literární západ

Až pár dní poté, co se uzavřely brány veletrhu Svět knihy, se našinec rozpomněl, že v jeho průběhu se také udělovaly dvě literární ceny. Jedna z nich je velice známá a nesporně i závažná, navíc zavedená, zatímco ta druhá teprve (zřejmě třetím nebo čtvrtým rokem) bojuje o místo na slunci. Začněme tou nezavedenou: ať jsme pilně googlovali a gůgůglovali a kuklili a podobně, seč nám síly stačily, nikde jsme nenašli ani zmínku. Tak se o ní zmiňovat nebudeme. Když nikomu nebo někomu nestojí za zmíněnou zmínku, potom asi opravdu nestojí za zmínku. Hodlá-li to někdo vyvrátit, nechť mu je přáno: vždyť může hledat na všech infernetech světa tak dlouho, až se něčeho dopátrá. My se spokojíme slovy českého arciklasika na rozloučenou: Adieu! Lebe wohl!

Co však ta druhá čili ta první, ta renomovaná? Máme na mysli Cenu Jiřího Ortena, která se začala udělovat ve světě nezávislé (samizdatové, disidentské) literatury a představuje hodnotnou stálici naší literární kultury. Tou je pořád, i když někdy se porotci pořádně seknou, o to víc však dělají, že se nesekli a že vyvolený laureát přijde do spisovatelského nebe už zaživa. Stejně jako už několikrát předtím je záhodno připomenout, že nedávno získal tzv. Ortenovku – určenou pro literáty do 30 let – také mladý tvůrce přinejmenším zčásti západočeský, totiž Vratislav Maňák ze Stříbra, dlouho již žijící a působící v Praze. Nepravidelně však stále publikuje v plzeňském Plži. Bohužel se oficiální literární Plzeň k tomuto prozaikovi zachovala macešsky, leč komu není shůry dáno… Maňákovi dáno je, jeho nerozumným posuzovatelům či hodnotitelům v západočeské metropoli poskrovnu.

Nyní se ale sám Maňák stal posuzovatelem a hodnotitelem, ačkoli ve zcela jiné porotě: patří k pětici porotců rozhodujících o udělení Ceny Jiřího Ortena čili o ocenění, které sám před pár lety obdržel. Jsme-li u poroty, proč si nezrekapitulovat, kdo v ní všechno zasedá? Předsedá jí žurnalista a fotograf Josef Chuchma, který je tuze mnohomluvným novinovým recenzentem, nikoli literárním kritikem, leč jakáž pomoc. Za prozaiky v porotě zasedá uvedený Vratislav Maňák, „za básníky“ Olga Stehlíková a Radek Malý, rovněž někdejší laureát „Ortenovky“ – a pětici doplňuje literární vědec a editor Michal Jareš, povolaný znalec zejména novodobé české poezie. Nicméně máme chuť podotknout, že tento v literárních kruzích všeobecně uznávaný badatel je v nemenší míře znalcem i té „starodobé“.

Letošní ročník byl jubilejní: Cena Jiřího Ortena se udělovala již potřicáté. Nominováni byli dva básníci, Dominik Melichar a Jan Nemček, zvítězila však mladá ostravská prozaička Zuzana Kultánová: oceněna byla její „temná novela“ Augustin Zimmermann. Podle poroty jde o „literárně neodvozený obraz Prahy 19. století a několika tragických osudů v ní“. Obáváme se sice, že s výjimkou Michala Jareše nikdo v porotě nemá ani náhodou načtené případné „odvozené“ obrazy Prahy 19. století, leč za tyto žurnalistické vejšplechty nenese vítězná autorka žádnou odpovědnost. Lze jí srdečně pogratulovat a zároveň trochu zalitovat, že nesepsala souměřitelnou „temnou novelu“ o mordech v Ostravě nebo na Ostravsku v druhé polovině 19. století. Určitě by to byl velice „literárně neodvozený“ obraz!

Leč co Plzeň? Zatímco Ostrava triumfovala, Plzeň ostrouhala. Lze se obávat, že žádný západočeský titul se ani letos nedostal do širší nominace a že se tudíž o žádném nejednalo. Nu, v Plzni dostatek prostředků na podporu mladé západočeské literatury má Středisko západočeských spisovatelů. Mrhá jimi však na almanachy a spisky o pejscích a kočičkách. O mládež zájem žel není.