opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
-2
hodiny
-2
-3
minuty
-4
-4
sekundy
-4
-4

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Po úmrtí Josefa Hrubého se v Plzni prolily kaluže slz, upřímných i neupřímných. Kupříkladu jsme se dočetli , že se „nám“ bude po něm stýskat („nám“, to je Středisko západočeských spisovatelů) a že nikdo ve Středisku, jak se aspoň tvrdí v prohlášení „jeho kolegů“ ze SZS, neví či netuší, jestli prý tam, kam se nebožtík „Pepíček“ vydal, něco je. Přejí si však, kolegové, aby to bylo něco inspirativního. Nejspíše něco jako Plzeňský literární festival v západočeském nebíčku. Zda ovšem veskrze rajský nebo čertovsky pekelnický, to již není řečeno. Zato je zde vyřčena jedna zajímavá a především zvláštní věta. „Kolegové“ se totiž nechali slyšet, že v Plzni a v západních Čechách prý nikdo takový jako Josef Hrubý není a „určitě hodně dlouho nebude“.

Nad tímto ošemetným tvrzením zůstává rozum stát. Nebo se zeptejme jinak: kterýpak střediskový mudřec si troufl na tuto do nebe volající opovážlivost a vysoukal ze sebe podobnou nehoráznost? Když nikdo jiný a nikdo takový, pořád je tu přece vrstevnice zesnulého poety, totiž básnířka (a také prozaička) Karla Erbová, autorka řady pozoruhodných knih veršů a koneckonců i nositelka několikerých literárních vavřínů. Všem se její poezie jistěže nemusí zamlouvat, to však v případě zesnulého Josefa Hrubého platilo také. Stejně jako to platí i u jiných autorů. Erbová sice již v Plzni nežije, duchem je v ní však neustále přítomna, a nemýlíme-li se, je též zakládající členkou zmíněného spisovatelského střediska.

Takže místo katastrofického a ubrečeně bezútěšného oupění, že prý „hodně dlouho nebude“, by mělo být řečeno či mohlo být alespoň naznačeno, že kdosi takový tady přece dál je a dokonce intenzivně tvoří. Zároveň dojemní „kolegové“ ve svém žalozpěvu zvesela prohlašují, že Hrubý je tím „nejvýraznějším spisovatelem našeho střediska“, tudíž dávají nezastřeně najevo, že Karlu Erbovou za natolik výraznou spisovatelku nebo poetku nepovažují ani trochu. Může to být pravda, nemusí to být pravda, každopádně to je vůči autorce, která patřila k nominantům na Státní cenu za literaturu, přinejmenším ošklivě neuctivé. Dokonce můžeme dlít v obavách, zdali jí ti „kolegové“, použijeme-li zavedené mluvy vedení Střediska, tímto nekolegiálním provoláním „nezničili život“. Snad nikoli.

Dobrá však, na Karlu Erbovou ve Středisku západočeských spisovatelů ledabyle zapomněli. Pustili ji k vodě, nehodila se jim zničehonic do krámu. Laik žasne, odborník se diví, pokrčme tudíž bezmocně rameny. Pozastavme se však nad uvedenou formulací ještě jednou: že prý nikdo takový tu údajně není – už i tohle tvrzení je jak facka na sále. Leč co ta další věta? Že nikdo takový tu „určitě hodně dlouho nebude“! Co to má znamenat? Jak to mohou střediskoví „kolegové“ s určitostí tvrdit, o co proboha opírají své kartářské „určitě“? Proč prohlašují, že si na nového či dalšího Josefa Hrubého počkáme, pokud se ho dočkáme, „hodně dlouho“, že jiný Hrubý dřív než za “hodně dlouho“ tady neboli v západních Čechách nebude? Může se to stát, ale také nemusí. Nebo že by se ve Středisku nikdy nenašel někdo jiný „milý, nekonfliktní“, když už s estetickou hodnotou to je o poznání horší?

Nuže, ve Středisku není, nebude, určitě, hodně dlouho… Existuje však i jiná literární Plzeň, nejenom ta obecní středisková. Mohli bychom nadhodit, že důstojným nástupcem Josefa Hrubého se stane básník Robert Janda. Nedávno vydal „sebraný spis“, v němž shrnul několik desetiletí své básnické tvorby. Přitom nejde o tvůrce uzavřeně regionálního: jeho sbírky vycházejí v Praze, čímž se Hrubý nemohl až na nepatrné výjimky pochlubit. Nebo to nemusí být Janda, ale i někdo jiný! Sečteno a zváženo: na piedestal pro Josefa Hrubého mají nárok renomovaní pokračovatelé. Což je dobře.


4 komentáře to “Kdo na jeho místo?”

  • Milan Čechura:

    Je třeba se přiznat. Autorem rozloučení s Josefem Hrubým na stránkách Střediska západočeských spisovatelů jsem já. Trochu troufale jsem své myšlenky vyjádřil jako stanovisko všech spisovatelských kolegů. Možná jsem to dělat neměl. Možná jsem se měl pod tyto věty podepsat pouze svým jménem. To už je teď asi jedno. Nicméně, za svými slovy si stojím a napsal jsem je tak, jak jsem je v té smutné chvíli cítil. Jsem také přesvědčen o tom, že stejný smutek sdíleli i mí kolegové a já jej pouze těmi pár řádky popsal.
    Ani ve snu by mě nenapadlo, že těch patnáct vět přiměje dr. No k tomu, aby se do nich kriticky opřel.
    Nuže tedy. Když jsem napsal, že tu nikdo takový jako Josef Hrubý není a určitě dlouho nebude, myslel jsem to jako poctu, kterou si Pepíček určitě zaslouží. S údivem jsem se dozvěděl, že střediskový mudřec, tedy já, si troufl na tuto do nebe volající opovážlivost a vysoukal ze sebe podobnou nehoráznost.
    Já spíš považuji za nehoráznost, že Vladimír Novotný má potřebu se naprosto zbytečně a účelově vrtat v tomto textu, který je pouhým vyjádřením lítosti nad smrtí člověka. Jak může zdůrazňovat, že tvrzení v tomto povzdechnutí se nezakládá na pravdě, protože podle něj je přece nad slunce jasnější, že po skonu Josefa Hrubého jsou tu jiní básníci, kteří ho nahradí. Podle něj by nejspíš měl tento text, či jeho část vypadat asi takto.
    „Co však na něm bylo nejvíce hodno pozornosti? On uměl psát. Ano, on uměl psát, ale i ostatní básníci umí psát, třeba Karla Erbová nebo Robert Janda. Takže ono se vlastně nic tak hrozného nestalo a o úroveň poezie v západních Čechách je postaráno.“
    Myslím, že kdybych to takto napsal, mlátila by mě Karlička Erbová, kterou mám opravdu rád, do hlavy deštníkem tak dlouho, až bych prozřel.
    Snad prozře i Vladimír Novotný a své další kritické připomínky bude směřovat toliko k dílům literárním.
    Milan Čechura

    • šáš:

      Já Vás chápu. Asi to fakt chtělo líp naformulovat (a u druhého pokusu jste se schválně nesnažil!), ale zase to není odvolání k ústavnímu soudu, aby muselo sedět každé slovo.

      A nezapomeňte, že přiznaná vina je z poloviny odpuštěná.

  • Tomáš Kůs:

    Milane, ono už je od tzv. Dr.No na stejné téma těch článků tolik, že já tam spíš vidím jinou věc. Že se Josef Hrubý s Vladimírem Novotným „moc nemuseli“ není žádným tajemstvím. Takže patrně taková malá pomstička s křížkem po funuse, o to ubožejší, ve chvíli, kdy se druhá strana z druhé strany těžko ozve…

    • Milan Čechura:

      A to já zase nemyslím, Tomáši, že jde o pomstičku a rozhodně se mi nechce svým vyjádřením spouštět lavinu něčeho špatného. Mně jenom přišlo líto a taky mě to dost nahněvalo, že Vladimír Novotný použil tento článek. Bylo to podle mě necitlivé a něco, co se prostě nedělá. Věřte, že bych se z těchto důvodů ozval, i kdyby to rozloučení napsal někdo jiný, i když si o sobě myslím, že jsem poměrně nekonfliktní. S Vladimírovými názory jsem mnohokrát souhlasil, ovšem s tímto jsem souhlasit v žádném případě nemohl.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_sesuv
listopad 2019
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
 
< říj pro >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • šáš { Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím. } – 23. 10. 17:45
  • Milan Šedivý { Škoda, že neznámé jméno toho ledňáčka, požádal bych ho o nějaký humoristický román, ovšemže o... } – 21. 09. 22:37
  • šáš { Tak tohle mě opravdu upřímně pobavilo (i když vím, že takovým věcem by se člověk... } – 01. 09. 18:24
  • Milan Šedivý { No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste... } – 17. 08. 23:26

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody