opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-8
-1
hodiny
0
-3
minuty
-1
-8
sekundy
-1
-6

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



DISCLAIMER: Tento článek nevyjadřuje názory redakce LZ. Redaktoři jsou doslova plyšoví medvídci, nejsou mezi nimi žádné „dvě ženské“, které ve volném čase tancují na hrobech. A nikdo z redaktorů LZ se k situaci v SZS nikdy nevyjadřoval.

 

Co čert nechtěl, pisatel těchto řádek má nezdolnou, ba přímo nutkavou potřebu se tak trochu zastat p. Vladimíra Novotného nebo promluvit na obranu tohoto literárního kritika a doposud ještě (z čirého nerozumu) šéfredaktora literárního měsíčníku Plzeňský literární život. A proč a pročpak? Nuže, především z té příčiny, jelikož Novotný o nic takového nežádal a určitě se nedomnívá, že by šlo o něco důležitého. Vždyť koneckonců nekráčí o nic jiného než o přičinlivé rochnění některých krátkozrakých či přesněji řečeno v žádném případě nikoli dalekozrakých osůbek v blátíčku a bahýnku. Jenomže z dějin literárního života dobře víme, že i podobné titěrnosti leckdy vypovídají o něčem významnějším, neboť mohou prostřednictvím pouhého detailu průkazně charakterizovat i celek.

Před několika dny se konala schůze Střediska západočeských spisovatelů. A co se proslýchá, co říkají ti, kdo byli při tom? Nuže, prý bylo zajímavé snad jen tolik, že se rokovalo, zda má nynější výbor Střediska odstoupit kvůli „hanopisům“ nějakých “dvou ženských“ na Literárním Západu, anebo se nemá nechat jimi „zviklat“ a zůstat ve funkci. Zůstaňte, zůstaňte, orodovalo členstvo, a proč? Poněvadž kdybyste odstoupili, dali byste těm „dvěma ženským“ za pravdu, a ony by pak, ty dvě ženské (?) z Literárního Západu, určitě samou radostí tancovaly na hrobě Střediska západočeských spisovatelů. Představa surreálná, představa obskurní? Nikoli, typická představa středisková. Nejvíc proti těm „dvěma ženským“ brojil nejmenovaný člen Střediska, který se přitom hrdopyšně naparuje, že Literární Západ zásadně nesleduje (jako člena literárního sdružení ho k tomu nic nenutí), jedině když je tam nějaký skandál. Mezitím si pravděpodobně pilně čítá v Blesku nebo v Aha, tam jsou skandály pořád, zatímco na Literárním Západu poskrovnu. A ano-li, bývá k tomu i důvod. Namoutě, v Plzni působí cosi jako Vesnička má středisková a dělá si starost o svůj hrob.

Teď už musí dojít na vystoupení zástupce šéfredaktora Plzeňského literárního života ing. VG. Prý se obul nadobyčej „upřímnými“ slovy do uvedeného Vladimíra Novotného (nečlena SZS), že nemá právo Středisko kritizovat, poněvadž také byl členem výboru, ergo nic nezmohl a nic nesvedl, tak ať drží zobák. Není nad pravdu pravdoucí! Novotný ve výboru opravdu figuroval, tj. zvolili ho tam, je to už pěkná řádka let. To ještě G nebyl členem Střediska. A ve výboru Novotný skutečně nic nezmohl a nic nesvedl, poněvadž to nebyl dobrý člen výboru (ostatně dojížděl ze vzdálených končin) a žádná škoda, že v něm dávno není, vždyť kolikrát ho na výbor ani nepozvali nebo pozvali na poslední chvíli. Nejčastěji se výboři scházeli, když měl Novotný povinnosti ve škole, tudíž kdy učil, přičemž se dobře vědělo, že učí a bude od něho pokoj. O všem, co bylo jen trošilinku důležité, beztak rozhodovali jiní. Prostě si všechno pěkně mezi sebou upytlíkovali a bylo to. A do vydávání knih v Plzni vehementně mluvila paní, co zalévala kytky.

Dále: za každé dobré úmysly, natož skutky, má být člověk po právu potrestán. To platí a bude platit do skonání věků. Tak i zde: VG poté k radosti mnoha členů Střediska prý vyčinil nepřítomnému Novotnému, že kdysi nasliboval sepsat Plzeňskou dvanáctku (tj. soubor medailonů plzeňských literátů), leč nesepsal nic a odešel ze Střediska. Další pravda, přímo jak řemen! To už tak bývá, že literární historik a kritik má v plánu sepsat nějakou knižní publikaci a bohužel ještě častěji zůstane toliko u zbožného přání. Kdyby tak ing. G tušil, co všechno Novotný nesepsal a už nesepíše a že z toho nemá žádnou radost! Literární badatelé totiž nežijí ve vzduchoprázdnu a mají i jiné úkoly a starosti. Tohle byl sice tuze řádný úmysl, jenže… Přitom ing. G bohužel nebo zvláštní náhodou ušlo, že dávno předtím, než Novotný odešel ze Střediska, rozvázal pracovní poměr se Západočeskou univerzitou: byl z ní popravdě řečeno „odejit“ stejně jako předtím z Plzně řevnivě vyštípali prof. Aleše Hamana, pýchu naší literární bohemistiky. Jeho bývalí kolegové dokonce zamlčují, že Haman deset let na fakultě působil… Ergo i Novotného nynější oučinkování v literárním světě a životě západních Čech představuje svého druhu kulturní anomálii, na niž se mnozí nelibě čepejří. A přitom stačí neuvěřitelně málo: všehovšudy založit a vydávat nesrovnatelně lepší literární časopis než Plž. Zejména pro nevraživé mluvky by to byla naprostá hračka. To už tady dávno mělo být, nikoli nějaká zvětralá Plzeňská dvanáctka. Anebo se hnutím malíčku zmocnit Plže a přetvořit ho ve Zpravodajík zmíněného Střediska. Jak krásně pravil klasik: „Joj, to by bylo milúčké!“

Pohleďme však na inkriminovanou záležitost čili na Plzeňskou dvanáctku odjinud. Sepsat medailony dvanácti plzeňských spisovatelů na jedné straně není nic jednoduchého, ale na straně druhé to není nic, s čím by si odborník neporadil. Kdyby měl chuť a především volno. Když bylo zjevné, že drahný čas již v Plzni nepůsobící Novotný se stěží k původnímu záměru dostane, pročpak Středisko západočeských spisovatelů rázně nebo důtklivě nevyzvalo nebo nepřemluvilo jiného západočeského bohemistu? Ne že by o nich nevědělo: někteří iks let zasedají ve výboru SZS, jiní jsou Střediskem dlouhodobě nominováni do bohemistických porot regionálních i neregionálních atp. Lektorují knížky, editují knížky… Dokonce jsou v západočeských médiích označováni za velké znalce soudobé plzeňské a nejenom plzeňské literární tvorby. Proč se tudíž nepustili do obdobného projektu? Mohlo být dávno hotovo. Jejich „dvanáctka“ se mohla skládat z jiných autorů, vypadala by jinak, také hodnocení vybraných literátů by mohlo být odlišné, nejspíše velice nekritické.

Namátkou se podívejme na předloňskou porotu Ceny Bohumila Polana: tam se sešlo přece plno potenciálních pisatelů podobné knížky! Především Jana Sováková, kterou ve Středisku západočeských spisovatelů tvrdohlavě považují za bohemistku, ba přímo za bohemistku par excellence. Dále Bohumil Jirásek, muž vyššího věku, stále však píšící a publikující, pohříchu víc o Karlu Čapkovi než kupříkladu o Jaroslavě Málkové. Posléze v abecedním pořadí Jiří Staněk a Viktor Viktora. Pro tuto čtveřici by projekt sepsání jakési „plzeňské dvanáctky“ (nebo desítky, jedenáctky…) mohl znamenat velký impuls ještě z jednoho důvodu. Dopátráme se ho, položíme-li si prostinkou kvízovou otázku, vhodnou pro žáky z první třídy nebo pro mateřskou školu. Otázka zní: kolik toto ctihodné kvarteto plzeňských literárních badatelů uveřejnilo v posledních deseti letech knižních publikací? Tedy kolik dohromady. Ví to aspoň ing. G? Možno hádat donekonečna, možno to uhodnout na první pokus. Nebudeme napovídat ani naznačovat, obecně však není vzdáleno pravdě tvrzení, že literární badatel má bádat, nikoli doživotně dřepět ve výborech a komisích a bůhvíkde ještě. Třeba hačnout k psacímu stolu a napsat místo vetchého slibotechny Novotného stokrát líp tu Plzeňskou dvanáctku.

Leč proč by to museli být vysokoškolští pedagogové? Proč by se tohoto úkolu nemohl chopit ing. G? Z jeho informativních novinových příspěvků o knihách západočeských a plzeňských autorů vydaných v průběhu posledních let dal sestavit docela rozsáhlý raneček textů. V žádném případě by se ale ing. G nemohl vymlouvat na své angažmá v Plzeňském literárním životě, poněvadž to by se z dálav dojíždějící nespolehlivec a křivopřísežník Novotný tím začal ohánět také. Výmluvičky, výmluvičky. Nebo je k mání ještě další varianta: ing. G by se mohl posousedsku domluvit s Jiráskem, Sovákovou, Staňkem a Viktorou a v pohodě sepsat uvedenou Dvanáctku či Desítku i s nimi. Práci by si přátelsky rozdělili. Pár stránek pro každého… Cena Bohumila Polana by podle stávajících regulí za to být nemohla, leč došlo by k nápravě škody. Tak ruče pište, hoši a dívky!

Stačí. Patálie Vladimíra Novotného venkoncem nestojí za řeč. Kdo však asi budou ty „dvě ženské“?


15 Responses to “Zápisník dr. No 5.5”

  • Anna Š.:

    Jéžiškovane, vPlzni se dějou věci! 😉

  • karel karlovič:

    Vážený Dr. No! Rozčilujete se zbytečně… Pokud SZS již za Vašich dob, jak píšete, bylo v jakémsi tvůrčím a kolegiálním úpadku, tak nyní sotva Vaše obhajoba někoho zaujme natolik, aby díky ní kriticky nahlížel na vlastní počínání… Prostě si tam, v TOM „středisku“, pofňukali, odhalili škodnou na LZ a tím to hasne. STŘEDISKO SI ROZBÍJET NENECHÁME! Že by se třeba zamysleli nad tím, co se jim tu klidněji, tu ostřeji předhazuje? Kdepak, funkce je funkce a kafíčko v kanceláři chutná lépe než doma na gauči.
    A ještě něco… Pokud je pro SZS jedním z vrcholů vydat jakousi „psí knížku“, čili soubor povídek o pejskařích, té české skoroúchylce, pak bych navrhl jediné – poslat tam odborníka, aby některým členům stanovil diagnózu. Když mi důvěrný přítel o psím projektu vyprávěl, nevěřil jsem vlastním uším. „Tohle je literatura? Vážně?“ Smál se a smál a mně bylo smutno. Kam až se dá klesnout a přitom si hrát na umění.


  • Už jsem se toho dotkla dřív. Dost dobře nerozumím funkci a smyslu dotyčného střediska nebo vůbec jakékoliv instituci, která se hladí po bříšku nebo pod ním a představuje si, co úžasného znamená. Knížky se budou psátr a číst ne podle toho, že se o tom někdo učeně poradí a usnese, ale proto, že buď jsou nebo nejsou ke čtení. Že někoho baví cosi sdělovat. A za pár roků bude čtenářům ukradené, dostal-li kdo medajli. Opět bude záležet na tom, co v něm rozezní verše nebo jak ho osloví příběh. Pejskařské povídky… Proč ne třeba do Pozitivních novin nebo na blog? Pokud by byl zájem, pokud jsou hvězdné, jistě by to vydal někdo jiný než zrovna Inštituce. Ale je fakt, že nevím, co by SZS chtělo považovat za vrchol činnosti. Já bych asi spíš koukala, jestli je to středisko co platné lidem. Jakýmkoliv. Třeba dětem, jako garant soutěže o napsání pohádky nebo fantasy příběhu.

    • Ivo Fencl:

      Ad Středisko. Středisko je pobočka a součást české Obce spisovatelů. Řekněme, že se Střediska (tj. od letoška „spolky“) v krajích (některých) dobrovolně rozpustí (plat v nich nikdo nepobírá, podotýkám). Psaní je osamělé a skutečně je typ autorů, kteří samotu se svým textem milují a kolegy z branže nemusí. Přesto ale všude ve světě i v historii zaznamenáme sdružování. Může začít v kavárně, ale tři lidé už mají v demokratické společnosti právo cosi založit atd. Není otázko: „Proč?“ Otázkou přece je: „Proč ne?“

      • Anna Šochováá:

        Ale ano, scházení je potřeba, ale pokud se z toho zvedají diskuze, plné slovíčkaření, je o co stát? Když to potřebují, tak jim to neberu, sama se ráda vidím s lidmi stejné krve. Jenže tohle slovíčkaření, urážení se a pinožení, matlání a podobné činnosti, které na mne z některých zpráv lezou, to je příliš podobné zbytečným rozkolům mezi lidmi, které tu a tam rozplétám a nestačím se divit, jaké pitominky umí lidem ničit vztahy.


  • S těmi tanci na hrobech jste mne inspirovali. Koukám na hřbitov, začíná být teplo, asi tam půjdu uklidit. 😉

  • Ivo Fencl:

    Ad Psí kníža. Ona nemá být o pejskařích, ale má jít o jakoukoli prózu nebo verše s motivem psa. Jde jistě vydat i další sbírku povídek na libovolné téma, ale tematické sborníky vycházejí přece taky. Například Ivo Železný vydal dvě sbírky próz o kočkách. Je tam Baudelairova báseň Kočka, dvě povídky T. Gautiera, Erns Thompson Seton (Kočka z periferie), Munro Saki (O znamenitosti kočky), Emil Zola (Kočičí ráj), Patricia Highsmithová, James Herriot, Mark Twain, P. G. Wodehouse, Kipling atd. Sbírám knihy o kočkách, ale zahlédl jsem i podobné sborníky o psech a možná už vyšel i nějaký od současných českých autorů, ale to nevím. Téma je jistě taky důležité, ale záleží na zpracování. Skrze psa lze podat výpověď o člověku, např, jeho majiteli, ale pes může být v příběhu i čistě jako záminka. Je to jen jakýsi rámec a vlastně omezení na základě postřehu, že talent se projeví právě v omezení.

  • karel karlovič:

    Pane Fencle, v tom, co píšete, je kus pravdy. ALE – zmínil jste publikaci, ve které vyšlo dle něčího subjektivního názoru to nejznámější a nejpovedenější ze světové literatury na dané téma! A to je podstatný rozdíl!
    Tady je hrstka autorů, kteří místo téma „Plzeň“ spíchnou něco na téma „pes“. Co to asi bude? Proč na to narážím? Před časem vycházely v Plži básně na téma „Plzeň“. Nečetl jsem všechny, ale z toho, co se mi dostalo do rukou, mohu říci, že některé byly zdařilé, ovšem z mnohých čišelo na dálku, že jsou psány „na zakázku“. Chtěnost a kýčovitost a vyčpělé prvoplánové rýmy či metafory, nic víc! Řeklo se „Plzeň“, tak něco napíšu! I na zakázku se dá napsat dobrá věc, ale tohle nebyl ten příklad…
    Dále píšete, že v dané knize můžou být básně i povídky, a to mě trochu děsí. Měl jsem v ruce pár sborníčků autorů SZS a shluk básní a próz působil velmi, velmi neesteticy. Přidávám drobnost. Nezlobte se, pokud někdo vydává jakousi „psí“ knížku (a slovo „pejskaři“ v rámci tohoto návrhu prý padlo), pak to zkrátka vzbudí lehký úsměv. Působí to tak trochu dětinsky a hloupě…
    Sdružování je určitě dobrá věc, ale psát by měl každý za sebe, ne na někým vymyšlené téma…

    • Ivo Fencl:

      Neříkám, že to není pravda. I když, třeba má někdo už připravenou i krátkou povídku s tématem „život na psí knížku“ – pro „oživení“ celku knihy. Ale spíš nemá a ta koncepce se pokud vím týká skutečně psů. Je téma omezující? Jde (třeba) psát o Plzni „z pohledu Psa“? Stojí a padá jakékoli téma s úrovní autora/autorů? Může mít tento regionální sborník něco jako „dosah“? Pokud se věc začne vážně analyzovat, dojde se, to je fakt, často k závěru, že smysl mají spíš praktičtější a méně dětinské postoje. I tato knížka je značným rizikem, sázkou. Snad by neměla být tou sázkou!

      • karel karlovič:

        Opět vám (zčásti) přitakám. Nemělo by se soudit dílo dřív, než jej přečteme. Je tu opět jedno ALE – čas nám všem měří stejně neúprosně a je známo, že jádro SZS tvoří lidé starší. Co z toho vyplývá? Asi si nepočteme v „psí“ knize něco na téma psovoda v lidové armádě, jak napsal J. Zábrana, nebo o hrdinovi, který si jde k cikánům pro psa a oni ho mezitím snědli (J. Balabán), případně něco o psech – záchranářích, ve válce či v horách… Budeme číst o domácích mazlíčcích, jak je páníčci a paničky venčí, jak se Azor či Brok zaběhl, jak postrašil souseda, jak vnučka dostala štěně atd. Proč ne, povídka či dvě na toto téma číst lze, ale celou knihu? Téma „psi“ není samo o sobě nízké a hloupé, hloupé a literaturu degradující je způsob, jak se s takovými tématy zachází. Prostě to bude taková „hodná a milá “ knížečka, nic víc. A ještě pohled z jiného úhlu. Jsem možná přísný, ale tohle považuji za vyhazování peněz. Jak asi bude působit, když lidé ze SZS půjdou někam žádat o peníze na činnost a na otázku, co loni vydali, odpoví, že knížku o psech. Asi je dotyčný úředník pošle rovnou do útulku…

        • šáš:

          Řadový úředník, který má všech pět pohromadě možná. Ale až se to dostane do vyšších pater, nejspíš jim pošlou nějakou tu korunu na oslavný almanach o plzeňských kašnách/libovolné jiné ptákovině.


  • Tady se člověku nic neřekne. V redakci jsou někde poschovávané dvě ženské a teď abych se bál otevřít skříň, aby na mě nevypadla nějaká hrobová tanečnice. 🙂

    Lidská představivost skutečně nezná mezí (a už mě tolik nepřekvapuje), ale nepřestává mě udivovat schopnost některých jedinců vyložit si svou domněnku tak nějak po svém a pak ji urputně vnucovat i těm, kteří v dané realitě žijí. Přičemž dotyčným vůbec nedochází, jak neskutečně pobaven se cítí člověk narozený těsně před revolucí, kterého náhodný diskutující na internetu přesvědčuje, že byl zcela jistě komunistický funkcionář (a krom toho kolaboroval s nacisty, Napoleonem a možná i Zikmundem Lucemburským blahé paměti).


    • Inu, sám jste se nickem odhalil, tak se nedivte 😉 Ty minulé životy jsou sakra drsná záležitost. A za Zikmunda se fakt nestyďte, on prý nebyl špatný politik a vládce 😉


      • Tak děkuji za uznání 🙂 Dala jste mi cenný podnět, uvažuji o organizaci „Za život po životě“ (je to pracovní název, druhá verze je „Organizace svobodných nemrtvých (OSN)“, ale to bych si rezervoval pro militantní křídlo). Nic podobného není a já myslím, že je to diskriminační.


        • Nahrál jste mi na úvahu o míře podpory té myšlenky paní A.Š., protože diskriminace je ošklivá věc. Dr. Murphy by se mohl ošívat nad pracovní verzí Vaší organizace, ale to jsou už jen prkotinky 😉 No a co se týče táhnutí časem (byť navenek zůstáváte dítkem těsně předrevolučním), dovedu si představit, jaká je to otrava koukat na lidstvo a říkat si „Je to marný, je to marný, je to marný!“ 😉

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
červenec 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
 
< čer srp >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody