literární západ

Někdy opravdu stojí za to pozvednout či pozdvihnout pozorné zraky od hladin všech čtyř řek v Plzni a porozhlédnout se zvědavě a zvídavě nejenom po blízkém západočeském okolí, ale i po evropských vědeckých a kulturních kolbištích. Není to sice někde v sousedství, o to víc však daná událost stojí za zaznamenání: v tzv. Benátkách Severu, rozuměj v severoruském Sankt-Petěrburgu, v první červnové dekádě uctili památku jednoho z nejslavnějších či nejvěhlasnějších Čechů (nebo Moravanů), jímž není nikdo jiný než Jan Amos Komenský. Ruská vědecká veřejnost si už před nějakou dobou povšimla, že Komenský má v letošním roce menší jubileum (jde o 425. výročí narození), a tak neváhala a uspořádala poměrně impozantní komeniologickou konferenci. Ta se konala z iniciativy několika tamějších institucí, vystoupila na ní celá řada významných učenců z Ruska i ze zahraničí – a je potěšitelné, že rovněž obstojný počet českých badatelů. Co bychom si ovšem povídali: z Plzně pochopitelně zhola nikdo.

Zato kupříkladu z Pardubic se do města na Něvě vypravila celá řada vědeckých person a můžeme na ně být dozajista hrdi. Nemáme v úmyslu vypočítávat jednoho po druhém, třeba se v našich odborných periodikách záhy objeví nějaká resumující zpráva o sankt-petěrburském sympoziu. Proto zmiňme pouze některá jména: například pardubického vysokoškolského pedagoga Aleše Prázného, který pojednal o Komenského koncepci „všeobecné nápravy“ a určitě se nyní spoléhá na to, že organizátoři napraví, co způsobili: přejmenovali ho na nějakého Prážného. Z východočeského města na Labi (teď nemáme na mysli Hradec Králové) dorazili do Sankt-Petěrburgu nejen renomovaní vědci, ale i mladí učenci: dostalo se jim tak příležitosti prezentovat se na mezinárodním výzkumném poli. Nechyběli tu ani badatelé z Prahy (z Filosofického ústavu, z Pedagogického muzea J. A. Komenského aj.), důstojně byla zastoupena i novodobá polská komeniologie.

Hned úvodní referát významného moskevského vědce Georgije Melnikova jednoznačně interpretoval osobnost a dílo Jana Amose Komenského jako erbovní fenomén baroka a barokní kultury. Naopak pražský filosof a komeniolog Vladimír Urbánek byl překvapivě opatrnější: víceméně hájil tuzemskou tezi o prolínání humanismu a baroka v „jubilantově“ tvorbě, zaměřil se však – ačkoli není literárním historikem – povýtce na diskuse o Komenském v českém literárním dějepisectví. Tady došlo hned k několika paradoxům: žádné jiné vystoupení žel neanalyzovalo literární dílo našeho „učitele národů“. Přitom to umožňovalo, ne-li k tomu vybízelo i vymezení tématu konference: Odkaz Jana Amose Komenského z pohledu 21. století! Kromě „pedagogických“ referátů si proto zaslouží připomenutí v prvé řadě příspěvek sankt-petěrburské slavistky Alexandry Toičkinové, která analyzovala klasické bádání Dmytryje Čyževského, spatřujícího v našem biskupovi Jednoty bratrské především mystika.

Opět se potvrdilo, že všechno má svůj rub a líc: sankt-petěrburští badatelé si nepochybně zaslouží vděčný chvalozpěv, že toto komeniologické setkání zorganizovali. Leč ruku na srdce: před více než deseti lety uspořádali podobnou konferenci ve východoněmecké Postupimi – a nelze ukvapeně tvrdit, že tehdejší sympozium bylo kvalitnější či hodnotnější, dozajista však bylo tematicky pestřejší a mnohem víc prostoru se věnovalo analýze literárního odkazu J. A. Komenského. Byl při tom i již zesnulý Lubomír Doležel, zaskvěli se profesoři Dalibor Tureček, Peter Zajac… Autor těchto řádek kladl v kuloárech rovnítko mezi Komenský a plzeňský. Přesto adresujme do Sankt-Petěrburgu slova uznání.