opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
-13
-1
hodiny
0
-9
minuty
-1
-5
sekundy
0
-3

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



V minulém Zápisníku jsme vzpomněli předčasně zesnulého Viléma Stadtherra, mnuli jsme si prsty na klávesnici, že pokračování rubriky bude o poznání veselejší – leč nastojte, nebude, nedá se svítit. Ba naopak: pomalu abychom připouštěli, že následující řádky se dají číst a interpretovat div že ne jako návod k požadované hromadné sebevraždě. Samozřejmě pouze v rámci Plzně a okolí, nicméně pokud možno co nejdříve, nejlépe opravdu v podobě nějaké valné hromady možných sebevrahů, aby nevznikly jakékoli pochyby o nedůstojném množství nebožtíků a o tom, zda už opravdu určití lidé jako jeden muž a jedna žena vyklidili pole a odebrali se husím či alespoň plžím pochodem na onen svět. A pročpak tak mají učinit a pročpak je toho zapotřebí? Inu, prý aby tady nezacláněli, nepřekáželi, nepletli se jiným do kariéry. Však si vzápětí vypovíme, oč kráčí a proč se nějaká smrtka prohání po staroslavné Plzni s kosou rezivějící a s krvavými zoubky eroticky vyceněnými!

Nuže, slyšte a vizte a zejména čtěte toto: v bohulibé předvánoční atmosféře, když duch má chválit toho Nejvyššího, se jedna dívčinka? slečinka? rozhlédla po plzeňském širém literárním světě, nadechla se zhluboka a poté vyslovila pravdu ze všech pravd nejpravdivější, ba takovou velkou pravdu, až se všechny čtyři plzeňské řeky málem z koryt vylily. Nechala se totiž slyšet – ano, Vánoce byla ta nejvhodnější doba! –, že už je nejvyšší čas, aby ti kmeti v redakci Plže konečně vymřeli. Nemýlíme se: vymřeli, ať vymřou, ať už leží na prkně. Vzápětí si uvědomila, že je to málo, že zahnat na onen svět pár kmetů redaktorů nestačí (ačkoli když vymřít, tak vymřít, pěkně jeden po druhém nebo i všichni zároveň, nejspíše na její dívčí povel), a svou plachou a tklivou myšlenku (přesněji řečeno „myšlenku“) tuze rozumně rozšířila.

Podotkla totiž, že spolu s uvedenou kmetskou redakcí Plže by měli vymřít (to slovo se milostslečně převelice zalíbilo) také všichni „přestárlí autoři Plže“. A to už je hodně velké, ba určitě ještě větší slovo do pranice! Copak ti kmeti v redakci, ti se neměli před třinácti lety do ničeho pouštět a na plzeňských literárních lukách a nivách by vládla čarovně zatuchlá pohodička, ty kmety nic neomlouvá, ale co ti přestárlí autoři? Není jich nám přece jen trochu líto? Nu ano, jsou přestárlí, ale stejně… Nebo jsou už staří, ale stejně… Nebo teprve budou staří, ano, ale stejně… Jenže proč mají všichni medle vymřít? Tak to je nad slunce jasnější a v daném případě se kterákoli pochybnost či rozpaky vylučují předem: no přece aby „uvolnili místo mladým a perspektivním“. Co na to říci jiného než: Tumáš čerte kropáč!

stupid Nejenom u samozvaných znalců přechodníků, ale u veškeré čtoucí západočeské veřejnosti by neprodleně mohl v mysli vyvstat dotaz, kohopak z plžích autorů lze pokládat za „přestárlé“ – jinými slovy kde hledat hranici přestárlosti? Což je notně choulostivá otázka a u některých autorů bychom kolem ní měli našlapovat na nejjemnějších špičkách. Jistě, každý je tak přestárlý, jak se přestárlý cítí, leč stejně, mladý a perspektivní tak hned každý nebude. Pro zajímavost nahlédněme do posledního číslo Plže a zkusme odhadnout, kdo by z tohoto pohledu nebo v kontextu „přestárlosti“ obstál! František Juřička a Karel Trinkewitz mají jedničku: jde o nebožtíky. Ti vymírat nemusí. Pak je tu šedesátnice. Další dáma se k šedesátce skoky blíží. Dále: sedmdesátník. Dokonce osmdesátník! Pár šedesátníků… Poté je tu dáma v nejlepším věku, tady si netroufáme rozhodnout, zda již patří k přestárlým či nikoli. Jeden padesátník. A jedna čtyřiačtyřicetiletá. S největší pravděpodobností by nakonec obstáli jedině dva mládenci z pece plží: Vratislav Maňák a Štěpán Kuchlei. Všichni ostatní by měli tudíž netoliko kvapem „vymřít“, ale ze všeho nejvíce nahonem „uvolnit místo“ a haj hou z cesty mladým a perspektivním.

Se značnými obavami otevíráme Plže č. 11 a není to o moc lepší. O něco lepší sice ano, jenomže tady zase přibylo osmdesátníků, nebožtík je tu pouze jeden a nepřestárlí mládenci jsou znovu všehovšudy dva: Milan B. Karpíšek a Jan Paur. Však i Ivo Fencl má už po abrahámovinách a být Abrahamem, to už může jít o nespornou známku přestárlosti, byť se autoři mohou bránit seč mu síly stačí a oddalovat své vymření, jak to jen půjde. Přesto se lze tázat: zrovna ty, Ivo Fencle (anebo i Vy, Danielo Kovářová), jste ještě mladí a perspektivní, anebo již nikoli? Pokud nikoli, dosti bylo ohledů, seberte se a ať natotata uvolníte místo mladým a perspektivním. Hlas lidu si to pravděpodobně vůbec nepřeje, ale naše dívčinka slečinka si to žádá, a to kategoricky a rezolutně, takže se s ní domluvte, dojednejte i to vymření, koukejte uvolnit, koukejte padat, koukejte vypadnout. A o jaké místo vlastně jde? No buď alespoň na stránkách Plže, anebo na západočeském literárním nebi. Tam je zřejmě malinko místa pro všechny. S jarým heslem na ústech: když máme vymřít, tak spějme vymřít! Se symbolickým pocelem morituri te salutant.

Džentlmen by se v podrobnostech kolem věku (zvláště u dam) asi neměl příliš babrat, nicméně ten sladký ortel zněl: „všichni kmeti kolem Plže“. Ve dvou případech jsme si to ujasnili a také jsme konstatovali, že s Plžem neměli kmeti mít nikdá co do činění a Plzeň by si tím pádem spokojeně celé ty roky lenošně plžila bez Plže. Holt kdo nic nechce dělat, ten nic dělat nebude. Přesto spěchám pozvednout hlas na obranu Jany Horákové, zakladatelky Plže: ta že je v kmetském věku? Ta že by byla přestárlá? A Helena Šlesingerová? Které jsme tolik let říkávali mladičká básnířka? Opět: ta že je v kmetském věku? Ta že je přestárlá?

Arciže: pokud Plž nebude zanedlouho zadupán a udušen podobnými nevzdělaneckými a v nemenší míře závistivcovskými postoji plnými smrtelného jedu, neboli bude-li ještě existovat, jednou se ho dozajista ujme jiná redakce a bude si ho dělat po svém. Možná pouze v internetové podobě, možná pouze jako kvartálník (nebo dokonce na způsob kočičích nebo knedlíkových almanachů), možná bude konec s regionálním literárním periodikem, neboť – což je ze všeho nejsnadnější – se do Plže začnou přímo pěchovat „metropolitní“ autoři z Prahy, Brna… Zda přestárlí nebo nepřestárlí, na tom nebude záležet. To vše může nastat, poněvadž i Plž přece má několik životů. Některé arciže bývají úrodné, jiné mohou být, kletě, tuze suchopárné. A ti mladí rychle zestárnou – a ti perspektivní? Stačí krůček a jakékoli „perspektiva“ u nich bude k smíchu.

Nicméně a na závěr: v případě volání po „vymření“ nejen redakce Plže, ale i „přestárlých“ autorů Plže nejde jenom o prostohubou neomalenost, ale též o důkaz komické člověčí nezralosti, která může paradoxně působit i jako předčasná, zato přespříliš zjevná mentální přezrálost. Takovéto „přezrálky“ si dozajista mohou připadat jako úžasně mladé a šíleně perspektivní a mohou to namlouvat sobě i svému okolí, nejsou jimi však. Jedině proto si mohou brát do hlavy, že se jim má tam, tu i někde onde uvolňovat místo. A rozradostněně hlásají: vy v Plži a kolem Plže – vymřít!


7 Responses to “Zápisník dr. No 6.2”

  • Ivo Fencl:

    Odpověď dr. No: Daniela Kovářová je ještě mladá, já už jsem starý.

  • Milan Šedivý:

    Perché tarda é mai la morte,
    Quando é termine al martir!
    A chi vive in lieta forte,
    É follecito il morir.

    Pietro Metastasio

  • Robert Janda:

    Vážení, nerad bych narušoval tuto pietní vzpomínku na nás všechny, budoucí mrtvé, obzvláště v této pohnuté době, kdy podobné extrémní komentáře vedou až k vyvražďování redakcí a tvůrců ze stran jejich oponentů (snad vám nehrozí JE SUIS PLŽ!)… Vzhledem k tomu, že jsem byl poslední dobou účastníkem několika diskuzí ohledně omílaného Plže a to jak ze stran kritiků, tak ze stran redakčního okruhu, rád bych proto přidal pár osobních postřehů do pranice. Kritika se točí především okolo kvality příspěvků a celkového vzezření časopisu. Myslím, že kolísavá úroveň příspěvků je celkem logická, protože nejsme žádná západní velmoc, jejíž literární tvůrci mohou v nepřeberném množství chrlit další a další dosud nepublikované texty v této kvantitě, což rozhodně nepřispívá k celkové úrovni časopisu. V tomto směru jsou možná východiska ve výše zmiňovaném snížení počtu ročních čísel časopisu, nebo otevření se širšímu okruhu autorů i mimo region, což nutně neznamená, že musí jít o metropolitní autory, kteří okupují běžná literární periodika, protože zajímavých tvůrců nabízí tato naše hrouda víc než dost. Tak jako to dělají třeba i jiné ,,regionální,, časopisy (Weles, H aluze, Pandora atd.) Tím se dostávám k druhému bodu zmiňované kritiky a to k celkovému vzezření periodika, které spíše vypadá jako cyklostylový, samizdatový sešit, než časopis. Pokud by třeba snížení počtu čísel mohlo napomoci ke zkvalitnění tiskové podoby, osobně bych to vnímal jako přínos, který může (spolu s vybroušeným obsahem) otevřít dveře časopisu širší veřejnosti i mimo region. Myslím, že tímto způsobem výborně fungovala určitý čas v Plzni literární Pěší zóna (nástupce předrevoluční, samizdatové Mg revue), na jejichž číslech jsem měl tu čest se příležitostně podílet. Žel udržet při životě takový časopis není na rozdíl od kritiky vůbec jednoduché, což dobře vím… Závěrem bych proto nevolal ani tak po smrti, jako spíše po vzkříšení, protože pomazaných hlav (schopných tvořit) máme na tomto zatuchlém plácku opravdu jako šafránu!

    • karel karlovič:

      Názor pana Jandy mi přijde rozumný, čímž bych nerad zpochybňoval činnost těch, kteří celé roky časopis vedou. Udělali kus práce! Jen ještě zlehka narazím do toho, o čem jsem zde už v minulosti psal. Nepozdává se mi ten název, to se nezměnilo…

    • Vladimír Novotný:

      Milý Roberte, o tom všem přemýšlíme těch tucet let. Díky za Tvá slova. V jedné věci se ale neshodneme: Pěší zóna nebyla přece ani trochu literární časopis! Pár autorů tam otiskli, i Tebe, ale jeho těžiště bylo úplně jinde – však si vzpomeň, prosím. On to také skoro nebyl časopis, ale občasný víceoborový almanach. Kdyby vycházel dál, nebylo by to vůbec na škodu, proč se toho však nikdo za celá ta léta nechopil?
      A vzhled časopisu: na tom je mnoho pravdy. Jenže za ty peníze, co nám Město Plzeň dává nebo častěji nedává, můžeme být rádi, že má PLŽ vůbec obálku. A grafika, který spolupracuje za pár haléřů. A srovnání se samizdatovými časopisy je naopak velice lichotivé…
      A k názvu. Je to postmoderní název, přiznávám. Aspoň je však původní, žádné Literární noviny (19.století), Tvar, Host, Spektrum… Vyzývám všechny: Zkuste vymyslet něco lepšího! Klidně ho přejmenujeme. Ale ne na Kontejner, prosím.

  • Milan Šedivý:

    Já bych název nechal, pro mě za mě ať je to třeba Perfidní leklá želva, ale ať je to furt PLŽ.

    • Vladimír Novotný:

      Báječný nápad! To by ale Plzeňáci neskousli. A dotaci bychom pak dostali leda od Ministerstva kultury, od nikoho jiného. Tak mě však napadá, že by mohl vzniknout „konkurenční“ Plž pod názvem Perfidní líné želvy. Možná se
      už deset let připravuje…

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_regaly
duben 2021
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
  
< bře kvě >

dívka týdne

divka_tydne_299

komentáře

  • Ivo Fencl { Čítám recenze od Františka Fuky na jeho stránkách, na chvíli mě napadlo, že by mohlo... }
  • Ivo Fencl { Poprosil jsem spisovatele Jana Koubka (autora výborného románu Matky), aby mi jeho partnerka Zuzanin dech... }
  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... }
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! }

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody