literární západ

Kdo by si dal práci a s lupou u očí a s pinzetou v ruce prozkoumal několik ročníků Zápisníku dr.No, určitě by objevil několik sloupků, které z různých úhlů a při různých příležitostech kriticky reflektovaly situaci v nynější plzeňské literární bohemistice a zejména její kvalitu. Nebylo to nikterak často, o to větší pobouření to však u potrefených houserů vyvolávalo. Autor těchto polemických připomínek, ano, dr. No, byl medle pasován málem na veřejného nepřítele č. 1, který chce kohosi připravit o post a ukončit jeho celoživotní přebývání ve vysoké vysokoškolské funkci. Samozřejmě se to přelévalo i do rozličných literárněkritických a literárněhistorických půtek, proč se však k nim vracet? Co bylo řečeno, bylo řečeno. Nic víc již o tom. Jenže… jenže před pár dny zasedala Akreditační komise, vrcholný orgán, který hodnotí vysoké školy v České republice, a ta si vzala na paškál mimo jiné rovněž úroveň bohemistiky na Pedagogické fakultě ZČU v Plzni. Nezjistila přitom vůbec nic nového, to všechno se přece dávno ví, jen se to v Plzni nesmí říkat příliš nahlas, aby se vrány k vránám sedající nepoplašily – a když se něco utrousí v Zápisníku dr. No, hned se vidí rudě. Tak si v zápisu z jednání Akreditační komise, skládající se ze samých vědeckých a pedagogických kapacit, ve krácené verzi počteme:

„Akreditační komise konstatuje závažné nedostatky v personálním zabezpečení studijního oboru a navrhuje v souladu (viz paragraf) zákona o vysokých školách omezení akreditace. Zdůvodnění: Pojetí studijního oboru je nejasné. Povinné předměty jsou často realizovány pouze formou přednášek, chybí semináře. Charakteristiky předmětů jsou nekompletní (z hlediska nutnosti aktualizace a doplnění studijní literatury; u předmětu Světová literatura anotace nezahrnuje období od 18. století apod.) a jejich struktura netvoří logický celek. Garant studijního oboru je neúměrně zatížen výukou. Personální zabezpečení studijního oboru se od roku 2010, kdy AK upozorňovala na nedostatky, nezlepšilo. Odborné zaměření vyučujících nepokrývá základní obsahy oboru. Publikační činnost nekoresponduje s vyučovacími předměty, případně je celkově nedostatečná. AK upozorňuje na nutnost řešit garance studijního oboru.“

Ba právě: celkově nedostatečná publikační činnost. Jinými slovy: lenora, lenora, lenora. Přitom v Plzni se tvrdí se zatuchlou servilitou, že ten a ten je významný bohemista. Jak by mohl být významný, když jeho práce se jednak skoro vůbec nerecenzují, a především nejsou skoro žádné? Stačí se podívat, kolik knižních prací vzešlo z plzeňské literární bohemistiky za posledních deset let (kromě populárních textíků, které by po odborné stránce stěží obstály) – raději o tom pomlčme. Nikoli lenora, ale lenost, lenost, lenost. Nebo dokonce nezpůsobilost napsat za dlouhá desetiletí jedinou vědeckou studii? Či tolikrát připomínaná nekompetentnost? Asi je zapotřebí podotknout, že členové AK nejsou proti plzeňské bohemistice nikterak zaujatí, vždyť nikoho z ní asi neznají – a i tady je jádro pudla: neznají skoro nikoho, poněvadž neznají jejich práce, ty ovšem znát nemohou, jelikož, jak víme, téměř žádné neexistují. Tuhle si západočeský literát náramně pochvaloval „příznačnou skromnost“ jednoho bohemisty z „pajdy“: bodejť by ten nebyl skromný, když se po vědecké stránce může pochlubit leda tím, že je skromný! Není spíše beznadějně líný? Škoda přeškoda, že se vedení katedry kdysi neujal profesor Aleš Haman! Výše uvedené hodnocení se týkalo „zaměření na vzdělávání“, nyní si povězme, jak bylo hodnoceno plzeňské učitelství českého jazyka pro střední školy:

„AK konstatuje závažné nedostatky v personálním zabezpečení studijního oboru a navrhuje v souladu (viz paragraf) zákona o vysokých školách omezení akreditace. Není zřejmé, z jakého důvodu jsou určité předměty zařazeny do učitelství pro základní nebo střední školy. Kurikulum nepokrývá přiměřeně základní obsahy oboru v jeho moderním pojetí (například /…/ literatura 20. století, současná literatura), nejasné je zastoupení diachronních jazykovědných disciplin. Charakteristiky předmětů jsou nekompletní a netvoří logický celek. Oborová didaktika je pojata tradičně a nereflektuje dostatečně současný vývoj. Doporučená literatura není aktualizovaná. Garant studijního oboru nesplňuje standardy AK. Převážná část povinných předmětů je zabezpečena nehabilitovanými vyučujícími. Odborné zaměření vyučujících nepokrývá základní obsahy oboru. V důsledku publikační činnost nekoresponduje s vyučovanými předměty, případně je celkově nedostatečná. AK upozorňuje, že je nutné řešit perspektivu garance studijního oboru a posílit výzkumnou a publikační činnost pracoviště. Vzhledem k uvedeným nedostatkům AK nesouhlasí s udělením oprávnění konat rigorózní zkoušku.“ – A učitelství českého jazyka pro základní školy? Ze stejných důvodů a na základě podobných nedostatků AK opět navrhuje v souladu s příslušným paragrafem zákona o vysokých školách omezení akreditace.

Tak tohle je z ostudy pořádný kabát. Ať už to dopadne jakkoli a ať se z tohoto potrefení houseři nakonec vyvlíknou lstivěji než lstivci a šibalštěji než šibalové. Odborně řečeno: fuj, fuj a ještě jednou fuj! Slova o nedostatečné publikační činnosti znamenají, že řada pracovníků katedry nedělala v tomto směru iks let vůbec nic neboli ani trochu vědecko-výzkumně nepracovala. Ač byla povinována a ač měla být k tomu vedena. A co ti nehabilitovaní vyučující? To není nic zvláštního a dá se to snadno vysvětlit: když ten či onen bohemista za čtvrt století (česky: za dvacet pět let) nehne ani prstem, ba ani malíčkem, aby dosáhl habilitace nebo se o ni aspoň pokusil, potom může být rád, že přicházejí pouze zdvořilá, byť oprávněně příkrá konstatování Akreditační komise. Za to, že výsledky jsou takové, jaké jsou, a že hodnocení plzeňské literární bohemistiky je takové, jaké je, pochopitelně nemůže v Plzni vůbec nikdo a děkanát fakulty spolu s vedoucím katedry rozhodně ze všech nejméně. Jenže ono nestačí ve funkci být a z platu týt, ve funkci se musí pracovat. A neodfláknout takto amatérsky kritéria akreditace. Víme o škole, kde se podrobně probíral bod po bodu, dokud nebylo vše, jak má tváří v tvář akreditaci být. Tady se to ledabyle odfláklo.

Namoutě, možná tomu vedoucímu za ta dlouhá léta či desetiletí nikdo nepověděl, že pracovníci mají publikovat. Rozuměj v odborných periodikách, nikoli v Plzeňském deníku. A že se jaksi musí v zájmu katedry a univerzitního oboru víc snažit, jak praví klasik. Jak to dopadne? Škola se určitě odvolá a všichni věhlasní (nebo vyhlášení?) plzeňští právníci za ni budou bojovat jak lvi. Výsledek je v podstatě jasný předem: pokud je čirou náhodou na katedře bohemistiky někdo „mladý a schopný“ nebo „mladá a schopná“, tu či toho s úlevou vyhodí na hodinu (případně ho nepřijmou na katedru) a svedou se na ni nebo na něj všechny hříchy (paragraf: „personální zabezpečení studijního oboru“), zatímco doživotní vedení bude ve funkci utvrzeno a potvrzeno ještě na několik funkčních údobí – a také viník se zakrátko najde: v žádném případě to není Akreditační komise, kdeže, nikdo z těchto na slovo vzatých odborníků to být nemůže, stačí, že museli hrůzou kroutit hlavou a málem si ji ukroutili: nebude to nikdo jiný než Literární Západ a Zápisník dr. No! Ba, ten za všechno může!

Kdo z toho však má mít radost? Koho by těšilo, že plzeňská literární bohemistika byla shledána natolik neperspektivní? Celkově nedostatečnou? Natolik neschopnou, že si koleduje o omezení akreditace, o zrušení rigorózních zkoušek? Zázraky se sice dějí na počkání, leč výzkumná a publikační činnost se může posílit jedině na základě dlouholetého a činorodého odborného studia, nikoli ze dne na den. Co vlastně znamená to omezení akreditace? Inu, že někdo dělá (tedy: dělá, že dělá) něco, na co nestačí. Pánbu s námi a zlý pryč.