literární západ

Prý se zase mají konat Literární Františkovy Lázně! Nějaké kusé informace už levitují nad našimi hlavami, je jich však opravdu poskrovnu. Někdo o chystané akci zřejmě ví úplně všechno, leč nepoví, mnozí jiní nic nebo skoro vůbec nic. To by koneckonců nemělo vadit a snadná se tu nabízí náprava, neboť máme k dispozici počítačový úkaz zvaný Google. Jenže ouha! Možná je leckdo zručnější a dovede vyčarovat vše, čeho si žádá, ale obyčejný uživatel toho z Google o Literárních Františkových Lázních (dále též: LFL) mnoho nevykuklí! O Františkových Lázních se nabízí údajů habaděj, zatímco o LFL? Na Google se objeví laskavý odkaz na Literární Západ a zrovna na jeden ze starších Zápisníků dr. No, v němž se (v souvislosti s Milanem Kunderou) psalo jedině o Františkových Lázních, kdežto o Literárních Františkových Lázních ani ň. Jak se pravívá na Moravě: včil mudruj!

Hledejme však dále a může nám být nápomocna i databáze Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Pouze však nápomocna, poněvadž také z ní se dovídáme jen částečná fakta. Kupříkladu že první ročník LFL proběhl v roce 1982 (databáze se omlouvá, že nemá dost informací) a že šlo o literární soutěž pro začínající či talentované básníky a prozaiky. Z akademických zdrojů můžeme dále vyčíst, že poprvé se soutěžní ceny udělovaly v roce 1985 – předtím asi šlo o volná setkání mladých autorů, na která někteří doposud rádi vzpomínají a mluví o nich s nemalým dojetím jako o „Frantovkách“. Podílela se na tom od počátku nějaká porota nebo o tom rozhodovala osobnost, která měla v Literárních Františkových Lázních určující roli? Google se v tomto směru tváří jak mrtvý brouk a vězme, že není nezbytné vědět úplně všechno. Co je však jisté: LFL měly v osmdesátých letech dobrou pověst a dobré jméno si získaly právě jako akce, jíž se tenkrát dalo říkat nonkonformní nebo nezávislá. Víc by o tom měli povědět pamětnice a pamětníci, pamatují-li si ještě dost a jsou-li ještě vůbec mezi námi. Někteří už žel nikoli.

Akademická databáze sděluje, že prvním laureátem LFL se stal (ve zmíněném roce 1985) prozaik Pavel Hubený, který se soutěže zúčastňoval i v dalších letech. K jiným raným laureátům patřil také básník Jaromír Šlejmar, jenž doposud příležitostně publikuje. Databáze dále nabízí informace z polistopadového období: například že v letech 1990–1992 se Literární Františkovy Lázně nekonaly, pak že v roce 1995 obdržel mimořádnou cenu Jiří Staněk (o co v tomto případě šlo a proč ji získal, není povědomo) a že rokem 1996 počínaje měla být hlavní cena soutěže pojmenována Cena Františka Nepila. Teď je záhodno podotknout, že LFL se nezaměřovala pouze na západočeské literáty, byť byli v pochopitelné převaze: zrovna Nepil přece nebyl Západočech ani trochu, to byl člověk bytostně spjatý se středočeským tokem Berounky! Tuto cenu získala kupříkladu Tereza Šimůnková.

V roce 2001 bylo různých ocenění uděleno povícero (vyzdvihněme alespoň Radka Malého z Olomouce, budoucího laureáta Ceny Jiřího Ortena), ačkoli ze západních Čech neuspěl pohříchu žádný autor – a pravděpodobně poprvé (nejspíše i naposled) byla vyhlášena i Cena Zeleného peří. Tenkrát totiž porotám předsedal známý recitátor Mirek Kovářík, pročež není divu, že pražské Zelené peří (jak se nazývaly autorské recitační večery) mělo zelenou i ve Františkových Lázních. Leč k porotám: akademická databáze uvádí pouze dvě: z roku 1997 a z roku 2001. Mezi porotci (kromě Kováříka) figurují – v abecedním pořadí – Alexandra Berková, Miroslav Huptych, Josef Kejha, Vladimír Pistorius, Jiří Staněk, Helena Šlesingerová, Pavel Verner… Léta plynula a bohužel jsou již někteří porotci a sympatizanti LFL na pravdě Boží.

Paradoxně daleko víc než z databáze ÚČL AV ČR se dovíme o pořádání Literárních Františkových Lázní v září 2001 ze zprávy Heleny Šlesingerové (ta je na Google přece jenom k mání): v ní se ovšem konstatuje kormutlivá okolnost, že toho podzimu šlo o závěrečný ročník soutěže a zúčastnilo se jí kolem tří desítek lidí, dále že celá akce proběhla v Žirovicích a stravování prý bylo naprosto „pod čarou“, jak rád říkává ing. Gardavský. Šlesingerová výslovně konstatuje, že jako vzpomínka jí zůstala „strrrráááášná zima a strašná kuchyně“. Poplatek tehdy činil čtyři sta padesát korun českých. Zato program se uchystal docela bohatý (včetně literárního večera ve františkolázeňském Divadle Boženy Němcové), vyšel útlý soutěžní almanach a mezi účastníky byly i studentky pražské, mezitím rovněž již zaniklé Literární akademie. Proč to byl závěrečný ročník, to není jasné: nejspíš se už nenašla žádná instituce, která by LFL mohla či byla ochotna zaštítit a případně i finančně podpořit. A šmytec, zazvonil zvonec a bylo po Literárních Františkových Lázních.

Neodpustíme si ošklivou odbočku: zpráva či rekapitulující vzpomínka Heleny Šlesingerové vyšla až v roce 2005 na stránkách (zřejmě studentského) internetového časopisu Promlky, regionálního časopisu kulturního zaměření. Jenže ke kulturnímu zaměření by měla patřit i kulturní vzdělanost. Když však v časopisecké redakční rubrice Výročník čteme nikoli Dante Alighieri, leč Alighiery, nikoli Walter Scott, ale Scot, nikoli Herbert Gordon Wells, nýbrž Wels, když musíme namítnout, že rodiště Lva Tolstého není Jasná Polona, ale Jasná Poljana, když i nebohou Ravennu tady píší chybně jako Ravena, nevyčítejme mladým nadšencům, že nevědí, jak se to píše správně, ale že byli líní a nehodlali se podívat do slovníku nebo do jiné příručky. Také jim by přece vadilo, kdyby někdo nedbale mršil jejich jména a činil by v nich samé promlky! Ostatně ani Ivan Turgeněv nezemřel v Bougivalu.

To je ale už minulost, nejspíše ani internetové Promlky už delší čas nepřicházejí na svět. Asi budou promlčené… Letos však, jak jsme předeslali v úvodu tohoto Zápisníku dr. No, má dojít k znovuzrození Literárních Františkových Lázní. Dozajista neexistuje žádný pádný důvod, proč bychom v tomto bohulibém záměru nedrželi organizátorům palce, leč platí moudré rčení, že nevstoupíš nikdy do stejné řeky! Nové LFL budou ve všem všudy jiné LFL, i když se na nich mohou podílet i někteří pamětníci dávných ročníků a k vidění tam údajně mají být i některá básnická zombie: raději nejmenujme! Nepochybně se ve Františkových Lázních podobný „abiturientský večírek“ může konat a nepochybně se vzpomínky konat budou, smysl této kdysi tradiční a svým způsobem renomované akce býval však jedině a pouze v literární soutěži určené pro nadané mladé autory.

Další, velice důležitý rozdíl spočívá také v tom, že v současnosti existuje velké množství nejrůznějších soutěží podobného ražení a ladění: některé jsou úzce regionální, jiné jsou celorepublikové. Některé soutěže vznikají, jiné zanikají nebo už zanikly: kupříkladu Literární Šumava, která měla v rámci západočeského literárního života významnou roli a v níž mnohokrát uspěli právě západočeští literáti, třebaže se jí mohli zúčastnit zájemci z celé republiky. Svého času byly Literární Františkovy Lázně nemálo výjimečné, což se po patnáctileté prodlevě podaří obnovit vskutku jen stěží. Časy jsou jiné, literární kultura je „někde jinde“, přes veškerou nostalgii budou muset organizátoři LFL začínat znova, takříkajíc na zelené louce. Františkovy Lázně žádnou zelenou loukou arciže nejsou, byť jde o naši nejzelenější lázeňskou lokalitu.

Jak tedy budou letošní Literární Františkovy Lázně vypadat? V západočeském Plži vyšly od počátku roku informace o několika desítkách literárních soutěžích, o LFL však nic. Nebo že bychom měli mhu před očima a přehlédli to? Spíše ale organizátoři nepokládají za nezbytné jediný tištěný západočeský literární časopis o svém projektu informovat. Možná si myslí, že v Plzni o tom všichni vědí. Nu což, snad se více dovíme později. Nebo nedovíme? Také to může být pořádná blamáž.