literární západ

V Dějinách města Plzně najdeme spoustu závažných a podstatných informací, určitě by si však leckdo mohl pomyslet, ba i říci nahlas: tohle tam není a tohleto tam také není… Mluvme k věci: nenajdeme v nich ani zmínku o tom, kdo se ve staroslavné Plzni narodil onoho listopadového dne, na něž spadá výročí narození Karla Hynka Máchy. Byť o daleko více než o sto let později. Není to ani básník, ani prozaik, ani kritik, nýbrž… nýbrž jednoduše řečeno je to ing. Vladimír Gardavský. V Evropě se ještě válčilo, když novorozeně přišlo na svět ve znamení Štíra, takže mělo od sudiček ve vínku přímo uloženo, ať není na štíru se vším a se všemi, což se tento rodilý Plzeňák či Plzeňan dlouhodobě snaží dodržet. Pokud nevybuchne. Léta plynula, až se ve zdraví dožil úctyhodného životní jubilea, kteréžto pochopitelně připadlo už na loňský listopad. Nijak zvlášť se neoslavovalo, vesměs pouze v kruhu přátel, tedy v různých kruzích a různých přátel, takových, kteří občas nebo i ze zásady spolu nemluví, leč shodou okolností všichni mluvívají s ing. Gardavským. Tudíž mírné, ačkoli nemálo družné, oslavy proběhly, od té doby ve vší tichosti zvolna již odšuměly z paměti – a co zůstalo, to byly, jak už to tak bývá, dobré úmysly.

Ty, jak známo, vedou do pekla, což nelze vyloučit ani v tomto případě, jenže tady se ústřední zádrhel nazývá trochu jinak: prodlení. Součástí loňského listopadového holdování ing. Gardavskému mělo být i překvapení svého druhu: překvapení, které mu uchystala jedna přátelská stolní společnost, aby složila hold nejenom jeho pěkně zakulacenému životnímu výročí, nýbrž i jubilantově neuvěřitelnému, vpravdě neopakovatelnému a nedostižnému a všudypřítomnému smyslu pro humor – obzvláště ve všech případech, které se týkají jeho ctihodné osoby. Pak se nabízelo jaksi samo sebou, že nejvhodnější oslavou a nejpřirozenějším darem ing. Gardavskému bude humoristický sborník s ing. Gardavským v hlavní úloze. Sborník měl být připraven již loni v listopadu, čili k výročí, tenkrát také měl být ve vší slávě předán, do toho však vstoupila celá přehršel rozličných náhod, které jako celek způsobily ono zmíněné prodlení. Koneckonců je však uvedená publikace nasměrována zejména k jubilantově dožitým „narozkám“ – a to přece platí dnes stejně jako před osmi měsíci. Výročí se dočkal ve zdraví, nuže, nyní se dožívá i vydání inkriminované publikace – co můžeme chtít víc?

Ergo, karty na stůl, byť se ing. Gardavský zřejmě všechno doví až zítřejším rozbřeskem nebo zítřejším podvečerem počínaje: regionální nakladatelství Nová Forma vyslechlo výzvu plzeňských přátel ing. Gardavského a vydalo sborník či sborníček, jejž lze právem označit, jak také zní podtitul, za „hold Vladimíru Gardavskému k jeho dožitým 70. narozeninám“. Má název Svět podle Garda – leč nemylme, takto svět skutečného p. Gardavského nevypadá, tudíž je záhodno přečíst si jednu humoristickou fikci za druhou neboli jednu humoristickou nadsázku za druhou. Kdyby však oslavenec pojal (s nevyhnutelným osmiměsíčním zpožděním, jímž se neprovinil) nezřízenou touhu se s některým z autorů – žertujících podle jeho mínky přespříliš uličnicky nebo dokonce – vypořádat ručně, případně slovně, nebo též slovně a ručně či ručně i slovně, měl by své počínání bedlivě zvážit: autoři sborníčku jsou sice známi a jsou v knize řádně uvedeni počínaje Janem Bergmannem přes Vojtěcha Němce či Kateřinu Sachrovou a konče Markem Velebným, jenomže jednotlivé prozaické ani básnické příspěvky podepsány nejsou. Pročež se holt musí jubilant svépomocně dovtípit, kdo z autorů co napsal – co když se však nedovtípí? Nebo se zmýlí, což on nerad?

Nedovtípí-li se a prohřeší se zmýlenou, octne se oběma nohama i rukama ve světě podle Garda. Neboli ve světě, o němž se píše jako o světě podle p. Gard a Vského a kde se po jeho boku ocitáme v nejrůznějších ošemetných situacích: jednou tu vystupuje jako sadistický odstřelovač prchajících kumpánů, což je malinko absurdní divadelní scéna (však o něm v Plži napsali, že je neúnavným ctitelem divadla), jednou je přemlouván někým z vedení Viktorie Plzeň, aby napsal zničující recenzi na články V. Novotného na Literárním Západě, jednou ho potkáváme na maškarním plese Střediska západočeských spisovatelů, na němž si (bez masky!) ve výjimečně dobrém rozmaru připadá jako candát na víně. Což zdaleka není všechno!

S mimořádným potěšením si totiž v duchu představujeme, jak se Vladimír Gard a Vský při četbě Světa podle Garda nevěřícně zahloubá do povídky Eternita, jak si ji se zatajeným dechem přečte poprvé, potom podruhé, zkrátka a dobře jak ji čte znovu a znovu. A potom, přečteným textem oslněn ba očarován přímo k nevíře, slastně demonstruje svou čtenářskou divinitu a donekonečna, vskutku donekonečna si s dojetím pořád a pořád, skoro napořád opakuje autorovo adresné vyznání, které i oslavence tolik oslovilo: „Bububu, jejejej, blablabla, mouchynajdětesiněkohozadustehoasněste ho!“ Nejspíše takto bude p. Gard a Vský od nynějška mluvit a už ne jinak. Rovněž klíč ke své vlastní personě najde jubilant v pozdravné publikaci překvapivě snadno: totiž ve zpovědně, až provokativně intimně laděné básni autorky XY., v níž se o ing. Gardavském dovídáme naprosto vše v dílku výmluvně nazvaném: Ne, tento muž nepolykal žáby.

Dosti, dosti, nebudeme přece převyprávět či sérii narážek charakterizovat jeden příspěvek za druhým. Zvláště když nevíme, kdo co napsal, anebo že nemáme tušení, co kdo napsal. Připomeňme záležitosti zásadnější! Nuže, frontispice ke knize je dílem literárního kritika Martina Šípa, jenž v této publikaci započal dráhu úspěšného výtvarníka či výtvarného satirika: rozpoznal, že si ing. Gardavský čte zrovinka jeho knihu, zatímco Novotného knížka mu slouží tak akorát k podepření ostatních svazků, u nichž může být zaznamenáno, že Charvát leží na Velichové. A ty myši? A ty lahve veltlína? A ty hodiny zvěstující, že jest za pět minut dvanáct, určitě půlnoc? To vše je nepochybně výtvarníkova licence, prozrazující, že jest i kritikem literárním. Nu, a co je na publikaci nejlepšího, kromě zmíněného dobrého úmyslu? Dozajista fotografie Marka Velebného, zvláště obě jubilantovy podobenky na předním a zadním přebalu. To je ryzí Gard a Vský, to je ryzí Svět podle Garda!

Co dodat? Publikace byla záměrně vydána v minimálním nákladu: pro jubilantovy přátele a známé. Knihu však lze zakoupit v internetovém knihkupectví. A zakupovat by se měla v hojném počtu: vždyť který plzeňský patriot by neměl povinně vlastnit jubilejní publikaci věnovanou plzeňskému patriotovi Vladimíru Gardavskému? Navíc k jeho již v listopadu dožitým sedmdesátým narozeninám?