literární západ

Z druhé ruky, prý je Zápisník dr. No pohříchu všehovšudy psaním o Plzni z druhé ruky: ano, ba i taková nesmyslně krátkozraká insinuace se jistěže může objevit v komentářích k jednotlivým sloupkům. Proč ne, proč nikoli. Jenže: velká část textů ze Zápisníku dr. No přece vůbec nepojednává o Plzni, kolikrát je naopak určena plzeňským (stejně jako jiným) čtenářům právě jako informace ze světa literární kultury. Rozuměj nejenom plzeňské nebo nejenom západočeské. A s tou druhou rukou to také není tak jednoznačné, jak by se zprvu mohlo zdát: kdo nežije v Plzni, je pochopitelně velice často odkázán na informace z tzv. druhé nebo třeba i z tzv. třetí ruky. Jde jen o tom, aby reference tohoto druhu byly konkrétní a mířící k jádru věci, a to zpravidla jsou. Dokonce obvykle výrazně víc než tzv. informace z první ruky! Ty totiž bývají notně zavádějící, kdeco zamlžující, spoustu věcí od počátku zamlčující nebo fikaně překrucující, jen aby reálná fakta nevyšla ani náhodou najevo. Dále je značně rozšířena zvyklost plzeňská, že ona „první ruka“ má být totálně nulová, ne-li rovnou podnulová: zamlčet vše, neříci vůbec nic. Na to v Plzni někteří údajní andílkové přísahají a díky tomu si mohou s velkou úlevou hladit bříška.

A tak si pro změnu přečtěme, co o západočeské metropoli říká její rodák, který ví o Plzni jistěže mnohem víc než pisatelů těchto řádků, leč nebere si ani v nejmenším servítky: ví určitě dobře, o čem neví. Také už nežije v Plzni, nemýlíme-li se, pořád však k ní více než vřelý vztah: to znamená i vřele kritický. A svá slova netlumočí v nějakém podružném periodiku, nýbrž v Orientaci, v kulturní příloze Lidových novin, neboli v renomovaném českém deníku. V deníku, kde nemají nižádnou příčinu psát o Plzni ani špatně, ani dobře: jednoduše v něm otiskli názory člověka (zatím povězme, že jde o filmového tvůrce a zároveň průkopníka slam poetry, ročník 1983, skoro nic víc však nám o něm není povědomo), který dospěl k nějakému stanovisku – není divu, že kritickému –, s nímž je možno souhlasit nebo s nímž se nepochybně dá polemizovat. Třeba mu i prostoduše vytknout, že to má všechno z tzv. druhé ruky. Kdoví a jen jestli, dejme mu tudíž slovo:

„Když jsem před lety zaregistroval souboj mezi Plzní a Ostravou o hlavní evropské město kultury, přišlo mi to směšné. Zaujalo mě, že někdo z Plzně vůbec kandidaturu myslí vážně. Narodil jsem se v Plzni, miluju Plzeň, ale nikdy jsem nevnímal, že by měla svébytný kulturní charakter, jakkoliv se o něj kdekdo pokouší. V Plzni totiž existuje divná přednasranost na cokoli, co nás jako výrobce a pijáky piva vyvádí z pohody. Bavilo mě pozorovat, že všichni vědí, že kandidujeme trochu jen proto, abychom se ukázali. Slíbili jsme, že se budeme hlásit, ale víme, že to má Ostrava jisté. A najednou nastal paradox, že Plzeň vyhrála. V tom momentě jsem si uvědomil, že z toho musí být film.“ Tak pravil člověk Plzeň milující.

Foto: EHMKO někdejším soutěžním či konkursním klání Ostravy a Plzně o titul Ehm Ká 2015 (ten rok se příšerně rychle blíží!) jsme v Zápisníku dr. No psali už vícekrát, tzv. nezávislí pozorovatelé nám tenkrát uštědřili mj. polemickou ťafku, že v Plzni nejsou zhola žádní spisovatelé (o jejich přičinlivých aktivitách v Obci spisovatelů a existenci Střediska západočeských spisovatelů totiž tuší jen málokdo), i s tím bylo možno se polemicky potýkat a také se tak stalo, nyní se však můžeme pozastavit především nad uvedeným konstatováním o „divné přednasranosti“. Tak jest, tak to bohužel opravdu je: Literární měsíčník PLŽ vychází víc než deset let, server Literární Západ už je na světě také pěknou řádku roků – a celou dobu býváme svědky prazvláštních, kolikrát tuze nevraživě nevlídných postojů vůči jejich holé existenci, které skutečně můžeme charakterizovat kupříkladu jako „divná přednasranost“, ne-li ještě nějakým jadrnějším výrazem. Zůstaneme-li v říši pohádek, pak ano, kdyby Plže usilovně od rána do večera redigoval pan Fencl starší, nyní po letech nečinnosti znenadání volající po založení Nového Pramene s roduvěrnými Plzeňany v čele, určitě (?) by to bylo periodikum světové úrovně – co kdyby však nikoli? Co kdyby to byly samé upocené bláboly? Kdo ví. Dejme proto slovo raději našemu umělci, který se rozepsal i problému, o němž nevíme skoro nic ani z třetí ruky. Zato si o něm naštěstí můžeme leccos přečíst v celorepublikovém deníku:

„Jdu na obhlídku, jestli se v Plzni už něco změnilo. Ten film nedávno získal téma, které ho proměňuje: Světovar, kulturně-rezidenční projekt přestavěný ze starého pivovaru na prostor pro nezávislejší kulturu. Světovar byla vlajková loď přihlášky. Svého času se tvrdilo, že právě kvůli němu Plzeň vítězí. A po půl roce stavby se ukázalo, že budova má tepelnou izolaci z materiálu zvaného korkolit, což je nejvíce karcinogenní složka, jakou lze vymyslet. Jak to tak bývá, stavební firma korkolit nepřiznala. Mysleli, že to obejdou, ale začali jim odpadat dělníci. Z rozboru jim vyšlo, že ten barák je jedovatý. Vznikla úžasná situace: co dál. Nalít další miliony, vyčistit to a dostavět? S tím, že všichni vědí, že se to nestihne v termínu? Anebo – a to by bylo metaforicky nejsilnější, ale vůbec jim to nepřeji – budovu asanovat? Vznikne tak za patnáct milionů neuvěřitelný pomník jedné nenaplněné vize. Na této situaci jdou názorně ukázat principy hospodaření a spolupráce v rámci územních celků. Najednou se vše manifestuje v jedné budově.“

Tak. Rozhovor s daným tvůrcem je uveden slovy, že ve svém aktuálním projektu „zkoumá i kmen plzeňských úředníků vařících eurokulturu“. Něco takového napsat v Zápisníku dr. No, to by se kdekdo ošklíbal a leckdo se tuze pohoršoval. Jako že to všechno přichází z druhé ruky… Nejmenovaný tvůrce, rodilý Plzeňák, se ale touto problematikou intenzivně zabývá už tři roky. A nebudeme ho jmenovat, nebudeme, v poslední době se nám zalíbilo uchovávat některé osoby v anonymitě, přitom nám nic nebrání uvést zdroj: daný rozhovor, ostatně nemálo rozsáhlý, zabírající celou deníkovou dvoustranu, vyšel v Lidových novinách v sobotu 23. srpna. Koneckonců se takto ukáže, kdo v Plzni čte Lidové noviny! Nadmíru pravděpodobné však je, že z Plzně nepřijde žádná reakce, žádná odezva, žádná polemika, nanejvýš se někdo pokoutně vyžvejkne, že i tohle jsou informace z nějaké druhé nebo páté ruky. Namoutě, namoutě. My nezasvěcení jsme velice rádi, že jsme se něco z Lidových novin o plzeňské kultuře (přinejmenším o ekonomických čachrech s ní spojovanými) dověděli. A o to, aby v Plzni byla aspoň nějaká literární kultura, byť jistěže ne světová, se budeme pokoušet dál. Ani PLŽ, ani Literární západ totiž není z korkolitu. Haj hou!