opuštěná místa

do vydání Plže

dny
1
9
hodiny
2
2
minuty
0
5
sekundy
5
6

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Doputovalo k rukám dr. No novoroční přání, které zaslouží, aby též zde zaznělo jako důrazná výzva do budoucího roku. Stojí v něm psáno mimo jiné toto: „Hodně zdraví a úspěchu v roce 2014 – zejména v odhalování grafomanů a všelikých lidských a literárních neumětelů!“ Tato slova potěší a povzbudí, zvláště když kolikrát opravdu nezbývá než odhalovat, rozpoznávat, pranýřovat… Ne že by to byla ta nejzábavnější činnost, jenže chlívy se vymítat musejí a chlívy jsou chlívy. Takže nemilí grafomani a nemilí neumětelové nebudou v těchto sloupcích nikterak šetřeni, nebude jim nikterak podkuřováno.

Budiž a baže, ti grafomani a neumětelé… Není jednoduché sepisovat předsilvestrovský Zápisník! Čtou ho sice leckde v zemích českých, čtenáři se ozývají, souhlasí, nesouhlasí, bývá citován, bývá přetiskován, ale s ohledem na západočeský region lze v posledních časech mít pocit, že se našinec při psaní pohybuje jako terč na nějakém vyvýšeném pódiu a v pomyslné první řadě se už s předstihem uvelebili ti všichni mnozí, tedy ti nastrčení a vystrčení ze štěbetavě hafající klaky.

Tyhle pavlačové klaky bývají placeny různými jidášskými groši, leč v tomto případě zřejmě nikoli: o to je to horší. Jen se na jednu podívejme! Hodně je slyšet jeden literární mezulán, který s ultrastranickou průkazkou v šosu vykřikuje nahlas: „Svině! Vy svině!“, a holedbá se tím, kolikrát si takto stačil od plic zakřičet. Kéž by občas okřikl i sebe! Nyní si k němu přisedl svatoušek, který nahlas skuhrá, že si musíme pomáhat, že pelíšky jsou pelíšky a že nejlepší by bylo chodit na brigády do Střediska západočeských spisovatelů. Též pisatele těchto řádků zhusta obviní z uražené ješitnosti, ze zášti, z „napadání“, dokonce i ze závisti – ačkoli komu můžeme či máme závidět? Snad ne ta másla na hlavinkách? Snad ne hlavinky zasuté v literárních kontejnerech? Prý máme všickni přiložit ruku k dílu, mentoruje svatoušek s rukama za zády. Máme, máme, přiložíme, přikládáme.

Veškeré spílání podněcuje jistá Hartusie Hustoprskavá: týden co týden ve dne v noci střádá kapku po kapce jedovaté kapky, abych jich pak měla celičký kyblíček po ruce a kazila radost i těm, kteří ke všemu přišli jako slepí k houslím, nejenom těm, na jejichž poprsk se těší. Zpravidla vůbec neví, proč se co děje, o co jde, kdo je kdo, leč na tom jí starou belu záleží. Nejspíše jí někdo něco nakukal, toho se chytla a už jede. Co kdyby si milostivá ráčila zamést před vlastním prahem? Jenže na sebe se jí plivat nechce, to by se setsakramentsky odkopala ba odplivala, vždyť ona je velká a velká a velká a ještě větší umělkyně, prý žádný plivník, prý žádný patník. Jenomže: klaky vždy byly a jsou víceméně stejné. Možná ještě horší než ony jsou houfce šedivých myšlenkových mumií, které v té klace dřepí snad odjakživa, přitom se ale neodvažují ni promluvit, ni hlásku vydat, natož na sebe upozornit, pouze ve skrytu poňoukají a poštívají. Hrají si na pantáty Bezoušky, hledají pravdu v kontejnerech. Tu špinavou práci, to štěkání, mečení a vřeštění za ně vykonávají mezulánci, hartusivky a spol.

Jen ať asi mečí, jen ať si ječí. Kdo by jim v tom bránil. V dané chvíli je záhodno přes celou partičku šikovně přehodit dlouhý mokrý hadr a přemýšlet, o čem psát. Už předem je však člověk důtklivě varován, že nikoho nesmí obluzovat ani odpuzovat zmínkami o Plži. Toho prý stejně nikdo nečte, leda babičky a dědulové, tudíž ani slovo o něm! Tady se však sluší především poděkovat: díky, milé babičky a milí dědulové! Nestrachujte se, nejste sami ani samy, kdo Plže čtou. Na internetu ho čte leckdo. Netrapte se ani tím, že pořád ještě máte chuť číst. A nevěšte nosy, uslyšíte-li někdy znovu tyhle humpolácké a zapšklé argumenty: vždyť kterépak literární časopisy se dnes čtou? Žel žádné. Ani Tvar, ani Host, ani Weles…

Regionální časopisy se mají sledovat zejména v regionu, a tam je literárních čtenářů vskutku méně než namátkou ve Velikém městě pražském. Celé je to převrácené vzhůru nohama: místo aby naši „výrazní umělci“ byli mrzuti až nešťastni z toho, že Plž nemá v regionu hojnost čtenářů, ještě se krátkozrace ošklibují a těší se na zánik časopisu. Teprbve pak nastanou všecky krásy světa! Utěšujme se představou, že když namátkou nějaké rádobyvelkoumělkyni opět vyjde knížka, vrhnou se na její opus nejméně miliony čtenářů. Čili ti, co nečtou Plže. Všichni ji potom budou u vytržení obdivovat, že pouze ona jediná je ta ona jediná a jiná než ona jediná tu nejestvuje. Na plžomilné dědečky a babičky se jistěže nedostane, těm nebohým zbývá ke čtení leda ten Plž. Baže, takové nesmysly se mohou přihodit či spíše vykládat jedině v televizních seriálech – nečučí na ně někdo od rána do večera?

Mnohem závažnější je problém, který v jednom z komentářů k Zápisníku naznačil pan Karlovič: že v Plzni a okolí vzniká málo dobré literatury. Neříkejme, že je celá špatná (ač některá opravdu špatná je!), leč té hodnotné je vskutku pomálu. Jistěže: v kterém regionu mimo Prahu nebo Brno bezcílně bloumají houfy úžasných či zajímavých literátů? Další malér tkví v tom, že ta západočeská špatná nebo velice průměrná tvořivost slovesná chce o to víc být chválena až vychválena, ba přechválena: víme, že na to „má lidi“, kteří u vrbiček vyzpěvují své alelujá potřebným spisovatelům třeba už jen kvůli tomu, že ti potřební mají doma pohledného pejska. O to víc je užitečné, že v Plzni pořád ještě vychází regionální literární časopis, který jednak poskytuje literátům publikační tribunu (jinou prozatím nemají, tu by si teprve museli vytvořit), jednak představuje určitý hodnotový filtr: tohle otiskne, tohle neotiskne. Jistěže ani v Plži nejsou neomylní a mohou se mýlit, aspoň se ale o výběrové posouzení pokoušejí. Zatímco jiní si vždy najdou nějakého strejčínka či tetinku, kteří jim všechno odklepnou, jen aby nebyli s nikým ve střetu – a pak se tuze diví, když slyší o sentimentálním kýči atp.

Přesto i v Plzni a v jejím okolí dobrá literatura existuje a má se k světu, byť někdy obtížně proniká na svět. Pan Karel Karlovič zmínil kupříkladu Iva Hucla, nyní se hovoří o Robertu Jandovi: nikdo z nich není členem SZS, ale ví se o nich dlouhá léta, stejně jako kupříkladu o Tomáši Hudcovi nebo Vilému Stadtherrovi. Byť se záměrně nezúčastňují tzv. literárního života. O Jakubě Katalpě či Vratislavu Maňákovi ani nemluvme, to by se činovníci medle všici osypali, ale západočeská literatura opravdu není jenom Josef Hrubý. Je to snad náhoda, že Janu Sojkovi vydávají knihy v Praze a v Brně? Že Karel Trinkewitz je mnohem výraznější umělec, než aby byl kladen na roveň šedivému básnickému průměru? Nehodláme vypočítávat jména, leč přímo zářivý prozaický talent má výtvarnice Dana Raunerová, žel málo píšící, snad jednou vydá knihu Vilém Stadtherr, slova chvály si zaslouží výtvarná umělkyně Květa Monhartová. A slovíčko do pranice: nemá Milan Šedivý, na jehož studia v Plzni se jednou bude vzpomínat a na jehož postoje jsou plzeňské potrefené husy a houseři tolik alergické a alergičtí, mnohem víc básnického talentu než celý dosavadní výbor Střediska západočeských spisovatelů i s revizní komisí dohromady?

Zdá se, že jde o poslední letošní Zápisník dr. No, jehož autor své kritiky a glosy dosti často podepisuje taktéž šifrou vlno. Proto chce vlídné i nevlídné čtenáře těchto sloupků pozdravit do nového roku prostřednictvím limericku sepsaným jeho přítelem z Moravy jménem K., sice nikoli dědečkem, zato čtenářem Plže. Nuže, limerick zní takto:

V Chodouni dlí stařík jménem Vlno,

Řádky píše, posílá jich plno.

Tepává v nich nestvůry

postmoderní kultůry

literární kritik značky Vlno.

Správně: pryč s nestvůrami, mezulány, hejkalkami a svatoušky – a vše nejlepší přejme i západočeské literatuře: nechť je na světě a nechť je kvalitní.

 


18 komentářů to “Zápisník dr. No 4.46”

  • Ivo Fencl:

    Mně se jenom dotklo, že VN napsal, že se kniha Styky s Jorikou líbila jen jednomu členovi poroty CBP. Porotcům do hlav nevidíme a ještě to neznamená, že se knížka nelíbí, když nevyhraje. Sám na ní nic slabého neshledávám a těžko se vžívám do takového vnímání, takže jsem VN skutečně podezíral v určité podlosti, protože vím, že hloupý není. Srdce jsem si vylíval kamarádovi, ale stalo se, že jsem e-mail omilem přeposlal VN. Tento malér se už stal i jiným, je-li člověk v afektu, může psát o někom opravdu na adresu dotyčného. I.

  • Hortensie:

    „V Chdouni dlí stařík jmeném Vlno
    Řádky píše, posílá jich plno.“
    Konečně přesný popis grafománie našeho milého bojovníka za práva zapomenutých západočeských tvůrců! Hudec a Hucl se o plzeňskou kulturu zasloužili víc, než kdy Dr. No stihne. A kde v té době byl? Psal o Sýsovi, Málkové, etc. obdivné recenze? Je k chlubení, že se v Plži tiskne nevýběrově, co kdo pošle? Má to být klad literárního časopisu? V jednom se shodnem: nechť se západočeské literatuře daří!

    • Milan Šedivý:

      Hortensie, vždyť ty květiny by se od vás mohly distancovat. Přehodnoťe prosím svou kopřivovitost.

      • Hortensie:

        Ach Šedivý, nechcete si změnit jméno? To není kopřivovitost, alébrž kopřivka na Vladimira Vlnoviče Dr.bna. Plž vás volá!

  • karel karlovič:

    Milá Hortensie! Váš tón se mi notně přestává líbit. Zaprvé – prolistujte si literární měsíčníky, které u nás vycházejí, pak si berte do úst Plž. Pokud byste byla literárně obeznámena s kvalitou všech tuzemských časopisů zabývajících se literaturou, pak byste věděla, že Plž zaostává v jediném, a to ve svém „sešitovém“ vzhledu(což je záležitost ekonomická). Obsahově je v Plži zhruba stejně dobrého i slabého jako v jiných časopisech. Netvrdím, že jsem „obdivovatel“ Plže, ale vychází 10 let, je za tím spousta práce, o které máte sotva potuchy, a nejen Vy, ale i jiní „zdejší“ v něm byli tištěni. Jste sice dáma, o to nic, ale remcáte jak pověstní čeští pivaři. Vadí Vám Plž? Založte tedy Vy sama časopis a ukažte, jak „se to dělá“. Já bych to neuměl. A zadruhé. Pan Hudec napsal velmi dobrou sbírku „Texty“ a vedl časopis Pěší zóna, to víme. Časopis to byl kvalitní, nicméně – pokud si jej PAMATUJETE – postupem času měl co do obsahu s plzeňskou kulturní scénou společné jen to, že tady vycházel. To neříkám kriticky, nýbrž jako fakt. A zatřetí – kdo jste, že tady hovoříte o kulturních „zásluhách“? Pokud nepíšete poezii, což by právě záslužné bylo, a jen tady velmi hloupě prskáte, pak, kdyby jste měla pravdu ve všem, co jste výše napsala, jste Vy osobně hluboko v podzemí se svými „kulturními zásluhami“ než ti, které propíráte. Není nic smutnějšího, než když ten, do má psát poezii a poezií se vyjadřovat, ji nepíše (nebo píše, ale nepublikuje) a zároveň pokřikuje, jak je na tom ta naše zdejší literatura a kritika a kultura bídně. Vy sama jste vzorkem této bídy, vážená Hortensie!

    • Hortensie:

      Karle Karloviči prudérní prudiči! Z podzemí vás zdravím, snad nechcete, abych prskala chytře? Je vidět, že Plže nečtete!


  • Jsem sice vzdálená tomu kolotání, které komentujete, ale také mi je povědomé čekání na verdikt poroty. Přece jenom jde o věc štěstí, náhody (někdy příšerně zlomyslní šotci nasmolí překlepy a nesmysly), samozřejmě též odfláknutí daného soutěžního kousku.
    A má být? Nač si, proboha, dělat vrásky, hádat se a rozčilovat?jestliže je nějaká cena pofidérní, byť by přinesla třeba prachy, je spíše ctí nebýt tím vybraným. Pokud je získání ceny ctí, tak holt příště. Kdo si počká a pracuje na sobě, ten se dočká. Je to hra, zpestření života, cestička k okamžiku euforie, když se třese tlapkou v dobré společnsoti.
    Chápu kritiky neprůhledného nebo podezřelého ocenění, ale nekonstruktivní prskání je nanic. Ceny jsou jistě často úctyhodným uznáním kvality díla, ale řekla bych, že až tak za padesát let se může ukázat, co žije, co ještě někoho osloví.
    takže z mého hlediska je zbytečné se pachtit až tolik, že bych se ničila závistí nebo výčitkami kvůli jakékoliv ceně. Jsou příjemné a to je tak všechno. Ovšem třeba právě teď hvězdnaté nebe, které dosedá až na ramena (když vyjdu až na pole a vyhnu se kupkám hnoje), to je hodně srovnatelný zážitek! 😉

    • Ivo Fencl:

      10. ledna je však uzávěrka soutěže Magnesia Litera, kam je nutno poslal po dvou výtiscích knihy (beletrické) vydané v předešlém kalendářním roce + vyplněný formulář. Opravvte mě, ale jestli se nemýlím, s cenou je spojena částka sto tisíc korun. Vím, že těžko mohu vyhrát, nicméně ne všechny mé loňské knihy byly honorovány a mám kromě psaní jen jedno zaměstnání, kde si vydělám osm až jedenáct tisíc korun měsíčně. Rodina by se na mě dívala asi divně, kdybych se soutěže aspoň nezúčastnil.

      • Milan šedivý:

        Ivo, nešil. I když nejsem žádný velký odborník na prózu, troufám si říct, že utrácíš zbytečně za poštovné.

      • Anna Šochová:

        Ano, možná je vyšší šance než ve sportce, ale nemám důvěru zrovna k této soutěži, táhne se kolem ní pověst domluvených či oblíbených kousků. Snad jen čtenářská losovačka. Nevím. Nocméně budu držet palce.

Leave a Reply

kniha týdne

vybiralova_spoust
září 2019
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
      
< srp říj >

dívka týdne

divka_tydne_298

komentáře

  • šáš { Tak tohle mě opravdu upřímně pobavilo (i když vím, že takovým věcem by se člověk... } – 01. 09. 18:24
  • Milan Šedivý { No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste... } – 17. 08. 23:26
  • Milan Šedivý { Z téhle odeonské edice jsem četl 86 titulů, ale Sosnora mi ještě hříšně nepadnul do... } – 03. 08. 8:40
  • šáš { Předplatné lze pořídit ZDE + v článku je zmiňován email, tam by se Vás (jí)... } – 31. 07. 21:47

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody