na světě. Proč myslíte, že občan, který odpracoval „nuceně“ dva roky na uranu, má asi tak trojnásobný důchod než občan, který nenuceně odpracoval čtyřicet let? A řada lidí určitě lituje, že nemá v rodině nějakou mediálně pozoruhodnou oběť, aby se o nich psalo.Lidi jsou nadšení, když jim novináři vylomí dveře, a čím bestiálnější je čin, tím slavnější následuje kniha. Bulvár úspěšně prodává čtivo o slavných s rakovinou, a dvacet čtyři let jsme mediálně krmeni a prosycováni válečným holocaustem, abychom neviděli holocaust odstartovaný devadesátými léty, kdy nastolený ekonomizmus už vyprodukoval zrovna tolik obětí, a zatímco tehdy to skončilo s koncem války, dnes to pokračuje pořád dál a konce nevidět.Ano, ukazují se potravinové sbírky jako příkladná šlechetnost, ale původci současných zločinů proti lidskosti se neukazují – neznáme je, zatímco o fašizmu to ví každý. Viewegh získal minimální slávu se svým chlípným Oskarem, ale až někdy potom se mohl odvázat s mafií v Praze. Nezáleží na tom,jak plné jsou šuplíky různých anonymních literárně více či méně nadaných lidí, ale na tom, co se objeví na pultě knihkupcově, a to je cesta velmi složitá. Snadněji ji lze přeskočit psaním o ukrutnostech, příšerách,homosexuálech,cikánech nebo obscénní zkazky všeho druhu. Kdo na to jako elév nenajede, ten nejede, pokud nemá protekci s velkým P. Ano – komu čest tomu čest, ale pan Lustig má velké literární plus právě tím kocentrákem, tou emigrací, tím pronásledováním. Autoři večerů pod lampou si můžou zase trhnout nohou. Naštěstí – divák a čtenář to prokoukl, lid vedený pudem sebezáchovy vyhazuje televizory, v dobách svátečních prchá do samot odříznutých od energií, lidí a státních zlodějů všeho druhu, a současně vydávané knihy nečte….zlatá doba co nastává, bude kamenná…/K.Kryl/


            • On se u nás škvár i nadále vydával, vážená kolegyně, akorát se mu říkalo jinak a dostával i státní ceny. Vaše skepse je zcela na místě, ono je to ještě horší, opravdu ale u nás pořád ještě vycházejí krásné a silné knihy, které ovšem náš literární vědec vykuk Fencl nezná a nečte. Neodřezávajte se proto od knih plných mravní energie a esteticky působivých, stále jsou a žijí. Návrh: zkusme číst i v kamenné době!

              • Hortensie:

                Vážený nerudný, je až s podivem, jak benevolentně reagujete na výplody ŠŠ a melete si stále svou o IF. Vám nejde o věc, ale o ponižování druhých, těch, kteří Vám nekývou a neblahořečí. Jak nízké a ubohé. Škoda slov.


            • Za a) pochybuji, že má někdo trojnásobný důchod za to, že pracoval dva roky v uranových dolech (můžete mě překvapit konkrétním příkladem), a b) řada z těch lidí za to tvrdě zaplatila. Můžete si zkusit jít pracovat do dolu (stačí uhelného) – i dnes je to poměrně dobře placená práce (ve srovnání s průměrem, nikoliv ve srovnání s vynaloženým úsilím a zdravotním rizikem).

              Za války (6 let) zahynulo 365 tis. Čechoslováků. Opravdu si myslíte, že za posledních 24 let zahynulo na našem území 1.460 tisíc lidí, tedy desetina populace, jako oběť „ekonomizmu“? A léky už jste si vzala?

              To už snad ani nelze nazvat lží. Jdu se radši projít.

              • Šárka Šandová:

                Bez trapných urážek pane či paní přezdívko Zombine. Ty si nechte pro méďu Béďu. „Uran“ byl na okraj – rozhodně jsem nechtěla zaplést do literatury politiku, skrz naskrz nechutnou věc. A čím se podle vás provinili občané po tisícovkách odstraněni z práce hned po 1.1.1990, a to doslova na ulici, protože nebyla ještě vybudována sociální síť – úřady práce, povinnost zaplatit odstupné – nic. Prostě sbal si fidlátka a marš na ulici. Tehdy byl odstartován holocaust zvyšováním nákladů na bydlení – dnes tyto náklady jsou vyšší než je minimální mzda, a konečně se smí sčítat dosud živé oběti – mediálně se přiznává 1.700.000 tisíc, ale údajně je jich více, mrtví jdou do tisíců. Dnes není uranu třeba, zvyšování nákladů na bydlení a cen potravin si s občany plošně poradí rychleji a útrapy z ekonomického vydírání jsou srovnatelné. Až o tom časem někdo bude smět psát, a doprovodit knihu fotografiemi bezdomovců, lidí umrzlých, nebo oběšených sebevrahů, lidí po přejetí vlakem nebo dopadlých na chodníky, řešení těch, kteří nedokázali jít v tom dál, bude slavný. Popovídáme si o tom někdy potom, teď nemá smysl se přít. Tato diskuze byla o cenách a literatuře, a panu Novotnému dávám za pravdu, že ještě i teď se vydávají knihy čtivé- chce to jen pečlivě hledat.


              • A čím jsem vás přesně urazil? Tím, že jsem vaše fantasmagorie označil za lež? Pokud jste sem nechtěla zaplést politiku, pak nechápu, proč jste tak učinila.

                Je to zcela jednoduché – lžete (mohla byste se i mýlit, ale veškeré informace jsou gramotným lidem k dispozici). V roce 1990 zaplatil stát na sociálních dávkách 77 miliard korun (při průměrné mzdě 3.286 Kč a míře nezaměstnanosti 0,66 %). Zdroj: ČSÚ. Platil starý zákoník práce, první volby byly až v červnu 1990.

                Nevím, jestli vaše srovnávání současného stavu s holocaustem je důsledkem nedostatku vzdělání nebo soudnosti. Předně si dovolím zpochybnit zdroj vašich počtů. Kde jste k tomu číslu přišla? Ty bezmála dva miliony lidí jsou mrtví? Nebo hladoví? Nebo bez domova? Ani jedno není pravda. Chcete-li argumentovat sebevraždami, pak jejich počet v dlouhodobém průměru lineárně klesá od roku 1970, kdy jich bylo zhruba dvojnásobek proti posledním letům.

                Abychom si rozuměli, nejsem ze současného stavu společnosti nijak nadšen, dokonce bych i souhlasil, že obecně uznávaná morálka se posouvá špatným směrem, ale srovnávat diktaturu aktivně vraždící obyvatelstvo se současným stavem je dle mého právě důsledkem úpadku morálky, kdy diletantství je pokládáno za právo.

                Ale abych vám dal šanci prokázat určitý rozhled: Kde se tedy podle vás žije lidem lépe?

              • šáš:

                Kdybyste nám tak dopřála výhodu pochybnosti!

            • karel karlovič:

              Paní Šandová, pokud máte základní přehled o literatuře, a to věřím, že máte, když se o ni zajímáte, pak přeci víte, že p. Lustig svá zásadní díla napsal před emigrací…
              Pokud bych Vás vzal za slovo, pak by každý, kdo přežil hrůzy nacistického útlaku a kdo odešel do emigrace, byl adeptem na „literární slávu“. Měli bychom my oba nechat Fencla Fenclem včetně jeho názorů, já asi určitě…

              • Šárka Šandová:

                To je pravda pane Karloviči, nechávám Fencla Fenclem a jdu si vzít nějakou hezkou knihu ke čtení.Mám jich doma přes tisíc, jdu na to, naladím se předsvátečně.

  • Milan Čechura:

    Je mi opravdu smutno. Takhle vypadá literární západ? Kde je v těchto „diskusích“ trocha nadsázky, laskavosti k těm druhým a trocha pochopení? Je mi fakt smutno. Možná by bylo nejlepší, aby přišel hajný a vyhnal nás z lesa.

    • karel karlovič:

      SZS žije! A dokonce čte tyto stránky, první vlaštovka je tu!!!!
      Pane Čechuro, máte pravdu, že ne vše, co se zde objeví, je hodno literatury a debat o ní. I já jsem se občas nechal unést vášněmi. Nicméně je zde i dost připomínak, nad kterými byste se PRÁVĚ VY A SZS měli zamyslet!!!! A KONAT!!!!!!


    • No, berte to z druhé strany. Buďme rádi, že se najde tolik lidí, kteří jsou ochotni o literatuře (plus minus) diskutovat. A dokonce vášnivě diskutovat. Možná jsem nenapravitelný optimista, ale já v tom vidím pozitivní směr.

      Krom toho tady opravdu zazněla spousta připomínek, které by si zasloužily alespoň zamyšlení, když už ne vyjádření.

      P. S. Až přestanou lidi nadávat, to bude teprve tragédie.

  • Hortensie:

    Výborně, konečně kritický hlas!

  • šáš:

    Vám taky šťastné a veselé. A hodně kvalitního čtiva, abyste nemusel svátky trávit senilními žvásty západočeských pseudoumělců.

    A Hortensie, o vás je toho kritického slyšet dost.

přidat komentář pro Hortensie

kniha týdne

boldan_knihtisk

kalendář

«prosinec 2013»
PÚSČPSN
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031EC

dívka týdne

divka_tydne_298

komentáře

  • Milan Šedivý { No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste... } – 17. 08. 23:26
  • Milan Šedivý { Z téhle odeonské edice jsem četl 86 titulů, ale Sosnora mi ještě hříšně nepadnul do... } – 03. 08. 8:40
  • šáš { Předplatné lze pořídit ZDE + v článku je zmiňován email, tam by se Vás (jí)... } – 31. 07. 21:47
  • Marešová { moje kamarádka má zájem si Babylon objednat a zaplat předplatné. ale nemá počítač. Jak na... } – 30. 07. 19:26

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody