literární západ

Literární noviny připravily poměrně rozsáhlou (připomeňme, že již tradiční) novoroční anketu s názvem Kulturní zážitky roku 2014 a s podtitulem: Co vás potěšilo v české kultuře roku 2014. Všechny ankety podobného ražení jsou pochopitelně poznamenány výběrem dotazovaných. Svého času stál v čele kulturní rubriky Lidových novin „undergrounďák“, tudíž se obrátil v podstatě jen na své přátele a kumpány a nikoli náhodou pak všechny vavříny posbíraly tituly spojené s undergroundem. Nynější anketa našeho společenského dříve týdeníku a nyní měsíčníku je zarámována milou kresbou či karikaturou Jiřího Slívy (plzeňského rodáka a příležitostného autora Plže), na níž se slečna v plavkách s titulem Miss Universe rozvaluje na nějakém podivném lehátku a se zájmem si čte v nějaké Knize roku 2014. Patřila však literární díla v odpovědích účastníků ankety ke kulturním zážitkům loňského roku? A pokud ano, která to byla a proč?

Dalo se očekávat, že kupříkladu architektku potěšilo něco z jejího oboru stejně jako takto reagovali kupříkladu ředitelka Náprstkova muzea, ředitel opery, kreslíř nebo hudebník, ačkoli bychom mohli žít v naději, že i tito kulturní lidé čtou a že je mohla zaujmout nějaká kniha, leč výjimka je opět pravidlem. V anketě převažují literáti, spisovatelé, kritici nebo překladatelé, ani u nich se však knižní novinky mnohdy netěší velké přízni. Kupříkladu je nemálo smutné až truchlivé, když překladatel Williama Shakespeara a Jacka Kerouaca pokládá za kulturní zážitek novopečený televizní seriál rádoby přibližující české dějiny. Ten kupodivu nadchl i Evu Kantůrkovou, podle níž „jít proti většinové estetické představě se v Čechách nenosí“. Probůh, o jakou většinovou estetickou představu kráčí? Co tím může mít na mysli? Jednu křehkou básnířku neupoutala žádná kniha, pouze výstava Bohuslava Reynka, byť prý byla doprovázena nechutným reklamním humbukem. Tak to tedy byla.

Pohříchu ani výsostný editor Jan Šulc neuvedl jediný knižní titul, jelikož navštívil koncert francouzské zpěvačky Zaz a ten ho zřejmě potěšil víc než cokoli jiného a dalšího v uplynulém roce. Holt u nás francouzské zpěvačky vystupují málokdy, a tak můžeme být pokaždé okouzleni, žádného srovnání nemajíce. Poněvadž se v Plzni nejspíše Literární noviny valně nečtou, uveďme pro informaci, co byl největší loňský kulturní zážitek (nebo loňské kulturní zážitky) Jiřího Suchánka, ředitele společnosti Plzeň 2015: jednak démonické vystoupení Roberta Planta na Colours of Ostrava, jednak výtvarný kolotoč Le Manége Carré Sénart, který se představil v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Bodejť, sebechvála je sebechvála, vypadá to však, že pan ředitel asi moc kultuře nedá. Oni vůbec páni ředitelé pramálo čtou a pletou si kulturu s „projekty“. Ještě však k J. Suchánkovi: žádný jiný respondent ankety nezmínil nic, co by souviselo s jeho osobou nebo s jeho aktivitou, čili žádná vlastní kniha, žádná vlastní režie, žádný vlastní projekt…

Vydejme se však na menší výpravu křížem krážem po uvedené anketě a zůstaňme vesměs u spisovatelů. Vlastimila Vondrušku potěšilo, že se podle statistik Národní knihovny v Praze stal již potřetí nejčtenějším českým spisovatelem. Vieweghové musí zuřit! Martina Sichingera potěšil pavilon skla v Klatovech. Petr Hruška se cítil dobře na koncertu Vlasty Třešňáka, při čtení nových básní Karla Šiktance (o němž vydal monografii) a veršů Sharon Oldsové z knihy Papežův penis. Pro papeže Františka by to asi extra kulturní zážitek nebyl. Editor a kritik Martin Machovec ocenil vzpomínky Staši Fleischmannové Vrstvami (podotkněme, že právem!). Martin Reiner vychválil kumšt Woodyho Allena a především objevil úžasný Hamsunův Hlad z roku 1890. No už bylo na čase! Prý přečetl šedesát knih a z české prózy ho zaujal Mlýn na mumie Petra Stančíka a Malá noční žranice Jiřího Šimáčka. Davida Zábranského potěšil Kahudův román Vítr tma přítomnost; zatímco prý v českém filmu se – ač se dlouho snažil si něco vybavit – podle něho nestalo absolutně nic.

Co dál? Markéta Hejkalová odkázala v tuzemské produkci na dva tituly: na Bleší trh Jiřího Kratochvila a na povídky Ireny Obermannové První věci. No vida, tak se i bulvární Obermannová dočkala nějaké zastánkyně, u kritiky to však autorce asi příliš nepomůže. Michal Šanda (podobně jako Martin Reiner) jednoznačně plédoval pro Stančíkův Mlýn na mumie: prý v něm autor naservíroval „omáčníky plné šťavnatých intelektuálních lahůdek“ a v této knize se „bizarní scény zaumně řetězí“. Těšme se tedy! Martina Vopěnku potěšilo založení Asociace spisovatelů, budiž, je to však nějaký spontánní kulturní zážitek? Typu koncertu Zaz? Eva Kaiserová prý miluje Formánkova Prsatého muže, takže jí udělaly radost i autorovy Úsměvy smutných mužů. Antonína Bajaju nejvíc potěšilo snížení DPH na knihy. A co knihy, Antoníne? Jinačí kulturní zážitky by nebyly? Ředitele PNP Zdeňka Freislebena zaujal román Martina Reinera Básník (stejně jako Vladimíra Karfíka a Vladimíra Janovice). Kritika Radima Kopáče v próze potěšil Jiří Hájíček (ale o kterou knihu jde? o všechny z Hájíčkova pera?) a básníka Miroslava Huptycha Červená kniha C.G. Junga. Všechna čest, ale nic z tuzemska.

A česká poezie? Dvakrát byl zmíněn Karel Šiktanc: pochválil ho Petr Hruška (který o tomto básníkovi nedávno vydal monografii) a také Vladimír Karfík, jenž v souvislosti se Šiktancovou sbírkou Na Knížecí prohlásil že „tradice velké české poezie žije“. Není to jen lichotka? Radim Kopáč připomněl poezii surrealistického tvůrce Josefa Jandy. Překladatel Jiří Dvořák kromě románu Básník ocenil též sbírku Pavla Kolmačky Wittgestein bije žáka… Lydii Romanskou potěšily závěrečné svazky Díla Jiřího Kuběny. Dodejme, že nejpomatenější příspěvek do ankety zaslal Jiří Žáček, který měl v roce 2014 nejintenzivnější čtenářský zážitek z četby básnické sbírky Karla Sýse Apokalypsa podle Joba s odůvodněním, že od hororu nelze žádat opiát optimismu. Horuje vůbec Žáček pro něco jiného než pro Sýse, Sýse a zase Sýse? Zřejmě pod Sýsovým vlivem si neodpustil poznámku, že z Knihy roku 2013 v anketě Lidových novin – čili ze sbírky Bohdana Chlíbce Zimní dvůr – se člověku chce zvracet. K rozpoložení Žáčkových útrob nemáme zapotřebí cokoli dodávat, kolegiální verdikt vůči Chlíbcovi to ale rozhodně není. Ostatně zrovna si Žáček v anketě Lidových novin ani neškrtl. Stejně jako Sýs.

Sečteno a zváženo: Co by mělo milovníky české literatury nepochybně potěšit, jest skutečnost, že zhola nikdo z účastníků ankety (alespoň nikdo z těch, jejichž odpovědi byly uveřejněny v lednovém čísle Literárních novin) si nevzpomněl na Patrika Ouředníka, jemuž porotci (tentokrát nikoli ti z Ceny Bohumila Polana) v loňském roce lehkovážně přiklepli Státní cenu za literaturu. Průměr je průměr je průměr. Ergo i od pánů porotců to byl průměrný hodnotící výkon, což je zjevné i z časového odstupu a kritického nadhledu. Nejde o to, kde všude Ouředníka tisknou a co všechno mu někde vydali (jen ať ho tisknou a jen ať ho vydávají), nýbrž o základní konstatování, že – pro jistotu to zopakujme – průměr je opravdu průměr a ten je opravdu průměr. Možná však ministerští porotci žádné jiné smysluplné kulturní zážitky neměli a nemají a nelze vyloučit, že je vůbec nic literárního v minulých letech nepotěšilo. Tak vytáhli z pytle nikoli zajíce, leč Ouředníka, a měli po starostech. Nebo z jiného pohledu řečeno: pro nikoho ze zde dotazovaných knihy Patrika Ouředníka nepředstavují mimořádný kulturní zážitek. Bohužel si však v mnoha případech nevybavují v paměti ani žádné jiné knihy nebo mnohé jiné knihy. Další odpovědi Literární noviny otisknou v příštím čísle, stěží však budou reference o české literatuře vyznívat v nějaké výrazně odlišné tónině.

A Plzeň? Nuže, někdo má rád holky, někdo vdolky, a ředitelé zase projekt výtvarného kolotoče! Žel nikdo jiný nebyl ze světa západočeské kultury na nějaké kulturnější kulturní zážitky dotázán.