opuštěná místa

do vydání Plže

dny
1
2
hodiny
1
1
minuty
5
3
sekundy
0
2

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Prázdniny a dovolené sice již pomalu končí, pořád je však možno a záhodno sáhnout po nějaké dobré četbě. Obvykle její drahokamínky hledáme v současné tuzemské próze, třebaže mnohdy s hojnými rozpaky – a v této souvislosti si připomeňme nedávný výrok esejistův, že kdo by chtěl do svého pomyslného spřežení zapřáhnut oře či komoně dnešní literatury české, nedojel by dál než do Hořovic (myšleno z Chodouně nebo z Berouna, nikoli více). Tento kritický šleh byl arciže zformulován se značnou nadsázkou, na každém šprochu však bývá pravdy trochu. A tak právě vyřčeného použijme jako svého druhu záminku, abychom obrátili zraky ke klasickému písemnictví z konce 19. století. Tenkrát zejména zásluhou takzvaných ruchovců kvetl a vzkvétal žánr historického románu čili žánrová varianta, kterážto se v nynějších dobách téměř propadla do propasti zapomnění. Proč ji však z této rokliny zapomínání nevzkřísit?

svatek_koruna Navíc česká historická próza z přelomu 19. a 20. století, to zdaleka nejsou toliko Alois Jirásek, Václav Beneš Třebízský nebo o něco později Zikmund Winter. A další. Ve své době neboli v uvedených desetiletích byl nesmírně oblíbeným čili čteným spisovatelem právě pisatel historické beletrie, romanopisec Josef Svátek, žijící v letech 1835 až 1897. Na rozdíl od zmíněného Jiráska, píšícího o různých, časově leckdy odlehlých etapách a obdobích národních dějin, zaměřil se Svátek téměř výhradně (určité výjimky tu pouze potvrzují pravidlo) na údobí 17. a 18. století, tedy na „čas baroka“ transformujícího se ve specificky středoevropských podmínkách a poměrech do „času osvícenství“. Pravděpodobně nejznámějším a čtenářsky nejúspěšnějším autorovým historickým opusem jsou Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, na nichž pracoval v letech 1886–1889. To už se ale těšil věhlasu „kultovního“ tvůrce historické prózy své doby.

Přispěl k tomu i jiný Svátkův román Železná koruna, který letos vyšel již ve čtvrtém vydání, platí ovšem, že až po skoro stoleté časové prodlevě: třetí vydání této kdysi hojně čtené ukázky historické beletrie pochází z dávného roku 1925. Nyní tento titul obohatil aktuální knihkupeckou nabídku, a to zásluhou jindřichohradeckého nakladatelství Stefanos: tam spatřil světlo světa v editorské péči Stanislava Forejta a v redakční úpravě Jana Suka, jenž připojil také ediční poznámku. Pro zajímavost: první vydání knihy bylo pořízeno nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých. Ani soudobé vydání není nikterak předražené – na rozdíl od mnoha jiných, nejednou pochybných kusů soudobé produkce. Lze si zopakovat, že román vypráví o neúspěšném povstání tzv. pátého stavu v Čechách v roce 1680 a že jeho „hlavním hrdinou“ je rytíř Kaplíř ze Sulevic, ryzí to a čacký český rek.

Pitoreskní je, povězme z pohledu Plzně, že jinou „kladnou“ postavou příběhu je jistý Malina. Sice Jiřík Malina, leč opět člověk, který se musí tlačit všude do popředí, naparovat se jak zpupný houser i na cizím funuse: rozpínavost mu nedá jinak. Čtěme i ve Svátkovi: „Žena Malinova přiváděla si jako ve vítězoslávě svého muže, který z koně musel neustále lidu opakovat, co již stokrát prohlásil, ale vždy novými dotazy byl obsypáván.“ Stokrát prohlásil: to je tuze přesné. Obecně však kromě barvitého vyprávění oceňme autorův svérázný styl, zjevně ovlivněný němčinou, jakož i jazyk, který se dnes může zdát vpravdě půvabně starožitným. Namátkou čtěme, co praví mladá markýzka: „Obávám se o svého otce, můj pane, a přála bych si být mužem, abych jej mohla bránit proti všem útokům, neboť říká mi tajný hlas, že jsou mu strojeny nástrahy za jeho krutou přenáhlenost.“ Překrásně se to čte!


přidat komentář

kniha týdne

lipar_komponent

kalendář

«srpen 2017»
PÚSČPSN
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031EC

dívka týdne

divka_tydne_296

komentáře

  • Ivo Fencl { Škoda! Kéž se M. Šanda po oddechu projektu znova s někým chopí. Ten někdo zrovna... } – 13. 01. 16:28
  • šáš { Za mě zatím nejlepší díl. Jen dvě věci vytknu: poručík Vondráček měl nějak málo prostoru... } – 06. 01. 21:25
  • Milan Čechura { Ano, jak jsem tak rozjímal a také, přiznám se, trochu (no, spíš více) fabuloval, vůbec... } – 31. 12. 9:19
  • Vladimír Novotný { Milý Milane, setřel jsem si dojatou kritickou slzu, díky za Tvé řádky, jenže. Jenže ses... } – 30. 12. 17:55

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody