opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-1
-1
hodiny
-1
-1
minuty
0
-2
sekundy
-4
-4

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Zařekl jsem se před týdnem – a svatosvatě to přislíbil na dálku i sympatické bytosti, uveřejňování Zápisníku dr. No zprostředkovávající –, že v nynějším sloupku by nemělo být ani slovo o Středisku západočeských spisovatelů. Což není nic těžkého, jednoduše o něm pomlčme! Možná už v něm rozhodli, komu přiklepnou nebo přidělí letošní Cenu Bohumila Polana, možná ještě nikoli, trápit se však s tím jistěže netřeba. Buď ji někomu dají, anebo ji dají někomu jinému. Pár okoralých chlebíčků (každá zmínka o nich bůhvíproč způsobuje ing. G. učiněnou újmu na duši) je beztak už na radnici kvůlivá rautu dávno připraveno – a plzeňské Středisko se mezitím může nerušeně oddávat tvůrčímu snění o chlupatých knedlících, o nichž vydá sborníček. Někteří autoři možná žehrají, že při volbě tématu „střediskové knížky“ mělo dojít na knedlíky bramborové nebo na ovocné – k tomu opravdu není co dodávat. Takže raději o Středisku už opravdu ni slovo, ni slovíčko!

Takže honem o něčem jiném, byť o tom, co se přihodilo před pár týdny, proč se však k tomu volky nevolky nevrátit? Z nedávných článků v tisku se dalo vyčíst, že informaci, proč Státní cenu za literaturu v letošním roce obdržel Patrik Ouředník, přešly jak různé noviny, tak i veřejnost víceméně netečným mlčením. Nezaujalo ani to, že autor žije od roku 1985 ve Francii (v Paříži, nemýlíme-li se). Dokonce i předseda poroty dodatečně lamentoval nad tím, že média projevila o tuto skutečnost nepatrný zájem, místo aby si sypal popel na hlavu. Tento nezájem má pochopitelně hlubší kořeny, souvisí to s poklesem interesu o literaturu všeobecně, možná však existuje i další dosti pádný důvod, a to ten, že – proč to nepovědět naplno – udělení Státní ceny za literaturu Patriku Ouředníkovi možno pokládat za trapný až veletrapný omyl. Jakož i za totální selhání poroty, v níž rovněž letos převládali žurnalisté, tudíž lidé, kteří českou literaturu skoro nečtou, případně ji čtou povrchně, o to víc ale o ní pronášejí (přičemž stále stejné) blahosklonně nezasvěcené soudy. Čím neznalejší, tím prý řeč jasnější. Spíše přitom jde o duté tirády vyznačující se samými prázdnými floskulemi.

Všechno špatné však někdy bývá k něčemu dobré – nebo se alespoň zdá, že je k něčemu dobré. Logika věci je neúprosně jednoduchá: když tentokrát Státní cenu schramstl Ouředník, může ji od tohoto roku získat naprosto každý. Stačí, aby cosi sepsal, cosi publikoval a k tomu se ještě trochu (nebo co možná nejvíc) přítulně točil kolem pánů novinářů, a hned mu Státní cena za literaturu přiletí do klína jak pečené holoubě. Troufáme si myslet, že z několika desítek autorů, o nichž rovněž nyní porota rokovalo jako o možných laureátech letošního ocenění, by si mnozí, opravdu mnozí tyto nejvíce renomované literární vavříny (včetně úctyhodné finanční částky) zasloužili nikoli mnohem, nýbrž nesrovnatelně víc než určený vítěz. Kdo se v pořadí umístil za Ouředníkem, není nám jistěže povědomo.

Takzvaně „lidsky“ laureátovi pochopitelně přejeme, jen ať si státního metálu i státních peněz ve Francii dostatečně užije, což o to, to nás vůbec nemusí trápit, zároveň se ale značně podivujeme, že mu při předávání Státní ceny nebylo ani trochu stydno. Přitom mu mělo a mohlo být nadmíru stydno. Když nedávno obdržel cenu klasik moderní české poezie Ivan Wernisch, šlo o natolik jednoznačné a nediskutabilní rozhodnutí poroty (koneckonců v případě tohoto verdiktu o žádné velké překvapení nešlo), že bylo veřejností také podobně jednoznačně přijato, tj. naprosto pozitivně. Přitom Wernisch údajně přesto zvažoval, zda má Cenu přijmout, anebo na podporu svého letitě nezávislého postoje odmítnout. Kdežto Ouředník? Ani náhodou. Pomalu aby se tudíž člověk toulal Prahou a poškleboval se všem literátům, které potká: Tak už i Ouředníkovi dali Státní cenu – a Tobě pořád nic…

Není důležité, že Ouředníkovým dlouhodobým povoláním je povolání šachového trenéra. Není bez zajímavosti, že již v sedmnácti letech se stal vítězem korespondenčního šachového přeboru Francie v kategorii juniorů nebo že používá pseudonymů Petr Sedlický a Petr Sedlecký. Podstatné je ale to, že by Státní cena za literaturu i mezi příslušníky jeho generace čili mezi jeho generačními vrstevníky „slušela“ celé řadě jiných autorů, jimž laureát Patrik Ouředník – nepochybně s nadsázkou řečeno – umělecky nesahá ani po paty, a to ani jako básník, ani jako prozaik. Možná mohl dostat Cenu za překlad uměleckého díla, jenomže ta tradičně bývá doménou dříve narozených mistrů překladu a překladatelská porota tudíž o laureátovi „za literaturu“ uvažovala jen stěží. Nepochybně nutno vzít v potaz i okolnost, že knihy celé řady dalších literátů páni porotci vůbec neznají (a o některých prozaicích a básnících možná ani neslyšeli), zatímco Ouředníkovy odněkud ano, potom ale autor přišel k ocenění jak slepý k houslím. Stejně jako v jiných případech to však není jeho chyba: tohle trapné rozhodnutí by si tak hned nikdo za rámeček nedal!

Vskutku: zůstaňme toliko u zmíněných autorových generačních vrstevníků. A zároveň zdůrazněme, že Patrik Ouředník byl vyznamenán Státní cenou za literaturu za tzv. celoživotní dílo, nikoli za nějaký konkrétní titul, kupříkladu za beletristickou novinku z jeho pera. Nic takového nepřipadalo v úvahu. Jenže o jaké celoživotní dílo kráčí? Copak ve srovnání s Ouředníkovým mnohem trvalejší hodnotou české literatury není dílo, tj. dosavadní prozaické knížky Emila Hakla? Chtěla-li porota někoho překvapit, přičemž proč ne i sama sebe, mohla Státní cenu právem přiřknout prozaikovi a esejistovi Petru Pazderu Paynovi: aspoň by na jeho výtečné knížky takto upozornila. A co básničtí generační vrstevníci? Nuže, copak není hodnotovou stálicí české literatury kupříkladu Svatava Antošová? Též zajímavá prozaička? Nebo Lubor Kasal? Tomu už jednou uniklo laureátství o příslovečný fous, leč „porážka“ v klání se Zdeňkem Rotreklem ho nemusí mrzet. Kdyby „prohrál“ s Ouředníkem, to by takříkajíc bylo jinačí kafe.

V tomto výčtu nemáme v úmyslu pokračovat donekonečna, ač bychom mohli pokračovat donekonečna, leč laureát Ouředník by měl mít nekonečně černé svědomí. Připomeneme-li další jména, opravdu si bude i nadále myslet, že jeho „dílo“ je z hlediska vývoje české literatury a jejího tvůrčího rozklenutí přínosnější než kupříkladu tvorba Jáchyma Topola, J.H. Krchovského či Lukáše Marvana? Nebo Romana Szpuka? Nebo Pavla Kolmačky? Nebo Zuzany Brabcové? Nebo Petra Hrbáče? Nebo Ireny Douskové? Nebo o tři roky staršího Lubomíra Martínka? A dalších a dalších? Shrneme-li to, přičemž nechceme být necitliví vůči jiným autorům, z hlediska jejich tvůrčího renomé stačí jmenovat autory jako Hakl, Topol a Krchovský, aby bylo zřejmo, že vavříny pro Ouředníka jsou špatný vtip a že porota by zasloužila vytahat za uši, potom ještě jednou a předseda poroty alespoň třikrát. Omlouvá je možná pouze neomluvitelný fakt, že o ostatních autorech nikdá v životě neslyšeli a žádnou jejich knihu nečetli. Aspoň to tak vypadá. Co však potom v porotě pohledávají?

Zároveň ovšem nezbývá než konstatovat, že mezi nominovanými nebo navrženými s největší pravděpodobností nefiguroval žádný plzeňský literát (nejspíše se nikdo v Plzni nikoho neobtěžoval navrhnout). Snad napřesrok navrhnou aspoň Jana Sojku. Když si však vzpomeneme na tu ostudu a zároveň skandál, nakolik indolentně či nekompetentně se příslušná plzeňská porota obrátila zády k prvnímu a jedinému západočeskému laureátovi Ceny Jiřího Ortena (tj. Vratislavu Maňákovi), nedivíme se ničemu. Možná v Plzni sázejí na to, že záhy ohromí celý svět (tj. až k Ejpovicům) svými literárními chlupatými knedlíčky. A to až na věky. Byť kvůli tomu upustí pár chlupů.


7 Responses to “Zápisník dr. No 5.45”

  • martin:

    Jedna bota za druhou. „Porota, v níž převládají žurnalisté“ – ze sedmi porotců dva (jeden z nich vystudoval kromě žurnalistiky i dějiny umění). Ouředník se „přítulně točil kolem novinářů“ – je všeobecně známo (aspoň mezi těmi, kdo sledují literaturu), že Ouředník se médiím vyhýbá jak může.

    Vedle toho je to nejpřekládanější současný český autor a cen už získal pěknou řádku i v zahraničí. Vycházejí o něm literární studie v USA, v Itálii, ve Francii (viz ouředníkovské číslo revue Souvislosti).

    Ale no jo, všichni kdo si myslí, že jde o významného autora, jsou blbci. Pravdu má dr. No. Šmytec.

    Typický čecháčkovský blábol.

    • šáš:

      Nechci vám do toho kecat, ale ti porotci byli:
      šéfredaktor měsíčníku Host,
      šéfredaktor Literárních novin,
      redaktor Lidových novin,
      publicista přispívající do LN, HN a Tvaru,
      dva lidé z univerzity a jeden (jedna) z Akademie věd,
      jinými slovy 4:3.

      • martin:

        To znamená, že kdo píše do novin je podle vás automaticky novinář.
        Čapek novinář, TGM novinář, Hašek novinář, Topol novinář, Hakl novinář, Šalda novinář…
        To ovšem lecos vysvětluje.
        Novinařinu vystudovali dva ze sedmi, Chuchma + Bílek, ten kromě toho vystudoval i dějiny umění. Ostatní jsou bohemisté, event. s dalším oborem.
        Jinými slovy 2:5, nebo i 1:6.

        • ZOMBín:

          Čapek nebyl novinář? Hašek? Totiž podle této logiky to byl filosof, resp. drogista. Naopak takový Pavel Landovský, přední český strojař…

          Měl byste zkusit opravit českou wiki. A nezapomeňte na definici zde (vnímavému čtenáři neujde, že o vzdělání tam není ani slovo).

          • martin:

            Čapek byl novinář, ale především spisovatel, Hašek byl novinář, ale především spisovatel, jedno nevylučuje druhé (na rozdíl od herectví a strojařiny, které nic nespojuje). A tihle lidé jsou především bohemisté. To neznamená, že by museli být automaticky kompetentní, ale zato to znamená, že označovat je za „žurnalisty“, kteří „nic nečtou“ a „nic neznají“, je blábol a tenhle typ blábolů je typický právě pro lidi, kteří argumentují jako to dělá bulvár. Mám na mysli, jak vám jistě neuniklo, dr. n000. A jestli si dr. n000 myslí, že Ouředníkovi tahle cena nepřísluší, musel by to proagrumentovat trochu míň bulvárovitě. A trochu se i informovat o dotyčném Ouředníkovi. Zjistil by zajímavé věci, např. kolik je ve světě „žurnalistů“, porotců a nakladatelů, kteří jeho názor nesdílejí. To by ale znamenalo, že by to musel zmínit a najít proti nim jiné argumenty, než že „nečtou“ a že prd znají. Ale to by už pak nebyl bulvár, že.

            Mám takový dojem, že Literární západ by se měl přejmenovat na Literární záchod. Bylo by to poctivější vůči čtenářům. Já šel okolo náhodou a po téhle zkušenosti pochybuji, že bych se sem vracel jinak než ze zvědavosti, co mi kdo zase zajímavého odpoví.

            Na závěr ještě radu, jestli dovolíte: zkuste jednou jiné zdroje než Wikipedii.

            • ZOMBín:

              Děkuji za radu, mám tu ještě Ottův slovník naučný, Webster a Oxford Dictionary… ani v jednom není definice, která by byla v rozporu s Wikipedií. Budu rád, pokud uvedete definici, podle níž je Čapek novinář (i když nevystudoval žurnalistiku), ale členové poroty jednoznačně nikoliv (protože nevystudovali žurnalistiku).

              Vy byste si mohl projít základy výrokové logiky. Pokud A, B, C má vlastnost X, pak počet prvků množiny [A, B, C, D, E, F] s vlastností X je minimálně tři bez ohledu na to, jaké jsou další vlastnosti prvků A až F. Navíc „A má vlastnost X“ neříká, že „A má výhradně vlastnost X“.

              Další argumenty už jsou jen uzené sledě. Prostě jste plácl kolosální pitomost a já děkuji, že jste to uznal.

              P. S. Další perlou je „jedno nevylučuje druhé na rodzíl od X a Y, které nic nespojuje“. Chcete říct, že věci, které nic nespojuje, se vylučují? Nebo že nemůže existovat strojař, který je zároveň herec? A může být patentový úředník zároveň fyzik?

        • šáš:

          Musím se kategoricky ohradit proti tomu, aby tu o literatuře diskutovali nevystudovaní bohemisté.

Leave a Reply for martin

kniha týdne

sojka_regaly
září 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
   
< srp říj >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody