literární západ

Nechceme čtenáře této rubriky nikterak unavovat, leč nově založená Asociace spisovatelů (došlo k tomu již na konci loňského roku) je zajímavý fenomén současného literárního života , a proto si určitou pozornost nepochybně zaslouží. V minulém Zápisníku dr. No jsme se spíše dohadovali, co a jak se bude v Asociaci spisovatelů (dále: AS) dít, bude-li se něco dít – a jako kouzelným proutkem se na Facebooku objevily další informace o této instituci, neboť si již založila a zprovoznila své webové stránky. Moudré rčení praví, že více se dovíme později, nyní se tudíž o něco později dovídáme, jak to s AS ve skutečnosti a doopravdy je, přičemž jsme se (prozatím) nedopustili žádného trestuhodného pomýlení. Nuže, vězme, co všechno se již bylo možno o Asociaci dovědět a co je z toho záhodno „poslat dál“ těm, kdo Literární Západ sledují…

Začněme personáliemi, poněvadž to koneckonců zajímá všechny skoro nejvíc. Proto buďme též zvědaví i zvídaví. Počítáme-li dobře, v dané chvíli má AS dohromady (včetně pětičlenného výboru v čele s Janem Němcem) čtyřicet šest neboli 46 členů. To není ani moc, ani málo, spíše je zjevné, že Asociace se v žádném případě nehodlá stát nějakou masovou organizací se stovkami členů, do níž se může přihlásit skoro každý a kde mohou být zastoupeni i překladatelé, dramatici a v neposlední řadě též literární vědci včetně kritiků. V tomto členstvu skutečně zcela jednoznačně převažují spíše reprezentanti mladší literární generace, z těch dříve narozených spisovatelů nalézáme mezi členy AS prozatím pouze dvě výrazná jména: jednak prozaika Ivana Binara, někdejšího předsedu Obce spisovatelů, jednak Miloslava Topinku, někdejšího „knížete básníků“.

V dané chvíli jsme nejspíše svědky situace, kdy celá řada známých literátů zůstavá nerozhodnuta neboli se nezachovává „tak ani tak“: v Obci už nebude a v AS ještě nebude, neboť neprahne každý po tom, být někde organizován a pobývat s průkazkou v ruce v nějakém literárním společenství. Pár jmen nicméně prozraďme: ve vedení AS je také Emil Hakl a Adam Borzič, z uvedených čtyř desítek dalších členů vyvolejme kupříkladu (v abecedním pořadí a opravdu vybíráme pouze namátkou, není v tom žádné hodnocení nebo nadhodnocování) Irenu Douskovou, Radka Fridricha, Markétu Hejkalovou, Václava Kahudu, Patrika Linharta, Martina Reinera, Jaroslava Rudiše, Boženu Správcovou, Michala Šandu, Bohuslava Vaňka-Úvalského, Tomáše Zmeškala – a také úspěšné komerční literáty Michala Viewegha a Irenu Obermannovou. Počítáme-li opět dobře, do AS vstoupilo plných deset (!) laureátů Ceny Jiřího Ortena, což také o něčem vypovídá. V nynější Obci nejspíše není skoro žádný: tam jde totiž o jiné generační seskupení.

U dvou členů AS se poněkud pozastavme, poněvadž píšeme pro Literární Západ a západočeský literární svět by tato informace měla a mohla zajímat. Máme na mysli autory spjaté se západočeským regionem, v prvé řadě o Vratislava Maňáka, jednoho z laureátů Ceny Jiřího Ortena, renomovaného autora Plže, který bohužel u několika amúzických Plzeňáků se svou tvorbou pohořel. U těch, kdo rozumějí literatuře, právě naopak. Maňák studoval a nyní působí v Praze, nikdy nebyl členem Střediska západočeských spisovatelů, co však ten druhý autor, totiž Tomáš Kůs? (V Plzni uváděný jako Tomáš T. Kůs, v seznamu členů AS jenom takto: Tomáš Kůs.) Ten byl či doposud je členem Střediska, získal také Cenu Bohumila Polana, své knížky však již delší čas nevydává v Plzni. Je to samozřejmě čistě jeho osobní záležitost, kde být a kde nebýt, leč Stanovy AS se nikde nezmiňují o možnosti členství i v jiné spisovatelské instituci, nevylučují je tudíž, takže si teoreticky dovedeme představit, že někdo může být členem i v Obci, i v AS, i ve Středisku, třeba i v Klubu českých spisovatelů a v Klubu autorů literatury faktu a ještě v několika dalších spolcích. Pokud všude řádně uhradí členské příspěvky, proč ne? Ty příspěvky jsou ostatně v AS poměrně vysoké, resp. odpovídají dobové drahotě. S největší pravděpodobností bychom mezi členy Asociace spisovatelů očekávali ještě jedno západočeské jméno, totiž Jakubu Katalpu (případně ještě Alenu Zemančíkovou), leč opravdu platí, že nikdo nemusí být někde.

A podmínky členství v Asociaci, čímž se míní tzv. řádné členství? Nejsou nikterak výjimečné: věk nejméně osmnáct let, vyžaduje se písemné doporučení alespoň jednoho současného člena AS – a tou rozhodující podmínkou jsou „nejméně dva tituly krásné literatury“. (Tady může nastat otázka, co vše patří do krásné literatury: teoreticky i nicotná detektivka nebo nedomrlé veršíčky, leč to je věc dalšího posouzení. Byl by kupříkladu do AS přijat Václav Klaus, který je už iks let bůhvíproč v PEN klubu?) Pak je žádoucí ještě písemný souhlas se stanovami a se základním prohlášením Asociace. O přijetí konkrétní osoby za člena rozhoduje výbor AS nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů neboli alespoň tří lidí z pěti. Existuje i možnost tzv. čestného členství: to je podmíněno písemným oslovení ze strany předsedy AS nebo tří členů výboru. Někdy může nastat individuální problém: kupříkladu kdyby nějaký autor obdržel za svou prvotinu Cenu Jiřího Ortena, mohl by podle našeho názoru být do AS přijat, ačkoli nemá ještě vydanou „druhotinu“ – leč to je samozřejmě v kompetenci Asociace, pouze o tom uvažujeme nahlas.

Co ještě? Co je ještě zajímavého? Nuže toto: Asociace spisovatelů se rozhodla uspořádat „první Sjezd spisovatelů ve svobodných podmínkách“. Prý chce navázat na tradici spisovatelských sjezdů a dát jí nový obsah, zbavený dobové ideologie. (Neubráníme se poznámce, že je to elementárně vyloučeno: tato doba má přece také svou ideologii, svou filosofii – míněn je zřejmě zásadní odstup od ideologií někdejších a od principu ideologizace literárních textů a vůbec literární činnosti.) Připravovaný sjezd má s podtitulem Přepisujeme přítomnost letos proběhnout během prvního červnového víkendu v Praze a jsou na něj zváni i nečlenové Asociace, tedy i literární kritici a teoretikové, novináři, studenti a veřejnost – a také „všichni čeští básníci a prozaici“. Jinými slovy i ti ze západočeského regionu. Čili rovnou sjezd, žádná valná hromada! Připomeňme ještě základní, byť jistěže neideologickou premisu nebo základní postulát Asociace spisovatelů: „Naším cílem je reprezentovat současnou českou literaturu prostřednictvím těch, kdo ji tvoří.“

Tvořili ji a tvoří ji všichni, kdo se spisovatelským perem (tj. počítačem) zachází, to dá rozum. Jenže někdo zachází a tvoří víc a někdo o poznání míň. Určitě míň sexuologové a ekonomové, určitě víc prozaické či básnické osobnosti. Dospíváme však k tomuto závěru: jak se dalo očekávat, váhy života a umění se od letargické Obce spisovatelů zřetelně přiklánějí na stranu nesrovnatelněji činorodější a svým způsobem také „literárnější“ Asociace spisovatelů. Jejich paralelní existence není jistě na škodu, zdá se však, že Obec má jedinou touhu nebýt skoro k ničemu, Asociace by si zjevně přála být aspoň k něčemu. A co zkušení či renomovaní literáti? Ti stojí stranou a víme, že kdo chvíli stál, již stojí opodál. Tudíž stojí opodál a postupně se budou přidávat na jedni či druhou stranu. Nechme se překvapit!