odkazy
O čem psát, zlobí-li vás oči? S Fišerem si oči nekaz, poradil mi moudře dobrý plzeňský přítel, a tak je záhodno dát na jeho radu a zabývat se něčím jiným, zvláště bude-li mít zvolené téma alespoň určitý vztah k Plzni a k západočeskému písemnictví. Přitom si opět vyzkoušíme žánr úvahy o něčem, co bylo a bude či obráceně: tento sloupek pojednává o pozítřejší sobotě, zatímco ke čtení bude dán až jako meditace o předvčerejším nebo včerejším dni. Také není směrodatné, jak dopadne či se vydaří akce, o níž rozjímáme: záleží na tom, oč v ní kráčí a má-li nějaký vyšší význam, řečeno s klasikem.
Nuže, pozítří (nyní již včera nebo předevčírem) pořádá v Praze sídlící Pražský klub spisovatelů (též PKS; po úterním večeru poezie a ve spolupráci s Dialogem na cestě) v rámci celorepublikového Dne poezie 2017, který netrvá pouhý jeden jediný celičký den, nýbrž po celé dva týdny neboli až do neděle 26. listopadu, „literární matiné“. Bude se konat ve snadno dostupném sídle PKS (Praha 8-Karlín, Vítkova 13), a to v odpoledním čase od 14 do 19 hodin. To aby kupříkladu Plzeňané mohli stihnout rychlík 20.12 z Hlavního nádraží; na ten v 19.12 by si museli pospíšit. Bylo nedávno napsáno o dr. No, že bývá pěkný hnidopich (nebo nepěkný?), nyní to ale dotyčný dokáže jednou provždy, zvolá-li: „Jaképak matiné!“ Matiné přece značí slavnost, koncert nebo představení apod., tedy i setkání básníků, jenomže a jenže výhradně a výlučně dopoledne! Takto použitý pojem připomíná cosi jako oxymoron, nějaké novodobé svítání na západě, zde kupříkladu: Dopolední odpoledne. Francouzům by z toho hrozil psotník. Neznalost však občas hříchů nečiní, mezitím již toto dopolední odpoledne beztak zřejmě proběhlo, vraťme se tudíž k tomu, co bylo předtím.
Vznesla se totiž v Plzni otázka, zda se tohoto matiné zúčastnit, či nikoli, zvláště když několikero Plzeňanů figuruje mezi anoncovanými 37 účinkujícími (každému má být poskytnut časový prostor maximálně 5 až 7 minut, což je buď prostor pro minipovídku, anebo pro několik menších básní), v abecedním pořadí namátkou Karla Erbová, Tamara Kopřivová a Jaroslava Málková. Jde o to, jakou důležitost připravovanému matiné přikládat zvláště s přihlédnutím k přihlášeným jménům. Stojí též za připomenutí, že Pražský klub spisovatelů působí v úzké součinnosti s Obcí spisovatelů, ergo celá akce je de facto i akcí Obce spisovatelů. Je to zkrátka a dobře matiné, nic víc a nic méně. Může jít o tuze milé setkání, nic jiného však z něho nevyplývá. Mezi těmi 37 je i pár výrazných autorských person i vícero zcela nevýrazných autorských person. Proto zlý kritik pravil: „Toť sešlost písmáků!“
Tak už to bývá. Jde-li však o akci Obce spisovatelů, připomeňme si, kdo všechno na toto matiné naopak z různých příčin nedorazí a jistěže nemusí jít o členy konkurenční Asociace spisovatelů. Nuže, rychle zalovme v paměti: nebudou při tom (zůstáváme jen u Pražanů a okolí) Stanislav Dvorský, Miloš Doležal, Ondřej Hanus, Ivo Harák, Miroslav Huptych, Vít Janota, Michal Jareš, Petr Král, Vít Kremlička, Božena Správcová, Jitka N. Srbová, Josef Straka, Jan Suk, Michal Šanda, Milan Šedivý, Pavel Šrut, Jaromír Typlt a další a další, nemluvě o mladších literátech nebo o renomované básnické redakci Tvaru. Dorazí sice jedna básnířka až ze Zdic, což je víc než dobře, jinak však kráčí zejména o další z mnoha setkání tohoto druhu, jejichž oučelem je najít „spřízněné duše“. Možná i nové členy Obce.
To věru nehrozí v případě jedné básnířky, která se sice topí v penězích, leč pro groš by si nechala obě kolena vrtat a na členský příspěvek by si půjčila od starobní důchodkyně. Pozor: není z Plzně! Ze západočeské metropole však dorazí lidí dost: Plzeňané jsou v Obci hyperaktivní. Leč: cui bono?
5 Responses to “Matiné jako nematiné”
Leave a Reply for šáš
kniha týdne
dívka týdne
anketa
Nahrávání ...
K matiné, které údajně nebylo matiné… Domnívám se, že každý správný hnidopich si vždy najde téma, jak je tomu i v případě příspěvku, na který jsem se rozhodla zareagovat. Každopádně mi unikl význam článku a nepochopila jsem (možná neznalá všeobecných literárních poměrů), o co Dr.Novi tentokrát jde. Jistě o víc než o pozvánku na pečlivě připravovanou akci. Nebo jde o zpětné zhodnocení akce, které se nezúčastnil? Nebo o zhodnocení pozvánky na akci či výčet nezúčastněných, z nějakého důvodu velice důležitý? Proč je důležitý „vyšší význam“ akce? Prosím o vysvětlení! Dále prosím o vysvětlení pojmu „zcela nevýrazná autorská persona“. Existuje snad nějaká komise, která disponuje přístroji na měření výraznosti autorství? Jsou literární akce určeny pouze „výrazným“ autorským osobnostem? A je snad tato autorská nevýraznost v čemsi překážkou? (možná jsem právě nyní já tou potrefenou husou, že… nic naplat…) K pojmu matiné, kterému samozřejmě dobře rozumím (jakožto francouzštinářka) bych jen ráda podotkla, že jako další možný význam tohoto slova je uznán i tento: Kulturní akce konaná dříve než v obvyklou dobu (např. odpolední koncert). Měla jsem to tak vždy zažité, pro jistotu jsem si definici ověřila, abych ze sebe neudělala chytračku-hlupačku. Nicméně jsem velice ráda, a to beru jako jediné velké pozitivum výše zmíněného příspěvku, že na okamžik ustoupilo do pozadí téma Jakub Fišer, protože se mi z té nenávisti, která zde v diskuzích tryskala, dělalo místy až mdlo. Jako by již dávno nešlo o literaturu, ale o jakýsi podivný souboj „eg“, ze kterého člověk, jenž zúčastněné aspoň trochu zná a třeba si jich i váží, pocítí akorát zklamání. Jinak na literárním nematiné v Praze jsem byla, dobrovolně, bez politických a jiných ambicí, ač s mírnými předsudky a nejasným očekáváním. Kdyby měl někdo zájem vědět, jak akce opravdu probíhala, ráda poreferuju (nečekejte však chválu ani kritiku, nechci, aby má slova byla vodou na něčí mlýny). Myslím, že průběh akce samotný je přeci jen důležitější, než kdo nedorazil či kdo ze zúčastněných byl zcela (ne)výraznou autorskou personou.
Reportáž z onoho matiné bychom samozřejmě ocenili, i když mě poněkud děsí váš pocit, že zde s panem Fišerem bylo jednáno s nenávistí. To snad opravdu nemyslíte vážně!
Matiné sice může být i akce probíhající dřív než je obvyklé, ale v Plzni se začíná většinou už v pět, takže doba konání od dvou do sedmi tady opravdu není nic neobvyklého.
Velký francouzsko-český slovník (nakl. Academia, Praha 1992)
matinée (f.): 1) dopoledne, ráno 2) odpolední představení (jouer qc en matinée – hrát nebo dávat něco odpoledne (div.) 3) ranní dámský úbor (zastar.)
Nu, co k tomu říci? Dílem přiznat, že ta chytračka-hlupačka jsem já: měl jsem si význam slova matiné víc ověřit. Tak si sypu popel na pleš a beru si z toho poučení. Popelu mám v kamnech dost.
Dílem ovšem nerozumím, v čem je jiný problém: psal jsem přece jasně, že text vzniká dva dny před tou akcí v Karlíně, nešlo o žádnou reportáž, spíše o úvahu. Každou reportáž z Karlína si s chutí přečtu. Mezitím ovšem uběhlo pár dní, mluvil jsem s několika pražskými literáty, kteří byli při tom, a všichni mi rukoudáním potvrdili, že v Karlíně vystoupily jak zcela výrazné, tak i zcela nevýrazné persony. Rozpoznat, kdo je co, na to nepotřebujeme ani komisi, ani přístroje. Stačí mít rád poezii a nerad nepoezii. A to se snad poznat dá.
Článek nechtěl mít charakter reportáže, byť to neavizuje „polopatě“. Ani takový charakter mít nemohl. Literární Západ by asi nejprve musel disponovat „skvadrou“ časově svobodných publicistů se zájmem nikoli snad o všechny kulturní pořady, ale přinejmenším o výběr z nich. Toto není v síle ani jiných blogů. To za prvé. Za druhé. Jaký by měla smysl společnost, ve které by bylo zakázáno autory třídit, hodnotit, kritizovat, chválit, zařazovat do žebříčku, ten žebříček po čase třeba upravit. Kdyby tohle bylo považováno za „necitlivé“. tak bychom si snad byli ještě rovnější než za socialismu. Článek má, řekl bych, svůj charakter z podobného důvodu, ze kterého třeba mnohé recenze dr. No jsou uveřejňovány… Snad třeba v Dobré adrese? Ano. Zde, pokud vnímám, recenze v pravém smyslu nebývají; jsou ty ale zase články jiného typu.