opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-3
-7
hodiny
-1
-5
minuty
-4
-3
sekundy
0
-1

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Nepíše se to dobře, kterýpak nekrolog se píše dobře? Věru žádný. Jenže nekrologisté, ti otrlí zmužilci sepisující nekrology, tvoří nepostradatelné pohřební bratrstvo svého druhu, které si tváří v tvář truchlivým skutečnostem životním (nebo již bohužel ne-životním) musí volky nevolky pokaždé nějak vědět rady. Nuže tedy: poslední únorovou neděli zemřel Luboš Vinš. Básník, prozaik. Bylo mu teprve pětapadesát let (!) a i když kolem jeho úmrtí ještě panují určité nejasnosti, které se určitě zanedlouho projasní a rozptýlí, zřejmě šlo o neslitovný a nenadálý infarkt. V českém básnickém (a nejenom básnickém) hejnu bude najednou někdo bolestně scházet.

Luboš by nad tím mávl rukou, nicméně upřesněme, jak to s ním striktně vzato bylo, zda na něho lze pohlížet jako na Západočecha či Jihočecha. Případně obojí? Pocházel z jihočeské Blatné a na samých hranicích západočeského literárního regionu i žil, v posledních letech se pravděpodobně stýkal především s mladším jihočeským spisovatelstvem, mnohdy psal o Šumavě, nicméně jeho „plzeňství“ je rovněž hluboce zakořeněné: Vinš vystudoval v Plzni knihovnictví na vyšší odborné škole, později sice trvale působil jako soukromý překladatel a učitel angličtiny ve svém rodišti, právě teď však, v nedávných dnech, úspěšně ukončil na plzeňské Západočeské univerzitě magisterská studia filosofie. Povězme tudíž s povzdechem, že tento hloubavý a meditativní člověk si stačil osvojit přemnoho moudrosti, než pohříchu, vskutku vzápětí, takto zmoudřelý a poučený odešel na onen svět. Co k tomu dodat? Kéž mu je nebe filosoficky vlídnější!

Blatnenský rodák Vinš se ke svým plzeňským zážitkům a dojmům (strávil přece v západočeské metropoli celé mládí) mnohokrát vracel a možná by se k Plzni tematicky vrátil ještě vícekrát. Z tzv. odborného hlediska byl Luboš Vinš „obojživelník“: psal poezii i prózu. Básnických sbírek vydal několik, zčásti i vlastním nákladem, připomeňme alespoň jeho útlou sbírku Zbloudilý Mínótauros, která se stala v roce 2004 jedním z prvních titulů edice Ulita, vydávané občanským sdružením Pro libris pro povznesení kulturního ducha plzeňského. Jinak ovšem neměl s vydáváním své poezie vždy štěstí. Měl prý nyní připravenou další knihu veršů k případnému vydání: bylo by to naprosto logické, určitě měl z čeho vybírat, byl to typický poeta natus čili básník rodem, tudíž básnil neustále a básnil vydatně. Jeho přátelé určitě znají leccos z jeho novější tvorby, ti ostatní nejspíše pouze z občasných, nepříliš hojných časopiseckých publikací.

Přesto si troufněme říci, že Vinš byl múzami políben víc jako prozaik. (Jistěže se možná mýlíme, kdoví!) Nesnadno se však v tomto směru argumentuje, když nejméně dva velké autorovy romány doposud zůstávají v rukopise, navíc každý je napsán v jiné tonalitě a oba by měly být dozajista jednou vydány, jenomže jak a s čí pomocí, když některé instituce raději odsypou penízky na bohapusté kýče? A když se jim to vytkne, zakvílejí jak partička hejkalů, že je to hanopis? Kdepak, tahle kumpanie nebožtíkovi Vinšovi nepomůže. Nezbývá než doufat v zázrak, ty se přece nahodile dějí. Alespoň jeho Velká strana malých nedávno vyšla na internetu, nicméně v tuto chvíli Luboš coby prozaik zůstává pouze autorem autobiograficky naléhavého Kalendáře plzeňského 2006.  Rovněž získal před deseti lety Cenu Plže za prózu. Právě v měsíčníku Plž otiskoval i pozoruhodné soubory svých beletristických fejetonů (nejprve Vinšování, potom O obyčejných věcech…). Kdyby měl víc prostoru, fejetonistické cykly tohoto ražení a různotvarého zaměření by mohl publikovat určitě i desítku let. Měl na to, řečeno arciodborně. A zdaleka nejenom na fejetony.

Tolik předčasně zesnulý Luboš Vinš. Ano: všestranný slovesný umělec, křehký novoromantický básník dnešní doby, obdivující velebnost přírody a filosofických poučení z ní vyplývajících. Dychtivě vzhlížející k lidským hnutím mysli a záchvěvům citu, pokorně přijímající rozličné životní meandry, zároveň však také tuze zahořklý i zhořklý z nenapravitelně se projevujících mezilidských a zejména někdejších společenských vztahů. Náhoda si přála, aby jeho břitký odsudek tzv. normalizačních poměrů v románové podobě zavrhl jeden z normalizátorů s „objektivním“ odůvodněním, že je příliš břitký. Tento citlivý člověk měl totiž i dar nesmiřitelného odsuzování. Zdánlivě pokorného, leč neústupného. Žil totiž s utkvělým přesvědčením, že mu předlistopadový režim zničil dětství i mládí. A nezničil snad? Takto vyznívalo jeho generační přesvědčení, i z tohoto důvodu „doháněl“ studiem filosofie něco, o co v jinošských letech se cítil připraven, proto se ve své tvorbě nebránil poloze tragického pocitu životního. A přitom tak často psal básně překypující čistou lyričností a v některých prózách dospíval k romantickému obrazu světa, jenž by se mohl stát i rájem srdce. Přinejmenším prostřednictvím literární tvorby a autorských snových vidin.

Opravdu: možná byl v řečeném literárním šiku málo vidět. Najednou však po něm zůstává cosi jako řeřavá trhlina. Můžeme něco jiného než se ji snažit zaplnit či odstranit vydáváním textů z Vinšova pera? Bohužel již z pozůstalosti, bohužel in memoriam.


2 Responses to “Zápisník dr. No 5.9”

  • Anna Š.:

    Po těžkém podzimu a zimě, které byly plny ztrát, nadchází podobně těžké jaro. Nezbývá, než aspoň postát a shrnout, co o člověku víme a co bychom vědět mohli a chtěli. 🙁

  • Dalibor:

    Co dodat ? Znal jsem Luboše v letech dospívání a studií. Je těžké vstřebávat zprávu o odchodu, každého vrstevníka a uvědomovat si neúprosný čas v neznámu jeho konce. Jedna věta: “ Svůj věk mládí prožíval s intenzitou vnímání své vnitřní osobnosti a vlastního zbytečného zakopnutí, které se nese v duchu celé jeho umělecké tvorby“.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
říjen 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
< zář lis >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody