literární západ

Tenhle Zápisník dr. No bude celý listopadový, jako kdyby byl napsán a potom byl i uveřejněn v listopadu. A to skutečně napsán byl a uveřejněn snad bude také. Je totiž na celém širém světě tuze listopadově, babí léto je pryč, veškeré listí už dopadalo a zbývá jen listopadová scenérie světa, v němž se všude vraždí ostošest a v Evropě prozatím ještě nejméně. Nezavražděmež si však v návalu zbabělého nebo i vypočítavého strachu o vlastní pohodlí také krásnou literaturu: navzdory všemu je přece krásná a bude dál krásná. V tuzemském kontextu dokonce i navzdory notně rozdurděným článkům Evy Klíčové, zavrhujícím tzv. elitní literaturu a otiskovaným už víc než měsíc na pokračování v Salonu, čtvrteční příloze deníku Právo.

Co se však v posledních dnech a týdnech událo nového? Co se dá zvláště v západočeském literárním životě pokládat za jednoznačně pozitivní? Poněvadž o peníze jde a kráčí pokaždé až v první řadě, začněme penězi, o nichž odpradávna (přesněji řečeno od časů buď císaře Vespasiana, anebo od časů císaře Hadriána, zvědavci ať si zjistí, co je správně) dobře víme, co o nich bylo řečeno: že přece non olet. Arciže non olet. Nuže, spokojme se stručným konstatováním, že bavorští spisovatelé (záhodno je upřesnit, že v tomto případě jde jenom o východobavorské literáty) napumpovali spoustu peněz do básníků a prozaiků západočeských. Pumpovali, pumpovali, až po všech stránkách napumpovali. Kdo by to našim krajanům (vesměs patří k těm, o nichž se v kraji povídá, že „umí držet tužku“) nepřál? Zvláště když se do nich ve velkém pumpovala eura coby honoráře za literární čtení? Eura, ano, právě eura tudíž tekla štědrým proudem, žádným korunovým čůrkem, leč co bude dál?, co bude dál?, jak se říká i v jedné klasické židovské anekdotě. Ze západočeského „literárního“ pohledu by určitě bylo jednoznačně nejlepší a zejména nejvýnosnější, kdyby se takto a nikoli jinak z Bavor finančně pumpovalo do Plzně i v příštím roce, možná dokonce i v přespříštím, zkrátka a dobře nejlépe rok co rok. No ano, pořád! Nemylme se, rovněž v západočeské metropoli o peníze jde vskutku až ve zmíněné první řadě!

Stěží si totiž celou záležitost dovedeme představit v obráceném gardu. Že by naopak západočeští psavci stejně velkoryse a štědře v blížícím se novém roce 2016 nebo i rok později pumpovali se stejnou vervou hříšné či nehříšné peníze do svých východobavorských literárních kolegů! Na eura určitě nedojde, ta z Plzně nepotečou, ta ne, eura se ani ve čtyřech plzeňských řekách nenajdou – a koruny? Lze se právem obávat, že o ně by spisovatelé z Řezna a okolí pravděpodobně žádný extra zájem neměli. Leda pár sběratelů by se mezi nimi mohlo najít. Zájem by nebyl, i kdyby se nabízely tuzemských bankovek div že ne celé fůry. Ačkoli kdo ví, penězi se v Plzni mrhá víc než dost (zvláště na masovou kulturu) a nechtějme ani vědět, kolik opravdu obnáší to „víc než dost“, přesto tahle varianta – ergo peníze pro Řezno – není příliš věrohodná. Zelenou mají eura, koruna ostrouhá. Nutno dále konstatovat, že především ti bohatší čili movitější západočeští spisovatelé si pořádně namastili kapsu. Nu což, budiž jim přáno. Kde není kvalita, nechť je tam kvantita. Teď jde o to, zda podpoření hojnou eurovýslužkou budou psát od nynějška nesrovnatelně líp, nebo se po zralé úvaze zaměří výlučně na (pokud možno každoroční) literární čtení v režii Řezna. Znovu za eura z Řezna.

Dále však od toho, dále, stejně se neštěstí dostaví nenadálé a k tomu i nenadále. Ještě pár týdnů a v Plzni vezme za své titul honosný, ba zpupný – Evropské hlavní město kultury 2015. Kritických článků na dané téma vyšlo i v celorepublikových médií skutečně požehnaně čili kupice, netřeba je opakovat, jsou koneckonců k dispozici a drtivá většina nepříjemných argumentů, které v nich zazněly, nebyly ani trochu vyvráceny. Však ani být vyvráceny nemohly. Vydáte-li se dnes ke sv. Bartoloměji, zaplaví vás ze všech světových stran učiněná přemíra všemožného a především ošklivého trhoveckého nevkusu a nějaké Evropské město kultury si v této souvislosti nedovedete představit ani v nočních můrách. Návštěvník si v duchu možná říká, zdalipak ty krámky nakonec nepatří manažerům z EhmKá, kteří si kulturu představují jedině takhle krámkově a už nikdy jinak. Mnozí Plzeňané by si však měli položit otázku, co jim letošní „evropský rok“ přinesl vskutku dobrého a vskutku zajímavého – kupříkladu a například v literární sféře, neboť ten dozajista zajímá Literární Západ ze všeho nejvíc.

Problém spočívá nebo tkví ostatně také v tom, že celá řada nejrůznějších akcí, které by v Plzni během letošního kalendářního roku proběhly stejně, tak či onak, v té či oné podobě, dostala automaticky nálepku či rovnou cejch Evropského hlavního města kultury. Dřív jste si šli – dejme tomu – vyčistit zuby, v letošním roce si je všichni za jednoho a jeden za všechny čistíte výhradně ve znamení a v zájmu Evropského hlavního města kultury – nepřestávejte však ani v příštích letech! A nelamentujte, nebuďte škarohlídi, pomyslete raději na přeplácené manažery a koordinátory EhmKá, co ti si v budoucím letopočtu počnou? Možná se projekt pouze malinko obmění namátkou na Evropské hlavní město 2016 – a bude to. Kultury nikomu netřeba, zato úředníků jest nepochybně zapotřebí. A s nimi spojených honosných rautů, rautíků a rautíčků. To je ta skutečná kultura, ne ta nějaká bůhvíjaká odněkud přivandrovalá evropská! Třeba se na nich budou vyskytovat i okoralé chlebíčky, podotýkáme mimochodem, neboť nejmenovaný plzeňský kolega má ujímání nikoli při jejich pilném pojídání, nýbrž pokaždé, když se o tomto ošemetném gurmánském nebezpečí (podávaném gratis) v Zápisníku dr. No zmiňujeme. Také proto už dotyčný pán nejméně dva roky Literární Západ nečte, nečte a nečte. Okorával by mu před očima.

Znovu připomeňme, co se v nedávné době přihodilo ve sféře literárního života: když do Plzně zavítala výrazná literární osobnost světového významu, plzeňská oficiální reprezentace – až na několik čestných výjimek, jimž i nyní složme hold – se před ní doslova schovávala, aby si náhodou někde kádrově nepoškodila a neohrozila tak svou manažersko–koordinační kariéru. Ba, to je ta pravá tvář Evropského hlavního města kultury. V Praze o této návštěvě (máme tím na mysli následující spisovatelův pobyt v metropoli Čech) referovaly všechny rozumné noviny, v Plzni bylo totální ticho po pěšině. Proč, proboha? Na to by asi ani Pýthie nedovedla dát srozumitelnou odpověď. Událo se však něco jiného? Začala v Plzni vycházet kupříkladu Pěší zóna, kolem níž se vyrojilo tolik dohadů? Nyní se proslýchá, že vše spojené s Pěší zónou byl neskutečně jalový humbuk, že žádná Pěší zóna nepřijde na svět ani náhodou: bodejť, je to práce a zase práce… Na vás na radnici kašlou, slyšíte v rozhovoru, dojde-li na kulturu. Arciže: dojde-li na živou literární kulturu, nikoli na masovou zábavu, provozovanou všude vůkol, Plzeň Neplzeň. Nemůže být každý provazochodec.

Bude nejlepší, když si ve jménu doklinkávajícího titulu Evropské hlavní město kultury 2015 ve vší počestnosti a pro klid duše navzájem popřejeme (nejlépe v tomto pořadí) nejprve dobré jitro, potom dobré odpoledne, dobrý večer a dobrou noc. Myslíme to upřímně, dozajista upřímněji než svého času jeden polozapomínaný politik. Brzy, brzičko, už za několik týdnů nastane doba, když to už budeme jeden druhému přát úplně přirozeně neboli úplně normálně – a žádné obskurně koordinované EhmKá už nebude při tom. Pak ovšem možná zase dojde na něco stejně obskurního – na literární kontejnery.

A jak Vy hodnotíte Plzeň jako Evropské hlavní město kultury?