literární západ

To je skvělý nápad, pomyslil si dr. No, když si na Literárním Západu povšiml ankety, která může připomínat komorní plzeňské literární referendum. Sestává totiž pouze z jediné otázky: zda by se měl Plž neboli Plzeňský literární život nahradit Novým Pramenem, či nikoli. Vskutku je to cosi jako referendum: málokdo ví, stejně jako ve zmíněném referendu, o co kráčí a co se děje (ano, správně řečeno: copa se děje a o copa kráčí), zda Plž beznadějně hyne na úbytě nebo zda se už nějaký Nový nebo Starý Pramen vynořuje někde na horizontu coby reprezentativní kulturní časopis, obtěžkán patřičným rancem magistrátních či všelijak posbíraných peněz. To by bylo málo: měl by být raději doprovázen žebřiňákem peněz, nejlépe v tvrdé plzeňské měně. Prozkoumáme-li však literárně kulturní předpověď počasí, prozatím na horizontu nevykukuje vůbec nic. Prozatím snad ani nějaký „novopramenitý“ obláček, natož přeháňky nebo sněhové mraky. Takže anketa spíše mapuje momentální stav věci a do určité míry by mohla zrcadlit názory veřejnosti. Pohříchu veřejnosti, která z valné většiny netuší, která bije.

Co však není, nepochybně může být. Co by na tom bylo špatného, kdyby to bylo reálné, a co by na tom bylo reálného, kdyby to mělo být něco špatného? Však jsme to už konstatovali už mnohokrát: dozajista by to bylo báječné, kdyby v Plzni vycházel, jinými slovy začal vycházet ambiciózně komponovaný a neméně ambiciózně temperovaný multikulturní časopis. Stál by sice spoustu financí, nesrovnatelně víc než relativně nákladná Pěší zóna, svého času vydávaná spíše nepravidelně než pravidelně, kromě toho nejspíše by pořádný žok financí pohltily i platy redaktorů a především štědré (?) honoráře, leč co na tom a proč nikoli. Plzeň je bohaté město, které si může dovolit celé houfy manažerů koordinace a koordinátorů manažerismu. Proč by si tudíž nemohlo dovolit velkočasopis a podporovat ho obřími finančními injekcemi? Už dávno, notně dávno to obecní mužové plzeňští měli udělat: co na tom, že v žádném jiném krajském městě nic takového není a povětšinou nikde nemají ani regionální variantu Plzeňského literárního života čili Plže! Zádrhel je v něčem jiném: ono totiž nestačí říct, že stačí říct. Poněvadž jinak by takových periodik všude vyrostlo víc než hub po dešti. Jenže opravdu nestačí říct, a proto je ve sféře našeho kulturního časopisectví zejména v regionech v tomto ohledu naprosté houby. Ještě že vychází Plž v Plzni.

Zpět k anketě. Kdyby se rýsovalo na obzoru alespoň ono příslovečné „houby“, rozumějme smysluplný projekt nějakého kulturního periodika (vskutku periodika, nikoli sborníčku jepičího trvání a méně než jepičí důležitosti), bylo by to daleko zajímavější, lidé by mohli zvažovat různá pro a různá proti, takhle je to v prvé řadě jen průzkum svého druhu. Též proto se pozastavme nad prozatím (k půli června) jediným hlasem, který nejenom že by vřele souhlasil s tím, aby byl Plž nahrazen Novým Pramenem, leč dokonce to provolává jak tlupa zlých hejkalů hlasem trojnásobně mocným, a to: „Ano! Ano! Ano!“ Netřeba pátrat, zda takto úpí nějaký dotyčný či nějaká dotyčná, můžeme s nadsázkou mluvit třeba o trojici dotyčných, když je zde ono trojí Ano! na adresu neexistujícího Nového Pramene, zároveň i trojí Ne! přímo na adresu Plže – a vůbec tento postoj nehodláme jakkoli zesměšňovat, byť si o to všichni dotyční říkají nejméně všemi deseti a k tomu i všemi třemi.

Pomalu by se totiž i nejvěrnější příznivci Plže měli začít přiklánět buď k podpoře prozatím víceméně pohádkového Nového Pramene (resp. jak by se takové periodikum nazývalo), anebo k úvaze, co s Plžem, zda ho zachovat, zda v něm pokračovat… Ani Viktoria Plzeň nebude věčně hrát Ligu mistrů nebo Evropskou ligu, kdo ví, zda bude za deset let pokaždé porážet vždy na pokraji sestupu živořící Bohemians 1905, a právě tak Plž pochopitelně nebude vycházet věčně a odebéře se do plžího literárního nebe, pokud se jeho vydávání zakrátko již nechopí nové, především mladší lidé. Anebo jistěže i starší lidé plní činorodé kuráže a energie, to znamená žádní závistiví paskřivci, léta neskonale líní, léta naprosto k ničemu – ani žádné nevražící padesátileté zapšklé stařeny. Ti a ty se hodí na pomlouvání, na prskání, na žehrání, na chuchvalce jedovatých slin vytváření, nikoli aby se jakkoli podíleli či podílely na vytváření kulturního časopisu. Takového časopisu, který by si získal náležitou pověst: totiž renomé regionálního literárního či kulturního periodika. Nikoli provinčního plátku pro obstarožní hoši a děvčata.

Že peníze vládnou světem, o tom kdysi pěl i jeden pozapomenutý středočeský buditel a obrozenec v jedné osobě, žijící před dvěma stoletími poblíž podbrdské Chodouně. A co Plž? Jehož redakce činí své bohulibé dílo literární takříkajíc za hubičku, přičemž kolikrát též o té se jí může jedině zdát? Pohrajme si pro změnu s malými aritmetickými počty. Kdyby redaktor Plže měl plat dejme tomu deset tisíc korun, potom, když vyjdeme z konstatování, že v říjnu se dovrší dvanáctiletá existence Plzeňského literárního života, by jeho souhrnný plat čítal přibližně půl druhého milionu korun českých. Za to by se dalo koupit knih… Ergo z toho vyplývá, neboť toto jsou reálně fantaskní čísla a ještě reálnější a fantastičtější vidiny, že redakce Plže (dohromady to vychází na částku šesti milionů korunek hrubého) je vzhledem ke své obětavé práci příkladným, ba obrovským sponzorem kulturního života Plzně a západočeského literárního dění, dokonce, nebojme se říci, neúnavným mecenášem plzeňským plus západočeským. Jen si to zkuste, vy všichni, co vykřikujete své Ano! Ano! Ano! neboli Ne! Ne! Ne!, Plži dělat tolik let non stop regionální literární časopis jen z dobré vůle! Můžeme tomu také říkat kulturní charita. Přímo bezbřehá kulturní charita. A také volat, českého klasika parafrázujíce: Kdo na naše místo? Kdo bude příštím Hlavním Plžem? A bude-li jím vůbec někdo?

Kdo to ví? Ještěže i Biblí svatá občas klade podobně komplikované otázky, jako když se táže: „Víš snad, kdy rodí kamzíci?“ Ptejme se tedy: Co bude po Plži, až si ho Plzeňané zahubí? Za přičinlivého hejkání Ano! Ano! Ano! – ?